Split (2)

train · 1.17k rows

id int64 12 8.64k	query stringlengths 87 118k	choices listlengths 6 6	gold int64 0 5
4,226	Trumpova věž se na mapách Google přeměnila na skládku odpadků. FOTO Mrakodrap Trumpova věž v New Yorku se na jistý čas přeměnil na mapách Google na „věž odpadků“ (Dump Tower). Na tento projev „virtuálního vandalismu“ vůči zvolenému prezidentovi USA upozornili uživatelé Internetu a americká média. „Výšková budova na Páté avenue byla během předvolební kampaně oblíbeným místem turistů a po té, co Trump ve volbách zvítězil, stala se jistého druhu pevností, poněvadž byla kvůli ochraně budoucího prezidenta obklíčena příslušníky tajné služby. Ale na Internetu se jí ještě dalo uškodit," píše novinář z BuzzFeed Salvador Hernandez. „Zajímavé je, jak se malicherně a hanebně chová Google, když označuje Trumpovu věž za „věž odpadků," píše Tedandfran. „Dávám jedničku géniovi z Google Maps, který nazval Trumpovu věž tak, jak si zasluhuje, věž odpadků, píše Lesley Abravanel. „Podívejte se, co udělali tito miláčkové z Google Maps: nazvali Trumpovu věž věží odpadků," píše Mark Simone. V 9:00 moskevského času se na mapách Google nacházela na adrese mrakodrapu budova označená prostě jako Trump.Portál BuzzFeed se obrátil na Google o komentář, avšak odpověď zatím nedostal. Web upozornil na to, že k incidentům s přejmenováním objektů na mapách Google docházelo také dříve.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
4,730	Obama nyní uvažuje kvůli masovým bouřím proti Trumpovi o zavedení stanného práva. Započal tajný plán Sorose? Díky těm protestujícím teď pomýšlí na vyhlášení stanného práva. Ve všech soutěžích, co jich je, jsou vítězové a poražení. To je prostě způsob, jak soutěže fungují. Když jsme byli děti, tak nás vždy učili umět v pohodě prohrát. Ano, občas prohra v tvrdé konkurenci zabolí, ale když umíte prohrát se ctí, lidé vždy pochválí váš charakter. Ale s dnešní mladou generací je ten problém, že už zapomněli, jak se ctí prohrát. Liberálové od té doby, kdy bylo oznámeno vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách, proti tomu protestují. Doslova ignorují vše, co se učili už od dětství. Nezáleží na tom, že se vám nelíbí výsledek; Trump v těch volbách zvítězil a je to fakt. Ale ty protesty pokračují a vypadá to, že je tu jedna osoba, která je režíruje za scénou. A tou je ultra-liberální miliardář George Soros. Ten rovněž zodpovídal za financování některých protestních skupin, které byly konstruovány k vnášení násilností do Trumpových předvolebních shromáždění. George Soros má rozjíždějící se plán Už během volební sezóny bylo objeveno, že za některými z protestních akcí je Soros. Ten je platil, aby vytvářeli scénu pro média k šíření o Trumpových shromážděních a vyvolávali násilnosti. To by se samozřejmě dít nemělo, ale přesto se to dělo. A teď, když už byl Trump prezidentem Spojených států zvolen, tak jsou ti lidé v ulicích, aby proti jeho vítězství protestovali. Je to trochu ironické uvážíme-li, že to byli liberálové, co si stěžovali, že by Trump nepřijal volební výsledky, kdyby byly zjištěny podvody. Teď tu ale máme výsledek. A ulice máme plné lidí, kteří proti prezidentským volbám protestují. Jsou to ti samí lidé, kteří svého času podněcovali násilnosti na Trumpových shromážděních. A tyto lidi už od počátku platil Soros, takže je pravděpodobné, je i tím, kdo je platí i teď, aby rozpoutávali občanské nepokoje. A navíc existuje konkrétní důvod, proč Soros chce při těchto protestech násilnosti. Mohlo by to znamenat, že Obama bude muset vyhlásit stanné právo. Takto to funguje. Přináší to doslova dominový efekt. A tak jsou tu lidé protestující proti volebním výsledkům. Obama by mohl skončit vyhlášením stanného práva Ale když násilnosti při protestech začnou být masové, tak si toho začne všímat celá země. A když k tomu dojde, začne narůstat tlak na prezidenta, aby to řešil. Prezident Obama by pak mohl vyhlásit stanné právo. Při stanném právu by prezident mohl suspendovat předání moci kvůli skutečnosti, že existuje „národní nouzový stav.“ Takže, kdyby k tomu došlo, pak by Trump nemohl do Bílého domu, neboť Obama by pořád byl prezidentem Spojených států. Existuje dobrá šance, že toto mohl být pro některé liberály celou dobu záložní plán. A tady je důkaz, že ty protesty jsou inscenované. Po celých Spojených státech probíhají protesty a v jedné části země v texaském Austinu zjistili, že tam na ně přiváží lidi autobusy. Takže zase, je to plánováno k vyvolání občanských nepokojů. Doslova zjištěno, že protestující se sváží autobusy Existují i další důkazy. Ty transparenty, které ti lidé na protesty přináší, jsou všechny zhotoveny a vytištěny skupinami spojenými se Sorosovými agitátory. Nemůžete si jen tak z rozmaru vytisknout tisíce transparentů. Tyto události se musely plánovat a promýšlet. A přesně to se také děje. Nakonec poslední kousíček důkazu je to, že to Demokraté a Soros ty lidi platili, aby protestovali a vytvářeli nepokoje na Trumpových shromážděních v minulosti. Jelikož to dělali už předtím, tak to určitě budou dělat i teď. A Demokraté jsou ochotni je za vytváření nepokojů platit. Tyto plakáty vytvořily Sorosovy skupiny Ale nejděsivější na tom všem je fakt, že existují lidé, kteří se těch protestů proti volbám účastní opravdu dobrovolně jen proto, že Trump vyhrál. A zase, byli jsme už od útlého věku učeni, abychom porážku přijímali s určitou gracií. A oni se teď chovají jako banda rozmazlených dětí, když nedostaly svou hračku. A teď je tu možnost, že Obama kvůli těmto protestujícím vyhlásí stanné právo. Nemohou skousnout skutečnost, že tato země promluvila a chtěla do vedení Trumpa. Proto teď pro změnu aktivně narušují demokratické volby, protože si stěžují, k jaké volbě při nich došlo. A zase je to s největší pravděpodobností kvůli Sorosovi. Už v tom měl prsty předtím. To on chce tuto zemi globalizovat a to znamená, že udělá vše, co může, aby k tomu došlo. K tomu patří i nařízení útoku na Trumpovu věž v Chicagu. Právě tam některé protesty v zemi probíhají. Ten měl ale také prsty v pokusech fixlovat volby. V 16 státech použili volební stroje, které vyrobily Sorosem kontrolované společnosti. Samozřejmě, že to znamená, že se chystal na možnost volby zmanipulovat. Pak by nejspíš nezáleželo na tom, že jste hlasovali pro Trumpa; stroje by to stejně daly Clintonové. Sdílejte tento článek, abyste lidem ukázali, že všechny tyto protesty plánoval Soros. Ten chce zajisti, že vytvoří dost občanských nepokojů, aby Obama vyhlásil stanné právo a zastavil předávání moci Trumpovi. Tímto způsobem by globalistická agenda mohla být stejně prosazena. Nejlepší možností však je lidí tam venku si nevšímat. Je to jako zkoušet řešit dvouleté dítě, které sebou praští o zem a propukne v dětskou hysterii. Když to ignorujete, tak to vyšumí. Tudíž jen ignorace protestujících a žádný styk s nimi. Zdroj: conservativedailypost.com	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
2,842	Školáky jsem do plynu neposílal, nejsem rasista, vše je vytržené z kontextu, obhajuje se autor komentáře pod fotkou žáků z Teplic Nenavistné komentáře napsané pod fotkou školáků z Teplic, které zveřejnil regionální Deník, obletěly mediální svět. Na tablu prvňáků z teplické Základní školy Plynárenská totiž byla většina žáků romského, vietnamského a arabského původu. Někteří autoři zlostných komentářů se však brání, jedněmi z nich jsou i Víťa Kroupa a Alena Čtvrtlíková, kteří tvrdí, že to, co k fotografii na Facebooku napsali, bylo špatně pochopeno. Server iROZHLAS.cz proto tyto dva komentující dohledal a zeptal se jich na jejich příspěvky. Kroupa byl jeden z těch, kteří na fotografii žáků různých národností reagovali velmi hrubým způsobem. „Ještěže jsou ze ZŠ Plynárenská. Řešení se přímo nabízí,“ napsal. Na obhajobu svého komentáře Kroupa řekl, že proti dětem z fotografie ani jiným národnostem nic nemá. To, že se vyjádřil, že by děti poslal do plynu, je prý pouze špatně chápáno. „Je to dlouhodobá debata přes Facebook mezi mnou a tím kamarádem z Teplic. Bavili jsme se víceméně úplně o něčem jiným. Fakt je to vytržené z kontextu. Nejsem nějaký velký rasista,“ vysvětloval. Z kontextu to ale jako vytržené rozhodně nevypadá. Další diskutující po nich totiž chtěl házet granát. To ale Kroupa prý nečetl, dokonce prý ani nezaznamenal poprask, který se kolem komentářů strhl. O děti na fotografii teď ale mají rodiče strach, přesto Kroupa svůj komentář za neuvážený nepovažuje. „Neuvážený? Pokud by mě znali, věděli by, že z mé strany nic nehrozí,“ ujišťuje Kroupa. Nevybíravým způsobem se pod fotku vyjádřila i Alena Čtvrtlíková. „To si dělaj prdel; a co ty rodiče našich děcek, hnus, jsou normální? Okamžitě bych dala stížnost na školu,“ napsala. Sama pracuje v základní škole na Olomoucku jako uklízečka. I ona prý proti dětem na fotografii nic nemá, to je podle ní hloupost. Reagovala prý pouze na ostatní komentáře pod fotografií a komentář napsala pouze v zápalu. Na dotaz, nač přesně by si vlastně chtěla stěžovat, nyní odpověděla, že neví. „Je to možný, že jsem nějak reagovala na ty komentáře nebo tak. Člověk zareaguje v ten první moment. Je to jedno s druhým, co se teď děje. Já si to teď opravdu nemůžu uvědomit,“ odpověděla s tím, že co se dělo dál, už neregistrovala. I přesto, že se komentáře jeví jednoznačně rasisticky, ve výsledku autoři nedokázali dát zcela jasný argument, co je k napsání takových komentářu vedlo. Dopad to však ale má veliký. Rodiče dětí totiž reakce tak vyděsily, že někteří se bojí pouštět je do školy. Ředitelka školy zvažuje podání trestního oznámení, policie už ale případ vyšetřuje.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
8,500	Zděšení médií: Donald Trump prostě bude víc pro Rusko. Žili jsme v bublině. Co on založil, může v USA vládnout desítky let „Americká liberální média reprezentují určitý okruh lidí, který komunikuje pouze mezi sebou a nemá ani ponětí o tom, co se ve skutečnosti děje,“ tvrdí nový ideolog Trumpova prezidentského týmu Steve Bannon v rozhovoru pro The Hollywood Reporter. Hovoří o nové politické síle, která může Americe vládnout dalšího půl století. „Na Trumpovu stranu se postupně přikloní mnoho žen, Latinoameričanů a černochů, což mu spolu s podporou dělnické třídy zaručí vítězství na Floridě, v Ohiu, Pennsylvánii a Michiganu, a tedy i v celých volbách,“ prohlásil na konci letošního léta tehdejší šéf Trumpovy prezidentské kampaně Steve Bannon. Stejně tak, jak Bannon až věrozvěstsky na konci léta předpovídal, se i stalo. Bývalý šéf konzervativního serveru Breitbart byl i díky své prozřetelnosti jmenován do funkce strategického ředitele nové prezidentské administrativy. Jak si Bannon, kterému byl výsledek prezidentských voleb zjevně znám měsíce dopředu, vysvětluje šok a zděšení amerického, a ne jen amerického liberálního tisku? „Nevidí si na špičku nosu,“ tvrdí. „Neustále jen omílá názory, které zapadají do přesně vymezených parametrů. Z toho důvodu jednoduše nebyl liberální tisk s to zahlédnout možnost alternativního scénáře. To přesně definuje paralelní realitu, ve které se liberálové donekonečna utvrzují v tom, že jejich charakter je morálně superiorní,“ uvádí Trumpův spojenec pro The Hollywood Reporter. Úkolem Bannona je nyní narýsovat nové parametry veřejného diskursu. „Je to muž s originální myšlenkou,“ píše autor článku. „Jestliže má ‚trumpismus‘ vstoupit do historie jako něco intelektuálně a historicky koherentního, bude záviset na Bannonovi, jak s tímto úkolem naloží,“ dodává autor. Steve Bannon, který sám pochází z dělnické rodiny, po střední škole narukoval do námořnictva a později absolvoval i akademický „trénink“ v některých z nejprestižnějších amerických univerzit. Své zkušenosti na pracovním trhu získal nejprve v bankovním sektoru a později v americké továrně na sny – v Hoolywoodu. Přesto, že si byl Bannon díky své tvrdé práci schopen zblízka prohlédnout ta nejvyšší místa americké společenské pyramidy, nikdy prý nezapomněl na svůj skromný původ, který si odjakživa spojoval s jakousi trpkostí až pocitem zrady. Dělnická třída byla podle Bannona zrazena ze strany celého politického establishmentu neboli, jak jej on sám nazývá, „třídy dárců“. Bannon tuto globalizovanou „třídu dárců“ úzce spojuje s upadající Amerikou. „Společenské elity žijící v metrosexuální bublině, která se rozpíná od Šanghaje přes Londýn a Hollywood až po některé části New Yorku.“ „Mezi tímto univerzem a světem, ve kterém žije naprostá většina americké populace, není téměř žádné spojení. Nehovoří ani stejným jazykem.“ Bannon v první řadě odmítá jakékoli tvrzení o tom, že se jedná o rasové rozdělení Ameriky. „Nejsem žádný bílý nacionalista, jsem prostě nacionalista. Jsem ekonomický nacionalista,“ tvrdí. „Globalisté se odvrátili od amerických dělníků a namísto toho vytvořili střední třídu v Asii. Nyní je naším úkolem se o tyto lidi postarat. Jestliže půjde vše podle plánu, budeme moci počítat s 60 % hlasů od bílých voličů a 40 % od černochů a Latinoameričanů. Takovým způsobem budeme schopni vládnout dalších padesát let,“ věří Trumpův hlavní stratég. „Chystáme se vybudovat úplně novou politickou sílu. Primárně budeme vytvářet nová pracovní místa. Konzervativci se z nás zblázní. Máme už vytvořený trilionový plán na stavbu nové infrastruktury. Bude to srovnatelné s třicátými lety a významnější než Reagonova revoluce.“ Bannon podle svých vlastních slov reprezentuje „pád establishmentu“. „Mediální bublina je symbolem všeho toho, co je tak tragického na této zemi. Je to jen určitý okruh lidí, který komunikuje pouze mezi sebou a nemá ani ponětí o tom, co se ve skutečnosti děje.“ „Všichni tito lidé reprezentující americký liberální tisk stáli za Hillary Clintonovou. Její kampaň stála desetkrát víc než ta naše. Já jsem ovšem od samého počátku věděl, že ani tak nemají šanci. Tito lidé jednoduše nerozumí tomu, co se děje, žijí v izolaci.“ Ruská stopa v amerických volbách je nezpochybnitelná Bannon ve své romantické až revoluční řeči vynechal jednu zásadní věc. Zapomněl zmínit roli, kterou v úspěchu Trumpova týmu sehrály ruské tajné služby. Zack Beauchamp pro server vox.com píše, že existuje hned několik společných zájmů mezi Kremlem a Donaldem Trumpem, kteří si údajně vzájemně pomáhají. Beauchamp poukázal na několik již mnohokráte vokalizovaných obvinění, ze kterých se ruská vláda již „nemůže vyvléknout“. Celý článek v angličtině ZDE Víme, že Rusko kyberneticky zaútočilo na spojence Clintonové a získané informace poskytlo serveru WikiLeaks Dříve o tomto existovaly jisté pochyby, nyní již nepochybuje nikdo. To, že Rusko stojí za kybernetickými útoky na Demokratickou národní komisi a poradce Clintonové Johna Podestu, je fakt. Hned tři firmy zabývající se kybernetickou bezpečností poskytly přímý důkaz toho, že dvě na Rusko napojené hackerské skupiny, Fancy Bear a Cozy Bear, stály za útokem na DNK. Nejen to. Výsledek šetření poukázal i na to, že onen malware, kterým byl infikován server DNK, pocházel ze stejné IP adresy, která byla v minulosti použita při kybernetickém útoku na německý parlament. Za tímto útokem stály ruské tajné služby. Pravděpodobnost, že by nějaká jiná hackerská skupina použila stejný kód, je zanedbatelná. Útoky hackerů napojených na ruské tajné služby korespondují s ruskou strategickou doktrínou „Tyto útoky je třeba chápat v širším kontextu. Tímto kontextem je to, že si Rusko za Putina navyklo využívat informace jako zbraně mířené na vlády cizích zemí,“ míní autor. Tato potřeba se podle novináře píšícího pro New York Times Maxe Fishera zrodila z „traumatické zkušenosti, kterou si Rusko prošlo v polovině prvního desetiletí nového milénia. V tomto období o svou moc přišla v rámci ‚barevných revolucí‘ celá řada silných mužů v zemích bývalého východního bloku. V roce 2011 protesty v Moskvě představovaly hrozbu pro stabilitu samotného Putinova režimu. Všechna tato sociální hnutí byla v Kremlu dávána do souvislosti s operacemi amerických tajných služeb“. V důsledku této interpretace událostí došlo ruské strategické vedení k názoru, že interní politika okolních států musí být klíčovým bojištěm geopolitických bojů výrazně přesahujících hranice těchto států. Palné zbraně byly nahrazeny zbraněmi informačního charakteru. Přesně této doktríny se Rusko přidržuje, když předává získané informace serveru WikiLeaks, který je následně zveřejní online a poskytne je tak celému světu. Tato odhalení pak budí dojem, že je celý americký demokratický proces fundamentálně nelegitimní. Přitom některé ze zveřejněných e-mailů nepoukazují na nic, co by nebylo běžnou zákulisní politickou praktikou. Trumpem nastíněná zahraniční politika je objektivně proruská „Nic, co by Rusko mohlo učinit samostatně, nepomůže dosažení jeho zahraničně politických cílů tak jako implementace politických opatření navrhovaných Donaldem Trumpem,“ píše autor. Trump hovoří o fundamentální transformaci globální politiky Spojených států, což by vytvořilo klima přívětivější pro Rusko. Zde se jedná zejména o nepřítele Ruské federace číslo jedna – Severoatlantickou alianci, kterou Trump vnímá dosti odlišně než předešlí američtí prezidenti. NATO bylo od konce druhé světové války středobodem americké globální strategie. Tento základní bod v zahraniční politice USA doposud nikdo nezpochybňoval. Trump má ovšem jiný názor. Na Alianci hledí skrze své vlastní prizma; zajímá se primárně o to, co z celého podniku může vytěžit. Pokud členské státy nebudou schopné zvýšit své výdaje na obranu a Trump setrvá ve své pozici, mohlo by to skončit i rozpadem celé obranné aliance. Nikdo by z takového vývoje neměl větší radost než ruský prezident. Celý článek v angličtině ZDE	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,636	Generál: Za vlnu uprchlíků může muž na pět písmen Vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě generál Philip Breedlove tvrdí, že ruský prezident Vladimir Putin záměrně přiživuje uprchlickou krizi s cílem co nejvíce uškodit Evropě. V Řecku podle OSN v důsledku hromadění uprchlíků hrozí humanitární katastrofa. Podle Breedlova navyšují Putiin s Asadem počet uprchlíků mířících na evropský kontinent svým bombardováním civilních cílů v Sýrii. „Chtějí tak paralyzovat evropské struktury a eliminovat odhodlanost Evropanů. Jejich výběr zbraní a způsob použití ze strany ruských sil nemůže mít jiný důvod, než aby na cestu vyslali další uprchlíky a způsobili tak další problémy,“ prohlásil generál pro agenturu AP s varováním, že společně s uprchlíky přicházejí do Evropy také teroristé a zločinci. O tom, že představuje migrační krize pro Evropu stále značnou hrozbu, svědčí také varování OSN týkající se Řecka, které se údajně nachází na prahu humanitární krize. Sousední Makedonie nyní nechává projít na své území jen několik desítek migrantů denně. Na řeckých ostrovech však stále přistává v průměru 2000 lidí denně a během několika týdnů by jejich počet mohl dle deníku The Telegraph dosáhnout počtu 100 000. Tisíce jich jsou nuceny přespávat na náměstích nebo na vlakových nádražích. Celý text v angličtině najdete ZDE „Dostali jsme se do situace, kdy bude pravděpodobně Řecko obětováno pro dobro Evropské unie. Řecký premiér přenesl celou krizi do Řecka, protože odmítl zřízení center, jež by sloužila pro zpracování žádostí o azyl pod dohledem EU. Kvůli jeho rozhodnutí teď vznikne jeden velký hotspot s názvem Řecko. On za to nese hlavní zodpovědnost, protože jeho vláda nebyla schopna na hranici s Tureckem učinit patřičné kroky,“ cituje The Telegraph slovenského premiéra Roberta Fica. Athény nově požadují po Evropské unii pomoc na řešení situace ve výši 370 milionů eur, které by měly být přeposlány z fondu používaného pro humanitární pomoc v Africe. „Migranti v Řecku trpí nedostatkem potravin, ubytovacích kapacit, vody i dalších základních životních potřeb. Jak jsme v posledních dnech viděli, napjatá situace hraje do rukou převaděčů a stojí na začátku všeho toho násilí a konfliktů,“ tvrdí mluvčí Agentury OSN pro uprchlíky Adrian Edwards. Jak uvádí The Telegraph, v lednu a únoru letošního roku dorazilo do Evropy přibližně 131 000 migrantů, což je třicetinásobně více než za stejné období roku 2015. Situace je napjatá zejména na makedonsko-řeckých hranicích, kde musela policie proti migrantům snažícím se prolomit plot použit slzný plyn a další donucovací prostředky. Předseda Evropské rady Donald Tusk v reakci na eskalující situaci vyzval po setkání s rakouským premiérem Wernerem Faymannem k opětovnému otevření hranic.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
2,356	ČT prorazila své vlastní dno, nejodpornější a nejobludnější perverzita. Už nejde o informace, jen o propagandu, shrnuje Petr Žantovský. A Moravec to s Drahošem dorazil TÝDEN V MÉDIÍCH Česká televize v osobě Václava Moravce opětovně potvrdila, že je propagandistickým nástrojem, který má výlučně politické, ale v žádném případě ne informační cíle. Petr Žantovský žasl nad tím, jak Václav Moravec ve svých Otázkách dělal píárko prezidentskému kandidátovi Jiřímu Drahošovi pár týdnů před přímou volbou. Mediálního analytika pak úplně znechutila nejodpornější a nejobludnější perverzita, které se veřejnoprávní televize dopustila v pořadu 168 hodin, v němž se podprahovými vzkazy divákům provinila proti všem zásadám žurnalistiky. Přímá prezidentská volba se prolíná všemi tématy nejnovějšího přehledu mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Je úžasné, jak se naši médiusové v této souvislosti aktivizují a vyžívají v různých spekulacích a vymýšlení různých argumentů pro, či proti. V tom směru jen potvrdil dlouhodobou tendenci pan Moravec ve svých Otázkách minulou neděli. Měl tam trio diskutérů – profesory Drahoše, Beka a Sokola, všechno lidé z akademické sféry, kteří ale navíc nějak souvisejí s kandidaturou na prezidenta, i když každý trošku jinak. Pan Moravec se snažil vyvolat dojem, že se téma diskuse bude týkat stavu české vědy, vzdělávání, financování a postavení vědy i akademické obce obecně. Pro mě ze zcela nepochopitelných důvodů se přitom staví být nejen moderátorem, ale i odborným pracovníkem v oblasti médií. Protože o nich kdesi vyučuje, tak se zřejmě cítí být povolán hovořit také o odborných akademických záležitostech,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Zároveň zmiňuje, že v listopadu 2014 poslal Radě České televize stížnost na Václava Moravce, a i když to jsou už tři roky, stále na ni nedostal odpověď. „Stížnost se týkala chyb, jichž se pan Moravec při probírání tematiky vysokého školství, kde měl jako hosta profesorku Dvořákovou, dopustil. Připomínám to proto, abych uvedl odbornost páně Moravce na takovou debatu. Nicméně ta debata se avizovaného tématu zase až tolik netýkala; pan Moravec předvedl své tradiční nastolování agendy, když se celou dobu snažil to povídání převádět na téma politické, prezidentské. Bylo přitom úžasné, jakým způsobem hladil své tři hosty. Pana Beka velmi úslužně skoro až chválil za to, že se nestal ministrem v chystané vládě pana Babiše, což byl asi podstatný důvod pozvání pana rektora Beka z Brna,“ domnívá se mediální analytik. Drahoš se začíná stylizovat do Václava Havla Od profesora Jana Sokola ho zaujal výrok, že intelektuál se má realizovat v intelektuálních institucích, školách a podobně, a ne ve vládě či podobně. „To bylo zajímavé, protože pan Sokol byl také kandidátem na prezidenta a také ministrem školství. Proč tedy kandidoval a usiloval o post hlavy státu? Tomu lze rozumět jedině tak, že se buď pan Sokol nepovažuje za tak velkého intelektuála, aby se realizoval v intelektuálních institucích, jak říká, nebo má, jak už to u nás bývá, dvojí metr. Jeden na sebe a druhý na ty druhé. No a pan Drahoš je zvláštní člověk. Hodně mi připomíná pana Kisku na Slovensku, který se také vynořil zčistajasna a najednou disponoval obrovskou podporou. Dokonce jsem byl upozorněn, že agentura, která mu dělala kampaň, byla ta stejná agentura, která dělala kampaň v nedávných krajských volbách Jánu Lunterovi, protikandidátovi Mariana Kotleby v Banskobystrické župě. Ty věci se asi nedějí úplnou náhodou,“ upozorňuje Petr Žantovský. Kdo dělá kampaň Jiřímu Drahošovi, ho nezajímá, pozornost však věnoval jeho výrokům v OVM, z nichž si vybral tento: „Nebezpečné je to, že lidem v politice je nasloucháno.“ „Pan Drahoš tím zřejmě mínil, že politici jsou lidé špatní, pokřivení a mají nedobré úmysly, ale bohužel, občané jsou takoví hlupáci, že to nejsou schopni poznat a těm ošklivým politikům naslouchají. Jako bych v tom slyšel duch Václava Havla, který se také vždy distancoval od ‚tamtěch politiků‘, jako by sám nebyl nejvyšším politikem v této zemi. Přitom byl třináct let s přestávkami prezidentem dvou různých republik a celou tu dobu byl nejvyšším politikem ve státě. A při každé příležitosti neopomněl říci, že on k tomu jaksi nepatří, že se od toho distancuje a že má jakési právo to komentovat zvenčí. No a Drahoš se nám začíná stylizovat do Václava Havla, to také nebyla náhoda,“ míní mediální odborník. Bezostyšné Moravcovo píárko pro prezidentského kandidáta Chápe, že je tato názorová poloha Jiřímu Drahošovi zřejmě osobnostně blízká, ale pak nechápe, proč jde do politiky. „Protože pak se může stát, kdybych vzal jeho výrok doslova, že mu lidé začnou naslouchat tak jako jiným lidem v politice, a to bude nebezpečné. Ale komu to má být nebezpečné? Drahošovi snad? Nebo těm lidem, státu, Evropě, nebo komu je podle Drahoše nebezpečné, že je lidem v politice nasloucháno? A druhá otázka, samozřejmě ani jednu z nich pan Moravec nepoložil, tak je pokládám já, komu tedy má být nasloucháno, ne-li zvoleným politikům? Má být nasloucháno joudovi z restaurace U kulaté báby, nebo Viktoru Koženému sídlícímu někde na Belize, nebo Zdeňku Bakalovi, který sice nebyl zvolen, ale zato má velmi ‚dobrou‘ pověst na Ostravsku-Karvinsku? Toto nám pan Drahoš nesdělil. Jen jsme se dozvěděli, že je nebezpečné, když je nasloucháno lidem v politice,“ poukazuje Petr Žantovský. Při sledování pořadu jako OVM je člověk moudřejší v mnoha směrech. „Jednak se mu znovu potvrzuje, že Česká televize v osobě Václava Moravce je propagandistický nástroj, který má výlučně politické, ale v žádném případě ne informační cíle. A už vůbec ne cíle plynoucí ze zákona, tedy podporu pluralismu ve společnosti a celospolečenské soudržnosti. Mimochodem, Moravec je úžasně explicitní, jak bezostyšně panu Drahošovi pár týdnů před prezidentskou volbou dělá píárko. V souvislosti s nějakým sociálním jevem mu říká: ‚Vy se s tím setkáváte při svých cestách po republice...‘ Rozumějme při cestách v rámci prezidentské kampaně. Proč by jinak akademik Drahoš jezdil po republice? Možná na ryby, nebo na houby, nebo za ženskýma, ale proč by jezdil po republice a setkával se s nějakým sociálním jevem? No protože se snaží stát prezidentem této země. A Václav Moravec to tam plácne jako standardní českotelevizní hlášku. To je velká zpráva o panu Moravcovi,“ myslí si mediální analytik. Moderátůrek se ptá akademiků, co říkají poznámce na Facebooku Podobně vypovídající je, když si vezme jako terč svého výsměchu Jaroslava Plesla. „A to jen proto, že je pan Plesl šéfredaktorem MF Dnes, kterou pan Moravec před několika lety ještě zbožňoval a jedl od prvního do posledního písmene na posezení, ale dnes je to pro něj terč. Zcela mimo jakýkoli smysl a etický rámec cituje nějaký Pleslův výrok z Facebooku. Kde to jsme, jestliže si Moravec s OVM hraje na vlakovou loď názorové žurnalistiky v České televizi a Facebook a sociální sítě jsou pro něj relevantní informační zdroj? Jak je vůbec možné, že se tří lidí z akademické sféry takový moderátůrek zeptá na něco z Facebooku a argumentuje tím, jako by to bylo důležité, co visí někde na sociální síti? No to by mohl příště, až tam bude mít podobně seriózní hosty, vyndat z Facebooku fotku, jak si pochutnává na pizze, a žádat k tomu po hostech zásadní vyjádření. To je asi na stejné úrovni. Takže OVM opět nezklamaly, je to ‚nejlepší pořad‘ svého druhu v České televizi,“ kroutí nad tím Petr Žantovský hlavou. Pro druhé téma si vybral ohlášenou kandidaturu Mirka Topolánka na prezidenta. „Do politiky se vrací po poměrně dlouhé době, kterou strávil v byznysu, jistě ne vzdálen od různých byznysových a vlivových struktur. Tak to chodí a není na tom nic špatného ani divného. Politika je, jak říkají klasici, koncentrovaná ekonomika. Když má ekonomika nějaký zájem, tak se ho snaží politicky prosadit. A k tomu prosazení existuje mnoho možností. Buďto ty standardní legislativní, nebo ty méně standardní, že vyšlete na dráhu nějakého politika, od něhož si slibujete, že bude hájit vaše zájmy. Teď podtrhuji, neříkám, že to je případ Mirka Topolánka, ani nemám v tuto chvíli nikoho konkrétního na mysli. Jen říkám, že politika jako produkt ekonomických zájmů je naprosto standardní a celosvětová záležitost a není se tomu co divit. To, že pan Topolánek kandiduje, mě na rozdíl od mnoha žurnalistů zas až tolik nepřekvapilo,“ tvrdí mediální odborník. Topolánek na sebe může navěsit pravicové voliče S tímto tématem se podle něj seriózně popral Dalibor Balšínek v pátečním úvodníku Echo24. „Oceňuje v něm kladné i záporné stránky někdejšího Topolánkova premiérování. Samozřejmě u Mirka Topolánka je třeba se především podívat na jeho éru v roli předsedy ODS, protože to je strana, o jejíž podporu se bude určitě ucházet nejvíce a která, pokud vím, se ústy pana Fialy vyjádřila v tom smyslu, že byť pan Topolánek není členem ani kandidátem ODS, tak není vyloučené, že ho budou podporovat, protože sdílejí podobné hodnoty. A to si myslím, že je docela významná věc. Pan Topolánek ódéesku, abych tak řekl, ‚deklausizoval‘. Bylo to v roce 2002, kdy byl zvolen na kongresu ve Františkových Lázních. A byl zvolen právě proto, že ze všech kandidátů byl po všech stránkách nejvíce vzdálen Václavu Klausovi,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Míní tím jak vystupování, tak jednání s novináři, formu vzdělání, formu komunikace dovnitř strany. „Byl to prostě absolutní Antiklaus, a to byl důvod, proč byl zvolen. Všichni ostatní kandidáti, co si pamatuji, ať už pan Bém, paní Němcová, pan Nečas, byli v té době do jisté míry Klausovými klony. Paní Němcová by se k tomu dnes už nehlásila, ale jednu dobu odezírala Václavu Klausovi ze rtů všechno, co mohla. Dnes se tváří jako spravedlivá soudkyně těch špatností, které se tehdy děly. Ale zpět k tématu, které je o Topolánkovi. Myslím si, že Mirek Topolánek je velmi zajímavým kandidátem z jednoho prostého důvodu. Může totiž na sebe navěsit pravicové voliče, které na sebe nenavěsí pan Drahoš. Ten na sebe navěsí kromě pražské kavárny nerozhodnuté a lidí, kteří v minulé přímé volbě volili Dienstbiera,“ očekává mediální analytik. Jedinou politickou myšlenkou je Hrad bez Zemana Jde o lidi, kteří nejsou usazeni pevně nalevo stejně jako Jiří Dienstbier, což také není žádný levičák. „To je takový kavárenský tlučústa, jenž si vybírá svá témata od genderu po lidská práva velice účelově a konjunkturálně. Na jeho politice, pokud vůbec kdy nějakou měl, nebylo nikdy nic levicového. Nemyslím tedy, že ho volili levicoví voliči ČSSD, ti tehdy volili Zemana a budou ho volit pravděpodobně zase, protože z kandidátů, kteří se nabízejí, není ani jeden levicový. Zato je tam přecpáno kandidáty, o nichž nevíme, jaké jsou politické orientace. Pan Drahoš dopředu řekl, že nechce být Antizemanem, ale nic jiného než antizemanismus nemá. Ještě jsem od něj neslyšel jedinou politickou myšlenku kromě té, že by na Hradě už neměl být Zeman. Určitě zafunguje jako svorník lidí, kteří před lety volili zčásti Dienstbiera, zčásti Schwarzenberga,“ je přesvědčen Petr Žantovský. Začíná ale pochybovat, zda to Jiřímu Drahošovi bude stačit na postup do druhého kola. „Těch pražských kavárníků zase není takové množství. A z nich se ještě odloupnou lidé, kteří přece jenom vědí něco o tom, že pracovat znamená platit daně, tím udržovat ekonomiku v chodu, a to už je trošku pravicové myšlení. A takové voliče má šanci k sobě Mirek Topolánek přitáhnout. Vůbec bych se proto nedivil, kdyby ve druhém kole proti sobě stálo duo Zeman, Topolánek. A jako občan bych si to i docela přál. Ne kvůli samotným osobám, ale kvůli tomu, že znám jejich hodnoty. Rozumím jim a vím, co reprezentují. Vím, že Topolánek reprezentuje pravicové myšlení, byť se můžeme bavit o jeho problematických krocích se solárním byznysem, nebo o tom, že si vybral za ministra financí Miroslava Kalouska, který popíral, že platí Lafferova křivka, která vyjadřuje závislost mezi výší daní a jejich reálným výběrem,“ připomíná mediální odborník. Dva nejsilnější kandidáti představují pravolevé rozdělení světa Přesto má jasno, kdo to je Mirek Topolánek a že stojí politicky napravo. „Vím, že to je člověk, který má občas úkroky do všech možných stran, ale v nejobecnější poloze to je pravicový politik. U Zemana stejně tak vím, že to je principiálně levicový politik s mnoha úkroky, s mnoha myšlenkovými přemety různými směry, ale je to levicový politik. Takže stále ještě navzdory tomu, že nás celý svět včetně postmoderních filozofů přesvědčuje o tom, že pravolevé rozdělení světa neexistuje, že už pro to není důvod, tak najednou se nám tady vyloupli dva – podle mého přesvědčení – nejsilnější kandidáti, kteří představují přesně ono pravolevé rozdělení světa. A já bych si moc přál, aby se do druhého kola dostal Mirek Topolánek. O tom, že v něm bude Miloš Zeman ani v nejmenším nepochybuji,“ přiznává Petr Žantovský. Před závěrečným tématem upozorňuje, že mu snad ani nejde z pusy. „Česká televize se dopustila nejodpornější a nejobludnější perverzity, jaké vůbec mohla. Něco tak odporného jsem opravdu nečekal. To jsem z žádné obrazovky, ani z komerční, ještě neviděl. Blíží se to trošku tomu paparazzimu, co šplhal po střechách špitálu v roce 1997, aby na dálku vyfotil prezidenta Havla těsně po operaci karcinomu plic. To bylo hnusné, ale patřilo to do bulváru. I když to vlastně patřilo na smetiště, a pokud možno hodně hluboko zahrabat. Ale dopustil se toho paparazzi napojený na komerční televizi. Ale tohle, co předvedli v neděli v pořadu 168 hodin v České televizi v reportáži, která se nazývala s neskrývanou ironií ‚Na prezidentské zdraví‘ s narážkou na to, že pan prezident holduje alkoholickým nápojům, tak to bylo skutečně mimořádně nevkusné,“ hodnotí mediální analytik. To nejhnusnější v novinařině za hodně dlouhá léta Vadí mu odvysílané ryze soukromé prezidentovy poznámky typu „Tady mě podržte, abych nezakopl o schod“ nebo „Podejte mi tu hůlku“. „To jsou úplně standardní privátní hlášky, které byly směřované k jeho doprovodu. A oni je naskládali účelově za sebe tak, aby to vypadalo, že má Zeman velmi podlomené zdraví. Mělo to jediný propagandistický účel: ‚Podívejte se na něj, jak je na tom špatně, přece ho nebudete volit.‘ Teď už se úplně stydím vypustit z pusy takové to podprahové působení ‚vždyť on přece to volební období nevydrží‘. Nevím, nejsem jeho lékař, neznám jeho zdravotní stav, ale když ho slyším mluvit, mám za to, že hovoří velmi gramotně a na jeho intelektuálních schopnostech nic ohroženo nebylo,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Proto je znechucen tím, že se z veřejnoprávní obrazovky předává divákům o prezidentovi, který je ve funkci a který se uchází o druhý mandát, vzkaz „Heleďte na tu trosku, tu přece nebudete volit“. „Samozřejmě se to těmito slovy říká podprahově. To je absolutně proti všem etickým zásadám, všem kodexům, všem zákonům, proti všem pravidlům, co se vůbec dají vztáhnout na žurnalistiku. Je to možná to nejhnusnější, co jsem v novinařině zažil za hodně dlouhá léta. A spočívá to i v takové drobnosti, že se na obrazovce usmívá protikandidát Horáček a chlubí se tím, jak zveřejnil své lékařské zprávy. Do toho vystupuje pan Forejt a kritizuje ceremoniál na Vítkově u příležitosti 28. října, že byl krátký a nestandardně špatně udělaný. Nu ale pan Forejt tam nemá co dělat. Osobně proti němu nic nemám, ale z Hradu odešel, takže je v kolizi zájmů,“ poznamenává mediální odborník. Po odpornosti České televize je čas zvážit placení poplatků Žasne nad tím, jak si Česká televize může vzít jako hlavního odborníka na hodnocení dění na Hradě někoho, kdo odtamtud musel odejít. „Navíc za okolností, které nemusím připomínat. Viděli jsme všichni videa s tou lajničkou bílého čehosi, která zveřejnil web Hlídací pes a která byla rozbuškou jeho odchodu z Pražského hradu. Tak jak se může Česká televize za naše peníze ptát takového člověka a nechat ho jakože objektivně hodnotit cokoli, co se týká jeho bývalého zaměstnavatele? To je naprosto absurdní,“ tvrdí Petr Žantovský a na příkladu amerického prezidenta Franklina Roosevelta ukazuje, že zdravotní problém nemusí být překážkou pro výkon funkce. „Roosevelt byl velmi nemocný a většinu svých volebních období proseděl na vozíku. Ale jeho projevy, které vyšly po válce knižně, jsou mimořádně silné. Byl to velice levicově uvažující prezident a celá jeho filozofie New Deal byla levicová. Takže srovnání s Rooseveltem není úplně marné,“ myslí si mediální analytik. K tomu má doporučení, které se ani tak netýká médií, ale spíše prezidentské kanceláře. „Být na místě lidí z prezidentova okolí, kteří mají na tyto věci vliv, tak bych prezidenta explicitně posadil na křeslo prostě proto, že to jeho nemoc může vyžadovat. Ale hlavně by mu to dávalo větší jistotu pro intelektuální výkony. Když ho slyšíte mluvit ve Štrasburku nebo kdekoli jinde, tak nemáte pocit, že mluví člověk, který není mocen vykonávat funkci hlavy státu nebo se o ni ucházet. Takže je možná škoda, že nechávají pana prezidenta pohybovat se s hůlkou a fyzicky ho zbytečně vysilovat, když jeho role je především politická. A jak sám říkal, politika se nedělá nohama, ale hlavou. A hlava mu slouží. Suma sumárum si Česká televize zaslouží, aby si teď hodně koncesionářů promyslelo, zda pošle příští měsíc poplatek, nebo prohlášení, že se zbavuje televizního přijímače. Protože tohle, co nám předvedla, bylo skutečně odporné,“ uvědomuje si Petr Žantovský. Havlovo zdraví pro Peheho politikum nebylo, Zemanovo však ano A stejného tématu se týká i páteční komentář Jiřího Peheho z Novinek, respektive Práva, který vyšel pod titulkem „Zemanův zdravotní stav je politikum“ a v němž autor rozebírá otázku prezidentova zdraví a jeho kandidatury. „Právo či Novinky jsou soukromý podnik, ať si dělají, co chtějí. Když jim připadá správné publikovat podobné odpudivosti, jaké plodí pan Pehe, tak to je jejich volba, ale vedle toho publikují i jiné a to podstatně kvalitnější materiály například od pana Tomského či od pana Klause mladšího a podobně. Ale mě fascinuje, že takhle píše Pehe, který byl poradcem prezidenta Havla v době, kdy měl Václav Havel skutečně namále a celý národ s velkou solidaritou včetně těch, kteří Havla nemuseli jako prezidenta ani jako politika a možná dokonce ani jako dramatika zrovna milovat, mu držel pěsti, aby se mu zdraví vrátilo a aby to všechno klaplo,“ připomíná mediální odborník. „Pokud vím, tak poté, co podstoupil onu operaci, při které ho fotil paparazzi z Novy, o němž jsem mluvil, byl zvolen prezidentem republiky v lednu 1998, a to dokonce o jeden hlas zavřeného poslance Sládka. Takže tam byl velký politický zájem na tom, aby se – podotýkám prokazatelně nemocný a s nejasnou zdravotní perspektivou – Václav Havel stal prezidentem. To tehdy panu Pehemu nevadilo, to tehdy nevykřikoval nikam do médií, že to je politikum a že bychom se nad tím měli zamyslet, jestli pan Havel zvládne svůj mandát, nebo nezvládne. To mlčel. Takže dvojí metr, který je tady uplatňován, jenom podtrhuje to, že se jedná o jednostrannou antizemanovskou kampaň a že to nemá vůbec nic společného s objektivním hodnocením jeho nebo kohokoli jiného zdravotního stavu,“ dodává Petr Žantovský.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
6,925	Podnikatel: Měli jsme komunistům rozkopat držky. Směřuje to tu do prdele, napodruhé se to povede Bez servítků se vyjádřil ke komunistům, a nejen k nim, na svém facebookovém profilu někdejší člen ODS a Svobodných, podnikatel a politický aktivista Petr Sedláček. „Jsem hluboce přesvědčený o tom, že jsme v roce 1989 měli komunistům a jejich pomahačům nekompromisně rozkopat držky,“ uvedl. Nadosmrti by je také poslal do chudoby. Je přesvědčen, že dnes by pak bylo mnoho věcí rozhodně jinak. „A žilo by se podstatně lépe, a hlavně by nikoho nenapadlo podruhé ‚normalizovat‘, jak se to děje nyní,“ zmínil. „Pokud dneska žijete od výplaty k výplatě, a do svého pronajatého bytu chodíte zalézt každý večer jako vystrašený zajíc – a máte hrůzu z toho, co naleznete v poštovní schránce, tak jste otrok a vaši otrokáři na vás nepotřebují ani klec. Mají vás totiž přesně tam, kde vás chtěli mít. Dříve jste měli strach z komunistů, dneska máte strach z exekutorů, případně ti svobodnější – na těch vládnoucí socfašouni pracují – z finančního úřadu a posléze také z těch exekutorů,“ zmínil v dalším příspěvku Sedláček. Dodal, že je pak pro něj zcela nepochopitelné, že s tím většina souhlasí. „Ti, co volí, a ti, co volit nechodí. Logicky z toho vyplývá, že většina v této republice jsou dobrovolnými otroky. Vtip spočívá také v tom, jak málo je otrokářů, stačilo by zadupat a posrali by se strachy,“ dodal. Závěrečný příspěvek pak směřoval ke svobodě slova. „Je naprosto strašidelné, že se dneska diskutuje o svobodě slova a poměrně velká část ‚lidu‘ ji opět zpochybňuje. Přesně ta stejná část ‚lidu‘ – to zdůrazňuji, ‚porazila‘ v roce 1948 tu škaredou ‚reakci‘ a přesně ti samí dneska budou udávat někoho, kdo prohlásí, že Zeman je hovado a jitrnice, což zcela objektivně je. Pořád se to opakuje... A jsou to pořád jedni a titíž – myšlenkově a svou životní filozofií, přesněji nefilozofií,“ uzavřel. Celé příspěvky Petra Sedláčka: Jsem hluboce přesvědčený o tom, že jsme v roce 89 měli komunistům a jejich pomahačům nekompromisně rozkopat držky (a nadosmrti je poslat do chudoby) a dnes by bylo mnoho věcí rozhodně jinak a žilo by se podstatně lépe, a hlavně by nikoho nepadlo podruhé "normalizovat", jak se to děje nyní Pokud dneska žijete od výplaty k výplatě, a do svého pronajatého bytu chodíte zalézt každý večer jako vystrašený zajíc - a máte hrůzu z toho, co naleznete v poštovní schránce, tak jste otrok a vaši otrokáři na vás nepotřebují ani klec. Mají vás totiž přesně tam, kde vás chtěli mít. Dříve jste měli strach z komunistů, dneska máte strach z exekutorů, případně ti svobodnější - na těch vládnoucí socfašouni pracují, z finančního úřadu a posléze také z těch exekutorů. Je pro mne zcela nepochopitelné, že s tím většina souhlasí - ti co volí, a ti, co volit nechodí. Logicky z toho vyplývá, že většina v této republice jsou dobrovolnými otroky. Vtip spočívá také v tom, jak málo je otrokářů, stačilo by zadupat a posrali by se strachy je naprosto strašidelné, že se dneska diskutuje o svobodě slova a poměrně velká část "lidu" ji opět zpochybňuje. Přesně ta stejná část "lidu" - to zdůrazňuji, "porazila" v roce 48 tu škaredou "reakci" a přesně ti samí dneska budou udávat někoho, kdo prohlásí, že Zeman je hovado a jitrnice, což zcela objektivně je. Pořád se to opakuje... A jsou to pořád jedni a titíž - myšlenkově a svou životní filozofií, přesněji nefilozofií	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,555	Expert, který důvěrně poznal Washington: Zahraniční politikou USA je vražda Ekonom Paul Craig Roberts kdysi v Bílém domě radil prezidentu Ronaldu Reaganovi. Dnes má na americkou politiku mnohem kritičtější názor a ve svém nejnovějším textu rovnou píše, že zahraniční politikou Washingtonu je vražda. „Washingtonská tradice masakrování lidí má svou bohatou tradici. Započala vybíjením indiánů válečnými zločinci Shermannem a Sheridanem a pokračovala svržením atomových bomb na japonské civilní obyvatelstvo,“ uvádí Roberts s tím, že od těchto občasných masakrů však Washington pokročil k současnému kontinuálnímu masakrování lidí. „Washington je zodpovědný za zničení Jugoslávie a Srbska, Afghánistánu, Iráku, Libye, Somálska a části Sýrie. Washington umožnil saúdsko-arabský útok na Jemen, ukrajinský útok na její dříve ruské oblasti a umožnil též izraelské zničení Palestiny i vraždění arabských občanů,“ píše. A dodává, že americkému vražednému běsnění na Středním východě a v severní Africe podali pomocnou ruku i Evropané. „Dnes za to platí přilivem milionů uprchlíků na své území,“ nechal se slyšet. „Německé ženy, uprchlíky znásilňované, mohou za své pokoření poděkovat washingtonské loutce – kancléřce, která krveprolití, jež uprchlickou krizi vyvolalo, svým postojem umožnila,“ nebere si Roberts servítky. „Publicistka Mattea Kramerová upozornila na skutečnost, že ke všem svým dosavadním vraždám připravuje nyní Washington vraždění civilního obyvatelstva na širším základě – a to s pomocí dronů, které je budou kosit při svatebních obřadech, pohřbech, na dětských hřištích, ve zdravotnických zařízeních i v jejích domovech. Jak Kramerová uvádí, všichni současní kandidáti na funkci příštího amerického prezidenta soutěží v podstatě a též nejlítěji o to, který z nich dokáže – až se ujme křesla – spáchat ještě více zločinů, než jich spáchali prezidenti dosavadní,“ všímá si také ekonom. Původní text ZDE. Dosavadní washingtonský způsob invazí, při nichž se jako hlavní zbraň proti teroristům používají bomby shazované na lidi z letadel či dronů je podle Robertse naprosto nesmyslný. „A prokazuje jen to, že pro vládu zbavenou rozumu se cílem stalo vraždění samotné. I blázen totiž dobře ví, že právě násílí je onou látkou, která plodí terorismus. To ovšem současný Washington neví, a prokazuje tudíž ještě méně inteligence, než kolik jí má blázen,“ poznamenává. Své pojednání uzavírá konstatováním, že za vlády Billa Clintona, G. W. Bushe a Baracka Obamy se vláda stala nezodpovědnou, bezzákonnou a kriminální organizací, představující nebezpečí nejen pro svět, ale i pro své vlastní občany.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
919	Pakáž a prostitutky? Newsroom ČT naříkal, jak jsou politici zlí na novináře. A Plesl dodal... ZE SOCIÁLNÍCH SÍTÍ Šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl v reakci na upoutávku na nedělní pořad Newsroom České televize se na facebooku pokusil odhadnout, jakým směrem by mohla vést obrana generálního ředitele veřejnoprávní televize Petra Dvořáka. Ke krátkému komentáři Jaroslava Plesla zřejmě vybídlo zhlédnutí „poutáku“ na aktuální pořad Newsroom, který Česká televize vysílá pravidelně každou neděli. Věnuje se v něm shrnutí a komentáři toho, co se v mediálním světě událo za poslední týden. Poslední dobou s železnou pravidelností zmiňuje i ParlamentníListy.cz, nikoliv však v pozitivním smyslu slova. V posledním týdnu český mediální prostor ovládla dvě klíčová témata: Zavraždění slovenského novináře Jána Kuciaka, které nejpravděpodobněji souviselo s jeho investigativní prací. A ostrá kritika čelných představitelů české politiky na adresu některých novinářů. V souvislosti s druhým tématem nelze opomenout kritiku, s níž se ze strany vlastníka TV Barrandov a moderátora Jaromíra Soukupa musel v posledním týdnu potýkat i generální ředitel České televize Pavel Dvořák. Právě přes tuto linku vedl Jaroslav Plesl svůj nedělní komentář. Dvořák poté, co kritice České televize věnoval Soukup celý jeden díl svého investigativního pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa, deklaroval, že se hodlá bránit. A Plesl ve svém příspěvku zhodnotil právě jeho „možnou obranu“. „Newsroom ČT24 dneska večer bude indikovat, kudy Dvořák povede svou obranu. Zatím to vypadá, že se bude chtít opřít jen o Economii, což je mimořádně hloupé, ale zcela logické, neboť ČT všechna ostatní média systematicky pomlouvá,“ vystřelil směrem na Kavčí Hory Plesl na facebooku. „Znepřátelili si Primu (akce Obzinová), Novu (akce prezidentská debata), Soukupa i Zavorala. A Newsroom v tom hraje ústřední roli. Takhle hloupě může postupovat opravdu jen Česká televize,“ doplnil šéfredaktor MF Dnes. Nedělní Newsroom se z velké části věnoval případu zavražděného novináře Jána Kuciaka. Část stopáže ale moderátor Rosí věnoval i volbě nového radního ČTK Petra Žantovského, který mívá na ParlamentníchListech.cz svou pravidelnou rubriku. Rosí to ale za přínos pravděpodobně nepovažuje, jak se zdálo vyplývat z celkového kontextu pořadu. Krameriovy ceny pak Rosí, označil za „kontroverzní“ a Žantovský se na jejich přípravě měl podílet spolu s „dezinformátory“. K tématu oněch cen nutno dodat, že se terčem kritiky stávaly již v minulosti. Kritice ze strany některých médií, ale například i šéfa think-tanku Evropské hodnoty, však neušli i někteří porotci z řad známých představitelů české mediální scény. Jedním z porotců byl právě například i Jaroslav Plesl, nebo i současný generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Dalším tématem Newsroomu bylo napadání novinářů v Česku. „Nejčastěji od trojice Babiš, Okamura, Zeman,“ upřesnil moderátor Rosí Zde si můžeme připomenout, jak slovenský premiér Robert Fico před delší dobou označil novináře na Slovensku za „špinavé, protislovenské prostitutky“. S výrazem „presstitut“ operuje ve vztahu k novinářům v Česku mj. i např. Okamurova strana SPD. Podle toho, co v pořadu zaznělo, situace v Česku oproti té na Slovensku, co se týče postavení novinářů, není o moc lepší. „Někteří zde o novinářích mluvili jako o zkorumpované pakáži,“ dopnila moderátorka, přičemž se objevil prostřh i na Andreje Babiše. Následně se objevil záběr na prezidenta Miloše Zemana s dřevěným samopalem... a rovněž na jeho rozhovor, kde si Zeman stěžuje Putinovi, že je novinářů příliš mnoho a je je třeba likvidovat. Profese novináře se rovněž podle žebříčku prestiže profesí CVVM propadá. Nacházet se má například až za profesí stavebního dělníka. Na druhé straně, kněz či prodavačka jsou na tom ohledně prestiže hůře. Přibývá prý i výhrůžek, a to hlavně na sociálních sítích. V souvislosti s útoky na novináře v Česku skutečně pořad Newsroom zmínil pouze novináře veřejnoprávní služby a pak zaměstnance vydavatelství Economia miliardáře Zdeňka Bakaly, do kterých se prý často navážejí například členové Okamurovy strany SPD.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
7,401	Schapiro je terorista, udeřil Klausův spolupracovník Útoky na Brusel jsou podle Petra Hájka krutě symbolické. Evropané se vzdali své svobody a odevzdali ji totalitě, symbolizované tímto centrem, aby se vyhnuli válce. A teď ji mají přímo ve své metropoli. Hájka to přivedlo k úvaze, kdo je vlastně terorista. Zda ti střílející, nebo ti, kteří jim záměrně umožnili tyto hrůzy páchat. Mezi těmi druhými vypíchl amerického velvyslance Schapira, agitujícího za bratření s muslimy. Z islamistického vraždění se podle Hájka už stal folklór. „Desítky mrtvých a těžce zraněných, uzavřená letiště, metra, v ulicích probíhají manévry policejních těžkooděnců, v hlavních městech zemí EU se důležitě scházejí různé ty bezpečnostní rady, vlády ujišťují, tajné služby varují-nevarují... a tak dále a tak dále,“ popsal jej. Poslední útok podle bývalého spolupracovníka prezidenta Klause vyniká tím, že se odehrál v Bruselu, centru a symbolu znásilněného kontinentu. Ten se přitom do totality „pod Bruselem“ spojil proto, aby se vyhnul válce. „Tak ji tady máme. V přímém přenosu,“ dodává šéfredaktor. Poslední útoky podle něj ukazují, že bojovný islám je „pod žehnající rukou Angely Merkelové a jejích bruselských kompliců“ uprostřed úspěšné invaze do Evropy. „Mocné berlínsko-bruselské elity, se zbabělou pomocí nezodpovědných politiků napříč kontinentem, nyní vedou – vědomě či nevědomky – půl miliardu ‚domácích‘ lidí na porážku,“ dodává k tomu Hájek. V ČR „zastupující říšský protektor“ Sobotka důležitě svolává ministry a předstírá, jak bere situaci vážně. Ale kromě toho si začínáme zvykat na to, že po ulicích chodí policisté se samopaly, přijímáme zákony, které pod záminkou bezpečnosti likvidují poslední zbytky občanských svobod a kontrolují naše soukromí. „Naši bezpečnost však zlikvidovali právě oni – politici, kteří dopustili, či přímo zorganizovali a podporují migrantskou invazi. Byť se slovně zaklínají opakem,“ dodal. Podle Hájka je otázkou, kdo je vlastně „teroristou“. Zda ti se samopaly (společně s těmi, kteří jsou v Berlíně, Londýně nebo Kolíně), nebo ti, kteří politikou „otevřených dveří“ vše způsobili. Celý text Petra Hájka ZDE Hájek připomíná, že velvyslanec USA Schapiro nedávno navštívil islámskou mešitu a podpořil v ní vedení českých muslimů. Nepřímo vyzval občany, ať se s nimi bratří také. „Oni přece nejsou vůbec nebezpeční a ta zdejší nesnášenlivá, xenofobní a fašizující chátra (zvaná lid či jeho převážná většina) to pochopí po dobrém, nebo po zlém,“ komentuje to šéfredaktor. Právě toto jsou podle něj teroristé. Ti největší, protože se nešpiní tím, aby brali do rukou samopaly a opásávali se výbušninami. „Oni mají vznešenější úkol: Rozvrácení Evropy a destrukci hodnot, tradic a duchovních kořenů, na kterých vyrostla a po staletí fungovala a prosperovala naše civilizace,“ tuší. Pak připomíná, že právě prožíváme předvelikonoční Svatý týden, ale valná většina obyvatelstva o tom již nic netuší. „Političtí teroristé“ totiž v průběhu desetiletí tyto kořeny Evropě již odťali. Hájek poukazuje, že si to nemyslí sám, a odkazuje na knihu bývalého slovenského ministra vnitra, se situací obeznámeného mnohem lépe než jiní. Jmenuje se „Lvi přicházejí“ s podtitulem Proč Evropa a Amerika směřují k nové tyranii.“ Podle knihy v severní Americe a západní a střední Evropě sice vládnou vlády nesporně vzešlé z voleb, ale vedle toho se viditelně omezují občanské svobody. „Omezují se paradoxně hlavně v západních státech s dávnou demokratickou tradicí. Ovšem ne totálně, ale jenom u vybraných směrů a jejich stoupenců,“ povšiml si. Nejvíce jsou podle něj momentálně na Západě stíháni lidé, kteří brojí proti potratům, homosexuálům a nebo se nedejbože dokonce dovolávají toho, co píše Bible. Pronásledování křesťanů prý sice není tak drastické jako od bolševiků, ale i tak citelné – vyhození z práce, konec politické kariéry, ve všech případech společenská diskvalifikace. A toto všechno se děje ve jménu „svobody“. Kniha prý dochází k pozoruhodnému závěru: „Svobodu si čím dál víc nárokují jedinci i skupiny pro maximálně pohodlný a příjemný styl života.“ Tyto výdobytky byly kodifikovány národně i mezinárodně jako nezcizitelná „lidská práva“. Připomíná, že papež Jan Pavel II. to nazýval „kultura smrti“. Hájek z knihy vyjímá příklad italského konzervativního politika a významného filozofa Rocca Buttiglioneho. Ten byl navržen do Evropské komise, ale musel se vzdát kandidatury poté, co dostal od europoslanců dotaz, co si myslí o homosexualitě, a troufl si říci, že ji považuje za hřích. „Autorovi i nám to připomíná otázky z bolševických kádrových pohovorů: Jak ses vyrovnal s náboženskou otázkou? Jaký máš postoj k událostem roku 1968?“ píše Hájek. Právě takový přístup podle něj vede k tomu, že Evropa jen čeká, než ji muslimové ovládnou.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
5,578	Fízlové a kreatury, hlásím se k nástupu do vězení jako první, napsal Jan Rejžek k zákonu o ochraně Zemana Hudební kritik Jan Rejžek se v posledních dnech velmi „rozvášnil“ na sociálních sítích. Důvodem je především návrh zákona ohledně trestů za hanobení prezidenta a jeden z jeho navrhovatelů Zdeněk Ondráček. A také oslavy 17. listopadu 2016. „Drzost bývalých fízlů a bolševiků nemá dno. Policejní mlátička dívek z Palachova týdne, komunistická kreatura Zdeněk Ondráček v jedné řadě se Semelovou, Jandákem, Černochem atd. chce obnovit tresty za hanobení prezidenta? Hlásím se k nástupu do vězení jako první,“ zareagoval nejprve Rejžek. V den státního svátku 17. listopadu pak poblahopřál všem lidem, kteří se zasloužili o to, že je dnes co slavit. „Jenom, prosím, nehanobte při této příležitosti toho prolhaného vlastizrádce, obklopeného partou gaunerů na Hradě, musel bych to hned hlásit soudruhu Ondráčkovi,“ dodal k tomu Rejžek. O den později pak vzpomněl na své oslavy státního svátku, které se mu dle jeho slov báječně vydařily. „Na Národní i na Václaváku samá setkávání se skvělými, přívětivými, pozitivními lidmi (až na paparazziho, který se níže radši sám udal) a všechno vyvrcholilo premiérou vynikajícího dokumentu Krystyny Krauze Bratříček Karel a debatou s jeho první ženou, nádhernou paní Evou Krylovou. Co na tom, že jinde po Praze pořvávalo pár nácků. Naděje a listopadový étos žijí! Ne, Karle, nebudeme nikdy rýt držkou v zemi!!!“ zdůraznil Rejžek a uvedl také, že přímo zvolený prezident Zeman zalezl v Lánech do nory. „Nebyl schopen přednést k svátku cokoliv (ani vzpomínku na to, jak statečně tehdy bojoval s tlustými milicionáři na Národní u Máje takhle vlevo dole) a slavil jistě s nikým nezvolenou partou jeho hradních grázlů,“ sdělil. A všiml si i debaty Ondráčka na iDNES.cz. „Bolševická esenbácká kreatura, mlátička Zdeněk Ondráček měla včera debatu na iDNES a přiznala, že se nad sebou ještě nepoblila. Důležitá zpráva,“ uzavřel Rejžek.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
2,514	„Kdo to financuje? Budou obušky? Kde je Horáček?“ Kolem večerní akce na Václaváku to silně vře Na Václavském náměstí v Praze dnes večer proběhne Koncert pro budoucnost. Jde o jednu z celé řady akcí u příležitosti výročí 17. listopadu, především 17. listopadu 1989, byť mnozí účastníci možná vzpomenou i na neméně důležitý 17. listopad 1939. Stojí přitom za pozornost, že ačkoli nás Koncert pro budoucnost teprve čeká, už teď na sociálních sítích víří vášně. Okolo půl osmé večer proběhne na Václavském náměstí Koncert pro budoucnost spojený s happeningem za svobodu. Každý, kdo chce přijít, je zván. Jen by si prý s sebou měl vzít píšťalku. Budou se prý hodit k tomu, aby s jejich pomocí byli zastaveni politici, kteří chtějí měnit Ústavu. „Předchozí generace pro nás vybojovaly svobodu a demokracii. Demokratický systém v ČR zajišťuje svobodu, bezpečnost, prosperitu a možnosti, o jakých se našim předkům ani nezdálo. V poslední době se však stále častěji mluví o zásadních změnách Ústavy a demokratického systému jako takového i o omezování naší mezinárodní spolupráce s rodinou evropských demokratických států, Pojďme proto 17. listopadu v 19:30 společně zapískat na tisíce píšťalek, na okamžik zastavit hru, a dát jasně najevo, že toto není v zájmu občanů České republiky. My, občané totiž nejsme jen voliči, kteří jednou za čas odevzdají svůj hlas politikům, a pak sledují z hlediště jejich hry. Každý občan je také svého druhu rozhodčím dohlížejícím na dodržování pravidel hry,“ píší k chystané akci organizátoři akce. Jedna z dam se však okamžitě zeptala, zda tato akce není až příliš selektivní. „Nechybí na pódiu pár zajímavých osobností? Třeba Michal Horáček. Nebořte mosty, požádala všechny účastníky akce dáma. Na akci vystoupí tři prezidentští kandidáti Jiří Drahoš, Pavel Fischer a Marek Hilšer. Na účast či spíše neúčast Michala Horáčka poukázala celá řada lidí. „Z jakého důvodu nebyl pozván Michal Horáček na pódium na Václavské náměstí?“ zeptal se další občan, a stejně tak i třetí, jenž přidal zamračeného smajlíka. Z reakcí na sociální síti facebook se zdá, že Horáček na akci velmi schází. Happening budou moderovat Emma Smetana a Pavlína Kvapilová. Vedle prezidentských kandidátů vystoupí také youtuber Kovy, filozof Daniel Kroupa, expremiér Petr Pithart, ředitel neziskové organizace Člověk v tísni Šimon Pánek a další. Vedle otázek na Michala Horáčka padly ale i jiné otázky, třeba dotaz „budou obušky?“. Nechyběla ani otázka, kdo akci financuje.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
7,639	Štěpán Kotrba: Slávku, lidé už mají dost západního žvanění. Dienstbiera, Špidly a dobroserných Originálně reagoval na výsledek slovenských voleb mediální analytik Štěpán Kotrba. Premiéra vyzval ke změně politiky. „Liberální bordel podle kavárenských elit musí skončit,“ zdůraznil. V opačném případě prý přijde k moci krajní pravice, která se „nezakecá“. „Pokud se česká levice v čele s ČSSD domnívá, že posílí svůj ‚demokratický‘ charakter žvaněním Dienstbiera (či Jiřího Dolejše), vytvoří alianci takzvaně tradičních stran ‚s Kalouskem proti Babišovi‘ a dalším současným středovým populistům, mýlí se. Populisté budou sílit,“ domnívá se Kotrba. Stejně tak česká levice otevírá prostor pravicovým radikálům, pokud posílí současné prounijní a natoidní směřování, pokud bude stále fanaticky protiruská a prokyjevská, pokud bude podporovat americké války v Sýrii, Afghánistánu či Libyi, pokud bude jásat nad arabskými jary a pokud bude vstřícná k uprchlíkům. Pak podle Kotrby otevírá prostor pravicovým radikálům a národovcům všeho druhu k vytvoření většiny ve sněmovně. „Od vtipálka Sládka přes šibeniční humor Konvičky až po krematoria A. B. Bartoše,“ míní Kotrba. Lidé mají dost Dienstbiera, Tominové, Špidly Obrátil se i na premiéra, kterého oslovil poněkud familiérně „Slávku“. „I v Česku už mají lidé dost západního žvanění – Tominové, Dienstbiera, Špidly, Idealistů, zelených a dalších dobroserných liberálů. Mají dost bruselských bláznů. Chtějí zpátky kapitalistickými elitáři ukradenou Evropu. Nechtějí nulové úroky v bance. Nechtějí prozatím vystoupit z EU, pokud EU bude taková, jakou jsi jim slíbil před naším vstupem,“ vyzývá Kotrba premiéra. Lidé podle Kotrby mimo jiné chtějí konec levné práce, která nestačí k životu. Chtějí zpátky důstojné důchody a kvalitní sociální péči o seniory. „Chtějí zpátky televizi, která nyní každý večer lže, jak se mají dobře a jak ti za to mají být vděční. Chtějí zpátky policii, která bude pomáhat a chránit, ne buzerovat a tápat při stíhání zločinců. Chtějí politiky, kteří budou rozumět jejich chudobě. Lidé chtějí zpátky svůj stát, Slávku,“ obrátil se znovu na premiéra s tím, že lidé chtějí o podobě státu spolurozhodovat, ne se nechat opíjet kecy při předvolebních kampaních. „Buď to půjde s levicí, která se nebude stydět postavit se na náměstí čelem k lidem, nebo to půjde s krajní pravicí. Která se nezakecá... Ale liberální bordel podle kavárenských elit, který je teď, musí skončit. Co nejdříve. Moc času na změnu politiky už nemáš,“ ukončil svou výzvu premiérovi Kotrba. Celé znění příspěvku Štěpána Kotrby na jeho facebookovém profilu: Poučení z krizového vývoje v Polsku, Maďarsku a nejnověji na Slovensku: Pokud si česká levice v čele s ČSSD domnívá, že posílí svůj "demokratický" charakter žvaněním Dienstbiera (či Jiřího Dolejše), vytvoří alianci takzvaně tradičních stran "s Kalouskem proti Babišovi" a dalším stávajícím středovým populistům, mýlí se. Populisté budou sílit. Pokud česká levice posílí stávající prounijní a natoidní směřování, pokud bude stále fanaticky protiruská a prokyjevská, pokud bude podporovat americké války v Sýrii, Afghánistánu či Libyi, pokud bude jásat nad arabskými jary, pokud bude vstřícná k uprchlíkům a nárokově univarzalistická vůči lidským právům dle přání americké ambasády, včetně extenze práv GLBT komunity a mentálů, otevírá prostor pravicovým radikálům a národovcům všeho druhu k vytvoření většiny ve sněmovně. Od vtipálka Sládka přes šibeniční humor Konvičky až po krematoria ABBartoše. Slávku, i v Česku už mají lidi dost západního žvanění - Tominové, Dienstbiera, Špidly, Idealistů, zelených a dalších dobroserných liberálů. Mají dost bruselských bláznů. Chtějí zpátky kapitalistickými elitáři ukradenou Evropu. Nechtějí nulové úroky v bance. Nechtějí prozatím vystoupit z EU, pokud EU bude taková, jakou jsi jim ji slíbil před naším vstupem. Chtějí zpátky školu, která bude učit násobilku a kde maturita či vysokoškolský titul budou opravdu státními zkouškami, garantujícími znalosti. Nechtějí blíáznivé experimenty. Chtějí zpátky zdravotnictví, jehož ministr se nebude zabývat kouřením v hospodách, ale preventivními prohlídkami dětí. Chtějí jídlo, v němž nebudou otruby. Chtějí konec levné práce, která nestačí k životu. Chtějí zpátky důstojné důchody a kvalitní sociální péči o seniory. Protože to jsou jejich otcové a jejich matky, kteří dnes živoří s 10 tisíci důchodu a pro něž má tato vláda jen pár stovek ročně. Chtějí zpátky pracovní povinnost vězňů, aby kriminál nebyl fešáckou dovolenou pro grázly. Chtějí zpátky státními úředníky rozkradené peníze. Chtějí obecní sociální bydlení, aby nezaměstnaní a matky samoživitelky nekončili pod mostem. Chtějí ochranu před lichváři a jinými šmejdy. Chtějí zpátky tele vizi, která nyní každý večer lže, jak se mají dobře a jak ti za to mají být vděční. Chtějí zpátky policii, která bude pomáhat a chránit, ne buzerovat a tápat při stíhání zločinců. Chtějí politiky, kteří budou rozumět jejich chudobě. Lidi chtějí zpátky svůj stát, Slávku. A chtějí o jeho podobě spolurozhodovat, ne se nechat opíjet kecy při předvolebních kampaních. Buď to půjde s levicí, která se nebude stydět postavit se na náměstí čelem k lidem, nebo to půjde s krajní pravicí. Která se nezakecá... Ale liberální bordel podle kavárenskejch elit, který je teď, musí skončit. Co nejdříve. Moc času na změnu politiky už nemáš.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
7,141	Proč by měl jít Ťok z vlády? Nitky vedou za jménem Ivo Rittiga Vicepremiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš nevidí důvod k odvolání ministra dopravy za své hnutí Dana Ťoka. Rozhýbal podle něj opravy dálnic i silnic nižších tříd a vyřešil mýto. ČSSD by se ho chtěla zbavit, aby mohla znovu dělat kšefty, sdělil ČTK. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) má na pondělí s Ťokem naplánovanou bilanční schůzku jako s prvním ze členů vlády za koaliční strany. Právu řekl, že by uvažoval o jeho výměně, kdyby mohl dělat revizi i u členů vlády z ANO a KDU-ČSL. Že by obyčejná msta sociální demokracie, která své ministry vyměnila, ovšem koaliční partneři nikoli? Tak to podle informací ParlamentníchListů.cz nevypadá. Za problémem, který bobtná uvnitř koalice, totiž může být něco zcela jiného. Klíč hledejme v nenápadné interpelaci poslance Úsvitu Marka Černocha. Ten opakovaně upozornil na zvláštní okolnosti, které provází výrobu a dodávání registračních značek. „Firma HICON dodává registrační značky 26 let, aniž by přitom vzešla z jakékoli soutěže. Za tuto dobu inkasovala cca 4 miliardy. Opakuji, nevzešla z jakékoli soutěže! A teď pár podezřelých a přinejmenším zvláštních “náhod”," sdělil Černoch. Firma HICON nabízela cenu 61 korun za registrační značku. Ministr dopravy Dan Ťok následně ruší zakázku a uzavírá dne 14. ledna 2015 se společností HICON dodatek č. 9, ve kterém je stanovena cena za jeden kus ve výši 77 korun. Tedy o 15,86 korun vyšší než cena, kterou HICON nabídl v zadávacím řízení. Důvod? Na to není Ťok schopen odpovědět. „V prosinci 2015 jste, pane ministře Ťoku, uzavřel s HICON dodatek č. 10 který rozšiřuje stávající plnění o dodávky TRZ na přání," konstatuje poslanec Úsvitu dále. Ty jsou mimochodem o třetinu dražší, než běžné značky (cca 103 korun). V rámci velkého tendru, který byl zahájen v létě 2015, ale zvýšilo ministerstvo předpokládaný počet značek na přání na 24 300. „Vaše ministerstvo, pane Ťoku, tak podle všeho odhad značek „účelově“ snížilo, aby se předpokládaná hodnota těsně vešla pod 2 miliony korun a vaše ministerstvo tak mohlo postupovat mimo režim zákona!" tvrdí zástupce Úsvitu. Ani na tato konkrétní slova nebyl Ťok schopen odpovědět. A nyní to nejzajímavější. Jak naši redakci upozornil jeden z poslanců ANO, máme se prý podívat na další společnost. Tou je Security Paper Mill. „Ministerstvo dopravy v rekordně krátké době, již 1. listopadu 2016, rozhoduje o výběru nejvhodnější nabídky na tisk SPZ společnosti Security Paper Mill. Po letech netransparentních postupů a nehospodárného vynakládání veřejných prostředků se ministerstvo v řádu dnů rozhoduje pro nejnižší cenu, což by bylo dobře, kdyby náhle vaše ministerstvo nezvolilo postup, který byl pro něj v předchozích zadávacích řízeních nemyslitelný," stojí v materiálu, který naše redakce získala. Nabídková cena společnosti činí 45 korun za jeden kus. Co je na tom zvláštního? Zapátrejme. SPM – Security Paper Mill, a.s. se totiž v minulosti jmenoval NEOGRAPH. O něm se psalo především kvůli tisku jízdních dokladů Dopravního podniku Praha. Celou mapu vztahů připravil Nadační fond proti korupci, když v minulosti uvedl: „Společnost NEOGRAPH, a.s. v roce 2008 uzavřela s Dopravním podnikem hl. města Prahy (dále jen „DPP“) smlouvu na dodávku jízdních dokladů. Ovšem aby tuto smlouvu mohla uzavřít, musela již v roce 2007 uzavřít Smlouvu o poskytování poradenských a zprostředkovatelských služeb se společností COKEVILLE ASSETS Inc., organizační složka. Té se společnost NEOGRAPH zavázala platit 17 haléřů za jeden lístek. Nic za to přitom nedostávala. V praxi to probíhalo tak, že DPP zaplatil 34 haléřů za jeden lístek společnosti NEOGRAPH, a ta z této částky předala 17 haléřů firmě COKEVILLE ASSETS Inc., organizační složka. Celkem takto společnosti COKEVILLE ASSETS Inc., organizační složka byla v letech 2008-2011 vyplacena částka cca 40 mil. Kč. V roce 2006 uzavřel Ivo Rittig se společností COKEVILLE ASSETS Inc. (sídlo: Britské panenské ostrovy) poradenskou smlouvu, kde Ivo Rittig byl poradcem a náležela mu měsíční paušální odměna za poskytované služby 160 tis. EUR + 40 procent provize z příjmu, které získá společnost COKEVILLE ASSETS Inc. z obchodních transakcí, uskutečněných díky radám Ivo Rittiga. Z prezentace "Delty": NFPK získal dokumenty, které dokládají finanční transakce mezi osobou Ivo Rittig a společností COKEVILLE ASSETS Inc. a tudíž lze vyslovit domněnku, že Ivo Rittig mohl být faktickým příjemcem výše uvedené částky cca 40 mil. Kč od DPP." „Vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby se slábnoucí Rittig touto cestou chytal znovu své šance. Jdou po něm v Praze Piráti kvůli nájmům restaurací, témata kolem něj hledají novináři a další. To, co jste mi popsali, dává smysl," sdělil pro ParlamentníListy.cz znalec pražského prostředí. I to může být jedním z důvodů, proč Sobotka navrhuje, aby Ťok ve vládě skončil. Ještě jedna zajímavá náhoda. V čele společnosti Security Paper Mill stojí Michael Broda, žijící na pražských Vinohradech. Ten je zároveň předseda představenstva Delta Capital a.s. A koho má ve svém týmu? Strategie projektů a mezinárodní development má na starost Petr Nečas, bývalý premiér, který padnul kvůli Janě Nagyové a jejímu vztahu s Ivo Rittigem. A asi netřeba dodávat, že SPM – Security Paper Mill patří právě do portfolia zmíněné Delta Capital...	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
2,937	Tereza Spencerová: Ani petrodolar nepotrvá věčně. USA vznesly šokující dotaz na Ukrajinu... A s „aférou“ Trumpa je to jinak OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ „Ruská“ kauza v USA? Obvinění Manaforta se netýká Ruska, ale Ukrajiny za Janukovyče. A odtamtud brali peníze i manželé Clintonovi, upozorňuje editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová na nejednoznačnost vývoje kolem vyšetřování v Americe. Sděluje též, že zvláštní americký zmocněnec pro Ukrajinu se zeptal, zda je Porošenko vlastně ještě prezidentem, což značí, že prezidentský čas ukrajinského oligarchy se krátí. Spencerová se věnuje též návštěvě Vladimira Putina v Íránu, kde může dojít k dalšímu upevnění pozic Ruska na Blízkém východě. Minulý týden jste předpokládala, že z vyšetřování „ruské stopy“ v amerických prezidentských volbách toho moc nebude. Zvláštní vyšetřovatel Mueller od té doby „máknul“ a obvinil jednak někdejšího šéfa kampaně Manaforta, tak dalšího pracovníka kampaně Donalda J. Trumpa, který byl však poměrně nízko postavený. Vyšetřování nyní stojí na tom, zda tito dva „zazpívají“. Měníte po týdnu názor na celou věc? Pokud to minule vyznělo tak, že se něco zásadního změní z týdne na týden, tak se omlouvám, nemyslela jsem to tak. Většina politických procesů má svou dynamiku a setrvačnost, které v časech, kdy máme skoro vše k dosažení „na jeden klik“, bývají k uzoufání zdlouhavé a nudné. Ale tak to prostě je. Čili na svém názoru, že budou padat hlavy, nic neměním, jen jsem minulý týden svým vyjádřením nemyslela, že budou padat okamžitě a že se jich hned několik stovek bude bezprizorně povalovat někde kolem Capitol Hill… A teď vážně. Zvláštní vyšetřovatel celé „ruské stopy“ a současně i Obamův šéf FBI Robert Mueller si předvolává první dva „Trumpovy muže“ a má pro ně připravenou obžalobu snad v tuctu bodů, ale… Právě Mueller musel z titulu šéfa FBI vědět o všech nezákonnostech/zločinech Hillary a Billa a jejich fondu a jako takový je musel/chtěl z politických důvodů krýt, a tak jeho samotného tipuju na jednoho z prvních, kdo časem padne. Tím spíš, že nový – po neúspěšných volbách nový – Národní výbor Demokratické strany dal od všeho, co kdy Hillary napáchala nebo si zaplatila, ruce pryč, jako že oni jsou teď ti muzikanti. Jistě, říkám, že „padne“, ale „v teplácích“ ho fakt nevidím. Na to se má (nejen) americký establishment napříč politickým spektrem až moc rád – kdyby šel do vězení jeden z nich, mohl by vyvolat dominový efekt… A co bychom si bez těch amerických nositelů „pochodní demokracie“ asi tak počali, kdyby byli všichni po zásluze v base, že? A třeba kauza Paula Manaforta není ani tak o Rusku, jako o Ukrajině, neboť zmíněný býval čímsi jako poradcem svrženého prezidenta Janukovyče. U nás Janukovyče nálepkujeme jako proruského, ale vlastně jen proto, že odmítl první nástřel dohody s EU a chtěl pro Ukrajinu vyjednat lepší podmínky. Byl za to svržen Majdanem, tedy „demokratickým vzepětím ukrajinského národa“ (nebo tak nějak) a proklet. Za Porošenka pak už Ukrajina před EU klekla, nyní je plně v kolenou a kotnících a všichni jsou spokojeni, neb tak, a ne jinak to mělo být. A Manafort přitom nyní může osvětlit i milionové „vklady“ do Clintonovic fondu, které pocházely z Ukrajiny. Dostupné údaje tvrdí, že ukrajinští oligarchové přispívali Clintonovým dokonce víc než Saúdové se svými petrodolary. A jistě za to něco i dostávali. Bude zajímavé sledovat, co z toho nakonec vyleze. Nicméně, v prvním týdnu skandálu kolem Hillary a ruského uplaceného vstupu do amerického uranového průmyslu například CNN celé kauze věnovala pouhé čtyři minuty zpravodajství, takže se mediálně zdá, že na této frontě je klid a všechno je v pořádku. Znáte to: Co není v televizi, neexistuje. Mezitím si ale obě strany – Trump údajně uplacený Ruskem a Hillary údajně uplacená Ruskem, z čehož mimochodem vyplývá, že celá ta supermocná Amerika je uplacená Ruskem a zobe mu z ruky (Chudák Janda!) – brousí nože na to, jak si to spolu rozdají. Anebo taky ne. Možná přijde vlna alibistické a pokrytecké přetvářky, že vlastně nikdo všechny ty své zlé sliny a obvinění nemyslel vážně... „a necháme to raději být“. Tedy, nechají to být ve stavu, kdy mají být hlavní americké politické síly zaplacené Ruskem? Bude to vcelku sranda, troufnu si předpovědět. A každý, kdo u nás bude dál trvat na tom, že naše „transatlantické vazby jsou životně důležité“ třebas pro „udržení demokracie, západních hodnot“… Vladimir Putin je v Teheránu, kam jistě nejel jen na výlet. Je zde Sýrie, je zde otázka ropy či zbrojních kontraktů, je zde společná nechuť vůči USA. Jaké další nepříjemnosti pro Američany by mohli Rusové společně s Íránem upéct? A jak špatné jsou tradičně špatné vztahy mezi Íránem a Saúdy, s nimiž Rusové také jednají? Nemá smysl předbíhat, uvidíme, jak rozhovory – Putin je v Teheránu už potřetí – ve finále dopadnou. Osobně bych ale žádné větší „diskrepance“ nečekala, protože obě strany si jasně uvědomují pozitiva jejich aliance. Spolu s dalšími státy – namátkou Sýrií, Tureckem, Libanonem, Jordánskem, nejspíš i Egyptem – mají nakročeno k utvoření mocenské osy, která překreslí tradiční politické mapy Blízkého východu, a tak nemají zapotřebí si navzájem házet klacky pod nohy. Přitom ale samozřejmě existují i body, v nichž si až tak moc nerozumějí – například otázka budoucího postavení iráckých i syrských Kurdů nebo třeba izraelské požadavky získat od Ruska nějaké záruky, že Írán nebude židovský stát přímo ohrožovat, i kdyby to někdy náhodou vůbec chtěl. Mnohé z těchto problémů jsou přitom otázkou výkladu slov – co Rusové myslí tím, když pro syrské Kurdy navrhují „federalizaci“? Jaké podmínky jsou v tomto návrhu, který by syrské Kurdy jednou provždy vyvedl z americké mocenské orbity, přijatelné pro Írán, Turecko a samozřejmě Sýrii? Dokud nevíme, co si Sýrie, Írán nebo Turecko představují pod pojmem „přijatelná vysoká míra autonomie“, budeme jen tápat. Další problém je politický – izraelský premiér Benjamin Netanjahu někdy už v roce 1993 poprvé zahrozil, že Írán „do tří let“ vyvine jadernou zbraň, s níž židovský stát okamžitě zničí. Od té doby svou „tříletou“ hrozbu pravidelně opakuje, až se z toho stává kafemlejnek. Nově se ale i v důsledku nerealistické izraelské politiky (a stejně nerealistické americké politiky, kterou Izrael adekvátně „řídí“) íránské nebo šíitské jednotky zjevily – sice bez jaderných zbraní – ale za to hned u Izraelem anektovaných syrských Golanských výšin. Nikdo nemá zájem na válce mezi Izraelem a Íránem, a dokonce ani Izrael – místo sebe do ní posledních dvacet let marně tlačí Ameriku. A tak se přijatelná stabilita nějak dojednat zcela určitě může. Uvidíme. Politických témat je hodně. A k tomu jsou samozřejmě i ta obchodní. Írán s Ruskem například spolupracuje na dopravě íránského zemního plynu do Evropy (což nám nevadí, protože se přece potřebujeme zbavit závislosti na ruských energiích); mluví se o tom, že Rusové postaví „trouby“, které íránské energie dopraví do Indie… Zkrátka, uvidíme, co všechno se stane. Nové americké sankce komplikují mezibankovní platby mezi Ruskem a Íránem, ale Teherán beztak navrhuje, aby si mezi sebou platili v národních měnách. A Putin na nedávném Valdajském klubu zněl hodně rezignovaně. Oproti předchozím letům Západu už nenavrhoval žádnou spolupráci a „návrat k normálu“, jako by mezi řádky říkal: „Dělejte si, co chcete, už jste nám ukradení, a taky si budeme dělat, co chceme“… Na něčem takovém se s Teheránem snadno shodne. Doufám, že to na Západě někdo zaznamenal. Jistě, hned vzápětí v Moskvě přistál německý prezident se svou suitou… Mimochodem, když jsme zmínili ty Saúdy... Výhrůžka, že by mohli přestat obchodovat ropu v dolarech, byla dle vás jen rétorická figura, nebo by se to skutečně mohlo stát a mít reálný dopad? Aktuálně to vypadá, že pokud budou chtít Saúdové prodávat ropu do Číny, budou muset už zakrátko vzít za vděk „jüany krytými zlatem“ a na dolary zapomenout. Znovu říkám, uvidíme, co bude, ale nepopiratelnou pravdou je, že nic netrvá věčně. Ani petrodolar. Američané i nadále otálejí s dodávkou smrtících tzv. letálních zbraní Ukrajině. Cynik by možná mohl říct, že DJT má tolik problémů s vyšetřováním, vlastními odbojnými republikány, Sýrií a občas i s KLDR, že mu na kočkování Ukrajiny a Ruska nezbývá čas. Čím si vysvětlit americkou relativní pasivitu vůči Ukrajině? A je na Donbasu klid jen proto, že už je prostě zima? Nejsem sice expertka na zbraně, ale jejich dělení na tzv. smrtící a nesmrtící mi připadá divné, protože mám silné podezření, že zabít se dá jakoukoli zbraní. Uznávám ale, že věta „Dodáme vám nesmrtící zbraně“ zní mnohem lépe – takřka až osvíceně – než obsahově stejné: „Vyzbrojíme vás po zuby.“ Nevím přesně, proč USA s těmito dodávkami dál váhají, ale odpověď se bude nejspíš skrývat v samotné vnitropolitické situaci na Ukrajině. Trumpův zvláštní emisar Kurt Volker se prý minulý týden v Kyjevě ze všeho nejvíc zajímal o to, jestli je Porošenko ještě pořád prezidentem, potažmo jestli v zemi ještě vůbec něco ovlivňuje a kontroluje. Netuším, k jakému závěru dospěl, ale ukrajinská média otevřeně píší o tom, že Porošenkova „trvanlivost“ už vypršela a jeho „životní cyklus“ se přiblížil ke konci. Zajímavá je i otázka ohledně „klidu“ na Donbasu. Ukrajinský hlavní vojenský prokurátor Matios spolu s ministrem obrany Poltorakem v týdnu prolomili tabu a oznámili, že ukrajinská armáda mimo bojové zóny od roku 2014 přišla o 2150 vojáků v důsledku „nebojových“ činností, zatímco přímo „na frontě“ a stejně nebojově o dalších 3700 vojáků. Celkem prý nebojová činnost – neopatrné zacházení se zbraněmi, alkoholismus, rvačky, nemoci a špatný zdravotní stav, rozbroje mezi ukrajinskými a ruskojazyčnými vojáky a tak podobně – připravila ukrajinskou armádu o 10 tisíc mužů. A v samotných bojích proti donbaským rebelům za tu samou dobu padlo „jen“ něco přes tři tisíce ukrajinských vojáků a příslušníků Národní gardy. K tomu prý mezi demobilizovanými účastníky bojů na Donbasu jich asi 360 tisíc trpí posttraumatickými syndromy, čímž jsou prý vesměs myšleny důsledky těžkého alkoholismu… To jsou neuvěřitelná čísla a neuvěřitelná fakta, tedy pokud si furt někdo hraje na to, že je Ukrajina „poslední výspou demokracie“ tváří v tvář „divošskému Rusku“. Vlastně není ani jasné, odkud „kyjevští“ skoro každý den berou informace o bojových činnostech, když je jejich armáda – unuděná a uzoufaná marným čekáním na ruskou agresi – v totálním rozkladu a deliriu tremens. Takže cynicky k otázce: Proč Američané váhají s dodávkami zbraní? Na jedné straně vidí další politickou černou díru, u níž se neví, kde končí a co je za ní, a na straně druhé je tu reálná hrozba, že se ukrajinská armáda s dalšími tunami zbraní ve finále jen o to rychleji sama zlikviduje. Silovou iniciativu by totiž pak plně převzaly různé dobrovolnické oddíly, ať už mají v hlavách Banderu, nebo jen ekonomický zisk v tradicích loupeživých rytířů… Jupí! Sláva všem našim „demokratickým revolucím“ na Ukrajině! Vláda Španělska převzala přímou kontrolu nad Katalánskem, odvolala místní vládu a premiér Puigdemont utekl do Bruselu, kde ovšem nebude žádat o azyl. Nutno dodat, že v Barceloně se demonstrovalo za setrvání ve Španělsku. Kde se tedy ocitla celá ta „katalánská věc“? A do jaké míry přehánějí ti naši spoluobčané, když srovnávají Katalánsko s Kosovem? Upřímně, v téhle kauze se začínám pomaličku ztrácet a netuším třeba, co přesně katalánské vedení hledá v Belgii nebo na jakém právním či jiném základě tam vlastně je, a tak řeknu snad jen to, že pro další vývoj bude nejdůležitější, kolik Katalánců zvolí v současné situaci „občanskou neposlušnost“. Je očividné, že skoro polovina z nich nezávislost odmítala, nyní je ale „míč na druhé straně“. Pokud bude pár milionů lidí důsledně a dejme tomu ještě rok dva odmítat účastnit se „hry na španělský stát“, Madrid prohraje. Má možná vojenskou a policejní kapacitu, aby vše „srovnal“, ale jak už dějiny mnohokrát prokázaly, myšlenka se silou zadupat nedá. A už jen samotný fakt, že Belgie přijala lídry katalánského separatismu, naznačuje, že pro Evropu tahle kauza ani zdaleka nekončí. Belgie je sama rozpolcená a Katalánci jsou tam kvůli sympatiím, nebo benevolenci... Aby je Madrid neumlátil zaživa? Nic nekončí. Už je mi to trapné opakovat, ale uvidíme, jak bude Evropa vypadat za takových deset let. Rusové tvrdí, že Daeš bude zcela eliminován do konce roku. Je to příliš odvážné tvrzení? Není to spíše přání otcem odhadu? A jinak, když je v Rakka dobojováno, jaký je finální účet devastace tohoto někdejšího hlavního města Daeše? Je to lepší než v Aleppu? OSN na konci léta tvrdila, že Daeš v Sýrii skončí do konce října, takže nový ruský odhad vypadá ještě vcelku konzervativně. Problém je spíš v tom, co si kdo pod pojmem „konec Daeše“ představuje. Jistě, ona teroristická organizace přichází o své poslední městské bašty. Ale co dál? Přesouvají se do pouštních oblastí a třeba jen v Damašku za poslední měsíc spáchali každý týden jeden teroristický útok a povraždili na pět desítek lidí. Američany podporovaní Kurdové nechali vyjít Daeš z Rakká, aby město snáz obsadili, což ve finále znamená, že se tisíce teroristů jen přesunou do jiných oblastí k dalšímu boji. A samozřejmě platí, že někteří z nich už toho budou mít „plné kecky“ a zamíří domů do Evropy. A nastává další problém: včera britský The Independent například zaujatě vysvětloval, že si i tito lidé, kteří páchali ve jménu fanatického výkladu islámu ta nejhorší myslitelná zvěrstva, zaslouží spravedlivé zacházení, protože jinak bychom se prý dostali na jejich úroveň… Jedny švédské noviny nedávno psaly o třech navrátilcích Daeše, kteří si na úřadech stěžovali, že je nikdo nechce zaměstnat, protože jsou hrdlořezové, a tak jim švédské úřady povolily změnu jména. No, nevím. Znamená to, že jsou v Evropě síly, které chtějí přijmout teroristické hrdlořezy jako „občany“? Osobně jsem proti trestu smrti, ale v případě Daeše tak nějak doufám, že Rusové, Syřané, Íránci a jejich spojenci – na rozdíl od Západu, který na Daeš dál svým způsobem sází – pozabíjejí přímo na bojištích co nejvíc z nich. Tohle už není o nějakém malém zlodějíčkovi, jehož krádež autorádia se dá omluvit těžkým sociálním zázemím a neláskou v dětství. Bavíme se tu o lidech, kteří masakrují ve jménu masakrování. O fanaticích. O skutečných teroristech. A jestli se dá Rakká srovnat s Aleppem? Nedá. Američané Rakká rozbombardovali z 80 procent na padrť, aby syrskému státu z tohoto důležitého města na východě země nenechali do budoucna vůbec nic. Killroy was here! V Aleppu se bojovalo jen o několik čtvrtí a v 90 procentech pětimilionového města šel – a jde – život dál. Jsem fakt ráda, že jsem se před rokem na osvobození Aleppa jela osobně podívat. Byla jsem tam. Nikdo mi už nic nenamluví. Co bychom měli v příštích dnech sledovat? Děje se toho tolik, že si každý své téma určitě najde…	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,335	Dánsko se páře s migranty čím dál méně. Došláplo si už i na ty, kteří jim pomáhají porušovat zákony Dánsko s migrační krizí bojuje po svém. Skrze stále se zpřísňující opatření se země snaží odradit migranty od vstupu na své území. Zabavuje jim cennosti a prodlužuje lhůty. Přísnější opatření mají však dopad i na dánské občany, kteří chtějí uprchlíkům pomoci. Jednou z nich je i spisovatelka a aktivistka za práva dětí Lisbeth Zornigová. Za to, že autem svezla syrskou rodinu, ji hrozí pokuta v řádu tisíců korun. Dánsko je jednou z tranzitních zemí na cestě do Švédska a prošlo jím již mnoho lidí. Tomu se Dánové snaží předejít stále se zpřísňujícími protiimigračními opatřeními, jejichž cílem je odradit od cesty přes jejich území další příchozí. Taková politika má však dopady i na Dány samotné. Bývalá ombudsmanka pro práva dětí a spistovatelka Lisbeth Zornigová je jednou z těch, kteří nyní stojí před soudem. Rozhodli se totiž vzít stopaře, což z nich podle dánských zákonů dělá převaděče lidí, a to i přesto, že jeli jen po dánském území. Zornigová jela po dálnici a nabídla rodině Syřanů odvoz do Kodaně. Její manžel jim poté nabídl sušenky a kávu a odvezl je na nádraží, kde jim koupil jízdenky do Švédska. Nyní čekají na verdikt soudu, jelikož oba byli obviněni z převaděčství. Jedná se o jeden z mnoha takových soudních procesů, kdy se dánští občané rozhodli, že nebudou nečinně stát a přihlížet proudu lidí cestujících do Švédska, kde jsou lepší azylové podmínky. Podle dánských zákonů je však zločinem přepravovat lidi bez povolení k pobytu. Od září 2015 do února 2016 tak již bylo obviněno 279 osob. Soud již uložil několik peněžitých trestů v hodnotě téměř 20 tisíc korun a výš. Celý text zde „Myslela jsem si, že převaděčství je, když vezete někoho přes hranice a dostanete za to peníze nebo z toho jinak těžíte – ne že jezdíte v zemi,“ podivovala se Zornigová. „Bohužel se zdá, že v Dánsku je tomu jinak.“ Před soudem uvedla, že je vinna nanejvýš z toho, že „pomáhala lidem v nouzi“. OSN stanovuje pašování lidí jako činnost motivovanou materiálním či finančním ziskem, podobně jako rozhodnutí EU, podle kterého nelze pokutovat osobu, která „poskytuje humanitární pomoc“. Dánsko však není vázané žádnou z těchto smluv. „Dánsko již není první v Evropě v ohledu lidských práv, je úplně na dně. Za posledních deset let se podařilo zcela rozebrat dánské azylové zákony,“ řekl Bjorn Elmquist, právník zastupující Zornigovou a další obžalované. Diskuse v Dánsku se mezitím přiostřuje, kdy na jedné straně je stále sílící Dánská lidová strana a na straně druhé se objevují hnutí pro pomoc uprchlíkům, jako „Vítejte v Dánsku“ či „S převaděči lidí“. „Počty příchozích uprchlíků v Dánsku klesají, ale my o tom pořád mluvíme, jako bychom byli Řecko,“ řekla Line Sogaardová, mluvčí skupiny Vítejte v Dánsku. „Zdravý rozum jakoby se odstěhoval do Ruska, tak je nám vzdálený.“ „Je povinností člověka konat, pokud je to v jeho moci. Musíte oponovat zákonům, které perzekvují jiné lidi,“ řekla studentka Reem al Awwadová, členka organizace S převaděči lidí, která poskytuje uprchlíkům cestu přes hranice do Švédska. „Dost jsem se bála, že bych mohla přijít o právo zde žít a být deportována,“ přiznala al Awwadová a dodala, že by to však udělala zas.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,621	Fuj, jak se na sebe můžete ráno podívat. Ministr Herman čelil skutečně brutální záplavě dotazů, podívejte se jak Z PROFILŮ Lidovecký ministr kultury Daniel Herman zase jednou usedl k počítači, odpověděl na několik nových dotazů od čtenářů serveru ParlamentníListy.cz. Znovu reagoval i na velmi ostré poznámky a dotazy. Nevyhnul se ani sdělení pana Josefa Snímka, který ministrovi vzkázal: Je mi z Vás na blití. „Ještě loni jste nevěděl, že takového strýce máte... Je mi z vás na blití, jak se na sebe můžete ráno podívat!!!! Fuj!!!!!!!!!“ rozčiloval se pan Josef Snímek. Ministr Herman mu ovšem nezůstal nic dlužen. „Opravdu inteligentní vzkaz. Děláte dobrou reklamu sobě i Vám podobným,“ odepsal občanovi. Také paní inženýrka Vojtěchová se vrátila ke kauze pana Jiřího Bradyho a označila Hermana za „zatvrzelé děcko“. „Děkuji Vám za všechny odpovědi, které jste uvedl různým tazatelům, ale bohužel, nic z toho, co uvádíte, mě o Vaší ‚pravdě‘ nepřesvědčilo. Myslíte, že se také dočkáte medaile od zadavatele? Odpovědí se nemusíte (při svém vytížení) zdržovat, napsala dáma členovi vlády. Herman odvětil, že netuší, co přesně má paní na mysli, ale prý respektuje její úhel pohledu. Další otázky a odpovědi najdete zde. Pan Václav Cingroš označil Hermana dokonce za „poseru“. „Nedá mi to a přesto, že mi PL smazaly můj dotaz, musím se vás, pane Hermane, zeptat. Věříte v Boha? A když se podíváte na svou levou dlaň, co vidíte? A jste takový frajer, abyste mi ji ukázal a ještě se setkal s lidmi v Podhradí? Já osobně si myslím, že jste posera a nejste schopen obhájit tváří v tvář kauzu strýc a setkání se sudetoněmeckými krajany a další před lidmi z Podhradí, ale i jinde,“ vyjádřil svůj názor Václav Cingroš ze Zvíkovského Podhradí. Jedná se o obec v okrese Písek s necelými dvěma sty obyvateli. „Vážený pane Cingroši, v Boha věřím a jsem schopen a připraven vysvětlit a obhájit své postoje před kýmkoli,“ odpověděl ministr bez vytáček. Tím však proud kritických poznámek nekončil. Od jednoho ze čtenářů dostali „za uši“ všichni lidovci najednou. „Jsem o dost starší nežli Vy a jsem věřící křesťan. Vaše strana, to myslím lidovce, by měli úplně odmést z politické scény našeho státu, jste Jidáši velkého formátu,“ napsal Alfons Prajzak. Herman mu také poděkoval za vyjádření názoru.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,432	Donald Trump, to je velké vítězství. Vyser se na to, Bartoško, vzkazuje Ringo Čech. Rusy všichni provokují, teď to bude jinak ROZHOVOR „Horáček je statečnej! Líbí se mi, že chce být prezidentem! Ať to zkusí! Já bych mu ale vzkázal: Horáčku, začal jsi trochu brzo. Ono to do voleb ale trochu vychladne... Že byl ve vazbě, tak to přece neznamená, že byl opravdu zavřenej a že něco provedl,“ říká v rozhovoru ParlamentníchListů.cz hudebník, malíř a expolitik František Ringo Čech. A samozřejmě vyjádřil svou radost nad tím, že v USA zvítězil Donald Trump. Úplně nejdřív se vás musím optat na to, co říkáte na vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA? Je to velké vítězství, historie se poměrně pohnula. Je to předzvěstí toho, že svět i Evropa budou Spojené státy následovat. Přijdou teď rozhodní politici, a ne zbabělci a másla. Až doteďka svět stagnoval, dělal dluhy a neřešil problémy. Trump je první vlaštovkou, která začne pracovat ve prospěch Spojených států. Mám z jeho vítězství velkou radost. Pojďme ale teď od USA zpátky domů. Zdá se, že emoce se v naší zemi po návštěvě dalajlámy v Česku a po kauze (ne)vyznamenaného pana Jiřího Bradyho alespoň částečně uklidňují. Jak ale v této souvislosti hodnotit události kolem výzvy umělců k neklidu? A jak jste vlastně vy osobně prožíval onu atmosféru kolem Jiřího Bradyho? Je to žabomyší vojna a odmítám ji vzít na vědomí. Je to uměle vyvolaná hysterie a už jsem ji zažil jednou, což bylo v době, kdy bojoval kníže s Milošem Zemanem o Pražský hrad. To bylo doslova šílenství a zrovna ti, co se nejvíc tehdy oháněli slovy o demokracii, tak teď dělají takový humbuk... Ať si ale každý v demokracii říká, co chce, a prezident dělá to, co uzná za vhodné. Každý na to vše má vlastní názor a to je asi správné. Když se to někomu nelíbí, tak ať přijde s vlastním programem a se svými kandidáty... Naštěstí ještě stále máme svobodné volby, v nichž si to ti nespokojenci mohou srovnat. Chodit ale na náměstí a mávat červenýma kartama? Víte, já jsem byl v posledních dnech na Kapverdách a díval jsem se tam na zpravodajství BBC a při tom mi došlo, jaké věci se ve světě odehrávají, jaké strašné hrůzy se jinde dějí, a tady umělci, který se mají tak, jako se nikdy v životě neměli, chodí protestovat. Já sice s nimi nesouhlasím, nechci s nimi nic mít, odmítl jsem se k jejich protestům vyjádřit, a dokonce jsem nepřijal ani pozvání na televizní besedu a ani do rozhlasu, ale mají na to vše právo. Nevím, zda jste viděl pořad Jana Krause, kde se právě ti nespokojení umělci sešli a jako jeden muž přes televizní obrazovku protestovali... To je jen taková demonstrace Havlových pohrobků a sluníčkářů! Ale zase na to platí to, co jsem řekl. Je ovšem dobře, že tam šli a řekli svůj názor, já bych ho však neříkal s pěnou u huby, to se mi nelíbí. Jak už říkal kníže Krok ve Starých pověstech českých: „... zuřil a křičel a bradu si slinou třísnil...“ Při podobných příležitostech si vždy vzpomenu na toto. Vojtěch Dyk, který se chopil praporu coby jeden z lídrů uměleckého hnutí proti Miloši Zemanovi, řekl, že umělci byli vždy ti, kdo nastavovali společnosti zrcadlo. Podle něj Češi přestali respektovat hodnoty, které tu byly po roce 1989, a umělci musí společnost podobnými akcemi začít stmelovat. „Na nás ale je, abychom podobnými debatami vytvářeli tlak,“ řekl mimo jiné. Co si o tom myslíte? Vůbec nevím, kdo je Vojta Dyk. Musím se omluvit. Bartoška je skvělej chlap, skvělej herec, ale nerozumím mu. Kdybych mluvil s Bartoškou, tak bych mu řekl: „Vyser se na to, vždyť víš, jak to je! Zažil jsi bolševismus, tak vidíš, kolik nechutných věcí se přeneslo do současnosti!“ Bartoška mi v tomto vadí, není to ovšem žádný kokot na rozdíl od těch ostatních. Ti „ostatní“ ovšem tvrdí, že se nebojí říct nahlas, jak to všechno s naší společností je. Mají pravdu? Říct to nahlas se mi líbí, jen být Bartoškou, hledal bych jinou formu. Znovu ale opakuji, je to jejich svaté právo poukázat na to, co je štve. Pokud jde o okolnosti kolem vyznamenání pro Jiřího Bradyho, tak se spekuluje o tom, že se Miloš Zeman na Daniela Hermana vskutku velmi naštval za to, že se setkal s dalajlámou na oficiální půdě ministerstva... … a nenaštval se jenom prezident! Jestliže vláda podepsala dokument s Čínou, kde stvrdila, že respektuje celistvost Číny – tedy i s Tibetem a Tchaj-wanem – a pak člen vlády přijme dalajlámu, tak se nedivím tomu, že jsou Číňané tak alergičtí. Je to jejich právo se pohoršit, stejně tak, jako se pohoršili členové vlády i prezident. Tohle prostě ministr dělat nemůže. Kdyby byl Herman běžný občan, tak ať klidně vstoupí s dalajlámou i do registrovaného partnerství, to nikomu vadit nebude. Ale tohle bylo – myslím – nevhodné. Navíc bych chtěl připomenout těm, kteří mají krátkou paměť, že Havel dával vyznamenání lidem, kteří si to zasloužili, a také svým přátelům. Klaus dával vyznamenání těm, kteří si to zasloužili, a také svým přátelům. Totéž dělá i Miloš a my mu to nemůžeme mít za zlé. Tím nechci říct, že ti jeho přátelé by spadali do sorty těch, kteří si to nezaslouží. Umělců je víc a je samozřejmé, když si mezi nimi prezident vybere ty, kteří jsou mu věrni a blízcí a o kterých si myslí, že by si to zasloužili. No a pokud někdo v příští prezidentské volbě vyhraje nad Milošem – já o tom sice pochybuji, ale možné je všechno – tak zase uvidíme na různých demonstracích jeho nové „kamarády“, jak nosí trenky a další věci. Jak víme, demonstraci na Staroměstském náměstí moderoval Michal Horáček, který tam mimo jiné rozjel i svou prezidentskou kampaň. Řekl, že chce slušnou politiku a že chce být prezidentem naslouchajícím všem občanům, a proto kvůli tomu objede republiku, aby zjistil, co lidé chtějí. Poté oficiálně oznámil svou kandidaturu na prezidenta i v médiích. Ano, mně se to líbí. Horáček je statečnej! Podívejte, on je velmi bohatý, má mladou ženu, Hapka mu umřel a pustil se proto do boje, na který si myslí, že má. On je navíc velmi chytrý a je i dobrý podnikatel, takže ví co a jak. Mně se líbí, že chce být prezidentem! Ať to zkusí! Já bych mu ale vzkázal: Horáčku, začal jsi trochu brzo. Ono to do voleb ale trochu vychladne. No, možná to má zpracovaný dobře. Zlí jazykové ovšem jeho minulost hodnotí slovy, že dělal kšefty v sázkách, v raném mládí byl ve vazbě za falšování devizového příslibu... Ať jdou všichni do prdele! Na každýho vždycky vyhrabou jen hnůj. Že byl ve vazbě, tak to přece neznamená, že byl opravdu zavřenej a že něco provedl. Je bohatej, můžeme mu jen závidět a poučit se od něho. Na Facebooku navíc kolem něj běží docela silná kampaň ve smyslu, že to je jenom vekslák... To je ale ve stejném duchu, jako je kampaň umělců na Staroměstským náměstí – nakydat na tu druhou stranu hnůj a poflusat... To je přece naše parketa. Nemůže Miloše Zemana přece jen poškodit to, co se v posledních dnech událo kolem kauzy (ne)vyznamenání pro Jiřího Bradyho? Podívejte, Miloš ví, co dělá. To za prvé. Čili ho to nepřekvapí. A ti, co ho mají rádi, tak ty to ještě více zatvrdí. Naopak tyhle kauzy odradí spousty lidí, kteří se na Milošovu stranu ještě spíše přidají. Jak jste vlastně vnímal prohlášení čtyř vládních představitelů vůči Číně? Mám dojem, že tady jako první reagovala Čína a naši to pak možná jen nešťastně formulovali. Navíc jsem četl, že jak reagovali Číňané, jak nám odpovídali, tak že to bylo trochu zkreslené, prý to takto zpupné nebylo. Bylo to od nich sice tvrdé, oni se s tím moc neserou, ale já si myslím, že bylo nutné se k tomu vyjádřit. Asi bych to ale neudělal zrovna touto formou. Je namístě podotýkat ve spojitosti s tím rozpínavost Číny a nadutost tohoto velmocenského státu? Je třeba se bát Číny? Z čínské historie tohle neznáme, takhle expanzivní totiž Čína nikdy nebyla, až doteď. Samozřejmě že je to velmoc, která neustále sílí, a proto já, trumpovec, jsem si velmi přál Trumpa na americkém postu. On to totiž má v hlavě velmi jasně srovnané a navíc říká, jak Spojené státy budou s Ruskem spolupracovat, protože tím vytvoří protiváhu té velké a mocné Číně. Podle mne ale z Ruska žádné nebezpečí momentálně nehrozí. Vždyť si všimněte, jak všichni Rusy provokují! Jako by je chtěli vyprovokovat k nějakému neuváženému kroku... Já si ale myslím, že to Rusové neudělají. Mají svých starostí dost. Co bude 17. listopadu? Zemanovi příznivci totiž předpovídají, že přijde pokus o „násilné svržení prezidenta“. A těší se přitom na „český Majdan“. Zda si bude chtít Bartoška vzít samopal a bude bojovat, tak to bude jeho věc, ale už to nebudou havlovci, nebudou to ani sluníčkáři, už to budou vzbouřenci. Znovu však k tomu opakuji: pořád máme demokracii a každý se může svobodně vyjádřit. A kéž by to tak zůstalo! A nastal podle vás čas na nějakou změnu? Ano, v demokratickém státě jsou změnou volby. Ať každý postaví svého kandidáta s jasným programem a lidi si z nich vyberou. Tu naši chabou demokracii a to naše malé a slabé vítězství lásky nad lží a nenávistí bych ale udržel ještě trochu dýl.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,671	Helena Langšádlová: Ovčáček nemůže znevážit Schwarzenberga. Zeman by nás klidně vyměnil za krtečka ROZHOVOR „Každý politik v celé Evropě by kvůli Čapímu hnízdu odstoupil,“ řekla místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová. Sama se domnívá, že prezident Miloš Zeman by se tak vážnými případy měl zabývat. Reagovala i na slova mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka na tiskové konferenci. Langšádlová věří, že Ovčáček nemůže osobu Karla Schwarzenberga nijak znevážit, ani pozvánkou na Pražský hrad za důchodcovské vstupné. Jak vnímáte prohlášení tiskového mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka, že Miloš Zeman se o kauzu Čapí hnízdo nezajímá, protože se zabývá věcmi, které přesahují miliardu korun. Měl by podobné kauzy řešit, nebo je to spíše starost předsedy vlády či koalice? Je věcí všech, co se na české politické scéně odehrává. Je zvláštní, o co se prezident Miloš Zeman nezajímá, když se mnohokrát zajímal o mnohem méně důležité záležitosti. Jaké by podle vás měl učinit kroky, pokud by se tím zabýval? Měl by vyzvat k něčemu Andreje Babiše, nebo jak si to představujete? Úplně stejně tak, jako je to žádáno ve sněmovně. Zde jsou vážná podezření, že místopředseda vlády se dopustil podvodu, a podezření, že lhal. Je zcela namístě dotaz, aby Babiš věc vysvětlil. Andrej Babiš se o to pokoušel ve víkendovém debatním pořadu televize Prima, kde dostal nezvykle dlouhý prostor. Viděla jste tento pořad? Neviděla, ale ani mne to nepřekvapuje. Říká se, že je spoluvlastníkem Primy. Vysvětlil vám někdy, co měl s Čapím hnízdem společného a jak to bylo? Nevím, jak na půdě vlády, ale na půdě Poslanecké sněmovny nic nevysvětlil. Je situace tak závažná, aby Andrej Babiš zvažoval rezignaci? V tak závažné záležitosti – a v tuto chvíli to vypadá, že učinil podvod v řádu desítek milionů korun – by odstoupil každý politik v celé Evropě. Proč tak tedy neučiní Andrej Babiš? Nikde jinde v Evropě není ani místopředseda vlády, který by současně dostával veřejné zakázky, upravoval zákony podle svých potřeb a byl vlastníkem médií. Jak hodnotíte nápad Andreje Babiše na předčasné volby kvůli pohodlnějšímu schvalování rozpočtu, o nichž má podle Jiřího Ovčáčka diskutovat s Milošem Zemanem při setkání na Hradě? Jde o naprosto nesystémový krok a myslím si, že je v rozporu s ústavním systémem. Hodláte jako TOP 09 takový postup případně napadnout? Já jsem přesvědčena, že prezident nemůže vypsat předčasné volby. Proč? Protože je může vypsat jen podle ústavou daných pravidel a zákona. Tedy v případě, kdy nastane jejich termín jednou za čtyři roky nebo v případě přesně daných podmínek, které má naplnit Poslanecká sněmovna. Jiří Ovčáček se dnes na tiskové konferenci také zmínil o Karlu Schwarzenbergovi. Vyzval ho k prohlídce Pražského hradu za důchodcovské vstupné, a reagoval tak na nedávné tvrzení čestného předsedy TOP 09, že Hrad je z bezpečnostních důvodů uzavřen. Uvedl to v den, kdy Hrad navštívilo na osmnáct tisíc lidí. Domníváte se, že překračuje své kompetence mluvčího, nebo jde o prezentaci názorů prezidenta? Myslím si, že Ovčáček nemůže znevážit Schwarzenberga. To, že jako tiskový mluvčí přesahuje běžné chování mluvčího, není třeba komentovat. Ovčáček také prezentoval trvající odmítnutí protiruských sankcí českým prezidentem kvůli tomu, že nejsou dostatečně účinné. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek totiž řekl, že pokud Rusko nepropustí vězněnou válečnou letkyni a poslankyni Ukrajiny Nadiju Savčenkovou, tak by se sankce proti Rusku mohly zpřísnit. Co si o tom myslíte? Pomůže něčemu jejich zpřísnění? Je na ruské straně, zda se změní pozice Evropské unie ve vztahu k sankcím. Pokud je mi známo, okupace na Krymu trvá a také střet na východě Ukrajiny. Těžko očekávat, že se to změní. Dovedu si takové kroky představit. Miloš Zeman přijme zanedlouho čínského prezidenta. Česká republika bude jedinou zemí Evropské unie, kam zavítá, a pak míří do Spojených států. Co tomu říkáte? Mě znepokojuje, že čínský prezident je už téměř jediný, kdo je za Milošem Zemanem ochoten jezdit. Já myslím, že jsou dlouhodobě přeceňovány ekonomické dopady čínských investic na český trh. Jsou marginální a i z hlediska pracovních míst. Spojené státy i Německo se vyvíjejí výrazněji a ani ekonomický vývoj v Číně není v tuto chvíli příliš stabilní a příznivý. Tato oblast je velmi přeceňována. Mám pocit, že by nás prezident klidně vyměnil za krtečka. Jaký je váš názor na vznik prezidentské smlouvy na vydávání českých dětí z Norska zpátky do České republiky? Považujete tuto inciativu Miloše Zemana za přínosnou? Abych se k ní mohla vyjádřit, musela bych ji vidět a znát její obsah. Nicméně jakkoliv komentovat tyto případy je velice obížné i z toho důvodu, že veškeré informace týkající se nezletilých dětí jsou neveřejné.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
7,169	Protikuřácký zákon si zahrává s trpělivostí nejen restauratérů. Poškozených má být mnohem více Protikuřácký zákon, který se má příští týden opět objevit na programu sněmovny, nevadí jen kuřákům, případně nekuřákům, ale hlavně majitelům kaváren, čajoven, restaurací a malých hospod. Všichni chápou, že regulovat přísněji kouření by se asi mělo, nikdo ale nerozumí tomu, proč se neustále mění doslova každý měsíc podmínky a pravidla, kde a jak zakázat kouřit. V současnosti platné úpravě protikuřáckého zákonu se sami restauratéři mohou rozhodnout, zda bude jejich provozovna kuřácká, anebo nekuřácká. Většina z nich volila cestu stavebních úprav a oddělení prostor pro kuřáky a nekuřáky. Včetně pořízení výkonné vzduchotechniky je to stálo nemalé peníze, které se v tržbách zdaleka ještě nevrátily. Po schválení právě projednávaného protikuřáckého zákonu to bude opět úplně jinak a náklady na stavební úpravy svých provozoven již nikdy neuvidí. Cigarety jako politická zbraň Jednoduché to nemají kavárníci a restauratéři ani se současnou novelou protikuřáckého zákona. Ta mimochodem povolovala původně kouřit vodní dýmky. Snad i proto si majitel kavárny v centru Prahy, který nechce být jmenován, pořídil hned několik vodních dýmek a chtěl změnit koncept své hojně navštěvované kavárny. Protikuřácký zákon byl ale sněmovnou nakonec neschválen, došlo k velkým hádkám mezi koaličními politiky a tato novela byla překvapivě nakonec opět vrácena na program sněmovny. Jsou v ní zapracovány některé pozměňovací návrhy, jiné zase ne. Z rozhodnutí samotného premiéra Sobotky byly například škrtnuty navrhované a původně schválené kuřárny poslance Marka Bendy, podle všeho se ale nově zakážou i vodní dýmky, které předtím zákon také toleroval. „Pokud je nějaká čajovna postavená na konzumaci smrtících výparů, tak ji zavřeme,“ řekl pro LN jeden z nejhlasitějších kritiků vodních dýmek, poslanec Rostislav Vyzula. Podle něj jsou vodní dýmky možná ještě nebezpečnější než normální cigarety. Jde prý o nebezpečný společenský trend, který by bylo vhodné zarazit už proto, že popularizuje kouření mezi mladými. Je rozšířená lež, že vodní dýmky jsou zdravější než cigarety. Není tomu tak, tvrdí Vyzula. „Vodní dýmky obsahují nikotin, dehet, arsen, olovo, mají větší podíl oxidu uhelnatého než běžné cigarety. Navíc ve vodní dýmce nalezneme – na rozdíl od cigaret – karcinogenní zplodiny z uhlí,“ bojuje proti vodním dýmkám Rostislav Vyzula. Vodní dýmky budou připomínat namyšlené chování českých politiků Co s nakoupenými vodními dýmkami, předtím akceptovanými, dnes tou nejškodlivější závislostí ze všech, ale snaživý kavárník z centra Prahy udělá? Nic, stejně jako s novou vzduchotechnikou a oddělenými prostory pro kuřáky a nekuřáky. Politici si žijí vlastním životem a na problémy svých voličů nedbají. Třeba vodní dýmky zůstanou na poličkách kavárny jako dekorace a připomenutí namyšleného chování našich politiků při schvalování a neschvalování protikuřáckého zákona. Co udělat pro zdraví českých vězňů Vodní dýmky ale nejsou úplně jediné změny, o kterých se bude ve sněmovně v prosinci mluvit. Zdravotní výbor pod vedením Rostislava Vyzuly chce například zakázat řidičům při řízení kouřit, pokud bude v autě dítě mladší osmnácti let. Dokonce se odvolává na zákon, který u nás platil v letech 1932 až 1951. Zpátky do minulosti. Co takhle začít jezdit vlevo a snížit rychlost všude na 50 km za hodinu? Děti tak prý přestanou být bezohledně poškozovány. Otázkou jen je, jak to budou policisté zjišťovat a trestat a proč například nezakázat řidičům na cestách pojídat nezdravé bagety a hamburgery. U řízení je to vyrušuje určitě víc než kouření a příklad pro děti, jak se zdravě stravovat a nepoškozovat své zdraví, to není také zrovna ideální. Nesmyslných a podobně aktivistických protikuřáckých návrhů zazní zřejmě daleko více. Připraven je například návrh na absolutní zákaz kouření ve věznicích, protože vězni nekuřáci jsou tak vlastně týráni, a může být dokonce podle základních práv a svobod porušen i zákaz mučení vězňů. Co se česká veřejnost asi při projednávání „prioritního“ zákona i pod novým ministrem zdravotnictví Ludvíkem ještě dozví? Nejde o kouření ani o zdraví obyvatelstva ANO by nyní mohlo oživit jednoduchý návrh svého poslance Radka Vondráčka, který plošně zakazuje kouření v restauracích. Sám Vondráček si ale nemyslí, že by jeho návrh měl, hlavně u koaličních partnerů z ČSSD, šanci. Podle všeho opravdu nejde o kouření ani o zdraví obyvatelstva, ale jen a jen o politické hrátky s jediným cílem, a to vybojovat si tu nejlepší pozici před volbami. Co si kdo urve teď, už se počítá.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
952	Předlistopadový člen béčka KSČ – strany lidové – Kalousek, jenž nás děsí mlátičkou Ondráčkem… Disident hovoří o minulosti těch, kteří dnes varují před návratem komunismu ROZHOVOR „Zdeněk Ondráček byl řadový příslušník pohotovostního pluku VB. Možná, že jsem od něho dostal pár dobře mířených ran při demonstracích v roce 1988 či 1989, ale mne mnohem více zajímá role mazlíků předlistopadové StB, kteří mají jasno v minulostech jiných. Kdo má více másla na hlavě? Není to například Michal Horáček, který se za normalizace coural po USA a pak si dle libosti koníčkoval a psal do Mladého světa? Nebo předlistopadový člen béčka KSČ – Československé strany lidové - Miroslav Kalousek, jenž nás děsí komunistickou mlátičkou Ondráčkem?“ říká disident, bývalý polijcení prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný. Vy jste vyzval k tomu, aby lidé podávali trestní oznámení na provozovatele e-mailů na centrum.cz, protože ti blokovali e-maily, kde byly odkazy na Parlamentní listy či další weby. Podle vás se jedná o porušení listovního tajemství. Konkrétně § 182 trestního zákoníku praví: „(1) Kdo úmyslně poruší tajemství a) uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo přepravované jinou dopravní službou nebo dopravním zařízením, b) datové, textové,. hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu přijímá, nebo c) neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému, z něj nebo v jeho rámci, včetně elektromagnetického vyzařování. z počítačového systému, přenášejícího taková počítačová data, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“ Myslíte si, že ti, kteří podají trestní oznámení na základě tohoto paragrafu, mají reálnou šanci uspět? Jako vždy jde o to, zda se najde státní zástupce, který zahřímá, vezme trestní oznámení vážně, vyžádá si expertizu, přikáže policistům, čeho je třeba a vypracuje obžalobu. Důkazy se totiž nalézají v osobních počítačích po celé republice. Jenom chtít. Ale i bez trestního oznámení by mělo kterékoli státní zastupitelství vzít tento průlom do základního ústavního práva velice vážně a začít konat. Od 1. ledna v Německu platí zákon, který ukládá sociálním sítím mazat takzvané nenávistné projevy, takzvané fake news či „rasistické“ a „xenofobní“ příspěvky – a pokud by tak nečinily, ukládá vysoké pokuty (50 milionů eur). Navíc teď máme novou zprávu, že internetové firmy jako Google, Facebook nebo Twitter budou mít nově hodinu na to, aby odstranily „extremistické příspěvky“. Jinak proti nim Evropská komise zakročí. Nyní firmy reagují obvykle do 24 hodin. Věra Jourová zdůraznila, že opatření Evropské komise nemá jít na úkor svobody slova: „Online trollové a šiřitelé nenávisti nesmějí svými násilnými, nelegálními příspěvky omezit naši svobodu vyjadřování. Spolupracujeme s platformami a dalšími organizacemi, abychom bojovali proti těmto nespravedlnostem na internetu.“ Co si o tom myslíte? Pořád opakuji jako kafemljenek, že trestní zákon jasně stanoví, co je a co není trestné. Pro písanky na internetu to musí stačit. A rozhodnutí o tom, co je a co není trestné, může vynést pouze soud, před kterým je vedeno důkazní řízení! Co je to za novou německou drzost? Kdo bude posuzovat, co je fake news a co je rasistické? A co je to vlastně xenofobie? Jaké plaformy, jaké organizace? Budou to lidé od Jakuba Jandy? Budou to placení ziskovkáři, kteří si se svými druhy vymění pár neadekvátních frází přes facebook a budou mít jasno? Nebo to bude Petra Procházková, jež nedávno napsala, že nechce, aby o ní v referendu rozhodovali hlupáci a blbci? K faktickému vzdělání, pozoruhodné inteligenci a elementární slušnosti mají tyto osoby opravdu daleko. Dle jejich výkřiků se zdá, že se však cítí povoláni. Prosazuje-li nikým nevolená Evropská komise očividně a reálně fašismus do našeho každodenního života tím, že lidem prakticky odnímá další základní právo, tedy právo svobody slova, nezbývá než opustit uzurpátorskou EU. Internetové firmy jako Google, Facebook nebo Twitter by měly naopak zažít tvrdý tlak od národních vlád. Chcete podnikat a vydělávat na občanech evropských zemí? Proč ne. Ale přestanete fízlovat a nebudete sloužit cizím zájmům. Jste tu pouhými hosty. Prezident republiky Miloš Zeman v TV Barrandov řekl, že by si velice přál personální změny v České televizi (kvůli jejímu arogantnímu chování). Cestou podle něj je dvojí zamítnutí zprávy o hospodaření ČT Poslaneckou sněmovnou. Tímto způsobem lze podle zákona odvolat Radu ČT. Co o tom soudíte? To si přeje mnoho lidí. Transparentnost financování ČT je klíčem k pochopení dění ve veřejnoprávní instituci, kterou si platí řada občanů, jež o ni vůbec nestojí a navíc k ní mají více než kritický vztah. Česká televize přece nemůže být výkrmnou klanů a osob, které nehájí české národní zájmy. Nemůže být nadnárodní hlásnou troubou. ČT by se měla pokoušet hledět na svět z Česka, ze střední Evropy, kde jsme doma. No, a doma? Tam by zase měla reflektovat objektivně, tedy o tom, co se skutečně děje. Dávat prostor všem relevantním hlasům. A kulturně? Škoda slov... My musíme rozumět českému světu. A když už máme Českou televizi, tak bychom i skrze ni měli uchovat vše, co k nám aktuálně i historicky patří. Pohled BBC nebo Reuters je určen tvůrci, penězi a místem vzniku. A co způsobilo, že jsou veřejnoprávní média tak kritizovaná, a proč vůči nim narůstá kritika? Pavel Šafr píše o tom, že lůza se třese na likvidaci České televize… A lůza je kdo? Hm…Pavel Šafr se za ni asi nepovažuje. Neměli bychom takto mluvit o bližních. ČT je kritizována především proto, že ve zpravodajských a publicistických pořadech předvádí figury, které na Kavkách snad i bydlí. Jsou to často lidé, jejichž proslovy lze odhadnout, většinou nepřekvapí a je až protivné, jak ideologicky souzní s vynucovanou europolitikou. Je to okaté a urážlivé pro daňového poplatníka – poplatek za ČT je pouze zvláštní druh daně. Je podle vás správné, že ČT nechce zveřejnit plat Václava Moravce či dalších zaměstnanců, když ti jsou placeni z peněz občanů? Jak může Václav Moravec zkoušet politiky a selhávat v tak triviální odpovědnosti? Václav Moravec není soukromou osobou. Je placen námi. Pojmenoval pořad po sobě. A to je velká výzva! Co říkáte kauze okolo zavraždění novináře Kuciaka na Slovensku? A co říkáte tomu, jak na celou věc reaguje opozice včetně prezidenta Kisky? Nic. Protože nic nevím. Čekám na výsledek vyšetřování. Opozice i Kiska se chovají, jako by věděli více. Ale vypadají jako kašpaři, kteří jednají na cizí výzvu. Není vám divné, jak systematicky jsou v našich krajích, pod nejrůznějšími záminkami, zpochybňovány regulérní volby? A co říkáte na dění okolo Zdeňka Ondráčka? Zdeněk Ondráček byl řadový příslušník pohotovostního pluku VB. Možná, že jsem od něho dostal pár dobře mířených ran při demonstracích v roce 1988 či 1989, ale mne mnohem více zajímá role mazlíků předlistopadové StB, kteří mají jasno v minulostech jiných. Kdo má více másla na hlavě? Není to například Michal Horáček, který se za normalizace coural po USA a pak si dle libosti koníčkoval a psal do Mladého světa? Nebo předlistopadový člen béčka KSČ – Československé strany lidové – Miroslav Kalousek, jenž nás děsí komunistickou mlátičkou Ondráčkem? A co antichartisté – mocná to opora KSČ v nesnázích? Ti nás dnes hystericky varují před návratem komunistické hrůzovlády, kterou účinně podpořili, aby nepřišli o role v pokleslé propagandě. Nebo takzvaní studentští vůdci z roku 1989? Velká část z nich pouze vyráběla kopec směšných fake news sami o sobě (často tomu snad i věřili), aby tak legimitizovali svůj nárok na privileje v novém představení. Nikdy žádnými vůdci nebyli. Pokud by se režim nezlomil, byli by dnes třeba členy ÚV KSČ. Chtělo by to více normálnosti.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,654	Hanba! Nevysílá se nic o výročí okupace Československa, zlobí se publicista Analytik Tomáš Haas se rozohnil nad tím, že v den výročí německé okupace Československa nenajdeme o ní v programu veřejnoprávní České televize de facto ani zmínku. Haas ve svém pojednání upozorňuje na svůj text před rokem, kdy se rovněž pozastavil nad tím, že výročí nacistické okupace probíhá bez povšimnutí vlády a médií. „Dnes se to opakuje. Média si povšimla jen toho, že současnou vlnu emigrace zavinil Putin, který uprchlíky posílá do Evropy ze Středního východu a severní Afriky letadly,“ poznamenává Haas. Na svém facebookovém profilu si však všímá, že okupace bude druhým tématem jednoho ze Studií ČT24. „Německou okupaci jsme zapomněli. Odpustili. Odpouštět je lidské a ušlechtilé. I já odpouštím německému národu to, co způsobili nacisté. I když chápu ty statisíce pozůstalých po hrdinech, kteří ve válce proti nacismu padli, i ty mezi námi, kdo přežili hrůzy koncentračních táborů, pro něž odpuštění je těžké. Ale realisticky, nelze dnes volat po nepřátelství k Německu za hrůzy, které se staly před zhruba třemi čtvrtinami století. I Izrael již po léta udržuje přátelské vztahy s Německem. I Rusové a Poláci – národy, které přinesly nejvíce obětí – odpustili. Odpouštět je šlechetné a dobré. Zapomenout 300 tisíc obětí nacismu a okupace ale je, a vždy bude, hloupé a nebezpečné,“ dodává Haas. A poznamenává, že jej mrzí, že na výročí nacistické okupace si nevzpomněla ani „jeho“ ODS. Rýpl si však i do Svobodných a do ČSSD. A vzpomíná i na jinou okupaci, sovětskou, která přišla o třicet let později. „Tu jsme dodnes nezapomněli, přestože měla své viníky i mezi námi. Má odůvodnit a stále vyvolávat naše nepřátelství k dnešnímu Rusku, které, stejně jako dnešní Německo, není Třetí říší, není, již čtvrt století, Sovětským svazem. Ta okupace měla, podle informací historiků, asi 130 obětí. Tu ale neodpouštíme, prý za ni musíme dnešní Rusko nenávidět a považovat ho za našeho nepřítele a potenciálního agresora,“ konstatuje s tím, že nepřipomínání nacistické okupace je hanbou a ostudou. Celý text Tomáše Haase: Tajemstvím druhé světové války není smrt Adolfa Hitlera. Má jím být okupace Československa. Tomáš Haas Před rokem jsem psal o tom, že výročí nacistické okupace probíhá bez povšimnutí vlády a medií. Byl jsem během dne opraven, během dne si media výročí trochu povšimla. Dnes se to opakuje. Media si povšimla jen toho, že současnou vlnu emigrace zavinil Putin, který uprchlíky posílá do Evropy ze Středního východu a severní Afriky letadly. Prokazatelně, prohlašuje ministr zahraničí Zaorálek. Ani pohled na dnešní program České televize neprozrazuje, že by výročí okupace stálo za pozornost České televizi. Ne, že by válku zcela zapomněla, je zde uvedeno, že televize uvede ve 13:05 cosi o konci války, o tajemství Hitlerovy smrti. Začátek války nestojí za zmínku. Německou okupaci jsme zapomněli. Odpustili. Odpouštět je lidské a ušlechtilé. I já odpouštím německému národu to, co způsobili nacisté. I když chápu ty, mezi statisíci pozůstalými po hrdinech, kteří ve válce proti nacismu padli a těch mezi námi,kdo přežili hrůzy koncentračních táborů, pro něž odpuštění je těžké. Ale realisticky, nelze dnes volat po nepřátelství k Německu za hrůzy, které se staly před zhruba třemi čtvrtinami století. I Izrael již po léta udržuje přátelské vztahy s Německem. I Rusové a Poláci, národy, které přinesly nejvíce obětí, odpustili. Odpouštět je šlechetné a dobré. Zapomenout 300 tisíc obětí nacismu a okupace ale je, a vždy bude, hloupé a nebezpečné. Zažili jsme i jinou okupaci, oproti té německé přišla o třicet let později, bude tomu brzy půl století. Tu jsme dodnes nezapomněli, přesto že měla své viníky i mezi námi. Má odůvodnit a stále vyvolávat naše nepřátelství k dnešnímu Rusku, které, stejně jako dnešní Německo není Třetí říší, není, již čtvrt století, Sovětským svazem. Ta okupace měla, podle informací historiků, asi 130 obětí. Tu ale neodpouštíme, prý za ni musíme dnešní Rusko nenávidět a považovat za našeho nepřítele a potenciálního agresora. A tak i dnes uvidíme spousty článků a prohlášení, jako to aktuální našeho ministra zahraničí. Co nevidíme a možná celý den neuvidíme, je vzpomínku na nacistickou okupaci a její oběti. Viz včerejší připomínku obětí nacismu v Brně, která se nesměla konat, protože budova, ve které byly vězněni a popravováni tisíce obětí nacismu, odbojářů i naprosto nevinných členů jejich rodin, "je pod opravou". Je to ostuda, je to hanba. Ale je to nová realita, na kterou si máme zvykat. Já si nezvyknuho. Doplnění z facebookového profilu Tomáše Haase: 12:30 V mediích stále ani zmínka o výročí nacistické okupace. Ale:ČT24 slibuje, že bude mít v půlhodinovém Studiu24 v 15.33 výročí okupace jako druhé téma, hned po primárkách v USA. Témata: USA: primárky v dalších pěti státech; Okupace Čech a Moravy v roce 1939)To je skutečně odvážné a někdo v ČT si to odnese.Takhle prolomit "Perpetuum silentium"...Ale nemlčí jen media. Snad ještě víc než mlčení medií mně mrzí to, že bývalá největší česká politická strana, kterou stále považuji za svou, ODS nenalezla důvod se k výročí nějak vyjádřit. Asi jim to ticho vyhovuje. Možná i to, je jeden z důvodů, proč se stala pro veřejnost nezajímavou stranou.A abych nebyl jednostranně zaujatý - totéž platí i o straně mně sympatické, Svobodných. A v nemenší míře i pro stranu jejich tradičních oponentů, Českou sociální demokracii.Ticho, které je zlověstnou připomínkou ticha hřbitovního.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
7,462	Šíří nenávist, tak ať zemře. Někteří lidé vzali odpor proti Donaldu Trumpovi hodně zostra. Čtěte Donald Trump je považován levicovými politiky, aktivisty, novináři i samotnými voliči za šiřitele nenávisti a největší pohromu pro celý svět. Někteří z nich nyní požadují na Twitteru jeho smrt. Odpůrci Trumpa ho po celou dobu vedení prezidentské kampaně obviňovali ze šíření nenávisti. A drtivá většina mainstreamových médií ho líčila jako největší zlo, jaké kdy Spojené státy potkalo. Jak se však nyní ukazuje, někteří z jeho „kritiků“ zacházejí mnohem dál, než toho byl schopen samotný Trump. Po vyhlášení výsledků voleb zejména v Kalifornii vypukly násilnosti, které mají na svědomí voliči Clintonové – a nyní na Twitteru tisíce lidí žádají přímo Trumpovu smrt. Nejde přitom zdaleka jen o ojedinělé komentáře – podobných děsivých tweetů se nyní objevují tisíce. „Pokud bude zavražděn Trump, nahradí jej viceprezident Mike Pence, který je snad ještě horší. Proto je potřeba zavraždit je rovnou oba,“ napsala uživatelka Twitteru s přezdívkou Molly, která za tento trestně stíhatelný komentář získala přízeň dalších dvou tisíc uživatelů. Jen o něco málo méně z nich potom tento koment „retweetlo“ dál. Skutečně velké množství odpůrců Trumpa se zcela vážně a otevřeně zabývá „dilematem“, jestli by k něčemu byla „jen“ vražda samotného Trumpa. Někteří navrhují zabít je oba a jiní zase, že největší zlo vlastně nepředstavuje samotný Trump, ale právě jeho viceprezident. A to zdaleka ne všichni autoři těchto komentářů vystupují na Twitteru pod svoji přezdívkou, ale jsou s největší pravděpodobností přihlášeni pod svým občanským jménem. Neméně bizarní je potom zcela vážně míněný tweet, ve kterém se jistá žena chlubí tím, že o vraždě Trumpa se zmiňuje i její malá dcera. „Tomu snad ani neuvěříte, ale moje dvouletá dcera nyní plánuje, jak zavraždit Trumpa. Jsem na ni opravdu moc pyšná,“ napsala uživatelka Twitteru „braixenfan44“, a ještě do svého děsuplného komentáře zahrnula několik láskyplných smajlíků s malými srdíčky. V historii Spojených států byli zavražděni hned čtyři prezidenti. Jako první byl v roce 1865 zavražděn Abraham Lincoln, kterého o šestnáct let později následoval James A. Garfield. Na začátku 20. století tímto způsobem skonal i 25. prezident USA William McKinley. Za asi nejznámější oběť atentátu je považován John F. Kennedy, který byl zastřelen v roce 1963 v Dallasu. V březnu 1981 potom přežil pokus o atentát Ronald Reagan, ke kterému je Trump občas přirovnáván.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
2,949	To je kšeft: USA vyhlásily oficiální zakázku na „podporu demokratických médií“. V EU Úřad pro demokracii, lidská práva a práci (DRL) amerického ministerstva zahraničí tento měsíc vypsal otevřenou soutěž pro zájemce, kteří chtějí zajistit obyvatelům Maďarska „lepší přístup k objektivním informacím v médiích o domácích i světových problémech“. Spojené státy jsou často obviňovány ze snahy ovlivňovat politické i společenské dění po celém světě. Jak však ukazuje tento projekt, zdaleka se vždy nemusí jednat o vojenské zásahy, jaké se v posledních letech uskutečnily například v Afghánistánu nebo v Iráku. Ovlivňovat celospolečenskou atmosféru může americká administrativa právě i prostřednictvím různých projektů, které ve finále realizuje za peníze daňových poplatníků nevládní nezisková organizace. Je poněkud pikantní, že jeden z těchto projektů by měl být realizován právě v Maďarsku, jehož vláda v čele s Viktorem Orbánem přitom patří k nejhorlivějším podporovatelům Trumpovy administrativy. Neméně paradoxní je, že současný americký prezident tak v podstatě dává další z možnosti, jak působit v Maďarsku, například neziskovkám George Sorose, který je maďarskou vládou považován za veřejného nepřítele číslo jedna. Žadatelé o finanční grant jsou vyzváni, aby podali přihlášku do ledna příštího roku a mohou se ucházet o finanční sumu mezi 500 000 až 700 000 dolary. Projekt by měl dle požadavků DRL trvat mezi osmnácti až čtyřiadvaceti měsíci. Většina z témat, která by měla být v rámci projektu akcentována, se fakticky nijak netýká politiky. Mělo by jít o výuku angličtiny a další vzdělávací projekty, humanitární pomoc, půjčky na rozvoj podnikání atd. Ve dvou bodech však chystaný projekt může budit v očích maďarské vlády jisté pochybnosti, protože do značné míry připomíná aktivity v zemi, které jsou přisuzovány zmiňovanému Sorosovi. Jak se uvádí v pokynech pro žadatele o finanční grant, projekt by měl zahrnovat „iniciativy zaměřené spíš na diaspory než na domácí obyvatelstvo“. Zkrátka a dobře, projekt by měl podporovat etnické, náboženské a další menšiny v zemi. Druhým ožehavým tématem je „teoretické zkoumání otázky lidských práv a demokracie“, které nepřímo naznačuje, že vláda Viktora Orbána v této oblasti poněkud zaostává. Nezvyklý je z pohledu celkového zaměření Úřadu pro demokracii, lidská práva a práci i výběr samotné lokality, kde by měl být projekt realizován. Pod patronací DRL aktuálně probíhají po světě projekty za přibližně 400 milionů dolarů, z nich plná polovina této částky souvisí s Irákem. Na evropském kontinentu se DRL dle informací na svém webu soustředí výhradně na státy bývalého Sovětského svazu a Balkán. Aktuálně tak, aspoň podle oficiálních informací, americkými daňovými poplatníky financované nevládní neziskové organizace operují v Rusku, Bělorusku, Ázerbájdžánu, Gruzii a dále v Bosně a Hercegovině a Srbsku. Do těchto zemí americká vláda „investovala“ téměř 100 milionů dolarů.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,738	Hynek Kmoníček vidí na obzoru skutečnou katastrofu. Erdogan má Evropu v hrsti a v pondělí to pocítíme Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček se v dnešním vydání MF Dnes zamyslel nad pondělním summitem EU s Tureckem o uprchlické krizi. Podle něj stojí v lepší vyjednávací pozici prezident Erdogan. „Evropa ani on však nemůžou příliš otálet s dohodou, protože všichni mohou v případě neúspěchu hodně ztratit,“ dodal však. Podle Kmoníčka si je Erdogan dobře vědom toho, že čas mu zatím nahrává do karet. „V jeho zemi čeká více než 2,5 milionu uprchlíků připravených překročit hranice Schengenu a EU si poměrně nemoudře nepřipravila plán B. Pokud se Turecko o běžence nepostará, má Evropa potíže. Není totiž připravena na brutální verzi reálpolitiky 19. století, to jest na oznámení, že je to prostě jen jeho problém,“ poznamenává Kmoníček. Věnuje se však také situaci německé kancléřky Angely Merkelové. Ta podle něj ví, že podaří-li se jí vyjednat s Erdoganem obhajitelné finanční a politické podmínky, za kterých Turecko většinu uprchlíků vstřebá samo, bude muset v rámci výměnného obchodu ještě přesvědčit Evropu, aby si alespoň část současných běženců z Turecka přerozdělila. „Kancléřka musí očekávat, že diskuse o kvótách opět narazí na pomalu se zvětšující skupinu zemí okolo Visegrádu a že jediným možným kompromisem může být zřejmě rovnice ‚kvóty ano, ale dobrovolné‘. Visegrádské země budou navíc pozorně sledovat, jestli tlak, který na ně bude jistě vyvinut, nebude větší než ten směřující proti Turecku,“ konstatuje Kmoníček. Zároveň si všímá, že Turecko si dokáže velmi dobře ohlídat své hranice. „Skoro nikdo dnes odtamtud nepřechází přímo do Bulharska, jakkoliv jde o nejkratší, a tudíž nejlevnější cestu. Turecko-bulharská hranice, jen pár hodin cesty od Istanbulu, je totiž dobře hlídaná. Všichni raději volí podstatně složitější způsob a ‚zkratku‘ složitě obcházejí přes Řecko a Makedonii,“ píše Kmoníček. Merkelová zase podle jeho názoru hraje o to, že podaří-li se jí zregulovat a postupně uzavřít východní migrační trasu, zpětně ospravedlní některé svoje kritizované kroky. „Riziko pro Evropu nyní spočívá ve výsledku summitu. Pokud jím bude jen další summit, mohou se stavidla před uprchlíky za nedefinovatelný čas protrhnout úplně,“ konstatuje závěrem Kmoníček s tím, že EU bude v pondělí připravovat balíček, který nejvíc ze všeho připomíná výbušné zařízení s několika rozbuškami.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
6,895	Petr Robejšek: Evropa je teď bojiště, kde musíme válčit. Cítím, že Češi chtějí bránit svůj způsob života Český politolog, ekonom a komentátor Petr Robejšek se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vyjádřil k aktuální politické situaci v České republice i v Evropě. Nedávné teroristické útoky v Bruselu podobně jako loni v listopadu dle řady analytiků ukázaly na křehkost Evropy neschopné se vůči takovým hrozbám jakkoli bránit. Scénář bývá podobný – útok, slova soustrasti a nutnosti držet pospolu a bojovat za zachování západní demokracie, zvýší se bezpečnostní opatření v ulicích, časem to vyšumí, přijde další teror a vše se opakuje. Nakolik je možné říci, že jsme v současné době jako Evropa naprosto bezbranní a teroristé mohou bez větších překážek zaútočit kdekoli a kdykoli se jim zachce? Teroristická válka je na evropském kontinentě v plném proudu. My obyčejní občané se však dozvídáme pouze o prohraných bitvách. Jedna taková se odehrála v před pár dny v Bruselu. Naprosto bezbranná však Evropa jistě není. A zcela určitě se bezpečnostním orgánům mnoha evropských zemí podařilo „bezhlučně“ zabránit nějakým atentátům. O tom se však veřejnost, řekl bych z dobrých důvodů, nedozví. Evropské vlády by však měly konečně vzít na vědomi to, že musí radikálně omezit svůj boj za cokoliv kdekoliv ve světě a o to energičtěji bojovat za svou civilizaci na vlastní půdě. Je omyl myslet si, že terorismus se dá porazit v Sýrii nebo v jiných arabských státech. I kdyby tamější boje mávnutím kouzelného proutku okamžitě skončily, tak bude válka teroristů proti Evropanům pokračovat. Jedna z klasických čínských vojenských pouček říká: „Na Východě hlomozit a na Západě napadnout.“ Strategie ISIL tomu odpovídá. Místo, kde teroristé plánují a provádějí nejdůležitější operace není Blízký východ, nýbrž západní metropole. Již po listopadových útocích v Paříži jsem v článku pro MF Dnes upozorňoval na to, že nejdůležitější bojiště proti teroru nejsou Sýrie nebo Irák, nýbrž Evropa. To se opět potvrdilo. V rámci zamezení opakování teroristických útoků se objevují různé, často i protichůdné návrhy řešení. Exministr Cyril Svoboda říká, že Evropa musí stát v jednom šiku a říct, že se nedáme a nesmí dojít k uzavírání hranic s tím, ať si každý brání sebe. Jiní naopak říkají, že bychom měli neprodyšně uzavřít hranice, protože na Západě už je džihádistů tolik, že naší záchranou může být nepustit si je sem. Řekněme si teoreticky, bez ohledu, na co by existovala v EU politická vůle, jaká řešení by byla nejefektivnější? Jak tvrdě musíme jednat? A kam až zajít, abychom nešli proti vlastním hodnotám a morálce? Bylo by jistě dobré, kdyby se Evropa bránila v „jednom šiku“. Ale bohužel víme, že Evropa jako celek není akceschopná ani v mnohem jednodušších otázkách. Otevřené hranice by proto byly rozumné pouze tehdy, kdyby byly vnější hranice EU dokonale kontrolované. Myslím, že by mi v tom pan Svoboda dal za pravdu. Jelikož tomu tak není, tak je dle mého názoru striktní národní kontrola hranic nezbytná. Podaří se tak snáze odlišit hospodářské migranty od skutečných uprchlíků a roste i šance objevit mezi migranty teroristy. Otázka po vlastních hodnotách je pro chování a úspěšnost západních zemí klíčová. Z povahy konfliktu totiž plyne, že můžeme být úspěšní pouze tehdy, když přizpůsobíme způsoby našeho boje útočníkovi. Platí totiž následující: Když jsou morální hodnoty součástí nebo dokonce hlavním důvodem vojenské akce, nemohou být zároveň měřítkem pro správnost způsobu jejího provedení. I za „dobro“, „spravedlnost“, „právo“ a „humanismus“ se musí bojovat tvrdě. A chceme-li dosáhnout úspěchu, tak musíme být dokonce připraveni na to, že někdy v boji proti bezpráví utrpí někdy škodu i ti, kterým chceme k právu pomoci. Způsob boje bohužel určuje ten, který má nižší morální standardy. Když to odmítneme respektovat, tak jsme předem prohráli. Vypjaté debaty se vedou rovněž o tom, zda vůbec a pokud ano, do jaké míry souvisí migrační krize s rostoucím počtem teroristických útoků v Evropě. Je možné jednoznačně říci, jak to je? Nakolik migrační krize a příchod anonymních uprchlíků učinila starý kontinent a jeho původní obyvatele ohroženější? Migrační krize zhoršila bezpečnostní situaci kontinentu v těchto ohledech: To, že teroristé migrační vlnu používají pro svoje účely, se dalo od začátku očekávat a dnes je to již myslím nepochybné. Současně do Evropy proniklo neznámé množství lidí, o kterých vlastně nic nevíme. Za třetí je zřejmé, že se část migrantů dopouští trestné činnosti. Ale hlavní bezpečnostní ohrožení vidím v jiném aspektu migrační krize. Určitá část migrantů bezpochyby dokáže využít možnosti, které se jim v Evropě skýtají. Ale vzhledem ke zcela nedostatečné vědomostní a místy i motivační vybavenosti se bude většina ostatních pohybovat na křivce mezi neúspěchem a špatně placenou prací. To je však v příkrém rozporu s nadějemi a velmi často i iluzemi, které s cestou do Evropy spojovali. Musíme proto počítat s tím, že se mnozí z nich s tímto stavem nesmíří a budou tou či onou formou negativně reagovat. Na sociálních sítích se šíří komentáře typu, že kdyby Izrael bojoval s terorismem jako Evropa, už by existoval jen v učebnicích dějepisu. Kde hledat příčiny laxnosti a nerozhodnosti evropských lídrů? Hovoří se sice, že si musíme zachovat tvář humanity a demokratičnosti, Stát Izrael je přece rovněž demokratická země, přesto tváří tvář hrozbám neváhá ani minutu. Může se Evropa od Izraelců v tomto směru v něčem inspirovat? Tvář humanity a demokratičnosti by jistě neměla reprezentovat tvář Vysoké zástupkyně EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federicy Mogherini, která se během tiskové konference s jordánským ministrem zahraničí rozplakala. To je ale bohužel příznačné pro to, jak mnozí politici v Evropě k boji proti terorismu přistupují, a buďme si jisti, že je to právě v arabském světě vnímáno velmi pozorně. Jak jsem již řekl, že za humanismus se musí chtít tvrdě bojovat. Vojáci to vědí a snaží se operovat profesionálně, tj. účelně. Politici jim však často přitáhnou uzdu, protože se obávají morálního harašení ze strany části mediální a akademické třídy. Důsledkem jsou nedotažené vojenské a politické akce, na jejichž konci jsou špatné výsledky. Nebylo by proto na škodu častěji přebírat „best practices“ boje proti terorismu. V tomto ohledu mají právě Izraelci dlouhodobé zkušenosti. Tyto zkušenosti nám říkají, že místo nekonečných a bezvýsledných válek na jiném kontinentě by Evropané měli za použití všech účelných prostředků bránit svoje vlastní území. Pro teroristy je nejdůležitější skutečnost, že mají sociální a technické zázemí v západních zemích samotných. Nejpozději od posledního atentátu v Bruselu již nelze popírat, že teroristé nalézají podporu a krytí v muslimských ghettech, kde žijí lidé, kteří sice sami nezabíjejí, ale podporují teroristy jinak. To je třeba změnit. Belgická novinářka Laurence D'Hondtová napsala v reakci na bruselské útoky, že všichni věděli, že v Bruselu žije hodně džihádistů, ale ti prý měli pocit, že existuje nepsaná dohoda s úřady, že budou žít mírumilovně a nebudou páchat žádné hrůzné činy a ta úterní změna je prý překvapení. Co k tomu říci? Nejprve to, že naivita některých z těch, kteří jsou zodpovědní za bezpečnost občanů, nezná mezí. A jak jsem právě řekl. Teroristé neoperují v západních zemích ve vzduchoprázdnu, nýbrž spoléhají se na sociální infrastrukturu (paralelní společnost), která je podporuje. Mnohdy citovaná „pestrost“ společností proto musí mít své meze. Faktem je i to, že právě intenzivně diskutovaná nedostatečná koordinovanost belgických bezpečnostních orgánů je příznačná i pro nedostatečnou koordinovanost evropských bezpečnostních orgánů. To se určitě nedá řešit novou celoevropskou organizací tajných služeb, nýbrž pouze intenzivní spoluprací vlád národních států. Velmi významné je i to, že evropský represivní systém je vůči teroristům příliš měkký. I na tomto poli se projevuje to, že západní společnost staví liberalitu na stejnou úroveň anebo dokonce výše než bezpečnost. To se začíná, byť i příliš pomalu měnit. Česká vláda pohotově v reakci na útoky schválila vyhlášení prvního stupně ohrožení terorismem a poslala do ulic další policisty a zhruba 550 vojáků. Česká republika prý není v bezprostředním ohrožení. Jak tomu rozumět? A kdo odhalí, až bychom v bezprostředním ohrožení byli? Po útocích v Paříži a nyní Bruselu se také objevují zprávy, že tajné služby o něčem chystaném věděly, ale stejně se ničemu nezabránilo? Co bezpečnostní orgány věděly a dělaly, se asi nikdy úplně nedozvíme. Ale budu-li optimisticky předpokládat, že jednaly jak nejlépe mohly, tak musím připustit následující. Komplexní situace, blokáda příliš měkkými zákonnými předpisy, laxní přístup některých zúčastněných, nešťastná shoda okolnosti atd. mohou zhatit i tu nejlépe připravenou a prováděnou protiteroristickou politiku. To však nemůže být důvodem proto se přestat snažit, nýbrž pouze důvodem proto obranu dále optimalizovat. Nutné je věrohodně signalizovat a dokazovat odhodlanost bránit vlastní občany a způsob života. Vnímám situaci v České republice tak, že zejména díky ministru vnitra Chovancovi není české území pro teroristy právě zemí zaslíbenou. Jaký reálný význam má vůbec nasazování armády a dalších policistů do ulic a na frekventovaná místa? Dokázali by v případě nutnosti útoku zabránit, anebo je to pouze gesto k uklidnění veřejnosti? Někteří komentátoři tvrdí, že je to k ničemu a nepomůže ani ozbrojování obyvatelstva – zásadní jsou prý úlohy zmíněných tajných služeb a jejich rozšiřování. Prezence bezpečnostních sil a tedy i armády v ulicích symbolizuje odhodlanost bránit se silou a uklidňuje občany. To je velmi důležitý prvek situace. Naopak společnost nedává svou vůli k obraně najevo komentáři o tom, že obrana stejně nikam nevede. Podle mého názoru by bylo třeba reagovat systémově a strategicky. To by znamenalo jednak uvědomit si, co zmůže a co nezmůže armáda a ostatní obranné složky malého státu. Výsledkem těchto úvah by dle mého názoru mělo být přizpůsobení výcviku a výzbroje armády těm rizikům, která jsou nejpravděpodobnější a s možnostmi malého státu také nejpravděpodobněji odrazitelná. Zkratkovitě řečeno by bylo užitečné koncipovat obranu státu spíše podle policejní logiky. Možná se mýlím, ale vnímám v české společnosti rostoucí odhodlanost občanů bránit svůj způsob života. Toho by bylo třeba využít, protože ať bude armáda jakkoliv dobře připravena, nebude na všechny pravděpodobné bezpečnostní výzvy stačit. Státní orgány by proto měly koncepčně rozvinout a energicky rozvíjet tzv. aktivní zálohy. Jak najít kompromis mezi efektivní ochranou bezpečí a přechodem k policejnímu státu? Máme se smířit s tím, že pokud chceme vyloučit hrozbu terorismu, musíme se vzdát soukromí? Politika není nic jiného než projev adaptace společnosti na měnící se okolí. A když se okolí rapidně mění k horšímu, tak se podle toho musíme chovat. Západ si zvykl na to, že se pokrok měří přibývajícími svobodami. Zdá se však, že je na čase pochopit, že průběh dějin nelze popsat jako lineární vývoj k lepšímu světu. Proces rozšiřování svobod tedy může pokračovat pouze tak dlouho a v té míře, dokud uplatňování těchto svobod s sebou neponese jejich zneužívání, které ohrožuje existenci celé společnosti. Jinak řečeno: Demokratické společnosti jsou dnes vystaveny tlaku měnící se situace. V podmínkách, které se minimálně jednu dekádu v bezpečnostně politickém smyslu trvale zhoršují, přežije západní společnost jen tehdy, když se na ně co nejrychleji adaptuje. To se dosud nedělo vůbec anebo jen nedokonale. Společenský vývoj musí respektovat povahu a vlastnosti evolučního procesu a je ve finále podřízen jedinému kritériu. Tím je přežití celého systému. A proto by Západ neměl jenom zdokonalovat rituály loučení s obětmi terorismu, nýbrž zmobilizovat své odhodlání k neúprosnému boji s pachateli těchto zločinů. ZDE najdete twitterový účet Petra Robejška	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
5,686	Hillary Clintonová „zapomněla“ na Američany zabité v Libyi Kandidátka na prezidenta USA Hillary Clintonová prohlásila, že Spojené státy neztratily ani jediného člověka během libyjské kampaně, a nezmínila se tak o obětech útoku na americký konzulát v Benghází. V úterý 15. března o tom informovala televizní stanice Fox News. Ve svém projevu na městské radnici Illinoisu bývalá ministryně zahraničí prohlásila: „Neztratili jsme ani jediného člověka. Neměli jsme žádné problémy s podporou evropských a arabských spojenců během práce s NATO". V důsledku ozbrojeného útoku na americký konzulát v Benghází, k němuž došlo 11. září 2012, zahynul velvyslanec USA Christopher Stevens, pracovník zpravodajského oddělení Shawn Smith a bývalí příslušníci jednotek zvláštního nasazení Tyron Woods a Glen Doherty. Okolnosti tohoto útoku se staly předmětem vyšetřování speciální senátní komise. V říjnu roku 2015 byla na zasedání vyslechnuta i Clintonová, která v roce 2012 zastávala funkci ministryně zahraničí. Politička tehdy prohlásila, že si je vědoma své odpovědnosti za smrt diplomatů, protože nebyla náležitým způsobem zajištěna jejich bezpečnost.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
3,016	V Brně se vzpomínkové akce zúčastnilo postupně několik set lidí Stovky lidí přišly dnes na náměstí Svobody v Brně na vzpomínkovou akci studentů ke Dni boje za svobodu a demokracii, kterou v počátku provázel slabý déšť. Organizátor Michal Hořínek ČTK řekl, že pořadatelé vydali přes 1000 trikolor a během dopoledne i večera se na několikahodinové akci mohlo prostřídat odhadem až 2000 lidí. Mluvčí brněnské městské policie Pavel Šoba uvedl, že se vše obešlo bez problémů. Dopravní podnik od 16:00 do 18:00 neplánovaně přerušil provoz tramvají přes náměstí kvůli bezpečnosti lidí. Akce začala na náměstí Svobody před 16:00, kdy vystoupili v muzikálu a poté v divadelním představení studenti Janáčkovy akademie múzických umění. Ke slovu se dostali řečníci včetně pamětníků a později zazněly i písně Karla Kryla, jedna například v podání zpěváka Davida Kollera. V 18:00 vyšel z náměstí lampionový průvod na Kraví horu. Studenti udělali po cestě několik zastávek s proslovy na místech, kde se staly významné události. Položili také věnce u Kounicových kolejí, které se za druhé světové války staly vězením i popravištěm. Akci uspořádali společně studenti Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického, Mendelovy univerzity, Janáčkovy akademie múzických umění a Veterinární a Farmaceutické univerzity Brno. "Cílem bylo připomenout mladší i starší generaci, co se dělo v listopadu v letech 1939 a 1989. Důležitá je pro nás svoboda a je potřeba se zamyslet nad tím, co dělat, abychom si ji udrželi," uvedl Hořínek. Podle něj měla akce upozornit i na současné problémy společnosti. "Vadí nám, že stále někdo popírá holokaust. Vzpomněli jsme i na Kounicovy koleje a fakt, že řada lidí z nich byla odvezena do koncentračních táborů. Přesto se stále najde někdo, kdo to stále zpochybňuje stejně jako politické procesy v padesátých letech minulého století," řekl Hořínek.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,798	Jako za komunismu! Bloger Matějka se zhrozil nad dalším návrhem Evropské komise Nad návrhem Evropské komise, aby stát dal lidem povinně práci, se pozastavuje na svém blogu na serveru iDnes.cz bloger František Matějka. „Tam už jsme byli. V padesátých letech,“ zmiňuje. Komunisté podle něj tomu tehdy říkali umístěnka. „Všichni lidé do 25 let mají do čtyř měsíců od ukončení formálního vzdělávání nebo od okamžiku, kdy se stali nezaměstnanými, získat kvalitní pracovní nabídku, nabídku dalšího vzdělávání, učňovské místo nebo stáž,“ cituje z dokumentu Evropské komise Matějka. Platit to má prozatím pouze v zemích eurozóny. „Socialisté a pachatelé dobra všech barev i proti vaší vůli a za vaše peníze rádi převezmou další kus do mozaiky světlých budovatelských zítřků. Zejména když součástí návrhu je prostor pro další masivní přerozdělování peněz,“ zmiňuje další část návrhu Matějka: „Všem lidem se zajistí přístup k cenově dostupným základním službám, mimo jiné k službám elektronických komunikací, energii, dopravě a finančním službám.“ Původní text ZDE Následně pak vzpomíná na komunistické umístěnky – dokumenty, jež obsahovaly údaje, podle kterých byl absolvent vysoké školy nebo výběrové odborné školy umístěn do konkrétního podniku. „Tehdejší soudruzi zkrátka věděli nejlépe, jak řešit problémy společnosti podle potřeb tehdejšího státního národohospodářského plánu. Takový podnik pak musel absolventa zaměstnat a poskytnout mu nejen vhodné ubytování, ale i cestovné a náklady na stěhování. Píše se rok 2016 a soudruzi v Bruselu naše staré praktiky oprášili,“ dodává kriticky Matějka. Umístěnky pak byly časem rozšířeny i na umísťování tzv. odborných pracovníků, poznamenává. „Ambici řídit společnost na základě centralistických plánů měl ostatně například i dokument Evropské komise pod vedením José Manuela Barrosa Evropa 2020. Některé věty jako kdyby vypadly z níže přiloženého náhledu, jen vyměnit ‚lidově demokratická republika‘ za ‚Evropská unie‘. Fakt doporučuji, dnes už je to vlastně jen absurdní seznam něčeho, co není. Stejně jako už nejsou padesátá léta. Jen ty manýry kecat lidem do života a pod hrozbou legalizovaného násilí nutit jedny, aby se postarali o druhé, přetrvávají,“ zmínil. Problémem však podle něj je především to, že školství produkuje lidi pro nepotřebné obory. „Systém si tak vytváří nové, na něm závislé voliče, kteří považují a budou považovat dotace a veřejné peníze za zdroj své obživy a řešení jejich problémů. Studují měkké obory, jejichž aplikace pohřbívá západní civilizaci, aniž vůbec při výběru studia řeší, zda to, co se naučí, je uživí bez nároku na peníze z cizích peněženek,“ poukázal Matějka. Závěrem pak podotkl, že by si školství zasloužilo odluku od státu, jenže si není jist, zda jsou lidé na takové úvahy připraveni. „Naštěstí si stále více lidí dokáže představit Českou republiku mimo EU. Už abychom byli venku. Tam, kam EU směřuje, tam jsme my už dávno byli. A nebylo o co stát,“ uzavřel.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
733	Berlín je prý ztracen. Ovládly jej arabské rodinné gangy, už to přiznávají i hlavní média Arabské rodinné klany podle informací deníku Welt ovládají Berlín i další větší německá města. Politici, policisté a experti nyní hlasitě volají po okamžitém zásahu a nápravě rapidně se zhoršující situace. Ve svém dnešním článku vlivný německý deník cituje nejmenované experty, podle kterých je „Berlín ztracen a zločinecké arabské klany zvítězily“. Tento názor není rozhodně ojedinělý a vzhledem ke stovkám konfliktům policie s příslušníky těchto klanů se ani nelze moc co divit. Arabské klany často zahrnují desítky lidí, kteří se podílejí na obchodování s drogami, prostituci a dalších kriminálních činech. Odborníci čím dál častěji hovoří o existenci paralelní společnosti, jejíž nedílnou součástí jsou právě muslimští přistěhovalci. Jejich počet v Německu stále roste a v některých čtvrtích větších měst již tvoří v rámci místní populace nezanedbatelný podíl. Die Welt uvádí konkrétně nechvalně proslulou berlínskou čtvrť Neukölln, ale podobných oblastí je po celém Německu rozeseto na desítky. „Policie svádí s arabskými gangy nerovný boj,“ píše deník. „Neukölln je se svými asi 330 000 obyvateli považována nejenom v rámi Berlína za jednu z nejvíce problematických čtvrtí. Policisté hovoří asi o deseti rozvětvených arabských rodinných klanech, které mají dohromady asi tisíc osob,“ píše deník a cituje ministra vnitra spolkové země Severní-Porýní Vestfálsko Herberta Reula, který vyzývá k nulové toleranci. „Je nejvyšší čas rozbít strukturu těchto klanů a pomáhat těm, kteří se chtějí integrovat,“ říká Reul. Zdá se, že po dlouhých letech přešlapování na místě a ignorování problémů se německé úřady chtějí s touto problematikou konečně vypořádat. Jak uvádí Die Welt, po tvrdším zásahu proti arabským rodinným klanům hlasitě volají politici, policisté a experti na boj s organizovaným zločinem. „Chceme na tyto zločince zvýšit tlak a izolovat je od zbytku společnosti,“ cituje deník místopředsedu klubu CDU/CSU Stephana Harbartha. Je potřeba začít proti arabským rodinným klanům účinně zasáhnout, shoduje se pravice i levice. „Už nyní máme potřebné nástroje, ale je potřeba je konečně začít používat,“ říká člen berlínské SPD Tom Schreiber, podle kterého mají členové klanů až příliš velkou svobodu. Kriminalista Michael Böhl hovoří o prorůstání zločinu do státních orgánů. „Dochází k mnoha pokusům členů gangů stát se součástí státních struktur.“	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
7,490	Smazané blogy u Patrika Bangy. Je to ještě horší, než jsme mysleli Kauza blogerky, kterou vyhodil administrátor blogů iDnes.cz poté, co veřejně zostudila texty jeho bratra, romského zpěváka Radka Bangy, nabírá obrátky. Poté, co se za blogerku Lucii Provazníkovou postavili mnozí lidé na Facebooku i přímo na blogu, se ParlamentnímListům.cz ozvala další blogerka mající s administrováním Patrika Bangy, někdejšího redaktora České televize, velmi negativní zkušenost. „Tak jsem si dala tu ‚práci‘ a poslechla asi 40 písniček pána Ortela. Abych byla v malbě, když si ho teď každý přežvykuje v hubě a Radku Bangovi se kvůli němu zapaluje koudel u zadku tak, že vystřelí ze sálu jak cikán ze sámošky,“ začala blogerka iDnes.cz Lucie Provazníková svůj nedělní blog. Byl úplně poslední. Obsahoval srovnání textů Ortelu a výplodů Radka Bangy, který při jeho oceňování demonstrativně odešel ze sálu a novinářům pak vykládal, že lebka na Ortelově košili je nacistický symbol a rozvíjel teorie, že zítra tu po Ortelovi bude Hitler. Provazníková nejprve ocitovala jeho názor, že „Ortel je nácek... Umělec by měl šířit pozitivní energii, přinášet radost, poselství, povznášet k něčemu dobrému“, a poté bez dalšího komentáře přiložila text zpěváka Bangy. Příběh začínající veršem „Jeden černej kluk hledal takle šuk jakou píču vošuká to mu bylo fuk“, pokračuje setkáním v baru, po kterém „sotva dveře zavřou už mu hulí péro“. CELÝ BLOG JE K PŘEČTENÍ ZDE. Administrátor blogů iDnes.cz jí následně zrušil celý účet. Zajímavostí je, že tímto administrátorem je Patrik Banga, bývalý redaktor České televize a bratr zmíněného zpěváka Radka Bangy. Internetem se začala šířit vlna solidarity se zablokovanou blogerkou. Její text umístil na svůj web portál Naštvané matky a mnozí jí vyjadřovali svou podporu. Dokonce i na blozích na iDnes.cz, kde se posměšně vyptávali administrátora Bangy, jestli je zablokuje také. Vrcholem pak byl fantaskní příběh, co by se stalo, kdyby vše proběhlo v opačném gardu, tedy že by Banga vyhrál a Ortel proti tomu vehementně protestoval. Příběh o rozčílení celé pražské kavárny obsahoval takové momenty jako prokletí Tomášem Halíkem nebo odsouzení Ortela k smrti zvláštním tribunálem pod předsednictvím ombudsmanky Anny Šabatové. O PODPOŘE BLOGERCE PROVAZNÍKOVÉ JSME PSALI ZDE. Zrušení blogu navíc otevřelo ožehavé téma administrování blogů na iDnes.cz. Ukázalo se totiž, že redaktor Banga zasahuje do jejich obsahů mnohem více a případ Lucie Provazníkové zdaleka nebyl jediný. Začalo se hlásit množství blogerů, známých i neznámých, jež líčili své zkušenosti s administrátorem, který od svého nástupu výrazně změnil doposud velmi liberální charakter blogové stránky. ParlamentníListy.cz se rozhodly umožnit všem, kteří měli se svými příspěvky na iDnes.cz problém, aby je prezentovaly přímo na našem portálu. Ohlas byl okamžitý a někteří blogeři dokonce spontánně projevili ochotu promluvit o poměrech na iDnes.cz. Obsáhlé svědectví vydala blogerka Milena Poláková. Za Bangova předchůdce podle ní komunikace s blogery fungovala příkladně, s administrátorem se dalo dohodnout, když bylo třeba, dokázal blogerům i poradit, zejména s technickou správou blogu. To se prý radikálně změnilo ve chvíli, kdy se vrchním administrátorem blogů iDnes.cz stal Patrik Banga, bývalý redaktor České televize. „Dnešní vedení administrativy iDnes.cz v čele s panem Patrikem Bangou jedná s blogery nekompromisně, využívá i lidí, kteří v diskusích jedou na ‚jejich vlně‘, jako udavače. Díky této ‚filozofii‘ spousta blogerů končí nebo bylo odejito, stejně jako paní Lucie Provazníková,“ napsala nám. A popsala vlastní zážitek s příspěvkem, ve kterém chválila prezidenta Miloše Zemana a pořad Pražská kavárna, ve kterém vystupoval. Administrátor jí jej okamžitě zablokoval se zdůvodněním, že dělá reklamu serveru, kde se pořad objevil (tímto serverem byly ParlamentníListy.cz, pozn. PL.cz). Následovala pozoruhodná konverzace s jednou z administrátorek, která vytrvale tvrdila, že se v textu objevila nepovolená reklama. ZDE JE BLOG IDENTIFIKOVANÝ JAKO ZÁVADNÝ. A takto dopadl na iDnes.cz (http://milenapolakova.blog.idnes.cz/c/569044/neni-prazska-kavarna-jako-prazska-kavarna-o-tom-vas-presvedci-pan-prezident-milos-zeman.html) Nakonec se ukázalo, že se stížností blogerky na helpdesku bylo dokonce manipulováno, „záhadně“ z ní vypadla část, ve které upozorňovala na prakticky totožný příklad „reklamy“, za který nikdo text neblokoval (celou konverzaci zaslanou blogerkou mají PL.cz k dispozici). „Co se týká mazaných diskusních příspěvků, tak spíše pod nějakou záminkou smáznou slušný, leč trefný příspěvek na politické či jiné téma než příspěvky prudičů a lidí, co hrubě nadávají autorům do bolševiků, nácků atd,“ píše o další zkušenosti s blogováním na iDnes.cz. Volnost na této straně je prý téměř bezmezná. „Mě pravidelně do diskusí hned s vyjetým článkem na veřejnost pronásledují jedni a ti samí ‚diskutéři‘, kteří mě ihned pouráží, a děje se to i jiným blogerům. Pokud bych se neovládala a komentovala tyto provokatéry, měla jsem již jistotu stažení všech mých článků,“ popisuje.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,700	Hollande, máš měkké koule. Jsi vyřízený. Francie stojí na prahu exploze „Hollande, jsi vyřízený, mládež je v ulicích!“ křičeli minulý týden studenti. Může za to jen reforma zákoníku práce? Za vzpourou, jež vyhřezla minulý týden, stojí také frakce blízká bývalé první socialistické tajemnici Martině Aubryové. Hollande má podle ní „měkké koule“. Už dnes se hraje o přežití současné vlády, analyzuje pro ParlamentníListy.cz publicista Josef Brož. Na půl milionů Francouzů demonstrovalo po celé zemi v polovině týdne na výzvu odborářů, studentů a dalších organizací proti reformě pracovního zákona. Bylo to oficiálně poprvé od vyhlášení prodlouženého výjimečného stavu. Snad dvacítka měst se zvedla k masivnímu protestu. Nejvíce manifestujícíh viděla Paříž: 100 000, ale i další města zaznamenala vysoké počty; Lyon 10 000, Bordeaux: 15 000, Nantes: 15 000, Rennes: 10 000 a Toulouse: 20 000 manifestantů. Ozývají se stále silněji hlasy, že Francie stojí na prahu sociální exploze. Tento týden jsou očekávány další demonstrace, jež mají vyvrcholit koncem měsíce. Dějiny takových protestů mluví jasně: ve hře je přežití současné socialistické vlády! Kameny, slzný plyn, interpelace. Situace připomínala vyhlášení občanské války. Jenom v Paříži na výzvy odborářů ze CGT, FO a dvacítky studentských organizací, mezi nimiž nechyběly zásadní UNEF, ale ani FAGE, Fidl, UNL a SGL, pochodovaly mezi náměstími Republiky a Nation hned tři průvody na velkých bulvárech. Jejich počet podle organizátorů dosáhl 100 000 účastníků. Na plakátech stálo: „Ne bídě pro mladé!“ a náměstím šel od úst k ústům slogan: „Hollande, jsi vyřízený, mládež je v ulicích!“ Republikánská opozice si mne ruce. Ozývají se výroky, které ohlašují konec vlády, nejen té premiéra Manuela Vallse, ale i konec prezidenta Françoise Hollanda. Jeho mandát má vypršet oficiálně na jaře příštího roku. Důvody k nespokojenosti ale vyjadřují zejména na „levici levice“. Odtud se každopádně ozývá zatím největší hluk. A šeptá se v zákulisí: „Hollande má měkké koule.“ To měla říct Martine Aubryová (samozřejmě „off“- mimo záznam) ještě v době, kdy jako bývalá první tajemnice usilovala o kandidaturu na prezidenta v socialistických primárkách. Bývalý pravicový premiér Jean-Pierre Raffarin ohlásil na Hollandovu adresu v ranním interview Europe 1: „Nevidím žádného pilota v letadle!“ Na tom se shoduje i s bývalým prezidentem a horkým kandidátem na repete v Elysejském paláci Nicolasem Sarkozym. I když on, Raffarin, dává nyní přednost kandidátu Alainu Juppému. Sarkozy ve velkém rozhovoru pro list Le Monde v minulém týdnu pravil: „Je tu nálada konce vlády.“ A k tématu reformy pracovního zákona sarkasticky dodal: „V nejlepším případě hora poradí myš.“ Prodloužení výjimečného stavu, snaha o změnu ústavy, v níž by bylo zakotveno explicitně „zbavení občanství“ v případě terorismu (návrh historicky z arzenálu krajní pravice), a nakonec liberální reforma zákoníku práce, jež není nikomu po chuti... Takto vládnou socialisté? Vláda, na jejímž čele stojí stále socialisté, kteří ovšem pochybují o samotném termínu, totiž premiér Manuel Valls a ministr hospodářství Emmanuel Macron tvrdí, že Francie potřebuje reformu. A tvrdí to již dva roky... Ale jakou reformu? Prosadí nynější vláda reformu na hřbetě vlastní strany s podporou opozice? Nebo dojde znovu na sílu gaullistického paragrafu 49-3 (tj. bez potřebné věšiny)? Kdo tím chce otevřít nedůvěru vládě? Má dnes vláda svých 289 hlasů (a většinu)? Vzpoura politicky bezmocných? Nespokojených je mnoho. Hlavním hybatelem odporu proti reformě zákoníku práce, kterou na svých bedrech nese ministryně práce Myriam El Khomri, jsou ovšem studentské odbory, respektive Národní svaz francouzských studentů (UNEF). Všechno to začalo peticí on-line s názvem: „Zákoník práce, ne děkuji“. Ta dosáhla 8. března – v podvečer manifestace o den později – závratných 1,2 milionu podpisů. Za ní stojí, upozorňuje liberálně-levicový večerník Le Monde, převážně bývalí lídři studentských odborů Caroline De Haasová a Arnauld Champremier-Trigano. Oba mají za sebou zkušenost z odborů, ale překvapivě i z komunikace ve vládních pozicích. Feministka Caroline De Haasová, zakladatelka organizace Osez le féminisme!, byla členkou kabinetu ministryně Najat Valaudové-Belkacemové v roce 2012, když tato měla na starosti ženská práva. V minulosti již zažila protesty proti reformě pracovního zákona pro mladé, (tzv. smlouvy prvního zaměstnání, CPE), na níž v roce 2006, kdy byla tajemnicí UNEF, vyhořel premiér Dominique de Villepin. Bývalý místopředseda UNEF Arnauld Champremier-Trigano stál na čele vzpoury proti reformě důchodů z 90. let, kterou hodlal pro změnu v roce 1995 prosadit tehdejší premiér Alain Juppé. Později byl Champremier-Trigano šéfem prezidentské kampaně krajně levicového kndidáta Jeana-Luca Mélenchona, naposledy pak poradcem Emmanuelle Cosseové, nynější ekologické ministryně ve Vallsově vládě. Mezi přímými podporovateli akce, jež získala velmi široký ohlas ve veřejnosti, jsou i dva další významní aktéři: socialistický poslanec Pouria Amirshahi a Bruno Julliard, poradce Martine Aubryové, nynější starostky města Lille. Oba byli na čele UNEF: Amirshahi v letech 1994–1998, Julliard v letech 2000–2007. Aubryová, jež v poslední době ostře vystupuje proti vládě i vládnímu projektu zákoníku práce, má své vlastní důvody. Říkávalo se jí kdysi Madame 35 hodin... Koncem května vydala starostka Aubryová prohlášení, které podepsali kromě ní a Julliarda i další politici i univerzitní osobnosti, mezi nimi například bývalý europoslanec za evropské zelené Daniel-Cohn Bendit, genetik Axel Kahn, předsedkyně mladých evropských socialistů Laura Slimaniová nebo sociolog Michel Wieviorka, jenž při své návštěvě Prahy krátce poté řekl bez obalu: „Martine Aubryová se rozhodla rozbít barák!“ V rozhovoru pro ranní interview rádia Europe 1 neskrýval motivaci ani poslanec Amirshahi, který již počátkem měsíce ohlásil demonstrativní odchod z politiky: „Pokud by tato vláda chtěla odejít, vůbec bych si nestěžoval!“ Vypadá to na první pohled jako „vzpoura politicky bezmocných“. Poslanec Amirshahi, podobně jako osatní na levici, kteří „rozbíjejí barák“, tvrdí, že „Hollande zradil Hollanda“. Ve svém programu, jenž kladl důraz na mládež snad nejvíce, byla řeč i o nezaměstanosti. Ta ale neklesá, růst stagnuje, a prekarita mladých na trhu práce dosahuje 30 %. A v novém zákoně se podle mnoha vyjádření vychází vstříct zejména zaměstnavatelům na úkor zaměstanců. Hra o čas a kupecké počty Zákon měl jít původně do rady ministrů minulý týden. Vzpoura, stávky a hrozicí demonstrace přiměly vládu, aby zatím ustoupila – o krok a o týdny (na konec měsíce). Éric Woerth, bývalý ministr práce v Sarkozyho éře, s laškovným úsměvem tvrdí, že jde o „dobrý pravicový zákon“, nikdo zatím ale neviděl více než první náznaky zákona. Nedostatek v komunikaci, nebo snad snaha pustit jen vzduch či nějaký první balónek? I Sarkozy se tím baví, když se ho ptají, zda jeho republikáni zákon podpoří: „Tak rád bych vám odpověděl, ale nejprve bych potřeboval znát reformu v její konečné verzi. Text se již několikrát změnil, aniž by byl přijat radou ministrů. Socialistická strana je hluboce rozdělena a François Hollande u toho rozdělení jen pasivně asistuje.“ I Sarkozy ale nakonec ví, že odvahu k takové změně on sám neměl. „Nikdy jsem neměl snahu dokazovat, že jsem všeho dosáhl. Kdybych si to myslel, nesnažil bych se, abych byl kandidátem na své následnictví ,“ dodává v rozhovoru. Nezrušil ani tak flagrantní zákon spjatý s levicí, jakým byl „zákon o 35 hodinách“ týdně. Jeho dávná předkladatelka Martine Aubryová se nyní oprávněně obává, že ho zruší sami socialisté. Tak daleko to ale zatím nejde, i když se kolem toho kroužilo při prosazování Macronova zákona, pojmenovaném po ministru právě před rokem. Jaké jsou hlavní nedostatky nového zákona? Každý si něco myslí. Hraje se ale hlavně o čas. Ve hře je mnoho aktérů, jejichž připomínky mají být „zapracovány“. V tomto duchu mluvil minulý pátek při setkání se studenty v Matignonském paláci premiér Valls. Vypadá to opravdu jen jako prázdný manévr, když Valls tvrdí, že hodlá „korigovat, upravovat, změnit, co se změnit má, odstranit mnohé dvojznačnosti a odpovědět na otázky nejen zaměstaneckým organizacím, odborům a mládeži, ale v obecné rovině celé společnosti“. Právě pro mnohé nejasnosti kritizují návrh snad všichni. Ekonom Jacques Attali, bývalé socialistické páže éry Françoise Mitterranda, o jehož radu jako experta usiloval i prezident Sarkozy, ten Attali, jehož vždy měli mnozí za liberála, míní v levicovém listu Libération, že největším nedostatkem návrhu zákona je jeho, považte: „ultraliberálnost a rozkolísanost“, snaha „sabotovat flexiblitu“ tím, že ji za každou cenu prosazuje. V zákonných návrzích se objevuje snaha o prodloužení pracovní doby, výjimky ze statutu 35 hodin týdně, snižování odškodného, odstupného... a další „drobnosti“. Generální sekretáž odborů CGT Philippe Martinez, jenž proti zákonu brojí nejvíce, se domnívá, že ho napsali přímo zaměstnavatelé. Co si o něm myslí? „Jen to nejhorší...“ tvrdí v Libération. „Vláda pokračuje stejným způsobem jako ta předchozí. A co to přináší? Máme nyní šest milionů nezaměstaných,“ hřímá varovně pod knírem. V jednom z mála posledních rozhovorů, v nichž se prezident Hollande – o jehož ženách nebylo mimochodem dlouho nic slyšet – k tématu vyjádřil, byly odpovědi pro veřejnoprávní rádio France Inter. „To, co se počítá,“ řekl. , „není ani tolik, zda jde o zákon levicový, nebo pravicový.... Mám čtrnáct měsíců do konce svého mandátu a nejsem tady od toho, abych hledal pro někoho nevím jakou libůstku, ale abych jednal... Zaměstnavatelé firem ode mne chtějí přizpůsobení poměrům a já nevidím důvod, abych jim to nedal,“ přiznal a dodal měkce soucitněji v hlase: „Doufám, že to podpoří vznik tolik žádaných pracovních míst.“ Zvítězí kupecké počty, nebo ideologie? Padne vláda? Kolik bude protestujících ve francouzských ulicích příště?	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
4,437	NASA se sama usvědčila ze lži. Používá zelené plátno k falešným ISS záběrům. Podívejte se V rámci návštěvy George Bushe staršího v NASA jeden z kameramanů zachytil astronauta Tima Peakea před zeleným plátnem. Nejspíše šlo o natáčení falešného videa, jelikož byl Peake před obrazovkou s jiným promítaným prostředím. Posuďte sami níže uvedené video. Toto by veřejnost vidět měla. Další důkaz, že nám NASA lže?	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,727	Hrozí falšování voleb, udeřil Konvička. Jeho konkurent se podělil o zlou zkušenost ze Slovenska Na čtyři desítky lidí přišly v Kolíně na besedu Bloku proti islámu, jejímž hlavním řečníkem byl jeho šéf Martin Konvička. Kromě nebezpečí islamizace poukázal i na možnost, že budou falšovány volby. Informoval o tom regionální server Kolínský týdeník Pres. Mluvčí konkurenční strany Patrioti Daniel Rovný se na sociální síti svěřil s příhodou, kterou zažil na povolebním Slovensku. Důvod, proč lidé, kteří neměli politické ambice, nyní objíždějí česká města a chtějí uspět za půl roku u voleb, je zřejmý. „Evropa, o které jsme snili, je pryč. Budeme sledovat vývoj a čekat, až to přijde k nám?“ vysvětlil svůj názor Konvička. Doprošování ve sněmovně podle něj není efektivní. Konvička se rozhodně nebojí Úsvit s podporou Bloku proti islámu půjdou za půl roku společně do krajských voleb. „Situace houstne a bude se falšovat ve volbách,“ obává se dalšího vývoje Konvička. Redaktorovi serveru nepřišel Konvička při osobním setkání příliš charismatický. Na druhou stranu uvedl, že se „rozhodně nebojí“. Asi čtyřicet lidí, kteří se na besedě v Kolíně sešli, patřilo vesměs k odpůrcům islamizace. Večer byl pojatý jako blok otázek a odpovědí. Těm se velmi často tleskalo. K mezinárodní situaci Konvička mimo jiné uvedl toto: „Pokud si myslíte, že islám hlásá: Obsaďte svět, a vynechejte přitom Českou republiku a Slovensko...“ Jeho slova zanikla ve smíchu přítomných. Z jeho slov nepřímo vyplynulo, že jsme ve zlomovém pásmu a může to dopadnout všelijak: „Máme štěstí, že sousedíme s Polskem, Slovenskem a Maďarskem. Půjdeme do propasti s Německem, nebo půjdeme se státy Visegrádské čtyřky?“ Kritické jsou také hranice s Německem Sociolog Petr Hampl, který je tvůrcem politického programu Bloku, naznačil, jaké jsou jeho krátkodobé vize. Prioritou je podle něj zavřít hranice nebo se k tomu alespoň připravit. Kritický je přitom nejen jih naší země, ale i hranice s Německem. Dále by rád změnil poměry v muslimské komunitě v ČR, která roste a stává se radikálnější. „Pokud vyhrajeme, nebude žádné šíření a propagace islámu,“ řekl přímo. Mluvčí Bloku David Štěpán při debatě kritizoval Českou televizi, která jednostranně nadržuje multikulturalismu. Na setkání řada lidí podepsala petici za ochranu státních hranic, každý zdarma dostal publikaci amerického vědce Billa Warnera „Šaría pro nemuslimy“ a únorové vydání Národních listů. Jak Rovný vyděsil slovenské lesbičky Mluvčí strany Patrioti, která je konkurentem Bloku proti islámu, Daniel Rovný, se zase na sociální síti svěřil se zajímavou příhodou ze Štrbského plesa ve Vysokých Tatrách. Nejprve na vysvětlenou uvedl, že než odjel do Tater, manželka mu ostříhala poslední zbytky vlasů. „Bylo to dle mne lepší než po stranách vzpomínat na časy, kdy jsem měl vlasy,“ svěřil se. Autem pak přijel na Štrbské pleso do restaurace Toliar, kde prý dobře vaří. „Cestou tam můj tříletý syn usnul, a to tak, že byl neprobuditelný. Hlad je hlad, a tak jsem ho vzal do náruče a vešel s ním do restaurace. Na sobě jsem měl mikinu Thor Steinar a na hlavě kapuci, protože byla zima. Sedl jsem si k nejzapadlejšímu stolu, aby syn měl klid na spánek. Sundal jsem si kapuci. Naproti u stolu seděly dvě slečny. Jak jsem si sundal kapuci, tak jedna vyjekla: ‚Boha jeho mária, kotlebovec!‘ A druhá: „Áno, máš pravdu, fašista.“ A pokračovala první: „Áno, fašista aj nacista!!!“ Protože blbě vidím do dálky a brýle jsem měl v autě, začal jsem ostřit oči k jejich stolu. V tom ta první: „Já sa bojím, on na nás tak zlo pozerá, fašista nás chce zabiť, oni nenávidí gayov a leseb, utekajme, drahúšik.“ Druhá začala vřeštět, vzaly své talíře a s pištěním utekly do druhé části restaurace k baru,“ popsal Rovný příhodu ze slovenské restaurace a připojil k tomu tento dovětek: „Tak to je asi první reálný výsledek slovenských voleb. Mainstreamová média vyluxovala některým lidem mozky.“ Celý text příspěvku Daniela Rovného na jeho facebookovém profilu: Příběh ze Štrbského plesa. Jak jsem zkazil lesbičkám večeři. Než jsem jel do Tater tak mne manželka ostříhala zbytky vlasů do nuly. Bylo to dle mne lepší než po stranách vzpomínat na časy kdy jsem měl vlasy. Dnes jsem jel autem na Štrbské pleso do restaurace Toliar kam jezdím na dobré jídlo. Cestou tam můj tříletý syn usnul a to tak, že byl neprobuditelný. Hlad je hlad a tak jsem ho vzal do náruče a vešel s ním do restaurace. Na sobě jsemm mikinu Thor Steinar a na hlavě kapuci, protože byla zima. Sedl jsem si k nejzpadlejšímu stolu, aby syn měl klid na spánek. Sundal jsem si kapuci. Naproti u stolu seděli dvě slečny. Jak jsem si sundal kapuci tak jedna vyjekla: boha jeho mária, kotlebovec a druhá áno máš pravdu fašista a pokračovala první áno fašista aj nacista!!! Protože blbě vidím do dálky a brýle jsem měl v autě začal ostřit oči k jejich stolu. V tom ta první: já sa bojím, on na nás tak zlo pozerá, fašista nás chce zabiť, oni nenávidí gayov a leseb, uťekajme drahůšik...druhá začala vřeštět, vzali své talíře a s pištením utekli do druhé části restaurace k baru. Tak to je asi první reálný výsledek slovenských voleb. Mainstreamová média vyluxovala některým lidem mozky..	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
8,239	VIDEO Volil jsi Trumpa? Tu máš přes držku. Voliči DJT jsou biti jako žito Odpůrci Donalda Trumpa tvrdí, že nový americký prezident v průběhu kampaně šířil nenávist. Ovšem na YouTube.com se v posledních měsících objevilo hned několik videí, na kterých je naopak vidět násilné chování jich samotných. Americkou veřejnost pobouřilo již minulý týden půlminutové video, na kterém je brutálně napaden údajný volič Donald Trumpa. Konflikt se udál v Chicagu za bílého dne a jeho obětí se stal bílý padesátiletý muž, který byl napaden skupinkou Afroameričanů. „Jedna z žen najednou začala křičet, že jsem volič Trumpa. V tu ránu se ke mně seběhla skupina mladistvých černochů a začala mě mlátit hlava nehlava,“ svěřoval se viditelně zničený muž zpravodajské televizi NBC. Jak je vidět na videu, celý incident se odehrál za bílého dne a pozorovalo jej hned několik osob. Někteří z přihlížejících si brutální bitku natáčeli a ještě oběti spílali a pokřikovali na něj, že neměl volit Trumpa. „Vidíte sami, že jsem pomlácený po celém těle. Kdyby šlo o bitku jeden proti jednomu, tak ok. Ale útočníků bylo hned několik. Jsou to zbabělci. Mně je padesát let a nejsem žádný násilník. Mohl jsem klidně zemřít,“ dodala oběť, kterou útočníci navíc vláčeli v jedoucím autě. K děsivým útokům na příznivce Donalda Trumap však dochází i na půdě vzdělávacích institucí. „Spravedlivý“ hněv „láskyplných“ podporovatelů Hillary Clintonové na vlastní kůži pocitíla studentka druhého ročníku střední školy v kalifornském Woodside Jade Armenio. Její černošská spolužačka ji napadla poté, co zjistila, že Armenio vyjádřila na Instagramu podporu republikánskému kandidátovi. Vrhla se na ni pěstmi a srazila ji k zemi, kde ji dále bila do hlavy i dalších částí těla. K útokům na Trumpovy příznivce však docházelo po celou prezidentskou kampaň. Více než 800 000 zhlédnutí má krátké video, které bylo natočeno na začátku června při vystoupení Donalda Trumpa v San José. Mladá žena je zde napadena mexickými mladíky před zavřenými vstupními dveřmi do haly. Častovali ji hrubými nadávkami a házeli na ni zblízka vajíčka. Ochranka ji nakonec vpustila dovnitř, jinak by patrně přišla k mnohem větší úhoně. Terčem násilných útoků se po odchodu z haly stalo i mnoho dalších Trumpových příznivců. Mladík v červeném tričku je naháněn černošskými odpůrci Trumpa doslova jako štvaná zvěř. Nakonec je jedním z nich dostižen a hrubě stržen k zemi. Na dalšího mladíka se vrhlo snad sedm rozzlobených odpůrců Donalda Trumpa, roztrhali mu tričko a bili ho bezhlavě pěstmi do obličeje. Za jedním z Trumpových fanoušků se dokonce rozzlobený dav vydal do podzemních garáží a kopal mu do auta. Podobných incidentů se na Trumpových setkáních s voliči událo v posledních měsících nepočítaně. Mainstreamová média je však ignorovala a raději se věnovala údajnému rasismu, xenofobii a šíření nenávistí republikánského kandidáta. Ve výsledku tak na mnoha místech Spojených států probíhají v těchto dnech násilné demonstrace, při kterých se zapalují auta a rozbíjí výlohy obchodů a voliči Clintonové mezi sebou na Twitteru šíří hashtag #AssasinateTrump („zavraždit Trumpa“, pozn. redakce).	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,742	Idiot Milan Chovanec. Pěkné kurvy. Je schopný vyprovokovat válku. Nehorázné lži. Debakl ČT za miliardy. Babiš, Okamura či Keller promluvili k projektu vlády proti „ruské propagandě“ ANKETA Dle průzkumu Ministerstva vnitra věří polovina Čechů tomu, že za migraci ze Sýrie mohou USA, že by NATO nepomohlo spojeneckému státu v případě napadení a čtvrtina lidí věří „alternativním médiím“. Od Nového roku proto vznikne na Ministerstvu vnitra odbor proti dezinformacím, protože veřejné mínění je prý pod tlakem dezinformací a propagandy cizích států – generál Petr Pavel přímo zmínil Rusko. ParlamentníListy.cz se dotázaly politiků, co si o tom myslí. Velká většina z nich tento projekt ostře kritizuje a označuje ho za cenzuru. Někteří též říkají, že alternativní média mají v řadě věcí pravdu a že USA svou agresivní politikou a podporou Islámského státu skutečně způsobily migrační vlnu z Blízkého východu a mainstreamová i veřejnoprávní média reprodukují propagandu USA. Brutální dezinformace ze strany USA. Debakl ČT a spol. za ranec miliard… „Myslím si, že určitě není úlohou Ministerstva vnitra nebo jakéhokoli ministerstva či státu regulovat dezinformace v médiích. A stát by na takovou činnost určitě neměl dávat peníze. Zajímalo by mě, kdo bude posuzovat, jestli ta která informace je pravdivá, nebo nepravdivá. To se dostáváme už na úroveň cenzury. Tuhle práci mají dělat takzvaná svobodná média, média veřejné služby nebo neziskové organizace,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Andrej Babiš. „Je to správný krok. Oblbování občanů zahraniční propagandou je problém pro demokracii a svobodu,“ reagoval na dotaz redakce předseda KDU-ČSL a vicepremiér Pavel Bělobrádek. Předseda KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip na dotaz nereagoval. „Česká veřejnost je skutečně terčem brutální dezinformace. Ve finále je to opravdu ‚propaganda cizích států‘, přesněji Spojených států a jejich satelitů. Čeští jsou na ní jen dabéři, pasovaní na mediální ‚mainstream‘. Jejich prolhanost dosáhla stupně, ve kterém své věrohodnosti ordinují harakiri sami. Ztráta monopolního pohodlíčka, kterou si zavinili, ohrožuje i teplá místečka. O to víc lidé tíhnou k alternativním médiím, která tu blokádu prorážejí. Už je sleduje několikrát větší publikum, než všechny mainstreamové deníky dohromady – a dokonce i klíčové pořady politické publicistiky ČT. Takový debakl za ranec miliard, tahaný zčásti i z kapes daňových poplatníků, prahne jak po alibi, tak po cenzurní ochraně. Mccarthismus skončil fiaskem už v 50. letech. Nic jiného ho nečeká ani tentokrát. Ministr za stranu, která má ve štítu sociální demokracii, jí zadělává na kolosální blamáž,“ vyjádřil se místopředseda KSČM Josef Skála. „Bohužel je to s tou propagandou pravda. Ale pochybuji, že v tom nový úřad pomůže,“ uvedl čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. NATO nepomohlo Řecku, když ho napadlo Turecko. USA podporovaly Islámský stát „Víc než to, čemu v médiích lidé věří, jsou fakta. USA rozbombardovaly země, odkud k nám následně míří migranti – to je fakt. Když Turci přepadli řecký Kypr, tedy člen NATO napadl člena NATO, tak se nic nestalo, a Turecko dodnes Kypr okupuje. Když Turci začali s USA financovat a podporovat Islámský stát, který všem zemím EU včetně ČR vyhlásil válku, tak NATO nijak nereagovalo. A když začali nelegální migranti hromadně a protizákonně překračovat hranice zemí NATO, tak také tyto země NATO nebránilo. To jsou fakta,“ uvedl předseda SPD a poslanec Tomio Okamura. „Faktem také je, že první skutečnou válku proti islamistům vedou Rusko a syrská vláda – i to je fakt. A potvrdil to i nastávající prezident USA Donald Trump tím, že prosazuje, že se musí skončit s podporou islamistů. A v těchto souvislostech chápu naši pro-islamistickou Sobotkovu a Babišovu vládu, která prosazuje, že je třeba posílit dezinformace a nějak lidem krutá fakta zatemnit. Co se týče mě osobně, tak abych viděl, co za poslední léta napáchaly vlády Bushů a Obamy, k tomu nepotřebuju Rusy. Jak vidíme i na výsledku prezidentských voleb USA, více než polovina obyvatel USA má této agresivní politiky plné zuby, natož, aby ji podporovali,“ dodal Okamura. „Samozřejmě, že neustálá snaha USA vyvážet svou demokracii do dalších koutů světa, má na současné situaci značný podíl a pomohla k politické destabilizaci tamního regionu. Navíc americký vývoz demokracie je často pouhou zástěrkou získání kontroly nad nerostnými zdroji v dané lokalitě. Po vítězství Donalda Trumpa se snad situace změní k lepšímu. NATO už dávno neplní svůj původní účel a smysl obranné aliance a proto je existence této organizace na pováženou. Osobně si nejsem si vědom žádného tlaku propagandy cizího státu v naší zemi. Veřejnost je spíše pod tlakem politické korektnosti, která brání skutečně nazývat věci pravým jménem a hledat na ně řešení,“ upozorňuje předseda poslaneckého klubu Úsvitu Marek Černoch. „Propaganda byla a je bude součástí informačních válek. S rozvinutím sociálních sítí, alternativních médií i soukromých médií se otevřel větší prostor, jak ovlivňovat veřejné mínění. Z tohoto pohledu vidím dva problémy. O tom prvním, propagandě, jsem již hovořil. Ten druhý spočívá v oslabení demokratických principů u hodnot, na kterých je naše společnost i naše civilizace postavena. Nemyslím si, že nějaký odbor na Ministerstvu vnitra vyřeší tyto dva problémy. Osobně jsem přesvědčen, že proti dezinformacím či propagandě lze bojovat poskytováním pravdivých informací a vyvrácením dezinformací. Tohle má být úkolem veřejné služby, kterou má poskytovat za koncesionářské poplatky veřejná televize a veřejný rozhlas. To, že tak v řadě případů nečiní, spíše nahrává těmto dezinformacím a spekulacím,“ míní místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Antonín Seďa. Labutí píseň ČSSD a nápad idiota „Myslím si, že to je labutí píseň ČSSD a nápad, omlouvám se, idiota. Na jedné straně Sobotka nepřímo podporuje hanobení státních symbolů a prezidenta, na druhé chce předepisovat lidem, které informace jsou správné a co si mají myslet. Inu komu není rady, tomu není pomoci a po parlamentních volbách se bude divit,“ vyjádřil se předseda SPO a senátor Jan Veleba. „Svoboda informací začíná být vykládána jako dezinformace. Je velmi nebezpečné, že tento přístup přijímají Ministerstvo vnitra ČR a silové struktury NATO. Prožíváme období masové manipulace lidí takzvanými mainstreamovými médií. Pokud Ministerstvo vnitra chce potlačit odpor lidí k této manipulaci takzvaným bojem s alternativními médií, jsme na nejlepší cestě k politické totalitě,“ varuje místopředseda SPD a poslanec Radim Fiala. „Samozřejmě, že se u nás šíří dezinformace. Zatímco ovšem ty proruské na nás útočí z takzvaných alternativních webů a médií, ty takzvané prozápadní pak z těch oficiálních. Pravdu si upravují obě strany. Jedna možná víc, druhá méně, jedna možná někdy vyloženě lže a druhá jen o něčem neinformuje, jedna používá falešné informace a záběry, druhá je jen manipulativně pečlivě selektuje. Ale jedno je jasné: čistou pravdu v kontroverzních záležitostech se jen tak nedozvíme – a jsem zvědavý, jestli se tomu nový odbor Ministerstva vnitra bude vymykat. Zatím platí, že cokoli se dozvíme ve veřejném prostoru, dozvíme se jen proto, že si to tak někdo přeje,“ říká místopředseda Úsvitu a poslanec Martin Lank. „´Dobré jitro, zdraví vnitro´. Už neví, jak by si to PR ze státních peněz zaplatili,“ reagoval poslanec ODS Petr Bendl. „Již dlouhodobě smýšlím stejně jako Petr Pavel a je dobře, že se proti tomu prostřednictvím Ministerstva vnitra začneme i bránit. Je až s podivem, kolik velmi vzdělaných lidí je takovýmto dezinformačním ‚špekům‘ náchylnou uvěřit,“ upozornil senátor STAN Jan Horník. Pěkné kurvy. Petr Pavel je schopen vyvolat válku. Kdo jsou ti arabsky mluvící mládenci v našich městech? „Média svým selektivním zpravodajstvím jednostranně zaměřeným na ‚hodnou euroatlantickou společnost‘ si zadělala na problém důvěry v jejich informace. Tomuto rektálnímu alpinismu nepomůže žádný úřad vyrábějící důkazy, ale pouze návrat k poctivé novinařině, ověřování z více zdrojů a uvedení autora zprávy. Svět není černobílý a i ti ‚hodní‘ jsou občas pěkné kur.y,“ uvedl poslanec KSČM Leo Luzar. „To vážně zkoumají na Ministerstvu vnitra? Já bych jim spíš doporučil zabývat se tím, kdo jsou ti arabsky mluvící mládenci v našich městech, co vůbec nevypadají na turisty anebo na studenty. To, že lidé dávají přednost alternativním médiím před tradičními bych nepřipisoval ničemu jinému, než do nebe volající neobjektivnosti. Kdyby ty manipulace byly alespoň profesionálně dělané. Ony jsou hloupé. A výmysl generála Pavla? Proboha, nedávejte mu do ruky nic ostrého a zbavte ho jakýchkoliv pravomoci, nebo způsobí nějaké neštěstí. Ten pán je schopný vyprovokovat válku. Bohužel, při snaze najít nepřítele za každou cenu dost tápe,“ varuje poslanec ANO Zdeněk Soukup. „Myslím si, že pan generál je zase pod vlivem propagandy opačné, nicméně úplně stejně škodlivé. Pochopitelně, že v Sýrii nesou plnou odpovědnost USA svou stupidní politikou vměšování se a vyzbrojování naprostých zločinců, což na sociálních sítích dokazuji i vojáci NATO, kteří občas ukážou fotku zabavených raket ‚Made in USA‘. Propaganda je problém, ale oboustranně. Protože lži Západu už jsou tak nehorázné, že lidi sami cítí, že je to horší než za dob Rudého práva,“ říká poslanec Petr Adam. „Dezinformací je kolem nás vskutku plno, to nelze popřít. Jako příklad lze uvést Majdan. A to jistě není příklad jediný. O tom, kdo z mého pohledu může za migrační vlnu a kdo ji následně tupě neřeší, jsme rovněž již hovořili. Jistě ji však nezastaví americké prapory rozmístěné v Pobaltí. Nu a mnohá ‚závislá‘ média jsme též probírali. To znamená, že jisté skutečnosti tu jsou. Obávám se však, že je zamýšlený odbor těžko vyřeší. Uvidíme. Ale třeba nás mile překvapí a hned v počátku své činnosti se zaměří právě na pana generála Pavla, který svými ‚aktivitami‘ jistě plně naplňuje popis práce těchto nových státních úředníků. Nejde-li v jeho případě spíše o problém zdravotní. Pak by na místě byla léčba na uzavřeném pracovišti nemocnice. Pokud možno dříve, než v NATO navrhne návrat k povinnému politickému školení mužstva. A to i pro civilisty,“ řekl poslanec ČSSD Jiří Koskuba. Nepřítel nikdy nespí. Kdyby blbost nadnášela… „Neumím si představit, co bude v popisu činnosti nového oddělení na Ministerstvu vnitra. Jestli by státy z NATO chtěly bojovat za svého napadeného člena? Tím si nejsem jist. Zvláště evropští členové NATO předvedli, jak si neumí a nechtějí ochránit své hranice před miliony ekonomických utečenců,“ říká senátor ODS Jaroslav Zeman. „Myslím si, že je povinností státu, aby poskytoval objektivní a pravdivé informace. Pokud je to nutné, aby také čelil dezinformačním kampaním. Rusko nepochybně takovou kampaň provádí, proto je správné, aby ministerstvo zahraničí reagovalo,“ myslí si europoslankyně KDU-ČSL Michaela Šojdrová. „Generál Pavel má naprostou pravdu. Lidé jsou pomýlení a nepřítel nikdy nespí. Myslím, že vím i to, na které vojenské škole ho to naučili,“ uvedl europoslanec ČSSD Jan Keller. „Lidé jsou naštvaní. Nevěří oficiálním médiím, nevěří svým zvoleným zástupcům, nevěří zavedeným politickým stranám a cítí se zcela odstrčení a odpověď státu? Nový odbor na Ministerstvu vnitra. Řešit strukturální a socio-ekonomické problémy našeho státu tím, že začneme kontrolovat internet a svobodné vyjadřování, je opravdu neuvěřitelně idiotské, ale chápu, že se některým může líbit, zvlášť těm, kteří přestali myslet hlavou. Nebo že by nutné zadání ze zahraničí, jehož splněním je nutné dokázat, jak vlezlí umíme být. Zajímalo by mě také, kolik to daňové poplatníky bude stát... Opravdu máme pocit, ze už nemáme komu pomoci, ať už se jedná o matky samoživitelky či jiné skupiny ohroženého obyvatelstva? Kdyby blbost nadnášela, u Ministerstva vnitra by se vznášela řada holubiček,“ zlobí se europoslankyně KSČM Kateřina Konečná. „Nevím, zda-li se smát, nebo plakat. Cenzuru jsme tu již měli, přesto naši občané si pravdu vždy našli. Cenzoři byli trapnou částí dané doby. Jsem přesvědčen, že tak tomu bude i dnes,“ uvedl poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna. Cenzura a potlačení svobody projevu „Dlouhodobě zastávám názor, že jak unie, tak NATO neumí příliš komunikovat. A to se ukazuje i na hloupostech, které se v ČR šíří,“ reagoval europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. „S cenzurou mám problém. Nesouhlasím s ní. A nepodceňuji inteligenci národa. Umíme rozeznat pravdu a lež i bez úřadu,“ říká poslanec ČSSD Stanislav Huml. „Myslím, že všechny velmoci a mocenské celky – například EU – občas ‚mlží‘, vedou dezinformační a informační kampaně a řízené úniky informací. A jejich menší bratříčci to často poslušně přijímají,“ míní poslanec ANO Stanislav Berkovec. „Bojím se, aby nově vznikající odbor na Ministerstvu vnitra nebyl více tím krokem vzad a návratem k skutečnému potlačení svobody projevu, která je nyní tak horlivě diskutovaná v souvislosti s komunistickým návrhem na trestnost hanobení hlavy státu. Na rozdíl od zveřejněné poslanecké iniciativy o této z Ministerstva vnitra veřejnost vůbec nic neví a rodí se tak opět v utajení,“ říká poslankyně ČSSD Marie Benešová. „Samotná koncepce tohoto útvaru je od samého počátku nesmyslná a osobně se domnívám, že by mohl místo uvádění dezinformací ‚na pravou míruĹ spíše rozličné manipulace vytvářet, a to ve prospěch zákulisních politických her,“ varuje poslanec KSČM Jiří Valenta. „Jen se divím, že jsme teprve nyní přišli na to, že jsou občané krmeni blbostmi. Podporuji Ministerstvo vnitra v sestavení týmu proti dezinformacím. Jen je otázkou, jak budou uváděna do praxe jejich doporučení,“ uvedl poslanec ANO Vlastimil Vozka. Odbor proti dezinformacím je součástí nového Centra boje proti terorismu Odbor proti dezinformacím je součástí nového Centra boje proti terorismu. Nový odbor by měl zabraňovat šíření nepravdivých nebo zavádějících informací a propagandy. Data má předávat policii, armádě a tajným službám. Jedna z částí odboru se má navíc specializovat na zjišťování dezinformací z otevřených zdrojů (včetně sociálních sítí) a jejich vyvracení. „Musíme pravidla nastavit tak, aby lidé měli možnost nalézt pravdivou informaci v řádech minut nebo několika hodin,“ řekl v říjnu ministr vnitra Milan Chovanec na konferenci o bezpečnosti kyberprostoru. Celkově by měl mít nový útvar okolo 20 zaměstnanců. Za úkol bude mít také zajistit „odolnost“ úředníků a úřadů proti dezinformacím. Státní zaměstnanci by měli být proškoleni, vydán bude i manuál. „Cílem a úkolem centra bude věnovat se celostátním bezpečnostním hrozbám, nově i v kontextu hybridního prostředí a hybridních hrozeb,“ uvedla Klára Pěknicová z tiskového odboru ministerstva. Tým bude sledovat proruské aktivity na internetu a vyhodnocovat jejich nebezpečnost a dosah. Prozatím se podle všeho soustředí na „kritiku Evropské unie, NATO či USA“, ale také na migrační krizi. Centrum se zaměří i na extremismus. Na konferenci promluvil i předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel. Ten mluvil především o nebezpečí propagandy Ruska a Islámského státu.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
4,742	Trump uštědřil Novému světovému řádu obrovskou porážku, tvrdí Putin Rusko doufá v dosažení „nového porozumění“ a v „obnovení rusko-amerických vztahů“ tvrdí kremelské zdroje s tím, že prezident Putin řekl, že jej povzbudil americký lid, když hlasoval sám za sebe, čímž odmítl výhled na Nový světový řád (New World Order - NWO) totalitní světové vlády. Podle tohoto zdroje Putin věří, že výsledek amerických voleb ukazuje, že zkázonosná agenda globalistů je u skutečných lidí hluboce nepopulární, a když mají šanci, tak ji instinktivně rovnou odmítnou. ... „Americký lid se postavil médiím, bankám, establishmentu, vše bylo proti nim, oni ale řekli, bylo toho dost. Chtějí změnu.“ Putin v roce 2016 slíbil, že Nový světový řád zničí a vypadá to, že lidé celého světa se začínají probouzet a souznít s jeho cílem. Prezidenta „velice povzbudilo“, že jeho odhodlání zničit agendu těch invazivních organizací sdílí lidé celého světa a v tomto okamžiku to nabývá na hybnosti. Trumpův projev o Novém světovém řádu: Tento volební výsledek představuje největší povstání Amerického lidu proti elitě, která vede zemi od Bostonského pití čaje v roce 1771, z čehož jdou na loutky kontrolované Novým světovým řádem ve Washingtonu závratě. Všechny ty elity – politici, bankéři, ekonomové, celebrity – lidem říkaly, ať volí NWO zvoleného kandidáta Hillary Clinton. Ale lidé se už probudili. Lidé řekli ne. Kontextová reklama Sklik Rothschildovská kabala NWO bude ve svých palácích nervózně zmatkovat, hledajíc způsoby, jak si poradit s tímto ohromným neočekávaným úderem jejich globalistické agendě. Itinerář jejich cesty k dosažení jediné světové vlády – tak blízký, přesto ale tolik vzdálený – jim tohle lidové povstání vyhodilo z kurzu. Putin v dubnu na výroční tiskové konferenci se svými krajany vyjádřil ohledně amerického volebního procesu skepsi, když si o něm myslel, že je zkorumpovaný a jen se při něm jako okupanti Bílého domu střídají rodinné klany elit. Rovněž naznačil, jak osobně vidí Hillary Clinton. „Nejdříve byl u moci Bush senior, pak Bush junior. (Bill) Clinton byl americkým prezidentem dvakrát za sebou a teď má ty ambice i jeho žena. A opět u moci může zůstat rodina. Jak se v Rusku říká, manžel a manželka jsou ten samý Satan.“ Žádná strana politického establishmentu nechtěla, aby se Trump jakkoliv přiblížil k Bílému domu. Média mainstreamu jej démonizovala. Stručně řečeno, maňáskové Nového světového řádu se spojili proti němu. Měli hodně co ztratit, kdyby kontrolu převzal někdo, kdo nehraje podle jejich pravidel, a jejich noční můra se stala realitou. Nebuďte překvapeni, jestli vás budou chtít v blízké budoucnosti média mainstreamu přesvědčit o něčem hluboce znepokojivém. NWO neměl nikdy v historii tak silný úchop činnosti mainstreamových médií. Novým světovým řádem kontrolované elity ve Washingtonu takovou ránu neočekávaly a budou si chtít kontrolu spěšně urvat zpět. Amerika si v procesu spuštěném mohutným lidovým odporem, rozdmýchaným zcela racionálními obavami a zažehnutém tvrdými fakty znovu vydobyla své postavení jako mocný suverénní národ. Lidé se rozhodli, že učiní Spojené státy opět velkými, převezmou kontrolu nad svou ekonomikou a nabudou v očích světa opět respektu. Čapli býka za rohy a vrátili se zase jako Američané. Volili postup vpřed místo stagnace. Taková je odpověď pro naše časy. Zdroj: wire.com	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
4,836	Odhalen turecký plán na zaplavování Evropy 3 tisíc migrantů denně Řecká rozvědka prozradila plán turecké vlády umožnit každý den 3 000 migrantům odrazit od jejich břehů do Řecka. Podrobné plány vyzradily řecké noviny Proto Thema následně po hrozbě tureckého prezidenta Recep Tayyip Erdogana, že když se zastaví přístupové rozhovory jeho země o vstupu do Evropské unie, tak tento kontinent zaplaví migranty. „Budete-li v tom pokračovat, otevřou se pohraniční stavidla,“ řekl minulý týden Erdogan. „Ani na mě ani na můj lid, takové plané hrozby nezapůsobí. Nebude záležet na tom, jestli jste všichni schválili to hlasování v Europarlamentu.“ Zpravodajští analytici řekli, že pašeráci lidí už podél tureckého západního pobřeží nashromáždili tisíce motorových člunů a šalup a tato operace by se mohla rozběhnout během týdnů. Analytici citovaní Proto Thema uvedli, že tyto plány mají Erdoganovu podporu. „Nikdo v těchto dnech pana Erdogana a jeho nepředvídatelnost nepodceňuje,“ řekl v Aténách The Times zpravodajský expert Athanassios Drougas. „Tyto plány spolu s výslovnými hrozbami tureckého prezidenta pronášenými v posledních týdnech vyvolaly značné starosti i řeckému sboru náčelníků štábů. „Ti jsou vyděšeni a politickému vedení řekli, že jestli Turecko zase otevře stavidla, tak Řecko ve své současné finanční a sociální tísni takovýto šok neustojí. To znamená buď válku, nebo zkázu jednoho z nás.“ Kontextová reklama Sklik Po uzavření Balkánské trasy zůstalo v Řecku více než 60 000 migrantů. AMNA v pondělí hlásila, že na třech severních Egejských ostrovech je hlášeno 11 801 migrantů. 5 918 na Lesbu, 3 701 na Čiosu a 2 182 na Samosu. Pan Drougas řekl: „Není divu, že Helenistické námořnictvo a speciální jednotky provádí ve zvýšené míře cvičení podél řeckých ostrovů, převážně v severní Egeidě, ze strachu z náhlého útoku v případě dramatického zhoršení vztahů mezi EU a Ankarou. „S tím, jaký je v Evropě binec, cítí pan Erdogan, že má volnou ruku, aby zkoušel tento blok vydírat pomocí páky s uprchlickou krizí.“ EU s touto blízkovýchodní zemí uzavřela dohodu, kdy výměnou za přiškrcení proudu migrantů překračujících Středozemní moře do Řecka a pak směřujících do bohatých severoevropských zemí dostanou Turci nabídku členství v tomto nadnárodním bloku. Zdroj: breitbart.com	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
5,652	Halík je vzteklý a šíří lži. Ďábelský plán nevyšel. Babiš je schopen provést národní revoluci jako Orbán. Konzervativní myslitel promluvil k vítězství Trumpa a k Zemanovi ROZHOVOR „Ideologičtí kosmopolité – Halík a spol., kteří tvoří onu ´členskou základnu´ globalismu, jsou vzteklí, že se jim ničení západní civilizace zaseklo, jejich ďábelské svody nihilistického a hédonického života nemají takovou sílu, jak předpokládali,“ říká konzervativní myslitel a spisovatel Vlastimil Podracký. Nyní probíhá boj mezi nacionalismem a globalismem, zatímco rozdělení na levici a pravici již postupně mizí. Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach? Zvolením Trumpa se potvrdil směr vývoje, který se vrací k nacionalismu. Začíná už otevřený boj mezi globalismem a nacionalismem, je to vidět všude a všechny současné střety jsou v rámci tohoto fenoménu, zatímco třeba boj levice a pravice se dostává do pozadí, ztratil už dávno svoje ostří a oba směry spíše splývají. Zatím jsme na začátku tohoto procesu, proto je těžko něco předvídat. Mám radost, že se něco pohnulo, ale zároveň starost, aby to šlo správným směrem. Po celém světě se šíří názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok, a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému. S tím souvisí i názory, že Západ čeká pravicová nacionalistická (kontra)revoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už se jedná o práva menšin nebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Lze říci, kdo má pravdu? Halíkův názor je manipulativním zvýrazňováním okrajových jevů takzvaných zástupných problémů a k tomu připojuje pomlouvačnou lež, že oponenti jsou agresivní hlupáci. Skutečným nastupujícím společenským jevem je jakýsi „návrat k domovu“, jakési zamyšlení nad budoucností, které je přirozené spíše pro obyčejné starší zkušené lidi než pro kavárenské intelektuály vedoucí nepřirozený život. Halíkovi je zamyšlení normálních lidí ohledně existence svého národa velmi vzdálené, možná jim ani nerozumí. Ideologičtí kosmopolité – Halík a spol., kteří tvoří onu „členskou základnu“ globalismu, jsou vzteklí, že se jim ničení západní civilizace zaseklo, jejich ďábelské svody nihilistického a hédonického života nemají takovou sílu, jak předpokládali. Musí být v šoku z toho, že ženy neposlouchají globalistické ideologie, nestaví se proti „bílým protestantským mužům“, rodiny se nerozpadají dosti rychle, ženy se za své muže staví, některé dokonce ještě mají s nimi děti. To musí být otřesný pocit marnosti, kolik práce do rozkladu a vymření evropských národů globalisté dali a teď – škoda mluvit. Samozřejmě, že druhý názor je pravdivý. Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat třeba muslimy? Je možné, že se lidé v Česku už naprosto zatvrdili? A vůbec obecně v Evropě? Viz názory CSU… Může se stát, že už nebudou chtít politici riskovat případné problémy, které s imigranty přicházejí? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony migrantů a že tomu nebude možno zabránit… Migrační krize otevřela naplno doutnající spor mezi globalisty a nacionalisty. Přirozeně se chovající lidé, hájící svoje rodiny, myslící na budoucnost svých dětí, kterým není lhostejná budoucnost národa, se postavili už zcela jasně proti globalistům. Poprvé také se globalisté při migrační krizi odkopali, když svojí relativistickou rétorikou dali najevo, že jim na budoucnosti národa nezáleží a že jim je globalistická ideologie bližší než zájmy lidí v domově. Boj bude samozřejmě pokračovat. Globalisté mají na své straně peníze, evropské instituce, zaprodaná média a ideologicky zmanipulované umělce a další nepřirozeně myslící lidi, nacionalisté mají na své straně většinu národa a holé ruce. Nebude to snadný boj. Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat k složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v ČR? Zeď politické korektnosti ke globalistickému směru, který ovládl establishment, se prolomila otevřeně a přirozeně se chovajícím Trumpem. Konečně vystoupil někdo pravdivě, přestal podlézat a manipulovat. Doufám, že bude mít následovníky. Reakce ovšem budou oboustranné. Jedni jej napodobí, jiní budou urychleně se snažit zachránit ohrožené pozice. Jak bude mainstream reagovat, nevím. Nejasná je pozice Babiše. Nikdy svoje názory na světové dění předem neřekl, v programu absentovalo jakékoliv vyjádření ohledně ideové orientace. Mám obavy z jednání nazývaného „kam vítr, tam plášť“. Hned v době sčítání výsledků hlasů při volbě amerického prezidenta se řada lidí smála České televizi už proto, že bylo zřejmé, jak moc je výsledek překvapil. Část veřejnosti podezírá média z toho, že nejsou objektivní, že ubližují prezidentovi Zemanovi, že straní určitým zájmům. Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům? Média jsou ovládána globalisty, protože jsou pod taktovkou EU a ta je jasně zařazena v globalistické ideologii. Když známe cíle globalistů, víme, že chtějí smíchat národy a rasy, chtějí multikulturní společnost, chtějí, aby evropská etnika vymírala a kontinent musel přijmout migranty odjinud, potom si snadno odvodíme postoj našich médií. Přitom se ovšem občas objeví stateční reportéři a řeknou něco pravdivého, ale to se už bude muset hledat tak, jako se kdysi hledaly skryté informace v Rudém Právu. Pokud budou media ovládána globalisty, určitě nebudou shovívavější, leda jako nějaký účelový manévr. Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nemá je kdo vytvořit. Menší podniky zanikají a tak nevytvářejí pracovní místa. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Je řešením, že se omezí mezinárodní obchod? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu? Globalizační ideologie má dva segmenty. Jeden je liberální – to je volný trh v otevřeném světě. Druhý je neomarxistický – to jsou všechny ty teorie multikulturalismu, genderového feminismu, humanrightismu, homosexualismu a podobně, které nás ničí zákeřně – vymírání, rozklad rodin a ztráta národní sounáležitosti, na které staví potom kosmopolitní myšlení, které je lhostejné k osudu národa a přijetí milionů migrantů mu nevadí. Liberální segment pauperizoval střední třídu, především pracovníky v průmyslu, protože přesunul výrobu do zaostalých zemí. Na výrobě v těchto zemích se velmi vydělává. Proto světoví oligarchové neuvěřitelně bohatnou. Takové zisky si nenechají vzít. K tomu potřebují otevřený svět. Je otázkou, zda proti jejich vůli lze něčeho dosáhnout. V USA je to jiné, tento stát je obrovský, není nutně závislý na zahraničním obchodě. Blíží se volby v Německu, ve Francii, v Rakousku. V kontextu Brexitu, do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě? Myslím si, že nacionalistický směr bude růst. Vidíme to už v Maďarsku a Polsku. Vidíme Brexit. Lidé cítí především problémy migrace. Ostatní problémy necítí nikterak zřetelně. Bylo by zapotřebí, aby prohlédli všechny cíle globalistů. V USA se objevily bitky, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko, i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích i v České republice? Globalisté mají peníze a mnoho ideologicky přesvědčených lidí. Mladí lidé by měli pochopit nutnost návratu k domovu – nutnost zakládat rodiny a mít kladný vztah ke své zemi. Moje nová knížka Návrat k domovu by k tomu měla přispět. Myslím si také, že globalisté se mohou pokusit o „barevnou“ revoluci zaprodanců, mají k tomu sice prostředky, ale pochybuji ovšem o úspěchu. Je Zeman svým způsobem „český Trump“? Ano, Zeman patří do nacionalistického proudu, i když je nominálně oddán EU. Srovnání s Trumpem je ovšem dost problematické. Zeman žije v hodně odlišné zemi, která není nezávislá jako USA, přestože říká věci hodně otevřeně, nemůže říci všechno. Kdo ze stávajících českých politiků je dle vás schopen u nás provést „národní kontra-revoluci“ jako například Orbán v Maďrsku a získat masovou podporu voličů? Schopen by byl Babiš, pokud by ovšem chtěl. Zeman by to mohl být také, ale myslím si, že jeho levicovost ho v tom poněkud drží zpět. Taková kontrarevoluce musí mít konzervativní charakter návratu k domovu, nikoliv jen nějaké záporné projevy. Mnoho jiných lidí by se našlo, ale zatím jsou buď neznámí, nebo se projevili jako neschopní – tím myslím Okamuru a jeho následovníky. Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, teď se vyjádřil i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží a jaký byste si přál, aby převážil? Mimochodem v Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli proruští kandidáti. Spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA… Americká politika se bude řídit podle vítězné oligarchické skupiny a jejích zájmů. Zatím to vypadá spíše na obchod než válčení a na řešení domácích problémů na úkor zahraničních. Do této strategie je zapotřebí transformovat konkrétní kroky. Když pominou ideologické aspekty zahraniční politiky a převládne pragmatismus, dá se předpokládat dohoda v Sýrii a zrušení zbytečných sankcí proti Rusku. Ohledně Ukrajiny je to nejisté. Tato země bude potřebovat zbraně, ale kdo je zaplatí? MMF už asi ne. Bulharsko a Moldávie jsou země, které Rusko potřebují. Bulharsko chce, aby jím procházel plynovod Jižní proud, Moldávie je nejchudší země Evropy a EU jí moc nepomáhá. Možná očekává od Ruska více. U nás v České republice se stále debatuje o otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačnou součástí určitých struktur? Mají tu problém lidé s oficiální linií NATO? A pokud ano, je chyba na straně Severoatlantické aliance, nebo jde o vliv ruské propagandy? Údajné otáčení na východ ve skutečnosti není. S Čínou se navazují normální styky, které mají i ostatní státy na stejné úrovni. NATO nás neomezuje, v jeho rámci nemusíme podlézat USA ani nikomu jinému. EU je byrokratická globalistická struktura a proto je nebezpečná a pro nás by bylo nejlépe ji nějak usměrnit a omezit, nicméně by měla zůstat plnit nějaké společné závazky a řešit spory mezi státy. Ruská propaganda je tak slabá a neúčinná, že nestojí ani za řeč, ale její existence slouží jako záminka k ostrakizaci nezávislé žurnalistiky a internetových webů. Údajná obhajoba ruských zájmů je většinou jen snaha nezávislých lidí, politiků a publicistů nezávisle myslet a jednat, hlavně rozkrývat lži mediální války proti Rusku. Ruský troll je obvykle nezávislý pravdivě píšící publicista, nebo nezávisle jednající politik, který se nepřizpůsobil protiruskému štvaní. V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? A kdo politicky směřuje nahoru a kdo dolů? Základem shody může být jen pravda a shoda cílů. Pravda je základem shody cílů. Pravda se ovšem nehodí ani sdělovacím prostředkům, investigativní novinařina vymřela, sdělovací prostředky opět jen někomu slouží. Shoda cílů není, protože na globalistické straně absentuje vztah k vlastní zemi a jejím niterným zájmům. Podle mého názoru se síla globalistů čerpá z podpor mimo naše území. Proto jsou více slyšet, než je jejich skutečný počet. Potom nastává zděšení po volbách, když lidé volí jejich odpůrce. Smíření není možné, musí zvítězit demokracie a vůle lidu, nikoliv peníze a tlaky zahraničních institucí.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
5,788	Já jsem papaláš. Kdo z vás to má? Klesli jste na úroveň uklízeček, vmetl poslancům Zeman. Proto je třeba zákona o referendu Prezident Miloš Zeman řekl v Poslanecké sněmovně své k zákonu o obecném referendu. Znovu dal jasně najevo, že schválení tohoto zákona velmi podporuje. Stalo se tak před prvním čtením chystaného zákona. Při té příležitosti se vymezil proti poslancům z TOP 09, kteří sál raději opustili. Citoval také z uniklých e-mailů premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) a rýpl si do expremiéra Jiřího Paroubka či teologa profesora Tomáše Halíka. V úvodu svého proslovu prezident připomněl, že mu ústava dává právo vystoupit k jakémukoli zákonu, ale sám se domnívá, že by měl promlouvat jen k zákonům, které jsou pro Českou republiku páteřní. Proto prozatím ve sněmovně vystoupil jen třikrát. Poprvé když kritizoval služební zákon. Ten podle jeho názoru zabetonovává státní správu. Miloš Zeman vzpomněl na jeden z „uniklých e-mailů“. Narážel tím na kauzu soukromé elektronické pošty premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD). Citoval z jednoho z nich: „Je mi 60 let, chtěl bych dělat politického náměstka, a to na jakémkoli ministerstvu. Myslím si, že autor tohoto e-mailu mou kritiku potvrdil,“ řekl prezident. Druhý zákon, k němuž prezident vystoupil, byl zákon o prokazování původu příjmů. Ten hlava státu jednoznačně podpořila. Stejně tak prezident podpořil schválení zákona o obecném referendu. Tento zákon může podle prezidenta pomoci překonat odcizení politiků od občanů. Zatímco v roce 1990 patřila práce poslance k velmi ceněným, dnes je druhá od konce. Poslední jsou uklízečky. „Mimochodem, v Rakousku se uklízečkám říká kosmetička podlahových krytin. Já nejsem politicky korektní, takže říkám uklízečka,“ podotkl Miloš Zeman. Aby politici mohli zlepšit svou roli v očích veřejnosti, měli by schválit zákon o obecném referendu. Měli by tak ukázat, že si cení názoru občanů, neobyčejných občanů. „Nikdo není obyčejný, všichni jsme neobyčejní. Právě proto by politici měli používat výraz normální občané, nikoli obyčejní občané,“ zdůraznila hlava státu. Aby ukázal, jak ,mohou být voliči odtrženi od svých voličů‘, zavzpomínal na dobře známá slova expremiéra Jiřího Paroubka: „Kdo z vás to má.“ Několik věcí by však chystanému zákonu vytkl. „Dámy a pánové, zajisté si vzpomínáte na geniální invenci ministerstva vnitra, kdy se hlasy sčítají, a nikoli průměrují. Vznikla k tomu už i jedna anekdota: Smícháním dvou láhví čtyřicetiprocentního alkoholu získáme alkohol kvalitní – osmdesátiprocentní,“ zaznělo z úst hlavy státu.Varoval proto před tím, aby se s podpisy občanů o vypsání referenda pracovalo stejně jako v případě zákona o kandidatuře na prezidenta republiky. Nikdo nemá právo urážet svůj národ Na „závěr“ svého vystoupení přidal několik poznámek k přímé demokracii. „Vůbec se nedomnívám, že by přímá demokracie byla nižší formou demokracie, než je demokracie zastupitelská,“ zdůraznil Miloš Zeman. V této souvislosti odmítl argumenty politiků, kteří tvrdí, že občané nejsou schopni rozhodovat o zásadních věcech. Týká se to i skupiny politiků, kteří opustili sněmovnu, aby si nemuseli vyslechnout slova Miloše Zemana. Prezident tím narážel na drtivou většinu politiků z řad TOP 09. Na svém místě zůstal jen jeden. Palba do kritiků Miloše Zemana tím však ani zdaleka neskončila. Hlava státu připomněla také slova teologa profesora Tomáše Halíka, který nedávno oznámil, že nebude kandidovat na prezidenta v roce 2018. Zdůvodnil to tím, že v Česku teď nevolí dost chytrých lidí. Teď je čas, kdy vítězí populisté, jako jsou v USA Donald Trump a v Česku Miloš Zeman. Ten si to však nenechal líbit. „Dámy a pánové, nikdo nemá právo urážet svůj vlastní národ. A pokud tak činí, musí počítat s tím, že uráží jen sám sebe,“ podotkl. Dovolával se zdravého rozumu občanů. Starší z nás si vzpomenou... Prezident by byl rád, kdyby se u nás prvky přímé demokracie posílily. Plédoval pro přímou volbu starostů, protože by to zabránilo řadě zákulisních manipulací a intrik. „Starší z nás si vzpomenou na osobu jménem Jančík. Byl to starosta Prahy 5. Dostal nejmenší počet preferenčních hlasů, a přece se stal starostou,“ připomněl prezident. Jak by tedy přímá volba starostů a hejtmanů měla vypadat? Měl by se představitelem stát ten politik, který by na kandidátce vítězné strany obdržel nejvíce preferenčních hlasů. A pokud by nechtěl dělat starostu, přešla by tato role na dalšího politika v pořadí. Všichni musejí povinně k volbám Tradičně prezident nevynechal ani systém panašování, tedy možnost kroužkovat kandidáty napříč politickým spektrem. Pokud to funguje v obcích, není třeba si myslet, že by to nemohlo fungovat v krajských či sněmovních volbách. Vzpomněl také Švýcarska, kde systém referend dobře funguje a zemi prospěl. „Slyším argument, že musíme počkat, až naši občané dorostou do vyspělosti Švýcarska. To je asi stejný argument jako říkat: Musíme počkat, zda se vyléčíte z tuberkulózy, a pak vám podáme antibiotika,“ oponoval prezident. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 10.10. – 11.10.2014: Nakonec znovu horoval po zavedení povinné volební účasti, jak ji známe například z Belgie. Miloš Zeman k tomu dodal, že povinná volební účast fungovala již v časech existence prvního československého státu. Kdo by nešel k volbám, zaplatil by pokutu v ceně lepší večeře. Prezident bere na vědomí fakt, že je zákon o obecném referendu zákonem ústavním, takže pro něj musí hlasovat i část opozice. Obracel se proto především na komunistické poslance, kteří zákon o referendu nejednou neúspěšně předkládali, aby podpořili vládní návrh. Nakonec všem zákonodárcům popřál, aby se jejich profese svou prestiží znovu přiblížila prestiži lékařů. Ti se v české společnosti těší velkému respektu. Prezident však zmínil také učitele. I ti si respekt zasluhují.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
7,588	"Spíte v noci dobře? Já už brzo ne." Babiš odpovídal čtenářům PL skutečně na vše Z PROFILŮ Ministr financí Andrej Babiš se pustil do odpovědí čtenářům. Nevyhnul se žádnému z nich. Ani dotazu občana vystupujícího pod označením Docent, který ministrovi vzkázal, že si kope vlastní hrob, když spolu s premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) pouští jen kouřovou clonu ve věci uprchlíků. Ti prý jednou zničí naši krásnou zemi. Babiš zareagoval. „Dobrý den, pane poslanče, mám na vás dotaz jako na zástupce současné vládní koalice. Spíte v noci dobře? Já už brzo ne. Dnes jsem se dozvěděl (novinky.cz), že vláda skutečně započne s importem muslimů do naší zatím ještě krásné vlasti – konkrétně z Řecka a Itálie. Nejdřív samozřejmě desítky lidí, pak stovky a konečný stav ví jen bůh. Současně přitom mnoho českých občanů žije v bídě – invalidé, matky samoživitelky. Důchodcům se dá krásných 40 Kč. Je naprosto jasné, že prohlášení pana Sobotky, Vaše i Bělobrádka jsou jen kouřovou clonou pro stále méně naivní český občany. PRAVDA JE JINÁ,“ napsal čtenář. Občané v Králíkách či Benešově už dali najevo, že o muslimy jako sousedy nestojí. Pokud je u nás bude vláda i tak ubytovávat, lidé se podle Docenta začnou bouřit. A jestliže na rozhněvané občany ministři pošlou třeba vodní děla, prakticky to nemohou ustát. „Spím zatím dobře a chtěl bych vyvrátit jeden Váš omyl. Tato vláda se stará o potřebné. Ptáte se jak? Tak třeba tím, že zvýšila důchody o 205 korun ročně, snížili jsme DPH na léky, knihy, dětské pleny, zavedli jsme školkovné, slevu na dani na druhé a třetí dítě, zavedli jsme daňové zvýhodnění pro pracující důchodce, takže to není tak, že by tato vláda nemyslela na své občany. Narovnáváme to, co předchozí vlády ODS zrušily. To, co zbytečně v krizi sebral Kalousek s Nečasem potřebným lidem,“ zahájil odpověď šéf státní kasy. Pokud jde o uprchlickou krizi, není prý příznivcem kvót. Kvóty považuje za mrtvé. Západ nás prý nechápe. My nemáme zkušenosti s koloniální nadvládou nad jinými národy, která by nás připravila na mísení kultur, jak ho vidíme ve Francii či Velké Británii. Občana navíc ujistil, že tato vláda vodní děla nepoužije. Prosí také pána, aby mu ve vládě držel palce, protože zájmy Čechů mu leží na srdci na prvním místě. Napřed je podle Babiše třeba starat se o vlastní lidi, pak až o vnější dění. Jenže on není ani premiérem, ani ministrem zahraničí, kteří řeší vystupování českých politiků v mezinárodních otázkách. „Chápu strach našich občanů. Snažím se na něj reagovat, protože to je podle mě morální povinnost každého politika. Primárně reagovat na potřeby našich lidí a až pak se starat o okolní problémy. Nejsem nadšený z evropské politiky, ale nejsem ministrem zahraničí ani premiérem této vlády, kteří jsou vrcholovými představiteli zahraniční politiky naší země. Tak mi prosím držte palce, protože já rozhodně nejsem příznivcem kvót, ani se nechci schovávat za žádnou kouřovou clonu,“ uzavřel odpověď Babiš. Pár slov padlo také k dostavbě Temelína. Na to se ptal čtenář vystupující pod přezdívkou Lojza. Podle Babiše teď jde o dostavbu Dukovan. Na to je možné se dívat z různých úhlů. Z ekonomického hlediska je třeba vybrat takovou firmu, která postaví vše kvalitně za rozumnou cenu a včas. Politicky by to měla být firma z EU, aby se předešlo různým obstrukcím. „Nicméně to nevylučuje účast dodavatelů z jiných zemí jako USA nebo Korea,“ doplnil ministr. Musí být také vybrána firma, která vše technologicky zvládne a ještě dokáže zapojit i české společnosti. Nakonec se vyjádřil i k zákonu o výživném. S ohledem na rozvedené otce by byl rád, kdyby vše šlo rychleji, ale trvá, než vše půjde legislativním procesem. A hlavní odpovědnost tady leží na ministerstvu práce a sociálních věcí paní Michaely Marksové.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	1
8,588	Žena je pro ně prostitutka. Nedivím se, že se bojíte. Vlivný muž z ČSSD se před lidmi rozhovořil o migrantech Místopředseda bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Richard Dolejš (ČSSD), který se zúčastnil setkání s občany v Berouně na diskusi o migrantské krizi, kde byl rovněž přítomen ministr vnitra Milan Chovanec, se na jedné straně snažil uklidnit přítomné, že stát má všechno pod kontrolou, na druhé straně pak ale zkritizoval multikulturalismus v Německu a Francii i Západ za jeho destabilizační kroky na Blízkém východě a v Africe. „Dnešní doba je velice turbulentní a pro tento stát je bezpečnost na prvním místě,“ uvedl na začátku akce. „Řada sluníčkářů, kteří sem zvou nelegální migranty, ekonomické migranty a běžence, se pozastavuje nad tím, že česká veřejnost má obavy vzhledem k té vlně, která směřuje do Evropy. Říkají: ‚Proč se lidé bojí, když se to České republiky netýká?‘ Pravda je, že se nám tato vlna úspěšně vyhýbá, a věřím, že se bude vyhýbat i dále. Na druhou stranu se nedivím veřejnosti, že má přirozené obavy.“ Kdo nám chodí po Evropě? „Naše vláda zvolila v rámci EU takový postup, že tlačila na evropské struktury včetně států, kterých se to týká, což jsou ty hraniční, aby bránily naše hranice a aby zajistily naplňování migračních zákonů v této evropské struktuře,“ uvedl dále Dolejš. „Bohužel narážíme na určitou naivitu určitých evropských politiků. Čas nám dává za pravdu. Při míře invaze z těch zemí, odkud migranti přicházejí, je veliký problém prolustrovat lidi, kteří k nám směřují. Jsou bez identity a v těch zemích, kde probíhají boje nebo jsou destabilizované, nemáte partnery, kteří by vám o těch lidech něco relevantního sdělili. Ocitáme se v situaci, kdy skutečně nevíme, kdo vlastně tvoří strukturu toho milionu uprchlíků a nelegálních migrantů, kteří do Evropy připutovali během minulého roku. Ale ten trend pokračuje dál a je zcela logické, že pokud má Evropa pud sebezáchovy, tak by měla tomu čelit. To jsou ta restriktivní opatření – ochrana hranic. Ale je to také otázka boje s převaděči, protože to jsou nelegální struktury, které si z migrace udělaly velký byznys a čerpají z toho peníze. Tady si myslím, že selhávají vlády, ať řecká, či italská, ale i evropské struktury, které by měly být vůči těmto mafiánským uskupením daleko razantnější; tam by se měl udělat hlavní úder.“ Arabské jaro a diktátoři „Další je situace na Středním a Blízkém východu a v severní Africe. Jsem dlouhodobým zastáncem naší účasti v západoevropských strukturách – jak v Unii, tak v NATO – a byla by chyba je opustit. Politika Západu ale není bezchybná a to se týká jak vojenských, tak zpravodajských informací, podpory takzvaného demokratizačního arabského jara, kdy Západ vehementně podporoval změny a pády diktátorských režimů. Ono je to chvályhodné. Na druhé straně problém spočívá v tom, že ty režimy padly a v zemích vznikl chaos a posílil extremistické a islamistické skupiny. Od toho se odvíjí jak vznik Islámského státu, tak dalších bojůvek. Problém je i v Libyi, jejíž část má pod kontrolou Islámský stát. Tam by bylo zapotřebí udělat patřičný úder, protože přes tuto část Libye může probíhat transfer migrantů ze severní Afriky. Druhá věc je, že Evropa a USA by měly spolu více kooperovat a podnikat společné akce a měly by přehodnotit politiku, protože to vyvolávání chaosu je příčinou toho, co my v tuto chvíli zažíváme. Je tu i otázka spolupráce s Ruskem a ekonomicky silnými arabskými zeměmi.“ Výsměch Saúdů Dále pak uvedl, že nabídka Saúdské Arábie vybudovat v Evropě 200 mešit je výsměch. „Potřebovali bychom, aby tyto silné ekonomiky nám pomohly řešit migrantskou krizi a o část těchto lidí se postaraly. To samé se týká USA. Pokud německá kancléřka dehonestuje země, které nechtějí kvóty, proč Evropa netlačí na Spojené státy, aby se ujaly části migrantů? USA za stav islámského a afrického světa mají svůj díl zodpovědnosti a samozřejmě by se na tom měly podílet. Mnoho těchto zemí má ekonomické problémy a my bychom se měli bavit o tom, jak jim pomoci. Uprchlíkům je třeba pomoci v zemi, kde žijí, nebo v první bezpečné zemi, kam doputují.“ Hnědneme… „Co se týká radikálního islámu,“ pokračoval dále poslanec Dolejš, „nehrozí nám jen bezpečnostní, ale také sociální problémy. Ta masa migrantů je neufinancovatelná. Většina těchto lidí má základní vzdělání a bude závislá na sociálních dávkách a Evropa nemá takové zdroje, aby se byla schopna s tímto vypořádat. Pokud to bude pokračovat dál, tak nastanou sociální turbulence v Evropě, radiální skupiny se budou fašizovat, Evropa nám bude hnědnout a můžeme se rozloučit s podobou Evropy, jak ji známe doteď. Bude pak nedemokratická a bude v totálním chaosu. Proto je v zájmu nás všech řešit problém celoevropsky, ale zároveň mít i připravena opatření, která se týkají dominového efektu, kdy jednotlivé státy budou zavírat své hranice, abychom byli na tento problém připraveni. Jsem přesvědčen o tom, že naše vláda pro to dělá maximum, abychom naši hranici uchránili.“ Na dotaz ženy, že islám je náboženstvím míru a pokory k vůdci uvedl Dolejš následující: „Minulý rok jsme zaregistrovali výrok papeže Františka, nejoblíbenějšího globálního politika, který migrační krizi označil jako invazi islámu do Evropy, ale dodal k tomu, že si myslí, že tato invaze Evropu může obohatit. S tou druhou částí se nemohu ztotožnit, protože to, co se odehrálo na silvestra v Německu žádné obohacení nespatřuji.“ Multi-kulti už není „in“ K multikulturalismu prohlásil, že „…Německo na začátku migrační vlny vycházelo z toho, že si opravdu natáhne na trh práce levné pracovní síly a vycházelo ze zkušeností s Tureckem, kdy si tam postupně nabíralo gastarbeitry a zásadní problém to nedělalo. Tato vlna má ale jiný charakter, je nekontrolovatelná, protože nejsme schopni ty lidi prolustrovat. Před šesti lety kancléřka Merkelová prohlásila, že multikulturní projekt selhal. V Paříži, která je postavena na multikulturalismu vidíme, že se dostal do slepé uličky, vznikají tu ghetta z druhé a třetí generace lidí, které si Francie natáhla z kolonií jako levnou pracovní sílu. Ale tato nová generace je problematická, protože se cítí na okraji společnosti. A z těchto mladých lidí se stávají bojovníci Islámského státu, nebo jsou podchyceni radikály. A to je druhý aspekt rizika. Ti lidé sem třeba nejdou se špatným motivem, nejdou sem šířit islám, ale dostanou se do bezvýchodné situace a ti radikální islamisté, kteří s nimi přicházejí, se je budou snažit podchytit. Za pět, za deset let se z této skupiny může stát radikalizovaná část populace, se kterou si nebudeme vědět rady. Vidíme to i v Kolíně, kdy žena pro ně nic neznamená, že je to pro ně prostitutka, se kterou si mohou dělat, co chtějí. A to se dostáváme do střetu kultur. Francie si se svými ghetty neví rady, zároveň nám však radí, že by udělala redistribuci migrantů z islámského světa do ostatních evropských států,“ uvedl v závěru podvečerního setkání poslanec Dolejš.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
7,602	Sprostý útok na profesora Pirka z Britských listů Lékař Jan Pirk poskytl ParlamentnímListům.cz rozhovor, ve kterém mimo jiné mluvil o nezbytnosti obrany Evropy. Za to se stal terčem webu Britské listy, který jej označil několika nevybíravými výrazy a uzavřel konstatováním, že právě takoví lidé, jako je Pirk, podporovali Hitlera. Profesor Pirk v rozhovoru pro PL.cz vyzýval, aby evropské armády zaútočily na islamisty přímo na Blízkém východě. „Já jsem lékař, nejsem pro žádné vraždění lidí, ale jsem přesvědčen, že by měly vzniknout evropské ozbrojené síly a vniknout na území ovládaná Islámským státem a Islámský stát vykořenit a zlikvidovat. Na hrubý pytel hrubá záplata. Po tom, co se teď odehrálo v Bruselu, by tam prostě měla vtrhnout silná armáda spojených evropských a amerických sil, zlikvidovat to tam a udělat z toho poušť,“ uvedl. Podle Řezáče je ale profesor Pirk typickým fachidiotem, odborníkem na svůj obor, ovšem mimo něj absolutně nepolíbeným. Sám si prý tyto vlastnosti spojoval pouze s technickou inteligencí, ale nyní se přesvědčil, že podobně „mimo“ může být i lékař. „Tyhle akademické celoživotní blbečky jsem zažil už na vojně. Vono to něco odborného vyštudovalo a myslelo si, že sežralo moudrost světa. Když vystřelil tank, skoro se podělali,“ podělil se o své zkušenosti. Když se takový akademik dostane mimo svůj obor, je to podle Řezáče vždy průšvih. „Čeští fašističtí profesoři a novinářští honimíři obdivovali Mussoliniho, Dolfuse a Hitlera,“ tvrdí. K jednomu z jeho příspěvků se vyjádřil i vydavatel Britských listů Jan Čulík. Podle něj o profesoru Pirkovi nejvíce vypovídá to, že se vůbec bavil s ParlamentnímiListy.cz. „Parlamentní listy publikují systematicky naprosté nesmysly, destabilizují jimi společnost a izolují ji od civilizovaného světa,“ vzkazuje. A kdokoliv s nimi spolupracuje, nevyhnutelně se prý diskredituje. „Čtenáři by si měli uvědomit, že se nechávají bezostyšně oblbovat lidmi, jako je vlastník tohoto serveru, král českého hazardu,“ dodává v narážce na senátora Ivo Valentu. Později ještě Čulík dal právě roli „kápa českého hazardu“ do souvislosti s tím, že PL.cz ještě nemají na svém kontě trestní stíhání, jak by se prý stalo v jakékoliv civilizované zemi.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
4,535	Pokus Saúdů a Turků o otevření libanonské fronty, aby syrský konflikt eskaloval na celoregionální úroveň Saúdská Arábie se se svými regionálními spojenci pomocí sérií nehorázných opatření evidentně pokouší destabilizovat Libanon. Tento vývoj je součástí toho, jak se jak Saúdská Arábie, tak Turecko snaží podvrátit zastavení palby v Sýrii a tento konflikt eskalovat na celo-regionální úroveň. Zpráva z New York Times z tohoto týdne k tomu předkládá dost naivní hádanku: „Diplomaté a analytici strávili několik týdnů pokusy porozumět tomu, proč Saúdové tak najednou začali trestat Libanon – a snad i své vlastní libanonské spojence – kvůli mohutnému vlivu Hezbollahu, na kterém přeci není nic nového.“ No, je tu rychlá odpověď: Rusko velice účinně dusí tu skrytou válku za změnu režimu v Sýrii. To Saúdskou Arábii s Tureckem dohání k záchvatům zuřivosti. Ruská vojenská intervence v Sýrii na obranu tohoto arabského státu před ze zahraničí podporovanou skrytou válkou za pomoci myriád zástupných teroristických skupin zasadila machinacím Washingtonu, jeho spojencům v NATO a regionálním klientským státům těžkou ránu. Ač Washington se svými Západními partnery, vypadá že, rezignoval na prosazování změny režimu nějakým alternativním způsobem, tak Saúdská Arábie s Tureckem v zákopu té skryté války uvízly. Vsadily na to, že zástupné teroristické armády, ze kterých si udělaly své zbraně, se mohou nějak zotavit ze svých ničivých ztrát zasazených ruskou leteckou silou v kombinaci s pozemními silami Syrské arabské armády, íránských vojenských poradců a libanonské milice Hezbollah. Proto tudíž ta okamžitá porušení příměří vyhlášeného před týdnem v Sýrii Washingtonem a Moskvou. Ostřelování tureckých vojsk přes hranici do severní Sýrie není jen pouhým porušením. Je totiž, jak už Moskva poukázala, nehoráznou provokací vůči syrské suverenitě. Saúdové souběžně s tím i za účasti tureckých sil mobilizují na své severovýchodní hranici s Irákem, stejně jako je ohlášeno nasazení saúdských tryskových bitevníků na tureckém letišti Incirlik naproti severozápadní syrské provincii Latakia, na což lze pohlížet jako na vykalkulované kroky k podvrácení tohoto předběžného zastavení palby. Logickým závěrem z těchto bezohledných agresí Saúdské Arábie a Turecka je snaha dovést to k širšímu konfliktu takovému, ve kterém budou US s Ruskem zataženy do otevřeného válčení. I ty série Saúdy vedených iniciativ vůči Libanonu by se měly interpretovat v tomto kontextu. Saúdská Arábie se svými úzce spjatými sunnitskými monarchiemi z Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) v uplynulém týdnu prohlásila Hezbollah za teroristickou organizaci. Při zamyšlení nad jejich skutečnými postranními úmysly se vkládá na mysl slovo „anachronické“. Saúdští vládci vedení králem Salmanem a jeho synem korunním princem Mohammadem bin Salmanem rovněž oznámili, že ruší plány udělit Libanonu 4 miliardy $ pomoci. Většina té pomoci byla ve formě vojenských grantů, co se měly utratit za modernizaci libanonské národní armády francouzskou výzbrojí a technikou. Státy GCC – Kuvajt, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty a Omán ještě se Saúskou Arábií – aniž by poskytly jakýkoliv důkaz, vydaly pro své občany cestovní varování, pokud by tito chtěli navštívit Libanon. GCC rovněž tvrdily, že Hezbollah se vměšoval do jejich vnitřních záležitostí a pokouší se občany zemí Zálivu verbovat do bojů této organizace v Sýrii. GCC dokonce hrozila deportací zahraničních libanonských pracovníků, z nichž asi půl milionu pracuje v Zálivu. Minulý týden rovněž regionální média referovala o velké zásilce zbraní, kterou zabraly řecké úřady, jež byla podloudně naložená na dopravní lodi plavící se z Turecka do Libanonu. Ze všeho toho vyplývající záměr z toho zjevně prosvítá. Saúdové se svými regionálními spojenci – kteří v posledních pěti letech tlačili na změnu režimu proti Rusku, Íránu a s Hezbollahem spojenecké vládě presidenta Bashara al-Assada – zřejmě eskalují regionální nestabilitu jako nejlepší způsob záchrany jejich skryté války v Sýrii. Washington, Londýn a Paříž nejspíš mají dost cynické inteligence na to, aby si uvědomily, že ta skrytá válka za účasti teroristických zástupců vzhledem k mohutnosti sil sešikovaných na podporu syrského státu už není průchodnou možností, přinejmenším ne kvůli síle ruského letectva. Saúdové s tureckým režimem Recep Tayyip Erdogana vypadají, že k agendě této skryté války už nezvratně přilnuli. Pro tyto mocnosti cokoliv menšího, než otevřené odstranění Assada, bude znamenat smrtelnou ránu jejich despotickému egu a pro ně je nesnesitelné i posílení jejich regionálního rivala Íránu pod dominancí šiítů. Kriminalizace šiítsky zaměřeného Hezbollahu ze strany GCC je zjevně připravena jako snaha o pomstu za to, jak tato milice v součinnosti s ruskými nálety účinně pomohla Syrské armádě znovu vybojovat hlavní oblasti od sunnitských extremistických povstalců za změnu režimu. Neustálé uzavírání hraničních přechodů v Latakii, Idlibu a v Aleppu hlavní teroristické brigády odřízlo od jejich výzbrojních zásobovacích tras přes Turecko. Zčásti proto Erdoganův režim reagoval přes-hraniční střelbou, aby tak snahám o obnovení zásobování poskytl trochu krytí dělostřelectvem. Saúdy vedená kampaň sankcí na Hezbollah je rovněž zaměřená na destabilizaci sektářských zlomových linií uvnitř Libanonu. Hezbollah by mohl být jako teroristická organizace hanoben i Washingtonem a dalšími Západními státy a prezentován jako „stát ve státě“ kvůli svému vojenskému křídlu, které v Libanonu existuje vedle libanonské národní armády. Hezbollah má však uvnitř Libanonu přímo v ústavě uznanou legitimitu. Zčásti je to kvůli primární roli této milice při vyhnání US podporované izraelské okupace této země v roce 2000 a pak zase v roce 2006. Hezbollah je v Libanonu pro mnohé lidí, včetně křesťanů a sunnitských muslimů důvodem k hrdosti jako na úctyhodnou sílu odporu vůči US vedenému imperialismu v tomto regionu. Tato strana – kterou uznalo i Rusko jako legitimní hnutí národního odporu – představuje asi 10 procent libanonského parlamentu a má dvě křesla v koaliční vládě v Bejrútu. A tak Saúdy vedený návrh na sankce na Hezbollah nevypadají na nic jiného než na bezdůvodný pokus otevřít sektářské rozkoly, které v nedávné minulosti během jeho občanské války v letech 1975-1990 zachvátily Libanon. Na provokaci s označením člena vlády cizího státu jako „teroristy“ – jen tak zčista jasna – se musí pohlížet jako na zlovolný pokus o destabilizaci. Vůdce Hezbollahu Hassan Nasrallah tento týden saúdský pokus rozdmýchat v Libanonu rozvrat odsoudil a s jeho hodnocením je těžké nesouhlasit. V Libanonu jsou pořád ještě kapsy sunnitské podpory extremismu, které se Saúdové s Turky zjevně snaží rozdmýchat. Během Syrského konfliktu docházelo ke sporadickému propuknutí násilí salafistických živlů s úzkými vazbami na Saúdskou Arábii a Turecko ve městech Sidon a Tripoli. A oni teď ty samé živly podněcují, aby zase vyrazily do ulic. Teď není jasné, zda to Libanon zvládne a vydrží pohromadě. Vládní ministr spojený s pro-saúdskou frakcí v minulých týdnech rezignoval kvůli tomu, o čem tvrdí, že je „dominance Hezbollahu“ nad libanonskou politikou. Mnozí Libanonci jsou nespokojení ze sociálních a ekonomických problémů sužujících tuto zemi. Odmítnutí osvědčení k dokládání výběru z loňska skončilo strašlivým rozhazovačným odlivem kapitálu. Tato malá země o pouhých čtyřech milionech lidí rovněž pociťuje břemeno péče o asi jeden milion syrských uprchlíků. Pomyšlení na otevření starých ran a nové rozdmýchání hrůzy občanské války je pro většinu libanonských občanů těžkou noční můrou, která by mohla stačit, aby před tím zlovolným nátlakem ucukli. S jistotou však lze říci to, že role Turecka, Saúdské Arábie a dalších arabských monarchií je absolutně nehorázná a zločinná. Vypadá to, že jsou zcela připraveni uvrhnout zase další zemi v regionu do sektářské krvavé lázně, aby ukojili své zlovolné regionální ambice. Zdroj: strategic-culture.org	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,816	Jan Čulík si přečetl, co prohlásil americký generál o uprchlících. A spustil kanonádu Jan Čulík se na Britských listech rozčílil nad tvrzením amerického generála a velitele NATO Philipa Breedlovea. Ten totiž tvrdí, že mezi lidmi mířícími do Evropy jsou i „teroristé, zločinci a žoldnéři“. Což je tvrzení, které není podložené žádnými daty. Přesto jej však lidé berou vážně. „Americký velitel NATO v Evropě Breedlove varoval, že mezi uprchlíky přicházejícími do Evropy jsou údajně ‚teroristé, zločinci a žoldnéři‘,“ píše Čulík s tím, že pro svoje tvrzení však neposkytl žádné důkazy. A západní média na toto tvrzení reagují tím, že odborníci a humanitární organizace upozorňují, že ne všichni jsou tací. Což ale „čeští rasisté“ neslyší. Podle Čulíka je rozdíl v tom tvrdit, že k nám míří mnoho teroristů, a šířit tak paniku a strach, a v tom ukázat, kolik takových lidí bylo přesně zadrženo a zatčeno. Opřel se i do serveru Novinky.cz, který Breedloveově prohlášení věnoval „čelný prostor“ a využil „vysoké míry rasismu, xenofobie a iracionálního strachu z jinakosti v české společnosti ke komerčním účelům“. Novinky však podle něj informovaly pouze selektivně a nebraly v potaz například prohlášení Billa Frelicka z Human Rights Watch, že procento nebezpečných osob je mizivé. „I kdyby bylo Breedlovovo tvrzení pravda, znamená to, že státy mají odepřít přístup migrantům prchajícím před násilím a válkou? Mají nechat rodiny s dětmi zemřít zimou a hladem na polích před zadrátovanými hranicemi?“ ptá se Čulík a rovnou dodává, že občany České republiky již zřejmě lidskost nezajímá. „Vzhledem k tomu, že tolik z nich píše na Facebooku, ať ty uprchlické děti zhebnou.“ Následně Čulík vyčítá zemím střední Evropy, že se chovají „idiotsky“ a brání jedinému řešení, kterým je „vytvoření bezpečné cesty pro uprchlíky do Evropy“. To by celou situaci zjednodušilo, uprchlíky by bylo možné prověřit již v Turecku a všechno by bylo plynulejší a bez bezpečnostních komplikací. To, že Breedlove mluví o nebezpečí z teroristů, klade Čulík za vinu přímo středoevropským politikům, kteří toto nebezpečí mají na svědomí. „To, že to středoevropské země blokují, znamená, že mají evropští politici i občané krev na rukou – jsou přímo zodpovědni za tisíce lidí, kteří utonuli během nebezpečné přeplavby přes Středozemního moře,“ tvrdí Čulík. A k ničemu takovému by nikdy nemuselo dojít, kdyby se shodly na bezpečné cestě do Evropy.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,825	Jan Petránek: Němci už zase chtějí diktovat jako Hitler. Merkelové to zlomí vaz. A ani my nejsme v bezpečí, protože až... ROZHOVOR Německá kancléřka Merkelová je za zenitem. ParlamentnímListům.cz to řekl zkušený novinář a pečlivý pozorovatel dění na mezinárodní scéně Jan Petránek. Němci už prý své kancléřce nebudou nikdy příliš důvěřovat a stejně tak ztrácí pozici lídra EU. „Stovky džihádistů čekají na příležitost a Merkelová tak svojí politikou vystavila riziku celou Evropu,“ říká Petránek, který okomentoval také vývoj v Sýrii a debatu nad dalšími možnými sankcemi proti Rusku kvůli věznění ukrajinské pilotky Savčenkové. Pane Petránku, ještě se na úvod vraťme k nedávným regionálním volbám ve třech německých spolkových zemích. CDU kancléřky Merkelová ztratila ve všech, přičemž vyhrála pouze v Sasku-Anhaltsku. Výrazně naopak získala protiimigrační a euroskeptická Alternativa pro Německo. Jaké to může mít důsledky? Názory na to se značně liší. Jedni to berou jako začátek konce Merkelové, druhzí naopak jako relativní úspěch v tak těžké době… Jsem přesvědčen, že Merkelová je už skutečně za zenitem. Ona podcenila jednu ze základních vlastností Němců. Oni chtějí opět v Evropě hrát prim. Říkají: my jsme ekonomicky nejsilnější, už nejsme takoví jako nás vždycky brali v třicátých letech. Neboli nechtějí, aby je svět bral jako militaristy. Ale přece jenom se považují za něco víc, než jsou ostatní evropské národy. Co provedla Merkelová, to je jako kdybyste chtěl skutečně masožrouty předělat na vegetariány. Pro Němce je dost důležité, aby byli přesvědčeni, že oni jsou u správného talíře a ne, aby si nechali diktovat někým, jako jsou muslimové. Muslimové se do Německa dostávali proto, že Němci nebyli ochotni vykonávat určité domácí práce. Jen tak bylo možné, aby z Turecka přišly statisíce lidí a tohle je něco, co Němci z hlediska sociálního, z hlediska pracovního profilu, připustili. Nyní ale byli přesvědčeni, že nával, který by tam přišel, je nepřípustný už z hlediska toho, co by to provedlo dlouhodobě s německou společností. Takže ať už byly v oněch třech státech různé výsledky, poselství zůstává stejné. Vidíte to tak, že Angela Merkelová se už nemá jak zachránit? Merkelová má pozici člověka, který hodně pro Německo znamenal, ale už jí nikdy nebudou hodně důvěřovat, že má strategicky dobrý pohled do budoucnosti. To už u ní platit nemůže, a mnohem víc než v Německu si to ještě uvědomili ve Francii a v dalších klíčových zemích EU. Merkelová přestala být někým, kdo by mohl být hlavní figurou v EU, to už unie nepřipouští a všimněte si, že dřív kdykoli o něco důležitého běželo, nešlo se za lucemburským šéfem předsednictví, ale šlo se za Merkelovou s Hollandem. Ti dva byli dvojicí, která mohla velmi silně protlačit svá stanoviska. To už nebude dost dobře možné a Němci si to uvědomují. V souvislosti s migrační krizí slýcháme nejen o humanitární katastrofě, ale i o bezpečnostních hrozbách ze strany migrantů, mezi kterými mohou být vycvičení vojáci či teroristé. Nejvíce jich má být, podle vyjádření některých zahraničních expertů, právě v Německu. Mají šanci si s tím podle vás poradit, aby předešli možným teroristickým hrozbám? Záleží na tom, jak důkladně bude pracovat německá domácí rozvědka. Vy jste narazil na něco mimořádně důležitého. Co se stalo s migrační vlnou, to je něco naprosto nevídaného a už v době, kdy bylo jasné, že syrská válka je v závěrečné fázi, stejně sílila vlna migrantů do Evropy. To znamená, je to koncepce, kterou dali dohromady ti, kteří chtějí oslabit Evropu a jestli se nedá říct, že se v této vlně schovávají tisíce džihádistů, tak já bych řekl, že stovky tajných džihádistů, kteří čekají na svoji příležitost v Evropě, aby se usídlili, zorganizovali, dali dohromady, to tady je. Čili Německo vystavilo celou Evropu nesmírnému nebezpečí. Dokonce bych řekl, že od té chvíle, kdy Merkelová tvrdě žádala, aby všichni otevírali náruč pro uprchlíky, připomnělo mi to celou historii více než sto padesáti let. V roce 1870 už Němci chtěli diktovat Francii, pak přišel Hitler a chtěl diktovat Evropě a světu. A Merkelová, aniž si to uvědomila, zase chtěla diktovat. Dokdy bude Evropa trpět, že kdykoli Německo zesílí, bude diktovat svoji ideologii a koncepci vize budoucnosti Evropě? Když čtete články nejen z německého, ale hlavně španělského, italského a dalšího tisku, tak myšlenka, kterou jsem shrnul, tady je. Němci chtějí diktovat svoji vizi budoucnosti a dávat recept na budoucnost Evropy – a to je něco, co Merkelové musí zlomit vaz, i když její odchod může být pomalý. Představují bezpečnostní hrozby reálné riziko i pro Českou republiku? Před nebezpečím plynoucím z migrační vlny varuje třeba prezident Zeman a je za to některými kritizován s tím, že straší a nic nám nehrozí. Jakmile bude v Německu nestabilní situace, anebo to bude směřovat k nestabilní situaci pro politiku Merkelové, ať už to bude letos, příští rok nebo v dalších letech, může k nám tato hrozba směřovat. Nedávno poněkud překvapivě Putin oznámil, že Rusko bude stahovat významnou část svých sil ze Sýrie. Do toho mají pokračovat mírová jednání a poslední dobou také utichají hlasy ze Západu, které neustále opakovaly, že Asad musí skončit. Jak celou tu situaci číst? Já jsem přesvědčen, že syrská situace je podobná jako před sto lety. 16. května 1916 byla podepsána tajná Sykes-Picotova smlouva. Byla to smlouva Velké Británie a Irska s třetí republikou francouzskou se souhlasem ruského cara. Tato smlouva byla tajná, dokud ji na Leninův příkaz v listopadu 1917 nezveřejnili v denících Izvestija a Pravda. O pět dní později britský Guardian potvrdil text smlouvy. Francie podle toho chtěla dnešní severní Sýrii, která měla končit u Mosulu. Ze shora by se stejné oblasti dotýkalo Rusko a bylo by to francouzsko-ruské pohraniční pásmo. Připomínám to proto, že když se zamyslíte, tak dneska je situace stejná jako před sto lety. Pořád jde o stejné ambice velmocí s tím, že před sto lety tu chyběly jen Spojené státy a dneska hrají klíčovou roli. Že se Washington dokázal s Moskvou dohodnout aspoň rámcově, to staví celou situaci do jiného světla. Turecko chtělo zpátky velký kus Sýrie a ovládat zcela rozvrácenou Mezopotámii potom, co byla provedena ta šílená válka jak v Iráku, tak posléze v posledních letech i v Sýrii. Situace má šanci, a jestli bude oftalmolog, který vystudoval v Londýně, prezidentem i nadále, to nehraje žádnou roli. Jsou šance, aby ze Sýrie byl i poté stát, kde budou žít různá náboženství, ale to bych předbíhal. Počkejme, jak budou vypadat ženevská jednání. Nezapomeňte ale na jednu věc. V okamžiku, kdy končí tato etapa syrské války, Francouzi už navrhují, že by za pár měsíců měli v Paříži konferenci, která by rozhodovala o soustátí Izrael-Palestina. V okamžiku, kdy utichne veliká vřava v Sýrii a snad i v Iráku, Francouzi chtějí hrát prim v urovnání izraelsko-palestinském s tím, že tlačí do kouta Izrael a chtějí samostatně uznat palestinský stát. Tady už je rozehraná nová partie. Proč byl ve čtvrtek u Putina izraelský prezident a proč Putin potvrdil, že se velice brzy setká s Bibi Netanjahuem? Ministr zahraničí Zaorálek učinil poměrně ostré výroky ohledně Ruska. Česká republika je prý ochotna podpořit nové sankce vůči Rusku kvůli případu zadržované ukrajinské pilotky Savčenkové. Podle ministra je to odporný, vyprefabrikovaný případ. Co si o tom myslet? Především, že politika české vlády je velice nedobrá pokud se týče Ukrajiny samotné. Já jsem novinář, vy jste novinář… Jak se mám dívat na to, když Savčenková skutečně řídila palbu, při které zahynuli dva novináři? Já nemám rád střílení do novinářů, a jestliže dosud nebyly splněny Minské dohody, tak naopak proti tomu, co si myslí pánové Zaorálek a Sobotka si myslím, že veliká vina je na straně Kyjeva a není na straně Ruska. Když začínala celá krymsko-ukrajinská rapsodie, měl by si každý uvědomit, kdyby se NATO dostalo až na Ukrajinu, znamenalo by to stažení ruské vlajky nad Sevastopolem a vztyčení vlajky NATO a to by byla sebevražda Ruska jako velmoci a každý jen trošku schopný stratég, který zná myšlenky Brzezinského a Kissingera, musí vědět, že samotný západní nátlak až skoro na kraj zavání válkou. Tohle není rozumný postoj, a co se týče Savčenkové, já ji soudit nebudu, ale v každém případě si myslím, že pokud je válka a někdo se pokusí udělat to, co ona, musí počítat s tím, že riskuje i vlastní krk.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
455	Prodavačka urážela zákazníky odchodu na sociálních sítích a doplatila na to (FOTO) Pracovnice skotského obchodu Kayleigh McGheeová byla propuštěna za provokativní zprávy na Twitteru. Uvedla to na svém blogu. „Když vás propustí z práce a tady jsou jejich důkazy," napsala McGheeová a přiložila ke zprávě kopie starých tweetů, které jí předložili zaměstnavatelé. When u get fired from ur job and this is the evidence pic.twitter.com/UtS4WAF31q — kayleigh (@kayleighmcgheek) 18. března 2018 Podle fotek obrazovky dívka nejednou urazila zákazníky obchodu na sociálních sítích. Psala, že nenávidí klienty a přeje jim smrt. Kromě toho nazývala návštěvníky obchodu „hotovými mrzáky" a přiznala se, že porušovala vnitřní řád. „Když terminál ukazuje, že už je možno kartu odebrat a zákazník na něj ještě pět minut civí a pak se ptá, jestli byla operace vykonána, tak musíte být hotový mrzák," psala dívka na Twitteru. Po incidentu vymazala McGheeová všechny provokativní zprávy. V komentářích někteří uživatelé hodnotili výroky bývalé prodavačky záporně. Jiní zase dívku podpořili a označili její propuštění za nezákonné, protože nikde neuvedla, kde pracuje.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
6,348	Milan Kohout napsal o Miloši Zemanovi: Hnůj českého rasismu. Stala se z něj karikatura člověka. Uškvařil a oběsil národ KOHOUTA DO KOUTA Performer Milan Kohout pro ParlamentníListy.cz tentokrát komentuje protiimigrační politiku prezidenta Miloše Zemana. Myslel si prý, že levicový politik Zeman se vždy zastává slabších, teď mu však přijde, že se zastával jen české sobeckosti, ze které se momentálně vyvalují hektolitry hnisu. Český prezident se pochechtával nad tím, že se dva emigranti pokusili oběsit v centru Athén na protest proti zavírání hranic před uprchlíky z válek. Prohlásil: „Víte, když se skutečně oběsíte, tak to většinou nepřežijete,“ a uchechtl se. Ještě před dobou nedávnou jsem Miloše Zemana aktivně podporoval. Zamlouvala se mi jeho kritika nezřízeného kapitalismu, který cynicky jedná s lidmi jen jako s „lidskými zdroji“ sloužícími jen křupanskému a bezohlednému obohacení „majitelů kapitalistických výrobních prostředků či prachů“. Zdál se mně neskonale lepší volbou než jakýsi „kníže“, který si po prohrané sametové revoluci nestyděl přivlastnit v naprosto nespravedlivých „restitucích“ řadů nemovitostí od hradů, domů a vil až po rozsáhlé lesy a pole a luka a dodnes neměl ani tolik slušnosti, aby z tohoto nakradeného státního majetku aspoň zaplatil zlikvidování smrdutého prasečáku stojícího na místě bývalého krutého koncentráku pro české Romy. Koncentráku, který byl spravován jen Čechy a byl vybudován na soukromém území jeho otce, který používal zde koncentrované vězně na otrockou práci na svých soukromých projektech. Koncentráku, ve kterém bylo umučeno spoustu vězňů a který fungoval i za nacistické okupace a později z něj byli zbývající vězni odvezeni do koncentráku v Osvětimi, kde byli zavražděni. (Viz kniha Tábor smrti Lety od Paula Polanského). Ještě nedávno jsem dokonce napsal rozhořčený dopis do redakce České televize, když jsem pozoroval na České televizi a zároveň na internetu přímý přenos moskevských oslav vítězství Velké vlastenecké války nad evropským fašismem a strašně mě nasralo, že cenzoři České televize záměrně vystříhávali živé záběry na českého prezidenta a překrývali je idiotskými a účelově pravicovými komentáři svých pozvaných „expertů“ na historii. Tehdy mě to hodně rozlítilo. Za svoji stížnost jsem dokonce z prezidentské kanceláře obdržel i děkovný dopis. CELÝ SERIÁL PL "KOHOUTA DO KOUTA" Co se ale děje v poslední době v hlavě pana Zemana, je pro mě naprosto nepochopitelné. Je možné, že tyto špičkové veřejné funkce poznenáhlu lidi úplně oblbnou a udělají z nich od skutečného života odtržené karikatury lidí, jako se to stalo i v případě našeho slavného bojovníka za lidská práva Havla? Co v této době Zeman dnes a denně prohlašuje ohledně pomoci uprchlíkům z válek, je naprosto idiotské, bezcitné a tupé. Člověk, který se zastával lidských práv těch novodobými zazobanci odkopávaných lidí, najednou s odporně mrazivým a cynickým přístupem hovoří o těch samých lidech, jejichž základní lidská práva jsou zašlapávána do hnoje české xenofobie a rasismu. Měl vůbec Zeman dříve na mysli univerzální lidská práva neznající hranice států, uměle a lživě vytvořených národů, barvy kůže a velerůzných politických názorů a přírodožel i náboženství? Nebo měl na mysli lidská práva jen těch vyvolených našich Čechů, potomků to hrdinných praotců Čechů a jejich oráčů sledovaných z kopce sexbombami Libušemi a Václavy trčícími v nitru hor vedle chrápajících a nikdy nepoužitých vojsk, záchranářů to před historickými průsery? Opravdu měl i tehdy v hlavě koncept lidských práv jen selektivně a pro celou naši západní civilizaci takto typicky uplatňovaných? Jestli je tomu tak, tak se sám před sebou stydím, že jsem se Zemanem nechal tak nachytat a ošálit, a všem se za to omlouvám. A to i proto, že i ten „kníže“ se dnes uprchlíků zastává. Byl už tenkrát český Zeman, na svém rybníku trávící život, jen vyslaným mluvčím těch nejsobečtějších a bezohledných postojů obrovské části dnešní české populace, které se po materiálními důvody motivované sametové revoluci vyvalily na povrch jak hnis z dlouho mokvajícího vředu? Hnis českého zabedněného křupanství, které se cítí být zrazeno tím vysněným kapitalismem a uvědomuje si, že mu dostatek „banánů“ nepřinesl kýženou katarzi svobody, a proto si vylévá svoji hořkou bezohlednou žluč na ubohých rodinách a topících se dětech, které ze zoufalství přeplouvají rozbouřené vody, aby unikly bombám vyrobeným naší zasranou pokryteckou západní civilizací. Nic tak odporného, co se denně vyvalí v sociálních sítích a českých médiích, jsem si ani předtím nedokázal představit. A to jsem toho docela hodně prožil, viz má kniha. A pan Zeman do tohoto žáru vzteku nad vlastními zkurvenými životy leje hektolitry oleje, aby se i poslední kousek soucitu uškvařil v uměle zapálených plamenech „národního xenofobního vzdoru“ proti uprchlíkům – hromosvodu to naší frustrace. Je jedno americké přísloví: „Domov je tam, kde si pověsíš svůj klobouk.“ Zlí jazykové ho trochu upravili na: „Domov je tam, kde se oběsíš.“ To, co se děje v hlavách většiny českého národa a i v hlavě jejich ideového vůdce, je kolektivní historické oběšení. Doufám, že se nad ním někdo nebude v budoucnu pochechtávat.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,854	Jen 15 minut! Tak dlouho vydržela tibetská vlajka na plzeňském magistrátu. A pak se strhla mela Na plzeňském magistrátu se strhla bitka. Zatím pouze slovní, ale od slov nebylo daleko k činům. Jablkem sváru byla tibetská vlajka, která s železnou pravidelností visela každoročně na budově radnice. Tentokrát ale chyběla a tak se aktivity chopila TOP 09 a v minutách před zahájením pravidelné “magistrátní“ tiskovky pověsilo její vedení za pomoci plošiny vlajku samo. Ta tam však vydržela jen čtvrt hodiny. Už ráno rozeslal náměstek primátora Petr Náhlík (KDU-ČSL) hromadný mail, kde informoval, že vlajka bude viset, ovšem „jen z okna jeho kanceláře“. V prohlášení rozeslaném médiím mj. uvedl: “…Jako člen zastupitelstva Plzeň 2 – Slovany mám velkou radost, že v Plzni se jako první k hnutí VLAJKA PRO TIBET připojila v roce 1998 slovanská radnice, tedy v době, kdy radnici vedla koalice ODS, KDU-ČSL a ODA. Radnice města Plzně se k celosvětovému hnutí VLAJKA PRO TIBET připojila v roce 2005 – tedy v době, kdy radnici vedla koalice ODS, KDU-ČSL a Pravá volba pro Plzeň, která nalezla shodu nejen na řešení komunálních problémů, ale shodla se i na tom, co jsou to evropské hodnoty.“ Dále také zmiňuje: „Pokud chce Česká republika udržet evropské hodnoty, musí její občané a především politici chápat, o jaké hodnoty jde. Mezi základní hodnoty patří názorová svoboda, svobodné vyznání víry a lidská práva. Současná koalice na radnici se shodla na řešení komunálních problémů, bohužel nikoliv na pohledu na evropské hodnoty. Což mne mrzí, ale právě kvůli hodnotám jsou zastupitelé v různých politických stranách,“ uvádí v závěru prohlášení poněkud dvojsmyslně Náhlík a dodává, že vlajka bude viset mezi okny jeho kanceláře a kanceláře bývalého primátora, nyní náměstka pro kulturu Martina Baxy (ODS). Nestor, který neuhnul Nestor „protestu“ je současný senátor za ODS s podporou Živnostníků, Pirátů, Strany svobodných Lumír „Lem“ Aschenbrenner, který jako starosta druhého plzeňského obvodu Slovany vyvěšoval – a vyvěšuje - vlajku již 18 let. “Důvod je stále stejný – domnívám se, že obzvláště náš národ se svými trpkými zkušenostmi s okupacemi, by měl alespoň takto symbolicky podpořit boj za lidská práva. A to kdekoliv, nejen v Tibetu. Tím reaguji na názory odpůrců, že vlajka Tibetu reprezentuje jen Tibet. Myslím, že je dlouhodobě vnímána jako upozornění na porušování lidských práv všude ve světě. Takže opravdu není nutno, jak také v diskuzích od odpůrců zaznívá, věšet vlajek desítky a pořizovat lesy nových stožárů …. Pokud je někdo přepaden na ulici, také nepřejdu na druhý chodník se slovy, že se přepadává po všech ulicích měst a já to nevyřeším,“ uvedl pro ParlamentniListy.cz senátor. Topka na plošině V prohlášení plzeňské topky se zase uvádí, že: „…není možné, aby nejvyšší představitel města ignoroval platné rozhodnutí městské rady. Doba se podle slov pana primátora změnila. Primátor Zrzavecký však neříká v čem. Máme snad ignorovat pravidla, demokratický proces či hodnoty ochrany lidských práv?“ uvádí k tomu pro ParlamentníListy.cz městský zastupitel za TOP 09 Michal Vozobule. Jen co plošina dosedla zpět na zem, dodal: „Když to nechtěl pověsit primátor, tak jsme ji pověsili my, to je celé. Přesně podle usnesení. Jestli chtějí porušovat vlastní usnesení a sundají tu vlajku, tak to je jejich věc a nám se to samozřejmě nelíbí…. Pokud pan primátor nechce, aby tam visela vlajka, ať zruší usnesení. Ale on na to nemá politickou sílu, takže ji nevyvěšuje – to je nejhorší varianta. Přece není možné, aby primátor nedodržoval usnesení rady.“ Poté, co za přispění agilních městských úředníků vlajka zmizela, uvedl předseda plzeňské topky pro naši redakci: „Sundání tibetské vlajky z hlavní budovy radnice po 15 minutách od jejího vyvěšení pouze potvrzuje, že Martin Zrzavecký nemá respekt ke schváleným usnesením, což není pro primátora města Plzně dobrou vizitkou. Každý ať si udělá obrázek sám.“ A k tomu se přidal v sarkastické SMS zprávě senátor Aschenbrenner: „Je pěkné a pro občany Plzně jistě uklidňující, že vedení města si umí takto rychle poradit s tak závažným problémem jako je „nepovolený vývěs“. Zapletený primátor K problému se ale vyjádřil i plzeňský primátor Martin Zrzavecký: „Dnes jsem poslal osobní dopis svátosti dalajlámovi s tím, že bych byl nerad, aby si někdo myslel, že Martin Zrzavecký nemá sociální cítění nebo je nějaký gauner, co neuznává lidská práva. To v žádném případě tak není. V průběhu několika let, co sedím na radnici, jsem dokázal, že to sociální cítění mám. Mrzí mne, co se stalo. Je to volební rok, takže kolegové z TOP 09 se potřebují pravděpodobně zviditelnit.“ „Je to politická otázka, ale neuznávám to, že někde dochází k porušování lidských práv,“ pokračoval dále sociálně-demokratický primátor Zrzavecký. „Je tady nějaký symbol, který se jmenuje tibetská vlajka, je to celosvětová záležitost. Někdo se s tím ztotožňuje, někdo neztotožňuje. Nevím, zda primátor města Plzně se s tím má ztotožňovat. Já jsem udělal ten akt, který jsem udělal, to znamená nejdu jenom od vlajky a uvidíme, jaký to bude mít další vývoj. Nicméně znovu říkám – dnes celý svět spolupracuje s Čínou. Je to silná ekonomika, neznám zemi, která by nespolupracovala, neznám jediného člověka, který by nevlastnil nějaký produkt, který byl vyroben v Číně. My jsme byli pod nějakým atakem, abychom se stali partnerským městem jedné čínské provincie – nepředpokládám, že se tak někdy stane, protože našimi hlavními partnery je Bavorsko. Jestli sem přijde nějaká čínská firma, budeme se k ním chovat jako ke každé jiné, ale nevím, proč bych protlačoval čínskou ekonomiku. Byl jsem v Číně na pozvání, kde jsme slyšeli nabídku města Hanžou, které se chtělo stát partnerským městem, v roce 2012, několikrát tady zástupci byli, připomínali nám to, ale nic se nestalo. Bylo to tedy ze strany toho čínského města.“ Já ne – to jiní „Máme rok krajských voleb a někdo si snaží tahat tričko a to si ten symbol nezaslouží. Dají se přece dělat i jiné věci, dá se přispět na pomoc některým subjektům,“ přisolil si na účet topky primátor. „Vy jste nechal tu vlajku sundat, když jste říkal, že už nevisí?“ ptali se novináři na tiskovce Zrzaveckého, který za okny zasedačky sledoval vývoj před budovou radnice. “Ne, nevím, kdo to udělal, vlajka tam už není, sundali to pracovníci úřadu. Protože jsme ji tam nedali my. Topkaři s touto radnicí nemají nic společného. Já jsem zvolil jinou formu,“ reagoval primátor. Nutno dodat, že ani krajský úřad pod vedením hejtmana Václava Šlajse (ČSSD) vlajku nevyvěšuje. Topkaři v tom vidí mimo jiné i komunisty, kteří se podílejí na krajské vládě. Za Milana Chovance (ČSSD), který řídil kraj před svým nástupem na post šéfa resortu vnitra, vlajka byla vyvěšena. Za vším hledej Havla? A co na to komunistický poslanec a krajský zastupitel Jiří Valenta? „Můj názor je zcela jasný. Ať si každý vyvěšuje kdykoliv a jakoukoliv vlajku na svém majetku, na úřední budovy projevy politických sympatií kohokoliv rozhodně nepatří. A toto by mělo platit trvale a žádné rozhodnutí zastupitelstva či rady by na to ani nemělo mít vliv. Obcím by nemělo příslušet zasahování do směrování mezinárodní politiky státu - tuto roli má vláda a demokraticky zvolený parlament- a toto pokus o jakési vybočení nesporně je. V plzeňských excesech vidím smutný pozůstatek "havlovské nepolitické politiky", kdy si party kamarádíčků dělala na "dobytých" radnicích, co chtěla a veškeří kritici byli umlčováni a dále rozličně nálepkováni. Jestli tento můj názor někdo pojímá jako zpolitizovaný, nechť přejede západní hranici směrem do Německa, kde by si takovéto svévolné vyvěšování cizích symbolů nikdo ze starostů či dokonce jednotlivých radních či zastupitelů nedovolil, neboť by prokazatelně překročil svůj politický mandát daný volbami. A v tom se někteří naši "skuteční demokraté" od těch západních ještě v mnohém liší,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Valenta.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
6,830	Pane ministře Stropnický, své peníze si strčte do řiti a omluvte se! Odbojáři se bouří Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) zvažuje odebrat Českému svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) dotace kvůli vnitřním bouřím, které otřásají touto veteránskou organizací. Řada významných bojovníků mu za to spílá a tvrdí, že ministerstvo obrany ČSBS – na rozdíl od konkurenční Československé obce legionářské- nikdy na péči o pietní místa nepřispělo. Navíc mezi Stropnického politické spojence patří podle vlivného moravského odbojáře Jiřího Jaroše lidé, kteří lezou do zadku sudetským Němcům. Ti jako jediní mají na dané situaci objektivně prospěch. „Ministr Stropnický odsoudil kolektivně ČSBS, to nedělal ani Norimberský soud u Němců. No co, my odbojáři se na ministra můžeme vykašlat,“ řekl ParlamentnímListům.cz předseda vlivné okresní organizace z Boskovic Jiří Jaroš- Nickelli. „Nikdy našim okresním organizacím nepomohl, on ani ministerstvo! Nikdy se nestaral ani o válečné hroby, ani pietní místa u nás v terénu, to vše jsme si financovali sami, bez dotací. Jsem pozůstalý po oběti gestapa a příbuzný tří obětí Osvětimi, o jejichž válečné hroby ministerstvo herce Stropnického ani nezavadilo,“ uvedl Jaroš- Nickelli. Připomněl také, že jediným, kdo konkrétně pomohl válečným veteránům na jižní Moravě penězi na opravu a pietu Kounických kolejí v Brně (zde byly za války popraveny tisíce českých bojovníků proti německé okupaci- pozn. redakce) nebyl Stropnický, ale hejtman Hašek. „Ministr by se měl starat spíše o hnusné aktivity svého spolustraníka, primátora Brna Vokřála, který leze sudetům do rekta, stejně jako jeho ministerský kolega Herman. Své peníze ať si strčí do řiti. Byli jsme před ministrem, budeme i po něm,“ burcuje do boje Jaroš- Nickelli. Stojí za vším sudetští Němci? Ovšem i on sám připouští, že jediným, kdo se může za dané situace radovat, jsou sudetští Němci, kteří byli za vlastizradu a válečné zločiny po válce z Československa podle zákona odsunuti. Nelze tak prý podle okresního předáka Jaroše ani vyloučit, že je Stropnický ve svém rozhodování o zrušení dotací ovlivněn přímo či nepřímo přáními sudetských Němců z Mnichova. Je přitom zajímavé, že za celou poválečnou dobu, ať už v Německu vládl kdokoliv, nikdy tento stát nepřerušil finanční podporu veteránských organizací sdružujících i bývalé členy SS nebo vyplácení výsluh bývalým příslušníkům této Mezinárodním soudem uznané zločinecké organizace. Tři příklady za všechny? „Šéf pražského Gestapa Ernst Gerke, který nařizoval popravy dokonce proti rozkazům z Berlína do posledních dnů války a z Prahy uprchl přestrojený do ženských šatů, zemřel nepotrestán jako úředník církevní organizace v západním Německu v prosinci 1982. Velitel jedné z nejbrutálnějších jednotek SS, které potlačovaly povstání ve Varšavě, SS- gruppenführer Heinz Reinefarh se stal dokonce poslancem zemského sněmu v Německé spolkové republice a váženým starostou města Sylt, kde zemřel 7. května 1979. Další vysoce postavený esesák Robert Gies, pravá ruka K. H. Franka, to dotáhl v demokratické Německé spolkové republice až na ministerského radu, ačkoliv figuroval na mezinárodním seznamu válečným zločinců,“ uvedl známý publicista a historik Jaroslav Čvančara. Toto se ovšem dnes v rámci spolupráce České republiky s Německem, vůdčí silou Evropské unie příliš nezdůrazňuje a ten, kdo na tato fakta upozorní, se stává terčem zájmu různých zpravodajských služeb nebo represivních orgánů ministerstva vnitra. „Německo se po válce se svou nacistickou minulostí rozešlo,“ tvrdí třeba ředitel pražské Městské knihovny Tomáš Řehák. Omluvte se, pane ministře! Ale zpátky do Prahy k sankcím českého ministerstva obrany proti českým válečným veteránům. „Pan ministr obrany Stropnický napadl celou organizaci Českého svazu bojovníků za svobodu za řízení jednotlivce- předsedy Jaroslava Vodičky. Bratr Vodička ale přece není žádný nacistický fýrer, není to jediný představitel ČSBS, i když funkčně nejvyšší. Řada chyb se mu podle nás, boskovických odbojářů, přičítá neoprávněně, i když nikdo není bez chyby. My mu nepodléháme jako fýrerovi, nemusíme mít nic společného s jeho údajnými chybami, ani dokonce s údajnými chybami Ústředního výboru. Jsme členská základna, v níž je nás několik tisíc. A ty jejich údajné chyby musí nejdříve prokázat soud nebo jiný kompetentní orgán,“ obrací se na Stropnického Jaroš- Nickell. „Tvrdíte, že ČSBS „porušuje morální kodex“. Jaký morální kodex? Porušuje ten morální kodex všech pět tisíc členů svazu nebo jen vedení? Nebo Ústřední výbor? Předsednictvo? Nebo jen sám bratr předseda? Pane Stropnický, vy jste Nejvyšší soud?“ ptá se Jaroš. Odbojáři také upozornili, že ačkoliv Stropnický veřejně neoznačil, kdo je za celou situaci odpovědný, trestat však chce kolektivně celý ČSBS. „Pan ministr neodpovídá, pan ministr kolektivně obviňuje - stejný jako ministr kultury Herman kolektivně obviňuje český národ za odsun nepřátel republiky čili sudetů. Od kdy lze v demokratické společnosti předhazovat kolektivní vina celé organizaci bez důkazů, pokud nebereme tvrzení jedné zhrzené, vyhozené členky svazu? Od kdy se zavádí nad organizací presumpce kolektivní viny? V naší organizaci jsou tisíce poctivých členů, kteří nikdy nic neměli společného s normalizací, s vylučováním, s čistkami. Naopak jsou účastníky odboje za republiku, jsou pozůstalí po obětech a bojovnících proti fašismu, kteří se nikdy nespojili s jakoukoli totalitou, ani se zločiny, podvody, korupcí, machinacemi, a kteří často marně usilují jen o prokázání úcty státu pro jejich padlé a zavražděné, na které naopak tento stát a Stropnického ministerstvo zvysoka kašle. Tady se vyznamenávají cizí státní příslušnici a naši padlí a političtí vězni nestojí státu a ministerstvům ani za povzdech. Takže se nám, pane ministře pěkně, omluvte,“ obrací se znovu odbojář Jaroš – Nickelli na ministra Stropnického.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,767	Islámský imperialismus a násilí. Nechci tu mít arabské Chánovy. Je chybou spoléhat se na USA či Rusko, musíme hájit své zájmy, říká místopředseda Úsvitu Lank ROZHOVOR Místopředseda Úsvitu s Blokem proti islámu a poslanec Martin Lank odmítá masovou imigraci, která nás může potopit. Ozbrojené složky by podle něj v krajním případě měly použít proti migrantům zbraně. Islám je v současné podobě zločineckou politickou ideologií více než náboženstvím. Neměli bychom spoléhat na USA ani na Rusko, ale hájit české zájmy. Měli bychom bránit své hranice. A pokud EU nebude řešit migraci, tak z ní vystoupit a bránit se společně se státy Visegrádu. Obhájci imigrace tvrdí, že přijímání imigrantů pomůže ekonomice, protože imigranti zaplní volná pracovní místa a současně prý pomohou udržet důchodový systém. Nejsou ale naopak větším nákladem pro sociální systémy než přínosem pro ekonomiku? Plus započtěme náklady na bezpečnost a následky kriminality... To tvrdili i obhájci v západních zemích. Realita je ale jiná – alespoň třeba podle doktora Prema Mahavedana z Centra bezpečnostních studií při univerzitě v Curychu, se kterým jsem měl možnost mluvit. Je fakt, že západní Evropa má problém – stárne populace a klesá počet lidí v produktivním věku. Například pro Německo to znamená očekávané poměrně zásadní snížení růstu hrubého domácího produktu. Podle optimistů by tomu mohla právě imigrace zabránit. Jenže je třeba se podívat, jací lidé do Evropy přicházejí a co nám říká zkušenost. Podle doktora Mahavedana má jen 13 procent imigrantů vysokoškolský titul, přes 50 procent není ani vyučených. Ve Velké Británii je okolo 50 procent muslimských mužů nezaměstnaných, v Dánsku 25 procent uprchlíků najde práci až po deseti letech. Co se týče nákladů – Německo odhaduje náklady na imigranty na 21,5 miliardy dolarů ročně. To je ještě jeden z těch konzervativnějších, nízkých odhadů. A hodnota bezpečí se pak samozřejmě penězi vyčíslit nedá. Co říkáte silvestrovským událostem v Kolíně nad Rýnem a dalších německých i evropských městech? Že se na sexuálních útocích podíleli lidé z imigrantského prostředí, už snad nikdo nepopírá, důkazů je dost. Navíc prozatím se podařilo dopadnout jen prakticky nepatrný zlomek pachatelů. Těch útoků bylo několik set – a nejen v Kolíně, týkalo se to i dalších měst. Moc se mi nechce věřit, že by to byla náhoda – tedy že by několik desítek až stovek lidí v jeden čas dostalo naprosto stejný nápad... V této souvislosti mě zaujala teze jednoho renomovaného zahraničního bezpečnostního experta. Za povšimnutí podle něj stojí, že zatím známí podezřelí jsou většinou ze severní Afriky. Tam je sexuální násilí používáno autokratickými režimy jako taktika pro zastavení pouličních protestů. Bezpečnostní složky tam mají specializované jednotky, které tímto způsobem narušují demonstrace. Scénář silvestrovských útoků to prý nápadně připomíná. Ať už je to ale jakkoli, velmi nerad bych se něčeho podobného dočkal u nás a je podle mého názoru povinností každého voleného zástupce, aby udělal maximum pro snížení tohoto rizika. Co říkáte reakcím německých politiků? Reakcím většiny německých politiků úplně nerozumím. Nebo spíš rozumět nechci. Myslím, že v takovém případě je na čase přiznat, že udělali chybu, a vyvinout maximální snahu o nápravu. Ale to si musejí posoudit zejména němečtí voliči. Co se týče sexuálních útoků uprchlíků v Německu, publicista Jan Petránek řekl, že útoky na ženy jsou hluboko v mentalitě migrantů a uprchlíci mají hodnoty neslučitelné s našimi. Co o tom soudíte? Ještě pamatuji dobu, kdy nám už na základní škole cpali do hlav hesla typu „se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“. Nosili jsme transparenty v prvomájových průvodech a bylo to jasně dané. Socialismus je fajn a kapitalismus je zlo. Většinou se o tom moc nepřemýšlelo a často děti ani nenapadlo, že by se o tom přemýšlet mělo. To možná až později. Teď si představte, že v některých zemích prostě děti od malička vidí, že si soused může přijít pro 12letou sestru, že když se maminka proti tomu vzepře, tak ji s příbuznými ukamenují, že ženy mají ve společnosti menší cenu a práva a že když nějakou chcete, tak si ji prostě vezmete. Vyrůstáte v tom, že je to tak v pořádku, je to normální, běžné, a ani vás nenapadne, že by to mohlo být jinak. Často ani netušíte, že jinde by to jinak být mohlo. A pak přijde střet s realitou západní kultury. Pro psychiku takto vychovávaných dětí to musí být šok – najednou jim někdo bude tvrdit, že to, co považovali za normální, je špatné, a to, co považovali za špatné a nepřijatelné, je naopak v pořádku. Samozřejmě se to nedá aplikovat obecně na všechny imigranty, zároveň to ale také není jediný problematický aspekt. Objevily se zprávy, že německá policie nemá vyšetřovat „drobnou“ kriminalitu přistěhovalců... Teď si nejsem jistý, jestli je to oficiálně potvrzené, ale dostaly se ke mně informace, že například i švédská policie měla krýt sexuální útoky afghánských imigrantů, aby nerostla podpora antiimigračních politiků. To považuji samozřejmě za naprosto nepřijatelné. Pozitivní diskriminace pod zástěrkou politické korektnosti je přímou cestou do pekel. Musíme měřit všem stejným metrem. Pokud u nás někdo žádá o azyl, měl by v první řadě respektovat naše pravidla a naše zákony. Podle našeho současného zákona se ale přeruší azylové řízení jen u cizince, který u nás spáchá zvlášť závažný zločin. Jen pro zajímavost – například znásilnění není podle trestního zákoníku zvlášť závažný zločin. My už jsme připravili příslušnou novelu, která by to měla vyjasnit, uvidíme, jak se k tomu koalice postaví. Šéfka Alternativy pro Německo Frauke Petry prohlásila, že by pohraniční stráž měla být připravena střílet uprchlíky, pokud to bude nutné. „Potřebujeme efektivní kontrolu (hranic), abychom zabránili neregistrovaným žadatelům o azyl ve vstupu do země z Rakouska. Žádný policista nechce střílet na uprchlíky a já si to také nepřeji. Ale střelba by měla být umožněna jako poslední možnost,“ prohlásila pro německá média šéfka AfD Frauke Petry. Souhlasíte s ní? Podle mě řekla nahlas to, co všichni tak nějak vědí – ale málokomu se to chce přiznat. Včetně mně. Pokud chcete něco ohlídat, tak se prostě můžete dostat do situace, kdy psychologická hrozba nestačí. Dám příklad. Budete mít na hranicích policisty vojáky – a proti nim půjde několik tisíc imigrantů. Pokud budou vědět, že bezpečnostní složky nebudou střílet, a rozhodnou se, že projdou – tak prostě projdou. Jak je chcete zastavit? Měla by to samozřejmě být až ta naprosto krajní možnost, kdy vše ostatní selže, já osobně doufám, že se to nikdy nestane – ale pokud budeme realisté, prostě takovou možnost vyloučit nemůžeme. Ono se může stát, že ochránci hranic budou nucení použít zbraň nakonec ve snaze zachránit si vlastní životy. Premiér Sobotka řekl: „Jsem přesvědčen, že levicové lídry za deset dvacet let najdeme spíše mezi dobrovolníky, kteří v létě odjeli na Balkán a pomáhali uprchlíkům. Tihle lidé budou v budoucnu představovat levici. Nehledal bych je na náměstích, kde se šíří xenofobie, nenávist a rasismus.“ Co o tom soudíte? Pokud tam vidí pan premiér budoucnost svojí strany, tak pozdrav pánbůh. Jako představitel opozice bych mu v tom měl asi fandit – jako občana této země mě to ale trochu děsí. Abychom si rozuměli – já lidem, kteří odjedou za hranice pomáhat, nic nevyčítám, naopak, myslím si, že řada z nich odvádí záslužnou práci. Jsou potřeba lidé, kteří vidí v té vlně jednotlivého, konkrétního člověka – což si politik často nemůže dovolit, má zodpovědnost za všechny občany svého státu. Když jim tam pomáhají ve svém volném čase, za svoje peníze – proti tomu se přece nedá nic namítat. Pokud jim ale pomáhají obcházet zákony, nelegálně překračovat hranice a navíc si z toho dělají prostřednictvím některých „neziskovek“ v podstatě byznys za státní peníze, v tom už problém vidím. A obávám se, že politické ambice budou mít spíše ti z té druhé kategorie. Slovenský premiér Fico řekl, že nechce, aby na Slovensku vznikla nějaká ucelená muslimská komunita. Řekl, že existuje problém s integrací imigrantů, a také řekl, když to řeknu lidově, že si nevezme na triko, aby byly ženy na Slovensku sexuálně napadány. Co si o tom myslíte? Že je to jediný rozumný přístup. Jakmile připustíme vytvoření v podstatě ghett, je to konec – výsledkem může časem být to, co známe pod názvem no-go zóna. Je to logické – pokud to bude jedna rodina ve vesnici nebo městské části, nakonec jí nezbyde nic jiného, než se snažit co nejlépe integrovat a přizpůsobit se životu v dané zemi. Jestliže se ale sestěhují dohromady, nic je ke změně nebude motivovat. Naopak, největší vliv budou mít ti nejradikálnější, kterých se ostatní budou bát. Důsledky vidíme v řadě západních měst. A ani nemusíme chodit tak daleko – stačí se podívat do pověstných sídlišť typu Chánova. A to je ještě třeba vzít do úvahy, že romská kultura je nám rozhodně mnohem bližší než arabská. Předseda SPD a poslanec Tomio Okamura říká, že neexistují umírnění muslimové a že islám je zločinná ideologie. Podle něj by bylo třeba ihned všechny islámské migranty vrátit zpět do mateřských zemí a byl by pro vyhoštění i potomků těchto migrantů, kteří se v Evropě narodili. Rusové jsou prý de facto naši jediní upřímní silní spojenci v souboji s radikálním islámem. Každý muslim je podle něj bezpečnostním rizikem a skutečně časovanou bombou. Co si myslíte o tomto? Že je islám v současné podobě zločineckou politickou ideologií více než náboženstvím, s tím souhlasím. Dál už to tak jednoduché není – a podle mě to ví i kolega Okamura. Respektive měl by vědět. Ono nestačí říci jen A, ale i B – tedy nejen co, ale také jak. Co se Ruska týče, no, asi tak – koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Ať si to každý přebere sám, já bych se k panu Okamurovi nerad více vyjadřoval. Podle mého názoru je každopádně chybou obracet naděje k Rusku – ale stejně tak i k USA. Obě velmoci sledují v první řadě svoje vlastní zájmy. Je to logické, vždy to tak bylo a vždy bude. Teď si položme otázku, jestli je v jejich zájmu silná Evropská unie, nebo spíše je v jejich zájmu, aby na nich byla co nejvíce závislá. Jde jen o to, na kom budeme závislí více. Ať už vyberete větší nebo menší zlo, pořád je to zlo. Podobné je to s Evropskou unií – je v zájmu EU silná Česká republika? Nebo je prioritou pro klíčové země Unie, jako jsou Německo nebo Francie, aby se měly nejlépe především ony – a v případě boje o záchranu sebe sama s klidem hodí přes palubu ty, kteří se nalodili později? Nedělejme si iluze – jediný, komu skutečně záleží na České republice, je Česká republika sama. Maximálně tak ještě státy V4, které jsou v podobné situaci. A my se podle toho musíme chovat. Vidíme, že Schengen je věc pro dobré počasí, ale když přijde bouřka, prosakuje a valí se přes něj povodeň. V okamžiku, kdy EU hranice nijak nehlídá, cizí lidé libovolně bez jakékoli registrace překračují hranice a pohybují se po Evropě. Současně vidíme, že už nyní jsou v západní Evropě obrovské muslimské komunity podhoubím pro terorismus. Neměl by si náš stát vzít zpátky pravomoc, kdo může vstoupit na naše území? V okamžiku, kdy není chráněna vnější hranice EU? První je věc, že kontrolou hranic zamezíme přílivu uprchlíků, a druhá věc, že v západní Evropě jsou občané EU muslimského vyznání, kteří jsou zapojení do hnutí teroristů. Ale muslim, který žije třetí generaci v Německu a je třeba terorista, může libovolně překročit hranice naší země, nikdo ho na hranicích nezkontroluje, nezadrží a zde může u nás něco spáchat. Jedním ze znaků suverénního státu je, že kontroluje své hranice a kontroluje právo na svém území, které je vytyčeno hranicemi. Jakmile někdo poruší zákon u nás, překročí hranice, tak už náš stát toho člověka těžko potrestá... My jsme po vstupu do Evropské unie zrušili pohraniční policii – protože jsme věřili, že EU bude plnit jednu ze svých prioritních úloh, tedy ochranu vnější hranice. Jak se ukazuje, byla to chyba, Unie v tom tragicky selhala. Zřejmě se s podobnou situací vůbec nepočítalo, a tak si Řekové možná řekli, že je zbytečné cpát miliardy eur do ochrany hranice, kterou stejně prakticky nikdo nepřekračuje, a že ty peníze dokážou využít lépe. Samozřejmě nevím to jistě – ale vůbec by mě to nepřekvapilo. Takže – ano, měli bychom chránit naší národní hranici a Úsvit to prosazuje dlouhodobě. Není pravdou, že chceme stavět ploty, jak se nám snaží odpůrci podsouvat. Doba už pokročila a ochrana hranice neznamená ploty a pohraničníky se psy a samopaly. My potřebujeme vědět, jestli nám hranici někdo překračuje a hlavně – kdo to je. Na to už existuje celá řada technických prostředků, hranice může být hlídána převážně elekronicky. Přesto by bylo třeba obnovit i pohraniční policii – jak říkám, její zrušení byla chyba. I kdybychom nepočítali současnou migrační vlnu, tak již před ní existovaly odhady, že v západní Evropě budou mít muslimové většinu do 40 let. Takže v Německu, Francii, Británii, Belgii, Nizozemí a tak dále mohou nastavit muslimská pravidla a právo šaría. Budou ovládat velké země EU a pak muslimské zásady mohou prosazovat vůči nám. Není pro nás EU z tohoto důvodu hrozbou a není pro nás řešení vystoupit z EU a utvořit nějaké uskupení států kolem Visegrádu a části Balkánu a dalších států střední a východní Evropy, které by se tomu ubránily? My jsme svědky v podstatě islámského neoimperialismu – je tu snaha vytvořit říši, chalífát. Jen během dvou let je Islámský stát přítomen v 19 zemích a stojí nejméně za 13 útoky proti Západu. Přitom je to z hlediska jeho „manažerů“ mnohogenerační proces – naproti tomu evropští politici plánují v rozsahu jednoho volebního období. K tomu je třeba připočíst průměrný počet dětí v muslimské rodině v porovnání s průměrným počtem dětí v „západní“ rodině. Ta matematika je neúprosná. Pokud se velké západní země co nejdříve nevzpamatují, vámi popsaný scénář působí nepříjemně pravděpodobně. Pokud by se měl začít naplňovat, otázka setrvání v EU je naprosto relevantní – a nové seskupení kolem států V4 by mohlo být jednou z možných variant.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
6,852	Parta ztracených existencí. Odpudivý prase. Stanislav Huml opět neotřele o kapele Ortel, Zemanovi, pražské kavárně i ruské propagandě... ROZHOVOR Poslanec ČSSD Stanislav Huml říká, že u kapely Ortel vidí texty, které jsou vlastenecké, kritické, čitelné, ale lebky na oděvu, hajlující publikum jsou problém. Pokud jde o odpůrce Miloše Zemana, tak skutečný demokrat dle něho uzná porážku svého kandidáta. Novinář Jakub Patočka má za to, že Miloš Zeman si nezaslouží projevy úcty, ale odporu. Básník Jiří Dědeček veršoval na Václaváku „Sedí prase na Hradě, libuje si v úřadě“. Olympijský vítěz Hradílek tvrdí, že Zeman je odpudivý a na olympiádě se ho cizinci ptali, zda je skutečně „tohle“ prezident. Jsou to patřičná hodnocení? Připojujete se k nim? Může si za ně prezident sám? Souhlasíte s návrhem zákona na jeho ochranu? Měl jsem období, že úřadující prezident nebyl „můj“. Přesto jsem jej ctil jako hlavu státu. Použití výrazů „odpudivý, prase, tohle, libuje si“ a dalších prokazují, že kritici podléhají emocím. Oni nehodnotí kroky hlavy státu, vyjadřují jen své pocity a frustraci. Skutečný demokrat uzná porážku svého kandidáta. Úřadujícího pak v klidu podrobují věcné kritice za konkrétní kroky. Zdálo se, že aféra „Brady“ by mohla Miloši Zemanovi snížit popularitu, ta se podle průzkumů drží lehce nad 50 procenty. Prezidentovi příznivci si myslí, že Herman, Gazdík a spol. se pokusili o „Majdan“ proti Zemanovi, což jim nevyšlo... ale oni to prý budou zkoušet dál. Je to nesmysl? Co čeká Zemana v roce 2017, pokud se rozhodne kandidovat na prezidenta? Co proti Zemanovi bude fungovat? Majdanem bych to nenazval, pokus oslabit Zemana to byl určitě. Nevyšel, protože parta ztracených existencí nemá co nabídnout. Zemana může porazit jedině zdraví. Prezident Zeman své nepřátele nešetří, zejména novináře. Nejnověji použil termín „pitomé domovnice z ČT“ či „prostitutky z MFD“. Zeman čelí nařčení, že znevěrohodňuje seriózní média, která jsou pilířem demokracie. Zejména ČT, která podle některých brání Česko před ruskou propagandou a nenávistí. Ohrožuje prezident demokracii, když podkopává důvěru v média, zejména veřejnoprávní? Když já s panem prezidentem v hodnocení mnohých novinářů souhlasím. Nebýt internetu, tak se mnoho informací nemáme šanci dozvědět. Hlavní proud opisuje jeden od druhého, skutečně tvořivých novinářů je minimální množství. Na chlebíčku z poslanecké kantýny je doložitelné, že cílevědomě lžou. Propagandě se lze bránit jedině poctivou a pravdivou informací. Od nového roku začne fungovat útvar ministerstva vnitra, který bude odhalovat „ruskou propagandu“. Nebude prý nic cenzurovat, jen napravovat „dezinformace“. Objevují se návrhy, aby se s novináři ruských státních médií jednalo ne jako s novináři, ale jako s přílušníky armády nepřátelské mocnosti. Vynaloží Chovancovo ministerstvo peníze správně? Jsou „nevědomí“ čeští lidé terčem zlé propagandy, která jim má vzít víru v EU, Západ, spojenectví s NATO a demokracii a oblbnout je, aby věřili Putinovi? Vnitro bude úřad, který bude ručit za pravdivost vysílaných či psaných zpráv? Nejsem si jist, zda zrovna vnitro je k této činnosti zmocněno. Platí stejná odpověď jako u předchozí otázky. Stále nevidím žádné nebezpečí z východu. Je tam stejný kapitalismus jako u nás. O naše území jim určitě nejde, zdrojů mají oni víc jak my. Spíš z logiky věci je možné, že nám jde o jejich zdroje. Najděte mi jediný důvod, proč by Ruská federace měla útočit na EU.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,867	Jestli bude Horáček prezidentem, tak to bude prezident diletant. To, co předvedl v ČT... Petr Žantovský se u obrazovky prý přestal smát TÝDEN V MÉDIÍCH Česká televize se nikdy nechová nahodile a dají se dosledovat i zájmy, které způsobily její odklon od dosavadních oblíbenců Miroslava Kalouska a premiéra Bohuslava Sobotky. Mediální analytik Petr Žantovský ve svém pravidelném hodnocení zavádí termín „diletantokracie“, který v uplynulém týdnu naplnili svým vystoupením ve veřejnoprávní televizi Václav Marhoul vyjadřováním k ruské a čínské ekonomice, ale také Michal Horáček tím, jak místo prezidentských ambicí předvedl císařovy nové šaty. V uplynulém týdnu Česká televize opakovaně předvedla, jak se nemá dělat novinářská práce, což Petr Žantovský dokládá na konkrétních příkladech. „Celý týden nám Česká televize neustále multiplikuje a recykluje tzv. kauzu dopisu čtyř i tzv. kauzu dalajláma. To ‚takzvanou‘ říkám záměrně, protože to žádné kauzy nejsou. To jsou mediálně i politicky vytvořená témata lidmi, kteří mají zájem z nich vytěžit nějaký svůj prospěch, zejména tedy politický. Je celkem zřejmé, o koho jde, protože vidíme, kdo se účastní jakýchsi demonstrací na Staroměstském náměstí a podobně. Takže je zjevné, že tady svůj boj o příští zrno, abych tak řekl, zahájil pan Gazdík s pány z lidové strany a zcela zjevně se schyluje k nějaké konstrukci příští koalice, která by měla být vedena podle průzkumů hnutím ANO a na ně by měli být navěšeni lidovci a Starostové,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský. Postup veřejnoprávní televize je zajímavý pro toho, kdo ji sleduje dlouhodobě. „Protože to velmi dlouho vypadalo, že Českou televizi má nejvíc nakloněnou pan Kalousek, ovšem ten byl obětován ve prospěch pana Gazdíka. Také to vypadalo, že Českou televizi má velmi nakloněnou pan premiér Sobotka, ale nyní to vypadá, zejména po tom expozé novináře Nováčka a jeho konspiračních teoriích, že Česká televize vytáhla do boje proti sociální demokracii. To není náhoda, Česká televize se nikdy nechová nahodile. Tam jsou vždy nějaké zájmy, které se dají dosledovat. Asi bychom se k nim nejlépe dostali přes prohlášení Petra Dvořáka z 25. října o tom, že když Parlament nezvýší poplatky za Českou televizi, tak bude ČT škrtat ve vlastní tvorbě. Za co bude ty nekonečné miliardy utrácet, to už nám pan generální ředitel nesdělil,“ upozorňuje mediální odborník. Když nám nezvýšíte poplatky, pocítíte to před volbami Vyjádření šéfa veřejnoprávní televize si lze vyložit celkem jednoduchým způsobem. „Pan generální jako by řekl: ‚Když nám nezvednete poplatky, a tím pádem příjmy pro naši instituci a pro nás, co ji řídíme, tak vás nepodpoříme při volbách, které jsou příští rok. Buď o vás budeme mlčet, nebo vás ještě poškodíme.‘ To všechno mohou jeho slova znamenat, neříkám, že to znamenají. Nevidím panu Dvořákovi do karet, ale z jednoduché intelektuální konstrukce, která se z toho dá vyvodit, to je snad přípustné říci. Jde tedy o odklonění sympatií v České televizi od ČSSD a TOP 09. Je zjevné, že topka je strana na odchodu na smetiště, to vidí každý, kdo politiku sleduje, a pochopili to i v České televizi, proto se upnuli na pana Gazdíka a na otázky budoucí prezidentské volby, která s tím vším velmi úzce souvisí,“ myslí si Petr Žantovský. V souvislosti s „kauzou dalajláma“ a s „kauzou dopisu čtyř“ se pozastavuje u několika věcí. „Je zajímavé, jak se tahle věc nepříslušně nafukuje, jak v některých dnech zaplňuje až 80 procent publicistických nebo diskusních formátů. Každý se k tomu vyjadřuje, tedy i ten, jehož porozumění pro věc je menší než malé, jehož vhled do problému je téměř nulový. Konkrétně mám na mysli třeba Václava Marhoula, který nám v pondělních Událostech, komentářích teoretizoval na téma údajné ruské a čínské hrozby. Zejména mě bavily jeho ekonomické úvahy. Seděl tam proti šéfredaktorovi MF Dnes Pleslovi a tomu dalo dost práce, aby se nezačal někdy nahlas smát nad tím, co tam pan Marhoul říkal. Já jsem naštěstí nebyl ve studiu, ale před obrazovkou, takže jsem se smát opravdu mohl. Ale pak mi ztuhnul úsměv na rtech, když jsem si uvědomil, co všechno to znamená,“ přiznává mediální analytik. Filmový producent nepochopil, že pomalejší růst opravdu není pokles Václav Marhoul třeba pravil, že Rusko je ekonomický trpaslík, což se ani nijak nesnažil vysvětlit. „Jenom to tak vykřikl. Nebo také řekl, že ekonomika Číny klesá. Tak to už Plesl nevydržel a poněkud ho opravil, že za pád nelze považovat to, když tam trvale roste HDP, jen je růst menší, než byl v předchozím období. A jestli považuje za pád to, že místo 6,9 roste 6,7, tak by se měl vrátit do základní školy a trošku si oživit základní ekonomické informace. Ale myslím, že se k panu Marhoulovi nikdy žádné ekonomické informace nedostaly, jinak by nemohl říkat tyhle nesmysly. Pak si ale kladu otázku, proč Česká televize zve do takto tematizovaných pořadů lidi, jako je právě Marhoul. Chápal bych to, kdyby ten pořad byl o filmové produkci, což je jeho živnost a k té je schopen se vyjádřit snad trochu zasvěceněji než k ruské a čínské ekonomice,“ poznamenává Petr Žantovský. Proč to ČT dělá, mu došlo, když ve čtvrtek sledoval v Událostech, komentářích sáhodlouhý rozhovor s Michalem Horáčkem. „Zavedl jsem si pro to pojem, který by se mohl vžít, protože je velice přesný. Jako se mluví o aristokracii, oligokracii, mediokracii, také demokracii, ale ta se čím dál méně respektuje, tak tohle je typický příklad diletantokracie. Diletant je ten, který o sobě řekne, že věci rozumí. Tím je to dáno, tím je oprávněn o věci se vyjadřovat a dokonce svá vyjádření prezentovat jako ultimativní a všeobecně závazná a platná, to je diletantokracie. Příkladem byl Marhoul a typickým příkladem je i Michal Horáček. Kdo viděl jeho čtvrteční vystoupení v České televizi a kdo si nemyslí, že by měl být prezidentem, tak ten musel zajásat a říkat si: ‚Jen více Horáčka, dávejte ho tam každý den, nebo aspoň obden‘,“ domnívá se mediální odborník. Prezidentský kandidát Horáček předvedl císařovy nové šaty Vysvětlení je v tom, jak ohlášený prezidentský kandidát vystupoval. „Čím déle ten člověk nemlčí a neusmívá se, ale začne mluvit, tak tím víc na sebe říká, jak vůbec ničemu nerozumí. Rozumí písňovým textům a v nich je vynikající, máme v téhle zemi jen málo takových písňových textařů jako on a skláním se před ním s hlubokou pokorou a úctou až k zemi, protože některé písňové texty, které napsal na svá elpíčka s Petrem Hapkou a dalšími, jsou opravdu v gardu poezie, v gardu básní. Je to vynikající literát. Asi to byl i dobrý sázkař na koníčky za komunismu, asi to byl dobrý podnikatel v dobách Fortuny, to neumím posoudit, ale prodal ji za velké peníze, takže asi byl dobrý jako podnikatel. Ale do politiky podle mého názoru nepatří. A čím více ho bude Česká televize a kdokoli další ukazovat a předvádět jak cvičeného medvěda, tak tím více lidí dojde k podobnému názoru,“ očekává Petr Žantovský. Za „úžasný“ považuje jeho zmíněný rozhovor v Událostech, komentářích s moderátorem Danielem Takáčem. „Můj celkový dojem byl v duchu hesla ‚Císař je nahý‘. To byly císařovy nové šaty. Pan Horáček neřekl vůbec nic, usmíval se, chvílemi se neusmíval, když mu moderátor položil otázku, na kterou nebyl připraven. Ne že by byla vtíravá nebo nepříjemná, to vůbec ne, ale už to, že ho nějak znejistila. Hned bylo vidět, jak je nervózní, jak mu cukají koutky, jak je v té roli nesvůj. Proboha, proč se ti lidé nedrží filmové produkce jako Marhoul nebo písňových textů jako Horáček, nebo v jeho případě i sázek na koně. Nevím, proč si tihle diletanti potřebují zvyšovat svou aspiraci tím, že lezou do funkcí, pro které se opravdu nehodí. Opravdu neřekl vůbec nic,“ hodnotí mediální analytik Horáčkovo vystoupení v ČT. Představil se pouze Antizeman a k tomu ještě velmi nejistý První ohlášený prezidentský kandidát na úvod rozhovoru zcela neurčitě a zcela nekonkrétně prohlásil, že jezdil po továrnách a dolech. „To trochu navodilo takové ty komunistické výrazy, tedy jako rolnictvo, dělnictvo, pracující inteligence, jedeme za soudruhy do závodů a budeme s nimi vést rozpravy o naplňování závěrů nějakého sjezdu. To bylo úplně přesně ve stejném gardu a myslím si, že to byla taková nechtěná autoparodie. Bylo zjevné, že se mu Česká televize snaží ústy pana Takáče udělat píárko, ale moc to nešlo. Protože mluvil o tom, že má devět prezidentských témat, tak mu pan Takáč položil otázku: ‚Které z těch vašich devíti témat je pro vás nejdůležitější?‘ To bylo úžasné nahození, jako když pan učitel napovídá žáčkovi ve škole. Nu a pan kandidát se toho samozřejmě zmocnil a pravil, že to bezpečnostní, mezinárodněpolitické a tak dál,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Podle něj to bylo pěkně nainscenované až na to, že to všechno vypadalo strašně obnaženě. „Celá ta inscenace byla naprosto evidentní a zřejmá. Opravdu neřekl jedinou konkrétní větu, tak jsem si ho zařadil do té kategorie diletantokracie. A jestli bude naším prezidentem, tak to bude prezident diletant, myšleno v politice a státnictví, to je zjevné. Jak říkal, že jezdí na ty závody a doly, tak tam prý slyšel názor, že lidé nechtějí hrát hru, kdo koho víc urazí. To byla samozřejmě narážka na Miloše Zemana a jeho komunikační způsob či nezpůsob. Pěkné je, že v dalších ‚padesáti‘ větách pan Horáček nedělal nic jiného, než se nějak vymezoval proti Miloši Zemanovi. Obviňoval ho, že se mstí za minulost, mínil zřejmě těch 26 podpisů pod tou neúspěšnou prezidentskou volbou v roce 2003. V zásadě nám pan Horáček nabídl ve své osobě pouze Antizemana, nic jiného, a to ještě takového, který je velmi nejistý a velmi nesvůj,“ tvrdí mediální odborník. Kandidáti na hlavu státu často nechtějí nic jiného než tu moc Představa, že tato osobnost nejasných politických afinit bude stát v čele státu, ho proto vůbec nenaplňuje libými pocity. „Pro mě byl politicky naprosto čitelný prezident Václav Havel, byl pro mě čitelný Václav Klaus, byl by pro mě politicky čitelný i Karel Schwarzenberg. Nebyl pro mě politicky vůbec čitelný Jan Fischer, ale alespoň jsem věděl, že to je ekonom a že se bude patrně věnovat zejména ekonomickým otázkám. Ale u lidí, jako je Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Michal Horáček, vůbec nevím, co si politicky myslí. Vím, s čím nesouhlasí. Nesouhlasí se Zemanem, nesouhlasí s tím, že teď nejsou oni u moci. Tomu rozumím, to je lidsky pochopitelné. Ale co by opravdu chtěli kromě toho dosáhnout té moci ještě nad to, to jsme se, bohužel, nedozvěděli. Spíše jsme se jen dozvěděli, že nechtějí nic, jen tu moc. I to je koneckonců informace,“ uznává Petr Žantovský. Ve svém mediálním ohlédnutí za uplynulým týdnem nemůže opomenout pondělní pořad 90´ ČT24. „Bylo velice zajímavé sledovat duel ředitele Národního divadla pana Buriana a režiséra Juraje Jakubiska, který byl na státní svátek dekorován prezidentem medailí Za zásluhy o stát v oblasti umění. Bylo to velmi podobné, jako když tentýž Burian o několik dnů dříve diskutoval v České televizi s Janem Kačerem. Na jedné straně byly pouze prázdné fráze, myslím od pana ředitele Národního divadla, a na straně toho druhého byla obrovská lidská kvalita, obrovská zkušenost, obrovský nadhled. Myslím si, že zejména ten zkušenostmi i jistými lidskými hodnotami a kvalitami daný nadhled u pana Kačera i u pana Jakubiska způsobil to, že pan Burian odcházel z obou těch diskusí jako spráskaný pes, i když si to jistě nepřipustil,“ myslí si mediální analytik. Pořad České televize byl vyvrcholením boje proti netradičním médiím Když se nad tím tak zamyslí, tak je na tom ředitel Národního divadla Jan Burian tak trošku jako jediný zatím ohlášený uchazeč o Pražský hrad pro přímou volbu v roce 2018 Michal Horáček. „Oba se velmi hezky usmívají, dokonce bych řekl, že jsou si v určitých gestech trochu podobní. Ale ty úsměvy jsou strašně nejisté, protože oni vlastně vůbec nevědí, co mají říkat. Oba jsou totálně mimo politickou realitu a mimo politickou profesi. Je to další příklad diletantokracie v politice, a to je dost tristní. Samozřejmě že takový terč byl velmi snadnou kořistí Juraje Jakubiska, který je zkušený diskutér a stačilo mu vždy jen pár drobných slov, aby Burianovy fráze vyvrátil od kořenů,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. Další důkaz toho, jak se nemá dělat novinářská práce, přidala ČT v nedělním Newsroomu. „Ten byl vyvrcholením jedné fáze určitého boje proti netradičním médiím ze strany médií tradičních. Pro ty, kdo to neviděli, přiblížím, že pan Rosí věnoval celý pořad tomu, že všechny důležité zpravodajské webové portály jsou v podezření, že nějakým způsobem propagují ruskou geopolitiku a patří jim takové všeobecné floskulní označení prokremelské weby, což je samo o sobě urážlivé. Myslím si, že weby, které tam byly buď zmíněny, nebo jejichž titulní stránky byly na plazmovém panelu ukazovány během celého pořadu, by se měly vůči tomu velmi silně ohradit. Protože to je urážka. Ne proto, že se jedná o Kreml nebo o Putina. Stejně tak, kdyby tam nařkli stejné weby z toho, že jsou prodlouženou rukou Langley, CIA, Spojených států, Evropské unie nebo kohokoli, tak je to urážka,“ míní mediální odborník. Nepravdivé a manipulativní informace nepatří na veřejnoprávní obrazovku Vysvětluje to tím, že ambicí solidního zpravodajského portálu je čerpat ze všech zdrojů a přinášet pokud možno hodnověrné informace vzájemně se nějakým způsobem buď relativizující nebo validizující. „Jestliže někdo jako pan Rosí a v tomto pořadu i pan Břešťan z Hlídacího psa obviňují nějakou skupinu., dokonce tedy už nejde o jednotlivá média, o jednotlivé weby, ale celou skupinu těchto technologických prostředků ke sdělování informací, z toho, že hrají nějakou propagandistickou notu, tak to už stojí za pozastavení a dokonce možná i za nějaký právní pohled na věc. Protože to je nepodložené, nepravdivé, manipulativní a kromě jiného to nepatří na veřejnoprávní obrazovku, která by se právě těmto věcem měla nejvíce vyhýbat,“ upozorňuje Petr Žantovský. Manipulativnost dokládá na tom, že na plazmovém panelu byly titulní stránky jednotlivých webů pomíchány tak, aby byl divák znejistěn, o co vlastně jde. „Byly tam pod naprosto jasným ruským webem Aeronet zobrazeny První zprávy, které s ruskou propagandou nemají lautr nic společného. Byl tam server AC24, Protiproud a další servery, které byly hozeny do jednoho pytle, aniž by se pan Rosí nebo kdokoli jiný obtěžoval s tím, aby nám zdůvodnil, proč si myslí, že tyhle weby jsou prokremelské. Jednou se tam podřekl v tom smyslu, že přinášejí více informací o ruských názorech na geopolitické záležitosti. No ano, ale prostě proto, že naše mainstreamová média nepřinášejí téměř vůbec žádné informace o ruských názorech na tu rusko–západní kolizi, protože se chovají propagandisticky a říkají názory pouze jedné strany,“ kritizuje mediální analytik. Propagandistické médium nadává nepropagandistickým do propagandistů Zároveň buď vynechávají, nebo dopředu označují za mylné, chybné, špatné a nepřátelské názory druhé strany. „To je propaganda. Ano, to, co dělá Česká televize, je ryzí propaganda. A je to vysledovatelné na mnoha a mnoha stovkách případů. Ale je hezké, že zloděj křičí, chyťte zloděje. Propagandistické médium nadává jiným médiím, která nejsou propagandistická, do propagandistů. To mi přijde opravdu bizarní. Bohužel, tento hon na čarodějnice má svůj legislativní rámec, je to Chovancovo specializované centrum pro boj proti terorismu, které má monitorovat tyto mediální výstupy. Hezké bylo, že pan Rosí také říkal, že ta komise, a to skoro cituji, bude monitorovat nejenom mediální výstupy týkající se terorismu a ruskou propagandu, ale i kritické názory vůči tradičním médiím. Nevím, jestli to, že má někdo kritické názory vůči tradičním médiím, je otázkou jeho nepřátelského postoje k našemu demokratickému uspořádání nebo k čemu,“ podivuje se Petr Žantovský. A už vůbec neví, proč by měl nějaký útvar na Ministerstvu vnitra sledovat, co si kdo myslí o tradičních médiích. „Kdo to jak posoudí? I to, co si tu každý týden povídáme, je jistě kritický pohled na chování tradičních médií. Ten kritický názor říkám soustavně a vždy ho podkládám dvěma větami. Veřejnoprávní média, velmi důležitá a podstatná součást té množiny tradičních médií, jsou námi všemi placena ze zákona, tedy máme právo dívat se kriticky na to, co dělají. Pokud bychom měli jen povinnost platit poplatek, tak potom nejsme v demokracii, ale jinde. To už ale není jen diletantokracie, to je policejní stát. Proč vymýšlet nové výrazy pro něco, co už známe? Kladu otázku, jestli to máme takto chápat, že napříště bude jakýkoli kritický názor vyslovený na adresu tzv. tradičních médií, třeba České televize, brán jako projev nepřátelský vůči demokracii a jak bude sankcionován. Myslím, že by nám to pánové Rosí, Chovanec, Břešťan nebo jiní do věci zapletení pánové měli sdělit,“ doporučuje mediální odborník. Názor Rady pro vysílání slyšel, ale nic to neznamená, protože to vidí jinak Ve zmíněném pořadu přišel Robert Břešťan se svérázným názorem, když oživil starší kauzu reportáže televize Prima o křesťanských uprchlících z Iráku, kteří u nás nechtěli zůstat. „Televize Prima o tom odvysílala několik objektivních reportáží, ale posléze byla kaceřována Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Později odvysílala reportáže i o tom, že je předmětem zkoumání této Rady. Toto celé považovali v České televizi za důvod k odvysílání obsáhlého rozhovoru s panem Břešťanem. V průběhu vysílání předseda RRTV pan Krejčí řekl, že z hlediska zákona se Prima ničeho špatného nedopustila. Ani to, že vyslovovala ve zpravodajském pořadu názorová stanoviska k věci, která se jí týkala, nebylo v kolizi se zákonem. Tak jsem vysvětlení pana Krejčího pochopil já. Pan Břešťan ho pochopil asi stejně, protože na to reagoval zhruba těmito slovy: ‚No já jsem slyšel názor Rady pro vysílání, ale v podstatě pro mě nic neznamená, protože já to vidím jinak‘,“ připomněl Petr Žantovský. Těmito Břešťanovými slovy se zase vracíme k diletantokracii. „Tak od čeho máme správní orgán, který má být etalonem rozhodujícím o tom, jak se mají a nemají chovat v určitých situacích elektronická média soukromá i veřejnoprávní? To by nám stačil pan Břešťan, že by si sedl do budovy nad Muzeem, kde sídlí RRTV, a tam by obsadil všechny kanceláře. Tam by se rozesadili pánové Marhoul, Horáček a další a odtamtud by vládli všehomíru. Nejen televizi Prima, webovým serverům a dalším médiím, ale také České republice. Nakonec by to bylo i levnější, protože koneckonců ta Rada tam obsadila asi jenom tři nebo čtyři patra z celého domu, tak kdyby se tam vešli všichni ti prezidenti diletantokracie, ti diletantokraté, bylo by to úžasné a ušetřili bychom spoustu vládních a parlamentních budov. Tak to dávám ke zvážení, jestli by to nebyla správná cesta,“ uzavírá mediální analytik s ironií své pravidelné hodnocení.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
4,591	Ve Švédsku se bojí, že zůstanou bez vody a světla kvůli napadení Ruska Důležité veřejné objekty Švédska nejsou chráněny před možnou agresí ze strany Ruska, domnívají se ve Švédské Službě veřejné bezpečnosti (MSB). Elektronická komunikace, zásobování vodou a elektrickou energií, příprava krizových plánů – to jsou oblasti, ve kterých je třeba přijmout okamžitá opatření, uvádí se ve zprávě pod názvem Analýza národních rizik a možností 2016, kterou zpracovala MSB na vládní pokyn. Podle zprávy vedení strategicky důležitých služeb nevěnuje potřebnou pozornost ochraně svých objektů a začíná se zamýšlet nad krizovými opatřeními teprve ve chvíli, kdy už problémy začínají. V řadě důležitých podniků není náhradní zdroj elektrické energie, chybí další zdroje pitné vody kromě ústředního vodovodu. Nemocnice nemohou přijmout velké množství pacientů v případě krizové situace. Pod „krizovou situací" se rozumí válka, a v MSB se netají tím, že za potencionální hrozbu považují Rusko. V úřadě berou zcela vážně prohlášení Švédské policie veřejné bezpečnosti (SÄPO) o tom, že ruští agenti se zabývají mapováním společensky důležitých objektů království, a to může být příprava na válku. „Vidíme to podle kontaktů, které ruští důstojníci navazují ve Švédsku. Vidíme, jaká místa navštěvují v naší zemi. A na základě toho můžeme dojít k závěru, že mají zájem o infrastrukturu", řekl novinám Dagens Nyheter Vilhelm Unge, vedoucí analytického oddělení kontrarozvědky v SÄPO. Vilhelm Unge ale odmítl říci Dagens Nyheter, kdy a za jakých okolností byli pozorováni ruští agenti. Podle jeho slov informace musí zůstat utajená, „aby bylo ochráněno království". Již před časem SÄPO ve své pravidelné výroční zprávě obvinila Rusko z vedení „psychologické války" proti Švédsku pomocí informační agentury Sputnik a televizního kanálu RT. Kontextová reklama Sklik	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
1,892	Fotka orálního sexu zmařila plány tisícům párů. Foto Tisíce párů z různých zemí, jež se chystaly vzít na řeckém ostrově Rhodos, musely změnit své plány kvůli zákazu rhodského metropolity Kirilla. Uvedl to list The Independent. Cizincům bylo zakázáno uzavírat sňatek ve slavné kapli v zálivu sv. Pavla kvůli fotografii, kterou britští novomanželé Carly a Matthew Lunnovi zveřejnili na Facebooku. Na snímku ženich stojí se staženými kalhotami na pozadí kaple, zatímco jeho nevěsta ve svatebních šatech klečí před ním na kolenou a imituje orální sex. „Hanba na ty dva za tu škodu, kterou způsobili," prohlásil obyvatel Rhodu Giorgos Eleftheriou, který oddával Carla a Matthewa Lunnovy, „udělali by to samé u sebe doma před britským kostelem, židovským chrámem nebo muslimskou mešitou?" „Spojili se s námi minulý týden a oznámili, že se vše ruší," cituje The Independent slova obyvatelky britského hrabství West Yorkshire Emmy Couplandové. Emma naplánovala svatbu na Rhodu na příští květen, ale kvůli zákazu svateb musela být odložena. Teď někteří hosté nepřijedou, protože si nebudou moci dovolit další drahou letenku.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,881	Je za tím Šabatová. Ředitelka školy, kterou popotahují kvůli odporu k muslimským šátkům, promluvila Před obvodním soudem pro Prahu 10 dnes stane ředitelka pražské střední zdravotnické školy, kterou proslavily dvě dívky ze Somálska, které vyžadovaly, aby jim škola umožnila nosit tradiční pokrývku hlavy, a posléze ombudsmanka Anna Šabatová, která se do kauzy vložila s odhodlaností sobě vlastní. Ředitelka školy Ivanka Kohoutová se přitom domnívá, že bez temperamentního vstupu veřejné ochránkyně práv by žádná kauza nevznikla. Takto se jedna z dívek domáhá šedesáti tisíc korun odškodného a omluvy navrch. Vše začalo v červnu 2013. Tehdy do školy přišly dvě dívky z imigrantských rodin a ptaly se na možnosti studia. Vše prý probíhalo v klidu, byly přijaty a informovány o podmínkách studia. „To jednání bylo příjemné, přišlo nám fajn, že se dívky chtějí integrovat a získat vzdělání, aby měly práci,“ říká dokonce ředitelka. Jenže na začátku školního roku prý bylo vše úplně jinak. Obě dívky slíbily, že přinesou do ředitelny potřebné doklady, které předtím neodevzdaly. Když nepřicházely, nechala je ředitelka vyvolat školním rozhlasem, po čemž prý následovala scéna, kterou ředitelka nepamatuje. „Ona sem přilétla, chovala se agresivně, dupala nohou a opakovala, že nebude chodit,“ líčí. Pak prý vyběhla z ředitelny a rozjela kauzu. Ta nabrala úplně jiné obrátky, když do věci vstoupila Česká školní inspekce a posléze ombudsmanka Šabatová. Vše skončilo podáním žaloby na školu. Ředitelka upozorňuje, že téma zákazu nošení šátku, ze kterého Šabatová udělala hlavní diskriminační klacek, se v roce 2013 se studentkou vůbec neřešilo, objevilo se až dodatečně, když začala na školu útočit přes úřady. „S tím, že důvodem byl šátek, přišla především ombudsmanka. Nebýt paní Šabatové, tak zřejmě žádná žaloba nebyla podána,“ dodává ředitelka. Sama prý při pohovoru u dívky nezjišťovala ani jakého je vyznání, jako to nedělá u žádného uchazeče o studium. Jediné, co z jejího pohledu bylo v nepořádku, kromě nezájmu studentky o studium, prý byly nedoložené doklady o předchozím vzdělání. Ředitelka upozorňuje, že ačkoliv ombudsmanka operuje antidiskriminačním zákonem, tak proti němu stojí na stejné úrovni jiné normy, například školský zákon, které se rovněž musejí dodržovat. „Vůbec se nebralo v potaz, že jsme zdravotnická škola, že máme svá specifika, že učíme praxi ve zdravotnických zařízeních,“ upozorňuje. Nevěří však, že by kauza skončila před soudem, kdyby do ní horlivě nevstoupila ombudsmanka Šabatová. „Stala jsem se jakýmsi pranýřovaným obětním beránkem, aby se tu otevřela kauza, na niž určití lidé čekali,“ myslí si. Deník Blesk následně vyzpovídal dvě studentky školy, které potvrdily, že se na škole s žádnou šikanou či diskriminací nikdy nesetkaly. Ve škole prý normálně studují zástupci nejrůznějších menšin, ať národnostních nebo sexuálních. Pokud jde o zákaz nošení muslimských hidžábů na praxi, upozornila jedna ze studentek, že podobná omezení dobrovolně podstupují všechny studentky. „Na praxi musíme mít sepnuté vlasy, nesmíme mít gelové nehty, nesmíme být příliš nalíčené, nemůžeme mít žádné cinkavé naušnice,“ vyjmenovává.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
512	Proti gustu není žádný dišputát: ideály ženské krásy v různých zemích Portál AdMe.ru vybral 10 krásných dívek, aby vám ukázal, čím se liší současné tendence v líčení v různých zemích. Obyvatelky Japonska jsou přesvědčeny, že růž není třeba nanášet na lícní kosti, ale na oblast pod očima. Za moderní je též považováno zdůrazňování očí pomocí stínů nebo sotva viditelnou linkou a ústa je vhodné zdůrazňovat leskem nebo rtěnkou většinou růžové barvy. USA Američanky udávají styl líčení celému světu a aktivně ho šíří pomocí instagramu. Ideální líčení jsou podle nich přesné obrysy, obloukovité obočí, umělé řasy a ústa syté barvy. Je to složité, dlouho to trvá a je to zcela nepřirozené, ale krásné, že? Syté výrazné barvy jsou neoddělitelnou částí Indie, což se odráží i v líčení jejích obyvatelek. Dívky zvýrazňují oči linkami, používají třpytivé stíny a odvážně si malují ústa výraznou rtěnkou. Samozřejmě používají i šperky. Jižní Korea Můžeme s určitostí říci, že korejské dívky jsou posedlé svým zevnějškem a mají vlastní variantu přirozeného líčení. V současné době dávají přednost tónovacím prostředkům s vlhkým nádechem, upravenému rovnému obočí a výrazným leskům a lakům na rty. Obličej získává svěží nádech. Husté, naplněné pigmentem obočí — to je nečekaný, ale absolutní trend v Anglii. Dívky ho skvěle kombinují s lehkým make upem a „neviditelnými" odstíny rtěnek. Přirozená krása je právě taková. Švédské dívky jsou známé svými světlými vlasy, modrýma očima a výraznými lícními kostmi a skvěle dokáží zvýrazňovat přednosti svého zevnějšku. Zvýrazňují oči tlumenými kouřovými stíny a používají odstíny rtěnek, které se maximálně blíží přirozené barvě úst. Je to jednoduché, ale úžasně jim to sluší. Blízký východ Východní dívky vynikají výraznou přirozenou krásou a mohou si dovolit maximálně širokou škálu odstínů. Velkou pozornost věnují líčení očí, zdůrazňují jejich tvar dlouhou krásnou linkou a umělými řasami a vytvářejí husté zahnuté obočí. Francie Francouzky jsou přesvědčené, že nejdůležitější v líčení je ideální pokožka. Používají minimální počet kosmetických prostředků, ale k tomu přidávají trochu pečlivého „stínování" určitých zón. Přirozený jas pokožky je zajištěn. Většina obyvatelek Irska má dost světlou pokožkou a obtížně se opaluje. A proto, aby nevypadaly jako nemocné a zvýraznily rysy svého obličeje, dívky používají bronz, který nejen přidá obličeji lehký opálený odstín, ale i zvýrazňuje lícní kosti. Brazilské dívky zpravidla dávají přednost neutrálnímu líčení, ale zvýrazňují ústa. Výrazná matová rtěnka na nich nevypadá vyzývavě, ale naopak dodává barvu a zdůrazňuje jejich přirozenou krásu.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
7,686	Svině, to neokecáte. Lehkoživka Horáček a paní Vášáryová, až vyjedete za Prahu... Zdeněk Zbořil chtěl být hodný, ale nešlo to ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Mnozí se na 17. listopad připravují velmi intenzivně a prezident Miloš Zeman by si měl uvědomit, že proti němu nestojí jen několik poslanců, případně ministrů a kulturních sirotků, ale poučenější a lépe organizovaná Česká televize. Zdeněk Zbořil ve svém pravidelném ohlédnutí za politickým děním také upozorňuje, že ohlášená obměna vlády nemůže být od Bohuslava Sobotky vnímána jinak než jako trik prohnaného technologa moci, který nechce přiznat svůj podíl viny na neúspěchu celé ČSSD. Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zareagoval na události, k nimž došlo ve dnech před výročím vzniku Československa. Je přesvědčen o tom, že by Daniel Herman měl odejít z vlády. Nicméně si nemyslí, že to udělá, i když poškodil zájmy svého státu a jednal proti usnesení své vlády, protože jeho touha být i nadále ministrem kultury bude silnější než cokoli jiného. Prezident zvažuje, že tuto otázku nadnese premiéru Bohuslavu Sobotkovi v úterý, kdy ho na jeho žádost přijme. „Pan prezident má v zásadě pravdu. Ale žijeme v České republice, kde například docent ústavního práva v deníku Právo takovou možnost odmítá. Mluví o svědomí a morální odpovědnosti podobně jako pan Herman a ví bůh, co tím myslí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil. Daniela Hermana jistě posílil otevřený dopis, který na jeho podporu podepsalo 24 z 29 ředitelů příspěvkových organizací, které Ministerstvo kultury zřizuje, takže mu i přímo osobně podléhají. „Pan ministr kultury nemůže jen tak opustit místo distributora finančních příspěvků ‚kulturním organizacím‘, jejichž ředitelé ho tím dopisem podpořili, protože ti by pak museli najít rychle někoho jiného, kdo by tuto starost po panu Hermanovi vzal na sebe. Pokud si ale někdo myslí, že po letošním 28. říjnu a ‚operaci Brady‘ jeho popularita závratně stoupla, neměl by toto své přesvědčení přeceňovat. Možná, že příští volby ukáží, že nejen pan Herman, ale i KDU-ČSL, se trochu, nebo dokonce víc než dost, přepočítali,“ domnívá se politický analytik Kulturně neklidní neprotestují proti čínským investicím, z nichž něco mají Vrací se k tomu, jak rozhlasový komentátor Petr Nováček naznačil, že ČSSD je placena z tajných čínských fondů. „To je na podání trestního oznámení, buď na ČSSD, nebo na pana Nováčka. Ale na druhé straně, také fotbalisté SK Slavia běhají po ligových a evropských hřištích s nápisem China a ani Jiřina Šiklová, Táňa Fischerová, Bára Štěpánová a dokonce ani Olga Sommerová, natož pak vedení karlovarského MMF, neprotestují, proti čínským investicím do sportu a kultury v ČR. A hlavně, všichni ti kulturně neklidní nechť rozhodují, zda si vybrat mezi dalajlámou nebo vládou ČLR, zda půjdou do své volební kampaně, třeba v čele s panem Hermanem, a občané, nikoli ti jediní moudří, rozhodnou, jakou politiku ten pověstný ‚středoevropský tygr‘ bude vůči ‚rudé Číně‘ dělat. Přece jen nejde mluvit čtvrt století o demokracii, a když se to nehodí, tak se na ta všechna krásná slova vykašlat,“ komentuje Zdeněk Zbořil dvojakou hru kulturní fronty. V další části rozhovoru komentoval Miloš Zeman protesty proti své osobě tak, že už zažil v roce 1999 hnutí „Děkujeme, odejděte“, v roce 2001 televizní krizi nebo před dvěma roky Albertov. Je to podle něj stále stejná skupinka neúspěšných politiků a druhořadých umělců, která se pokouší o jakýsi pražský Majdan. Pořád se jim to ale nedaří a prezident si myslí, že se jim to nepodaří ani v budoucnosti. „Myslím, že se pan prezident nemýlí. Neměl by ale také podcenit, když jsou lidé v pražských ulicích. Spoléhat na ‚internetovou podporu venkova‘ by se mohlo ukázat iluzí,“ upozorňuje politolog, že tentokrát má více než kdykoli v minulosti zdatné protivníky. Proti Zemanovi stojí poučenější Česká televize navštěvovaná Schapirem „Nestojí proti němu jen několik poslanců, případně ministrů a kulturních sirotků, ale už poučenější a lépe organizovaná Česká televize navštěvovaná panem Schapirem, jejíž někteří pracovníci se domnívají, že nejen dělají, ale i řídí českou politiku. Mnozí se na 17. listopad připravují velmi intenzivně, a dokonce i z filmů promítaných nám ve veřejnoprávní televizi o výcviku speciálních služeb různých zemí víme, že i jen 12-20 členů jednotek SEALs dokáže svrhnout vládu nebo prezidenta kdekoli. V poušti, v tropech, v buržoazně poklidné Evropě. Tak proč ne tentokrát třeba v Praze. Navíc, když není tak úplně jasné, na kterou ústavu naši vojáci, příslušníci policie a členové zpravodajských služeb vlastně přísahali,“ poznamenává Zdeněk Zbořil. V rozhovoru s hlavou státu došlo i na Bohuslava Sobotka. Miloš Zeman o sobě prohlásil, že je, na rozdíl od nynějšího předsedy vlády, úspěšný politik. Dokládal to na skutečnosti, že vytáhl sociální demokracii ze sedmi na 32 procent a také vedl úspěšnou vládu ČSSD. Naopak Bohuslav Sobotka je podle něj neúspěšný politik, který zahájil proces opačným směrem. To znamená sestup z oněch 32 procent až na dnešních 14 procent. Připomněl obecnou politologickou zákonitost, na které nelze nic změnit, že jestli někdo nese největší odpovědnost za neúspěchy jakékoli politické strany, pak je to v první řadě její předseda. Zdrcujících 14 procent pro ČSSD ještě nemusí být její dno „Miloš Zeman byl rozhodně úspěšnější jako předseda strany v tom smyslu, že ji dostal do Strakovy akademie hlavním vchodem. Premiér Sobotka se svou ČSSD se ve vládě nejdéle udržel. O svůj podíl na klesajícím zájmu občanů o ČSSD se však oba podílejí stejným dílem. Mohli by se sice dohadovat, kdo to myslel a dělal lépe, ale to by byla ztráta času. Oba se zasloužili, na rozdíl od svých soudruhů, bratří a přátel, o to, že vlády ČSSD vydržely ve svých úřadech déle než ty druhé, ale o to se zajímají jen političtí komentátoři. Občany většinou zajímá, co je to stálo a oč v době vlády Zemanovy stejně jako Sobotkovy přišli a zda ty dluhy, kterými se platilo za prosperitu, nebyly a nejsou příliš vysoké. Těch zdrcujících 14 procent pro ČSSD zatím nepřeceňujme. Možná bude hůř, ale třeba také ne,“ přemítá Zdeněk Zbořil. Blíží se výročí 17. listopadu. Letos se na rozdíl od loňského Albertova prezident nikam nevydá, ale chystají se demonstrace proti němu. Miloš Zeman k tomu v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz říká, proč ne, vždyť takové demonstrace jsou v každé zemi, nejenom v České republice. Dodává, že 17. listopadu 1989 prošel trasu z Albertova na Vyšehrad a odtud na Národní třídu. Před 17. listopadem publikoval článek, za který byl potřetí vyhozen z práce, protože ten článek kritizoval v Technickém magazínu komunistický režim. Po 17. listopadu absolvoval desítky setkání na fakultách nebo v divadlech a nakonec i na Letné. Nevidí důvod, proč by měl potom, co 17. listopadu 1989 reálně udělal, vzpomínat na tento den s těmi, kdo 17. listopad 1989 vůbec nezažili. Skuteční i domnělí mrtví z obou listopadů varují, jak je snadné je zneužít „Předpokládám, že prezident jako nejvyšší velitel branné moci a koordinátor zpravodajských služeb má na stole data od všech, kteří se starají o bezpečnost státu, a dokonce i zodpovídají za bezpečnost instituce prezidenta. Nevím, zda dojde k vyhlášení studentské okupační stávky nebo k divadelnímu neklidu jako v roce 1989, ale zdá se mi, že vím, kdo s takovým ‚manuálem‘ pracuje. Neslyšel jsem ale ani z jedné strany, jak kdo chce a jak vzpomínat na 17. listopad 1939. Ti skuteční, ale i domnělí mrtví z obou listopadů varují, jak je snadné je zneužít. Vysvětlení pana prezidenta chápu, ale obávám se na základě svých zkušeností z výuky na vysoké škole až téměř do dnešních dnů, že to ‚mladým‘ nic neříká. Dokonce si možná někteří myslí, že i tentokrát je povede na zteč Václav Havel,“ podotýká Zdeněk Zbořil. Svou pozornost poté obrací k dopisu, který svým spolustraníkům rozeslal premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a v němž je informuje o chystaných změnách ve vedení strany i ministerstev. „Potřebujeme novou krev. Proto jsem se rozhodl, že obměním svůj tým. A to jak na úrovni vlády, tak ve strukturách strany. Někteří kolegové jsou unaveni a potřebují vystřídat. Konkrétní jména oznámím během následujícího jednoho měsíce,“ napsal členům ČSSD. Avizovaná obměna má být reakcí na neúspěch strany v krajských a senátních volbách. K témuž vyzval i koaliční partnery, ale ani šéf ANO Andrej Babiš, ani předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek ke změnám „svých“ ministrů nevidí důvod. „Nikdo proti tomu nemůže nic namítat. Samozřejmě že někteří v ČSSD by chtěli nějaké radikálnější řešení, jiní zase udržet setrvalý stav. Možná se někteří vylekali pádu volebních preferencí,“ odhaduje politolog. Obměnu vlády lze chápat jako trik prohnaného technologa moci Je ale přesvědčen o tom, že si nejen většina členů strany, ale i jejích voličů, myslí, že je třeba něco udělat. „Ta forma, kterou pan Sobotka tak činí, je ale při všech ohledech k němu trochu zvláštní. Je to jako kdyby sváděl svůj neúspěch na celou vládu a nutil ostatní dvě strany, aby převzaly část jeho zodpovědnosti. Ta ovšem není vládní, ale stranická. Proto to nedělá ani dobrý dojem, je to jen jakási machiavelistická obmyslnost. A nemusí se mu vyplatit, zvláště když zájem veřejnosti, o jakou změnu vlastně půjde, je dost intenzivní. Takže ‚obměna‘ členů vlády je nikoli jen kosmetická úprava nebo zastírací manévr, ale od prvních vteřin jejího zveřejnění nemůže být chápána jinak než jako trik prohnaného technologa moci, který nechce přiznat svůj podíl viny na neúspěchu celé ČSSD, byť jen ve volbách do krajských zastupitelstev a části Senátu,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil. Textař, producent a bývalý spolumajitel sázkové kanceláře Fortuna Michal Horáček oficiálně vyhlásil kandidaturu na prezidenta. Distancoval se od toho, aby ho někdo nominoval, aby se nevystavil podezření, že se odvděčí nějakou protislužbou. Ve svém týmu má zatím osm lidí, hlavním konzultantem je politolog Viktor Janiš. V případě svého zvolení by měl Michal Horáček velký zájem o Magdu Vášáryovou, která je také jednou ze spoluautorek nebo inspirátorek jeho programu. Velice zajímavým člověkem by pro něj prý mohl být Petr Kolář, několikanásobný velvyslanec v různých zemích. Zmínil ještě Jana Urbana, kterého dobře zná z revoluce a který mu velmi významně pomohl s tvorbou programu. Druhé kolo přímé volby považuje jenom za náhradní řešení. Cílem je vyhrát v prvním kole. Tím samozřejmě republice ušetří spoustu výdajů a zbytečných hádek. Horáčkovi se nepovedla estráda a oznámením spolupracovníků to dorazil „To jsou všechno velmi odvážná slova. Někdo by si dovolil říci, že dokonce i naivní. Ale přiznejme panu Horáčkovi dobré úmysly. Bohužel se mi zdá, že je toto oznámení druhý špatný krok, který na začátku své kampaně zvolil. Nepovedla se estráda na Staroměstském náměstí na úkor 28. října 1918, tentokrát stačí jen jména členů jeho týmu, aby se spousta lidí polekala nebo naštvala. To, že se rozhodl spolupracovat s Petrem Kolářem, který by také chtěl být prezidentem, svědčí jen o tom, že nebude pánem svých slov ani skutků. Pan Kolář nepožívá dobře pověsti, což by nevadilo, kdyby se volilo v Parlamentu, ale pro přímou volbu je to rozhodnutí velmi riskantní,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil. A nadšení nevzbudí zřejmě ani další avizovaní Horáčkovi spolupracovníci na Pražském hradě. „Je mi až líto paní Vášáryové, která nezapomíná na své politické ambice, ale možná to pro ni bude v Česku horší než na Slovensku. Praha není Bratislava, a až pojede s panem Horáčkem někam mimo hlavní město, nemusí to dobře dopadnout. Také Jan Urban bude slabším článkem Horáčkova týmu a navíc je čeká kritika, kterou doposud tito lidé z jeho týmu častovali ty druhé a nyní jí budou muset sami čelit. Zatím se tomu pan Horáček vyhýbal, ale ani ‚divadlo‘ mu nebude dobrým spojencem, jak se ukázalo v průběhu Brady-operation. Ti současní herci z Ordinace v růžové zahradě mají jiný druh popularity než ti z Činoherního klubu v roce 1989,“ tvrdí politický analytik. Ohlášený kandidát to neměl lehké, protloukal se mezi vekslem a sázkami Štěpán Kotrba na svém facebookovém profilu připomněl obsáhlý článek Miloše Čermáka o Michalu Horáčkovi z Reflexu v únoru 1995. Píše se v něm, mimo jiné, že v roce 1970, kdy v zemi začínala takzvaná normalizace, začal studovat fakultu žurnalistiky, ale po vyloučení ze studia se začal naplno věnovat sázení. Opatřil si potvrzení o takzvané změněné pracovní schopnosti a stal se „domácím dělníkem“ ve výrobním družstvu invalidů Meta. Protože byl kandidátem na invalidní důchod, úřady mu nedělaly problémy s výjezdy do zahraničí, a tak hodně cestoval. Přítel fotograf mu vyhotovil neobvyklou momentku: znázorňovala Horáčka zasypaného papírovými penězi a s korunou vyrobenou z bankovek. Budoucí slavný textař (mimo jiné autor pozoruhodné písně „Štěstí je krásná věc, ale prachy si za ně nekoupíš“) považoval v mládí peníze za nejdůležitější věc na světě. Je pyšný na Fortunu, kterou založil a na které zbohatl a odmítá slovo hazard pro sázení, protože ten je zneužíváním důvěřivosti lidí. „Pan Horáček, pokud vím, to neměl v sedmdesátých a osmdesátých letech lehké. Protloukal se mezi vekslem a sázkami, byl považován za ‚lehkoživku‘, což bylo označení mezi profesionály sledujícími český polosvět, a dalo mu to dost práce, podobně jako mnoha jiným, aby mohl dostat ‚svobodné povolání‘ a nebýt naháněn za příživnictví. Kdo něco podobného zažil, ví, jak to bylo složité, zejména pro toho, kdo nemohl dostávat ‚tvůrčí stipendia‘ od Svazu československých spisovatelů a pro výjezdní doložku musel na národní výbor. To všechno se ale přesto stane předmětem Horáčkovy vivisekce, jakmile doopravdy začne objíždět své potenciální voliče. Ale jak mu radit a neuškodit, když nám bude stále znít ta vtíravá melodie a Horáčkova slova o tom, že ‚štěstí si nekoupíme za prachy‘. A to i tehdy, kdyby na Hrad vstoupil Matyášovou branou a v kratších kalhotách,“ očekává Zdeněk Zbořil. Tolik arogance jako v jedné větě deprivovaného umělce se jen tak nevidí Měli by se umělci vyjadřovat k aktuálnímu dění a politické situaci? Nad tím diskutovali v rámci projektu Názorování cestovatel Dan Přibáň, herec a hudebník Vojtěch Dyk, herec a režisér Jiří Mádl a humorista Milan Šteindler. Podle Mádla panuje v mocenských sférách velký strach z umělců. „Fakta můžete přehodit jinými fakty, můžete lhát, ale emoce, které nastavíte z nějakého pohledu jako umělec, ty neokecáte,“ upozornil Mádl. Množící se vystoupení umělců proti našim nejvyšším ústavním činitelům, a zvláště proti prezidentu Zemanovi, přišla dle Šteindlera v době, když už se o tom naplno mluví po hospodách. Podle Dyka je obrovským problémem privatizace médií. „Na nás ale je, abychom podobnými debatami vytvářeli tlak. Protože oni chtějí, abychom se báli. Ale my jim musíme říct, my se nebojíme, vy se bojíte, svině. A já mám zprávy, že už se to děje. Dneska jsem mluvil s ředitelem Národního divadla, který má kontakty v Senátu, že se šíří jejich patrem, že neví, co se vlastně bude dít,“ zajásal Dyk. „Chtěl jsem odpovědět, že se vyjadřovat samozřejmě mají. Ale po výroku Vojtěcha Dyka, z něhož jsem se dozvěděl, že jsme někteří podle něho ‚svině‘, jsem změnil názor. Ať se nevzdělaný nebo obtížně vzdělavatelný pan Dyk jde podívat na film Mefisto, aby snad pochopil, jaké emoce může ‚z nějakého pohledu nastavit umělec, a co se nedá okecat‘. Té arogance a pýchy v jedné větě deprivovaného ‚umělce‘. Už ten název ‚Názorování‘ svědčí o velikosti ducha a intelektuální úrovni zúčastněných. Ale proč bychom jim nedali vyniknout? Ať jdou do boje, ale ať se nediví, když nevyhrají. Koneckonců herci a ‚umělci‘ dupali na propadlišti už mnohokrát. Ať žijí v iluzi, že se jich někdo bojí. Nemusí to být napořád. Dokonce, ani kdyby se jim ten státní převrat ukrajinského typu povedl,“ míní Zdeněk Zbořil. Na cestě k moci se ohledy na soudruhy v boji brát nebudou Umělecká fronta a hlasatelé pravdy a lásky bývají tradičními spojenci, ale vyjádření posledních dnů svědčí o tom, že tomu tak vždy být nemusí. „Nevidím jediný vážný důvod, proč by měl být pan Horáček hlavou státu. Nezdá se mi, že by měl formát státníka, jasnou zahraničněpolitickou vizi a zejména osobnostní kvality, jimiž by mohl po patnáctileté přestávce navázat na masarykovsko-havlovskou intelektuální a morální tradici,“ například uvedl v anketě Lidových novin Tomáš Halík. Michal Horáček zase odmítl, že by byl kandidátem „pražské kavárny“. Předseda Starostů Petr Gazdík, jenž byl pod dojmem posledních událostí spojován s těmi, co jsou označováni za pravdoláskaře, v Partii televize Prima zase upozornil, že nedovolil, aby na Staroměstském náměstí vystoupili s výzvou k občanskému neklidu Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk. „Kdybych volil slova jako pan Dyk, řekl bych, že jsou ‚posedlí chtivou vášnivostí‘. Nejen majetek a peníze, ale i touha vládnout ovládaným. Slovy pana Mádla: To neokecáte! Proto ta různost názorů a představ o cestě k moci. Na té se ohledy neberou ani na soudruhy v boji. Co budou dělat potom, až Miloš Zeman ohlásí, že nebude kandidovat na prezidenta? Jaký úhel pohledu na své konkurenty zvolí? Že by zase emocionální? Pan Gazdík se samozřejmě nemusí hrdit tím, že ‚zakázal‘ Bartoškovi a Dykovi číst výzvu k státnímu převratu. Jistě jako zákonodárný činitel ví, kterého paragrafu trestního zákoníku by se takové ‚dovolení‘ týkalo. Ještě nediktuje, ale už zakazuje. Jak je to tedy s tou ‚svobodou projevu‘? Můžeme, nemůžeme, nebo jen když nám pan Gazdík dovolí? A pokud jde o Tomáše Halíka. Má pravdu, samozřejmě, ale kdo je dnes věren té tzv. masarykovsko-havlovské tradici, kterou on sám vytvářel? A kde jsou jeho žáci, pokračovatelé této tradice?“ ptá se Zdeněk Zbořil. Nastávající prezidentské volby v USA jsou ostudou politiky V úterý se rozhodne o tom, kdo se stane novým prezidentem Spojených států amerických. Pouhý týden před volbami zveřejnil Federální úřad pro vyšetřování dokumenty z dávno uzavřeného vyšetřování kontroverzní milosti, kterou prezident Bill Clinton v poslední den svého působení v Bílém domě udělil stíhanému finančníkovi a sponzorovi Demokratické strany. Marc Rich byl tehdy už roky na útěku před zákonem, před americkou justicí se schovával ve Švýcarsku. FBI zaskočila tábor demokratické kandidátky Hillary Clintonové v minulých dnech i zprávou o nálezu nového balíku elektronické pošty, kterou exministryně zahraničí odesílala oproti pravidlům ze svého soukromého poštovního účtu. Přestože červencové vyšetřování obdobného prohřešku skončilo jen pokáráním, nikoli žalobou, kauza otevřená krátce před volbami vyvolala mezi demokraty šok a mezi republikány novou naději na zvolení jejich kandidáta Donalda Trumpa. „Už jsem několikrát opakoval, že mi je úplně jedno, koho si Američané zvolí. I tentokrát se ukázalo, že ve Spojených státech může být prezidentem každý, kdo se nebojí přijmout roli loutky ‚mužů ve stínu‘. Jak někdo v Evropě prohlásil, tyto prezidentské volby jsou ostudou politiky, neříkejme ani demokracie. Po nich bude jen opět více bomb, více mrtvých, více lidí na útěku. Jediné, čeho bude méně, bude demokracie. Také česká média, i když to není tak důležité, zklamala svým povrchním a někdy až hanobícím způsobem prezentace všech kandidátů včetně těch, kteří se objevili v primárkách. A teď jsou na rozpacích, zda nefandili někomu jinému. Nehledejme za tím nějaký Halíkův ‚masarykovsko-havlovský étos‘. Je to jen obava, aby nám nový prezident nevyměnil svého pana velvyslance, anebo nepozval k posezení u krbu v Bílém domě někoho jiného, než zval dosud. Ale na ‚America First!‘ nezmění nic ani Donald, ani Hillary,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil. O přistěhovalcích, co se usídlili v ulicích Paříže, se moc hlasitě nemluvilo Vzhledem k tomu, že v těchto dnech pobývá ve Francii, přináší na závěr pohled na tamní dění. „Ačkoli nejsem příliš zaujatý student francouzské vnitřní politiky a vím o ní jen z tisku, televize a rozhovorů se svými přáteli, a sem tam si něco pamatuji z dějepisu, řekl bych, že je to velmi podobné jako u nás. Nadává se na prezidenta a ten jezdí po celé zemi, aby se ukázal. Jednou je v Nice, potom v Calais, jindy se baví tak nebo onak s policisty. Současně již běží televizní debaty k prezidentským volbám, které budou v březnu 2017. Účastní se jich i bývalý prezident Sarkozy, a pokud bych mohl vyjádřit své sympatie, měl je až dosud François Fillon. Zdá se, že se média snaží oživit kdysi pomlouvaného Alaina Juppé, ale do voleb je ještě daleko. Lidé se domnívají, že jsou to všechno stejní lháři, a tak někdy své názory skrývají za levo-pravá nic neříkající mávátka,“ poukazuje politolog. Po vyklizení tábora migrantů u Calais, zvaného Džungle, začaly v pátek francouzské úřady s evakuací asi 3000 migrantů, kteří se utábořili na chodnících severního předměstí Paříže. „Kupodivu se o těchto přistěhovalcích nemluví příliš hlasitě, snad proto, že v různých koutech Francie s nimi mají lidé různé zkušenosti. Pokud jde o ‚vzpouru‘ nebo stávku policistů, situace na bojišti se mění každý týden a už jen odborník na slovo vzatý pozná, oč jde a kde je vlastně pravda. To, co ale přetrvává, jsou problémy ekonomické a sociální. O Bruselu se nemluví, a když náhodou ano, pak většinou negativně. Spojené státy jsou pomlouvány, tak jako mnohokrát v moderní historii, jednou kvůli nátlaku proti prodeji Mistralů do Ruska, jindy kvůli nedůstojnému průběhu amerických prezidentských voleb,“ dodává Zdeněk Zbořil.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,895	Jiří Ovčáček posílá zásadní vzkaz studentům, kteří chodí na akce Halíka, Horáčka, Pitharta a také před kamery České televize ROZHOVOR Politici oslavy 17. listopadu občanům jen kazili, řekl ParlamentnímListům.cz mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Zemanovi kritici se podle něho neúspěšně snažili svátek zprivatizovat. Zmínil rovněž akci, kde podle něho došlo k poplivání ideálů listopadové revoluce. Bez komentáře nezůstalo ani počínání Tomáše Halíka, Michala Horáčka a České televize. Máme za sebou další oslavu 17. listopadu. Prezident republiky se letos veřejných akcí nezúčastnil, což mu mnozí vyčítají. Hlava státu by prý v takto významný den měla veřejně promluvit… Jak tyto názory vnímáte? 17. listopad je především svátkem občanů. Bez nich by totalita v roce 1989 neskončila. A proto je dobře, že ve státní svátek promlouvali hlavně studenti, široká veřejnost. Politici jim sváteční den popravdě jen kazili. Nehraje prezidentova neúčast na akcích 17. listopadu do karet jeho kritikům? Přece jen, když někteří politici odmítli přijít na Hrad na oslavy 28. října, také sklidili kritiku za to, že ignorují státní svátek… Pan prezident, jako přímý účastník událostí celého roku 1989, projevil odvahu v době, kdy nebyla levná. Je to tedy právě naopak. Kritici pana prezidenta se opět pokusili zprivatizovat další státní svátek a znovu jim to nevyšlo. 17. listopad patří lidem, ne inženýrovi Kalouskovi nebo panu Horáčkovi, který si hraje na převtělení Václava Havla. Na Albertově se sešly tisíce lidí, na Václavském náměstí se sešly tisíce lidí. Ve vysílání ČT studenti hovořili o tom, že opět cítí ohrožení svobody a demokracie. Co podle Vás bylo motivem takového množství lidí k účasti na včerejších akcích? Jde o správný signál, že mladým lidem není osud jejich země lhostejný, jak to někteří komentovali? Je jedině dobře, že mladým lidem není osud země lhostejný. Pokud ale něco chtějí změnit, musí si uvědomit dvě zásadní věci. Nestačí jen demonstrovat, je třeba se zapojit do politiky a získat důvěru občanů. A neméně důležité je nestat se loutkou v rukou zkrachovalých politiků, politicky ambiciózních rektorů nebo politicky jednostranné České televize. Je třeba mít vlastní názor a za tím si stát. A snažit se o něm demokraticky přesvědčit ostatní. Je podle Vašeho mínění dnes ohrožena svoboda a demokracie? Případně kým a v čem konkrétně? Svobodu a demokracii nejvíce ohrožují ti, kteří nejsou schopni tolerovat názory druhých a normální občany považují za lidi druhé kategorie. Ano, svobodu a demokracii reálně ohrožuje souručenství mainstreamových médií a tzv. elit. Právě oni chtějí diktovat jediný správný názor a právě oni pohrdají lidmi. Donald Trump nám všem ukázal cestu, jak toto souručenství porazit. V době, kdy na náměstí Jana Palacha probíhala demonstrace Bloku proti islamizaci, na budově UMPRUM visely transparenty podporující islám a v době, kdy na manifestaci hrála státní hymna, z oken vysoké školy se ji snažila přebít jiná hudba. Vy jste to na sociálních sítích kritizoval, z druhé strany, nebylo vše vyhrocené z obou stran? Narušovat hlukem státní hymnu a pověsit z oken vysoké školy v den, kdy si připomínáme boj za svobodu a demokracii, transparent na podporu náboženství, které je v příkrém rozporu s hodnotami liberální demokracie, je projevem hloupé a nabubřelé arogance, které se nikdo jen tak nevyrovná. Touto akcí byly doslova poplivány ideály listopadové revoluce. Organizátoři shromáždění na Albertově si pochvalovali, že tentokrát už místo patřilo studentům, na rozdíl od loňského roku, kdy byl na místě prezident Miloš Zeman a studenti se tam prý dostat nemohli. Nyní zde promlouvali rektoři vysokých škol, s kritickým projevem a apely ke studentům vystoupil i Petr Pithart, podle něhož je občanská společnost stále aktivnější. Pokud jste to všechno sledoval, jak to na Vás působilo? Už jsem o tom hovořil. Studenti si mají stát za svým názorem, mají o něm demokraticky přesvědčovat druhé. Neměli by ale být loutkami v rukou vysloužilých politiků, kteří si teď hrají na krasoduchy a líbivě pro mainstreamová média zvěstují jakýsi račí pochod. Svět se dynamicky mění. A jestli chceme zůstat svobodni, musíme sledovat a kriticky zkoumat tyto tektonické geopolitické pohyby. Pokud budeme naslouchat politicky ambiciózním rektorům nebo vyčpělým politikům, uvízneme v pasti jejich ideologických frází. A jednoho dne se probudíme jako nesvobodní lidé. Na Václavském náměstí k lidem mluvil také Tomáš Halík, podle něhož „svobodně zvolený prezident se stal již neúnosným morálním a bezpečnostním rizikem pro tento stát. Lidé kolem něho zrazují ideály 17. listopadu a bez mandátu voličů obracejí kormidlo naší země k nedemokratickým státům Východu“. Co o tom soudíte? Vzkázal byste profesoru Halíkovi něco? Podobně jako Halík se na Václaváku vyjadřoval Jiří Menzel, Jiří Dědeček nebo Břetislav Rychlík. Objevovaly se sice komentáře, že místo oslav listopadu 1989 byla slyšet spíše jen kritika hlavy státu, z druhé strany ovšem, nemůže to napovídat, že lidé přestávají na straně prezidenta výrazně stát? Vůbec nic takového to nenapovídá. Pan prezident se pravidelně setkává v regionech s tisícovkami a tisícovkami občanů, které přicházejí na debaty s ním, aniž bychom je museli podloudně lákat na doprovodné koncerty zpěváků a skupin. Pokud jde o pátera Halíka, jsem pevně přesvědčen, že i na Václavském náměstí využil přímou linku z pekla, jehož názory tradičně tlumočí. Nu, a zmínění tvůrčí pracovníci? Stará vojna. V řadách pravdolásky bojují tu s Klausem, tu se Zemanem minimálně 20 let. A "zlí" voliči je po celou dobu neposlouchají. Naštěstí zde máme Českou televizi, která je „osobnostem kulturního a společenského života“ věrná. Zcela závěrem. Co z veřejného dění posledních dnů byste podtrhl, ať už jde z Vašeho pohledu o záležitost pozitivní či negativní? Co by si lidé měli nejvíce zapamatovat? Určitě to není projev Petra Pitharta, inženýr Kalousek, pan Horáček nebo otřesy v otřesené ČSSD. Bodem zlomu je vítězství Donalda Trumpa. Toto datum si zapamatujme, ovlivní totiž naše životy na dlouhou dobu dopředu. Je to začátek nové éry, která dává lidem naději, že „vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí“. S nadějí na počátek přichází i naděje na konec. Doby, kdy o našich osudech rozhodovala nabubřelá média, tzv. elita a sorosovské neziskovky. Ještě ale máme před sebou řadu výzev. Třeba volby v roce 2017 a 2018.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,896	Jiří Ovčáček varoval před otroctvím. Týká se to... Dnes, v úterý 15. března, je to 77 let ode dne, kdy začala německá okupace Československa. Do země vstoupila německá vojska, která obsadila českou zemi. K výročí této události se dnes na svém profilu na Facebooku vyjádřil i prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. „Připomínáme si 77. výročí okupace nacistickým Německem,“ napsal Ovčáček a dodal, že v rámci symboliky této události hrála na Pražském hradě státní hymna. „Nesmíme zapomínat na to, jak rychle a snadno lze upadnout do otroctví,“ připomněl mluvčí.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
5,909	Josef Skála, kandidát na šéfa KSČM: Finanční giganti vymýšlí nové podfuky. „Kavárna“ chystá randál v cizím zájmu. Z čínských investic mají vítr jen lháři a „tuneláři“ ROZHOVOR „Byli jsme před Evropskou unií a budeme i po ní,“ říká kandidát na předsedu KSČM Josef Skála. Zato teď nás „omezená suverenita“ dusí čím dál víc. Sociální polarizace dává za pravdu Marxovi. Tak jako další ekonomická krize na spadnutí. „Doba se vymkla z kloubů a šílí.“ A k tomu mnoho dalšího o české a světové ekonomice i geopolitice. Množí se varování před příchodem další ekonomické krize. Exšéf Bank of England Lord Mervyn King například uvádí, že světové hospodářství je na pokraji další havárie. Česká ekonomka Šichtařová prorokuje krizi s velkým K, běžně se používá termín „dokonalá bouře“. Ekonomická bouře prý začne na finančních trzích, které jsou prý přehřáté. Co z toho může být pravda a v jakém horizontu? Shakespeare má svatou pravdu. Doba se vymkla z kloubů a šílí. Švindlu „nadějného růstu“ sekunduje i „levice“ na baterky. A rizika, která jsou na spadnutí, nastolují mozky jiného ražení – nepočítám-li nás, pár solitérů zleva. Finanční trhy jsou skutečně „přehřáté“. Ta věta však neříká o nic víc, než že „pacient má horečku“. Zda si ji uhnal na slunci, má chřipku, zápal plic – anebo se ozval karcinom – však už nevysvětluje. Tady o banální chřipku nejde. Kapitálu se vrací zádrhel akumulace – řečeno slovy Kapitálu. Tedy nadbytku „volných“ peněz, lačných po dalším zhodnocení, které však drhne díky deficitu peněz, za něž si normální lidé kupují hmatatelné statky. Právě o tomto zádrhelu – a ne jen o mikrospáncích regulace a „děravé legislativě“ – byla už krize od podzimu 2008. Panstvo, které ji zavinilo, ji k obrazu svému i „vyřešilo“. A sice „znárodněním“ gigantických ztrát a dluhů, co zbyly po prasklých „bublinách“ – a „tiskem“ tisíců nových miliard, „krytých“ hlavně tím „toxickým“ odpadem. I ty však – místo, aby pomohly obětem krize – spadly do klína raubířům spekulantského „kasina“. A navíc za úrok blížící se nule. Finanční trhy to „přehřívá“ za situace, kdy se veřejné finance prohýbají pod nadílkou minulé krize. Tím menší „balíčky“ jsou s to rozdávat „banksters“ ve chvíli, až jim rupnou i dnešní „bubliny“. Tím úslužněji se proto předělávají i normy sanace bank. Aby se jejich bankrotářská manka, „znárodňovaná“ dosud oklikou přes veřejné rozpočty, směla záplatovat rovnou z vkladů klientů. Říká se tomu „bail-in“ – „sanace z vnitřních zdrojů“. Pokusným králíkem byl Kypr. Tam to ještě postihlo „jen“ vklady nad 100 000 EUR. Ty nižší garantovaly starší pravidla EU. Už brzy to ovšem, tvrdí zlé jazyky, může být klidně jen desetina. Banky by se tak mohly „hojit“ i z každého vkladu nad našich cca 270 tisíc korun. Příznačným švindlem je „záporný úrok“. Zatím ho, pokud mi něco neuniklo, uplatňují jen mnohé centrální banky vůči depozitům těch komerčních. Toho, co tím jen simulují, by se však dosáhlo právě cestou, jíž se marně domáhají demokratické síly – progresivního zdanění neproduktivního kapitálu. „Záporný úrok“, uvalený na „mrtvé peníze vůbec“, má totiž dominový dopad i na úrok komerčních bank. A trestá tak i každého, kdo šetří na auto nebo penzi – a žádný kapitál, natož neproduktivní, nemá. Aby ho zároveň nahnal mucholapkám „investičních produktů“, slibujících „zaručené zhodnocení“ peněz, které mu ti samí „banksters“ znehodnocují na standardních účtech. Tím víc „peněz jiných lidí“ (OPM, other people's money) to „kasinu“, zvanému finanční trhy, přihrává i touto cestou. O to víc hrozí oči pro pláč i úsporám, jež na ten hazard přistoupí jen proto, že na běžném i spořícím účtu ztrácejí hodnotu. Korunu všemu nasazuje další kulišárna. V podobě „bezhotovostních peněz“, majících ty „hotové“ postavit už brzy mimo zákon. V některých skandinávských zemích už se platí jen kreditními kartami. Je to i hvězdná hodina pro šmíráky v našem soukromí – zahraniční i domácí, erární i privátní. Je to však i další pojistka, že před dominem „záporného úroku“ – a „sanací z vnitřních zdrojů“ – už nebude úniku. Podobných podfuků se rojí ještě víc. Vynalézavost „banksters“ je nebetyčná. Ten absurdistán drží už jen na kapačkách. Čím později vypoví i ty, tím drsnější budou následky. Čína v řadě ohledů stagnuje, její problémy se přelévají do celého světa. Jak hodnotit budoucnost ambiciózní nastávající velmoci? Považujete za zajímavé její projekty, kterými se snaží prosadit v zahraničí, například projekt Nové Hedvábné stezky a některé další investice? Máme se bát čínských investorů, za kterými mohou být skryty velmocenské snahy Číny? Čína velmocí prostě je, ať se to komu líbí, nebo ne. Její poslední století je impozantní. S projekty typu Nové Hedvábné stezky přichází to, nač se dnešní Evropa jinak nezmůže. Skutečný rozvoj – a na obrovské ploše. Garance spousty pracovních uplatnění – a to i pro diplomované talenty. Most mezi ekonomickým potenciálem Asie a Evropy – a tím i šance na rovnější vztah s „globálním Minotaurem“, jak Americe říká Varufakis. Té nabídce je ovšem třeba jít naproti. Čína nikoho na kolenou neprosí. Bát se těch investic musí jen „tuneláři“, s nimiž nepočítá, a Minotaurovi pacholci. Čínský prezident míří do Prahy. Fanklub Tibetu, dokud tam řádil středověký totáč, chystá jarmareční randál. Takový part – v cizím zájmu proti tomu našemu – který by „kavárna“ nevzala, zřejmě ani neexistuje. Jak bude Čína konkurovat Rusku a jeho Eurasijské unii? Chce investovat ve Střední Asii... Mezi Čínou a Ruskem jsou logicky na pořadu i otázky, v nichž sedí za stolem proti sobě. Už třeba cena vzájemně nakupovaných komodit. Peking a Moskva však mají hlavně zájmy, které je spojují. Nejde jen o verbální deklarace. Ilustruje to i poslední epizoda. Situace na trhu energií nutí rozšířit externí financování i Gazprom. Západní banky mají pokyn dělat problémy. Gazpromu poskytla úvěr čínská banka. Největší, jaký kdy čerpal. Na pět let a za podmínek, jež z tlaku druhé strany nevytřískají sebemenší kapitál. Číně i Rusku jde po krku politika „změny režimu“. Vedení obou zemí zbavila všech iluzí. O to víc táhnou za jeden provaz. Hlavně ve všem, co těm intrikám staví plot. Ekonomika obou zemí se v mnohém doplňuje. Tím snáz se budují i „pozitivní synergie“. A střední Asie? Nabízí jí snad investice, srovnatelné s čínskými, i kdokoli jiný? Ne jen do zázemí vojenských základen, majících obklíčit Rusko i Čínu? Ale skutečného růstu a diverzifikace jeho zdrojů? Jaký je stav ruské ekonomiky? Jak se vypořádala se sankcemi a nízkými cenami ropy a plynu? Ekonomické zbraně, provokující „Majdan“ na Rudém náměstí, jsou klackem o dvou koncích. V případě „sankcí“ jimi Amerika dusí i Evropu. Sama přitom s Moskvou vesele navyšuje obrat. Manipulace s cenami ropy i plynu neškrtí jen arabské šejky. Škodí i americké produkci. Donedávna jen té z břidlice, do níž napumpovaly mraky peněz i banky a investiční fondy. Teď už však hlásí útlum i korporace, těžící tradiční technologií. Takové „sadomaso“ mívá v Americe jen krátký dech. To „sado“ ruská ekonomika přirozeně cítí. Alarmistické tirády bych však bral s rezervou. Nahoru vyletěly hlavně ceny luxusního zboží. Většina Rusů je nekonzumovala ani dřív. Tím víc to ekonomická válka prohrává politicky. Barometrem jsou ruské televizní kanály – a to i ty privátní. Na vlasteneckou notu tam duje i většina těch, kdo se dřív „řediteli zeměkoule“ klaněli až po pás. V posledním čtvrtstoletí prošlo Rusko lekcí, kterou hned tak nezapomene. Na to, aby nevábilo dravce, je příliš bohaté. Na to, aby je cizina skutečně vytrhla, je zas příliš velké. Suverenitu mu zajistí jen masivní reindustrializace. Jen ta sníží závislost na energetickém exportu – i importu banálních artiklů. S tím si musí poradit samy i menší země. Tím méně to kdokoli udělá za Rusy. To téma má ovšem i rozměr, o němž se česky poníženě mlčí – na rozdíl od znalejších mozků západně od Aše. Na to, co Washington zkouší na Moskvu teď, vsadil už Reagan. Amerika byla na prahu velké krize už tehdy. „Time-out“ jí darovali jen Gorbačov a spol. Tu kořist však už strávila. Dneska je na tom ještě hůř. A Rusku už rauš „nového myšlení“ nehrozí. „Studenou válkou“ napodruhé riskuje sama Amerika. Zatímco ekonomika roste, levicoví pozorovatelé kritizují fakt, že běžní lidé, i v České republice, častokrát růst nepociťují. Tedy že reálné mzdy a životní úroveň nerostou tak, jak by měly. Stejně tak pokračuje trend častějšího uzavírání pracovních úvazků jiných než hlavní pracovní poměr, což vede řadu lidí do příjmové nejistoty nebo rovnou pracující chudoby. Jak jsme na tom v tomto směru v ČR, jak je na tom západní Evropa? A co Spojené státy, kde řada lidí „funguje“ na potravinových poukázkách? Dnešní vteřina dějin je raritou hned trojmo – a to celého novověku. Příjem – a přidanou hodnotu – mění stále víc v mimoběžky. Past „pracující chudoby“ roste jako máloco. Vězí v ní i desítky procent obyvatel „zlaté miliardy“. Bývá to i dřina na několik úvazků. V pobuřujícím přepychu se topí i ti, co nic kloudného neumí. Pokud se práce rovnou neštítí, padají z nich hlavně „ubrané hodnoty“. Tím užší je hrdlo „sociální mobility“. Z bobánků, narozených „za vodou“, tam najdete i vnoučata. Z těch, počatých na opačném pólu, poskočí skutečně výš jen stále tenčí zlomek. Traktáty o „refeudalizaci“ už píší i profesorské cvikry. Alibi privátního zisku hlásá, že je odměnou za riziko. Na špici vertikály kapitálu však neplatí už ani to. Tady se inkasuje lví díl globálního výnosu – a rizika, ztráty i náklady „znárodňují“ hned na vstupu. Jak na konto všech, koho živí jen vlastní ruce, tak podnikatelů, riskujících střechu nad hlavou. A stále víc i veřejných financí. Tím ovšem padá i to poslední, co z kreditu „konce dějin“ ještě zbylo. Amerika, máte pravdu, to zahustila nadoraz. Lídr všech rentiérů – dneska i kdykoli dřív – dluží víc, než celý okolní svět. A zároveň drží na „potravinových známkách“ celou šestinu vlastní populace. Milionům rodin zbyl na spaní jen karavan. Je to hodokvas sociálního darwinismu. V petřínské bludiště mění i kritéria. Točí se hlavně kolem indexů, jak se zhodnocuje kapitál. Podmínky těch, kdo ho zhodnocují, v nich hrají „marginální“ roli. O tom je celá alchymie věštící „růst“ i „recese“. Tak hulvátský rozvod s tím, co má ekonomika v původním pojmu, láme i starší rekordy. Podle zjištění nevládní organizace Oxfam jedno procento nejbohatších lidí světa v roce 2015 vlastnilo více majetku než zbylých 99 % populace planety. 62 nejbohatších lidí světa disponuje stejným majetkem jako 3,5 miliardy dalších obyvatel země. Co tomu říkáte? Kde je příčina? Může za těchto podmínek vůbec existovat volný trh rovné soutěže? Neškodí toto svobodnému podnikání? Není například odstraňování obchodních bariér jenom nahrávkou pro nadnárodní korporace, monopoly a oligopoly, aby zničily konkurenci malých a středních podniků na národní úrovni? Lze to vůbec nějak řešit? Jak lze konkurovat takové koncentraci kapitálu? Neměl v tomto Marx pravdu? Marxe už „porazily“ i postavičky nesahající mu ani po tkaničky. Víc než co jiného „vyvracely“ právě vše, co napsal na téma koncentrace kapitálu – a třídní polarizace. O tom, že „rovná soutěž“ je jen nekalá reklama – a podstatou kapitalismu je monopol na existenční zdroje. Akumulace kapitálu z cizí práce, který slabší konkurenci drtí – a sám se tím víc šikuje do stále strmější vertikály. Zatímco většinu ostatních krok za krokem „proletarizuje“ – bez ohledu na to, kam se řadí sami. Gážisté cirkusu, majícího tu pravdu zadupat do země, se chytili pojmu „proletář“ – a udělali z něj synonymum montérek. Sám Marx jím přitom mínil každého, z koho kapitál tuneluje nadhodnotu. Všichni ti, kdo to buď neví, nebo zatloukají, pak tím laciným podfukem i groteskně „triumfují“. Například banálním „objevem“, že „modré límečky“ vytlačuje technologický pokrok. Kdo už nemusel k ponku nebo lopatě, ale za kancelářský stůl, vnímal to jako sociální vzestup. Dokud rostly s produktivitou práce i příjmy, živila v něm ten dojem i vlastní životní úroveň. Kapitalismus na „druhý globální pokus“ však ruší i to. Mantinely, omezující koncentraci kapitálu aspoň zčásti, boří jeden za druhým. Příjmová a majetková nerovnost láme rekordy. Jedinému procentu toho nepatřilo víc, než všem ostatním, ani v obskurních despociích. „Proletář“ má aspoň jistotu výplaty – a zákonné výpovědní lhůty. Statisícům českých pracovních sil se upírá i to. Jak v montérkách, tak coby „kravaťáci“ mají šanci jen na „živnosťák“. „Svobodného podnikání“ v tom není ani za mák. Marxe „vyvrací“ jen notoričtí hlupáci. Erudovanější mozky z něj pokoutně opisují. Paul Craig Roberts byl za Reagana druhým mužem fiskálu – a šéfprojektantem „reaganomiky“. Zamlada napsal o Marxovi celou knihu. Kapitál je náročné čtivo. Bez adekvátní erudice se zvládá jen těžko. Marx ovšem magnetizuje i kratšími texty. Nově i studenty ekonomických fakult v Americe. Tady je, zjistila nedávná studie, vůbec nejčtenějším titulem Komunistický manifest. Až po něm následují Adam Smith, Ricardo, Samuelson – natož Hayek či Milton Friedman. U nás jsme zatím „sto let za opicemi“. Je to znát. Podle statistického úřadu poklesla v letech 2007 až 2014 reálná kupní síla americké domácnosti (respektive její medián) po započtení inflace o čtyři tisíce dolarů... Opět. Nenahrává současný systém velkým korporacím na úkor střední třídy? Reálný příjem většiny amerických domácností je na úrovni počátku 70. let. Roky tu díru doháněly na dluh. Ten je teď dohání i s úroky. „Střední třída“, typická pro „tři zlaté dekády“ po válce, se ztrácí před očima. Příčin je víc. Ta, od níž vede největší pupeční šňůra, se však „zatlouká a zatlouká“. Velkokapitál si „střední třídu“ pěstoval jen po dobu, kdy byl vystaven systémové výzvě. „Katastrojka“ ho toho „nutného zla“ zbavila. Teď si „pýcha moci“ – řečeno s Williamem Fulbrightem – vystačí i bez širší sociální opory. Koho si dřív hýčkala, toho dnes drží v šachu. Dluhovou pastí i jinými formami existenčního nátlaku. „Americký sen“ hlásá pravý opak. Za tvrdou práci slibuje šanci mířit výš. Lepší život pro každou novou generaci. Dnešní ročníky na startu jsou na tom mnohdy hůř než vlastní rodiče. Tak absurdní zpátečka má své meze. Signálů, že se k nim blíží, přibývá. Takže aspoň dva. Sanders je „demokratický socialista“. Kampaň mu financují statisíce dárců. Po 30 dolarech v průměru. Hillary prosazují „banksteři“, zbrojaři i válečnická vrchnost a masová média. Přesto se Sandersem leckde prohrává. Krajně „nesystémovým“ kandidátem, byť úplně jiného typu, je i Trump. Pokud jde o druhý z těch signálů, tuhnou z něj rysy. Americká policie se vyzbrojuje jako na regulérní válku. Na nácvik pouličních bitev si už pořídila i celé „umělé město“. Není to tak, že střední třída nese na svých bedrech hlavní daňovou zátěž – dotuje nadnárodní korporace i sociálně slabé či nepřizpůsobivé? Na téma, kdo koho dotuje, je i poslední kniha Josepha Stiglitze, laureáta Nobelovy ceny za ekonomii a bývalého hlavního ekonoma Světové banky. Nebo komentáře Roberta Reicha, za Clintona ministra práce – a třeba i letošní první číslo Foreign Affairs, věnované sociální polarizaci. Také spousta dalších zdrojů se shoduje, že větší díl svého příjmu než „Big Business“, odvede na daních i dělník z automobilky či řadový personál KFC. „Střední třída“ dotuje korporace i tam, kde dřív nemusela. Například strmě rostoucími náklady na vzdělání, bez něhož je lepší uplatnění bez šance. Teď ale i statisíce jeho absolventů berou zavděk platy recepčních, číšníků, portýrů či pokladních. Tím hůř pak splácejí i půjčky, bez nichž by nedosáhli na diplom. Za situace, kdy jim je k ničemu. Publicistika, absolutizující břemena „střední třídy“, ovšem i cíleně mlží. Stále víc těch, koho do ní stále řadí, tam fakticky už nespadá – nebo balancuje na samé hraně. Oč víc musí škudlit, zadlužovat se a pak před těmi závazky kličkovat, tím nutkavěji lpí mnohdy aspoň na pomyšlení, že jsou „přeci jenom něco víc“. Tím snáz se jim vtlouká do hlav, že viníkem jejich martýria jsou ti „ještě níž“, které „musí dotovat“. Něco na způsob české demagogie o „zneužívání dávek“. I ta často zabírá víc právě u lidí, co nad propastí sociálního vyloučení vrávorají sami. Spojit jedni i druzí síly, panstvu by hořela koudel pod šimpánem. Tím víc se investuje do toho, aby to viděli vzhůru nohama. Jaké je ideální místo České republiky na ekonomické mapě světa a co by mělo Česko změnit? Například Ilona Švihlíková doporučuje podporu mikroekonomiky. Kde je tedy cesta? Co podporovat? Export do zemí BRICS? Někteří investoři od nás dezertují už proto, že si sem přišli jen pro lukulské „investiční pobídky“. Na jedno pracovní místo to někdy dělalo i několik milionů. Investoři se ráčili nabalíkovat – a zvednout kotvy. Poptávku po levné práci však snižuje hlavně technologický pokrok. Řadu výrobních oborů to vrací do zemí, které je dosud vyvážely za lacinou prací. Nic proti podpoře „nejmenších českých podniků“, mají-li skutečně perspektivní program – a není-li to jen habaďůra, maskující další „tunel“. Nám ovšem chybí hlavně ekonomická strategie a koordinovaná politika. Tak, aby precizovala reálné šance na konkrétních trzích – a těm šila na míru výrobní a distribuční programy, odpovídající našim specifickým možnostem. Hlavně obory a projekty, generující kvanta přidané hodnoty – za niž se právě nám ovšem také platí. A nabízející důstojnou šanci i kvalifikované práci. V zemích, před nimiž tu „mainstream“ leze po břiše, to koordinuje stát. U nás se to má dodnes za „etatistickou“ svatokrádež. Řada inovací, často skutečně převratných, se tu přitom rodí stále. Jak co do marketingu, tak finančního zázemí jsou však – až na pár světlých výjimek – odkázány na zahraniční zdroje. Doby, kdy jsme vyváželi investiční celky na klíč, jsou ty tam. „Kdo za to může,“ je veřejným tajemstvím. Ztracený status nám vrátí jen politika, jež se s tím dědictvím rozejde nadoraz. A místo sklapovaček „spojenecké vděčnosti“ – i atavismů opačným směrem – prosadí racionální ekonomický kalkul. Spousta vývozů západním směrem nás drží v krajně subalterní pozici. Leckdy na samé hranici únosnosti. Na trzích, kde jí to nehrozilo – a měla tam navrch i co do kvality a know-how – to doháněla už „první republika“. A už před ní i český průmysl za monarchie. BRICS je největším z podobných trhů dnes. Technologií i kvalitou nám už v lecčem ukazuje záda. Tím víc to chce nohu do dveří tam, kde se tak ještě nestalo. Pro některé by rozpad EU byl katastrofou, pro některé požehnáním. Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví? Jak že to říkával Palacký? Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm? S EU je to podobně. Místo jalových vášní – o pohromě, či požehnání – to chce rozum do hrsti, dokud je čas. Dnešní EU je docela jiná, než v době našeho vstupu – natož ještě o pár let dřív. Že by se vše, v čem očividně chřadne a degeneruje, obrátilo k lepšímu, postrádá viditelný důvod. O tom, kam až její eroze dojde – a čím to skončí pro nás – budou rozhodovat ti, kdo v ní hrají první housle. Nás postaví před hotovou věc. Že to nebude o „solidaritě“, ale právu silnějšího, neví jen beznadějný fanatik. Je to křižovatka vyžadující státníky, a ne Hujery. Politiky, nadané panoramatickou optikou. Schopností podnikat včas i praktické kroky. Identifikovat priority národního zájmu. Získávat pro ně všechny dostupné spojence. Být připraven na všechny varianty. Od zachování EU ve víceméně dnešním tvaru – až po její výraznou redukci. Jak v teritoriálním, tak věcném smyslu. Zdá se vám, že s tím někdo už aspoň začal? Dá se to čekat od kariér, vyhnaných prášky „spojenecké věrnosti“? Až bude ještě hůř, vynutí si to střídání stráží. Ty nové však zdědí „snědený krám“. V zemi, kterou ty dosavadní degradovaly na cizí kolonii, tentokrát v srdci Evropy – za pár nicotných postů i kont v daňových rájích. Pak bude ovšem „košile bližší než kabát“ i tam, kde mají od naší ekonomiky klíče. Poprava OKD vysílá zprávu, jíž nerozumí jen trouba nebo poskok. Tím víc to chce pracovat na alternativách už teď. S tou „ruskou kořistí“ je to jako s čertem na zlobivé děti. Strašidlo nesmí hlavně opustit tajuplnou tmu. Jinak je totiž jen pro smích. Co konkrétně by se tu stalo „ruskou kořistí“? Jestliže skoro vše, co vynáší zisk, už v cizích rukou je? Včetně karlovarských hotelů – i řady jiných kapacit – které si ruské subjekty už koupily? Z předchozí otázky zcela vydělme dohodu TTIP. Jakým způsobem se ve vás osobně vyvíjí úvaha ve smyslu „podepsat, nepodepsat“? Jak nahlížíte na současný stav procesu ratifikace TTIP? V klepetech „omezené suverenity“ už jsme. TTIP má dorazit i její vyzáblé torzo. Nastolit absolutní monarchii velkých prachů. A všemu, co jí ještě stojí v cestě, vzít oporu ve vymahatelném právu. Nás to postihne o to víc, že jsme jen kandrdas i v Evropě. Vláda do toho chomoutu poleze sama a po čtyřech. Právo veta má však i parlament. Tím větší musí pocítit tlak. Jako celek – i každý jednotlivý poslanec, ochotný národní zájem prodat. Funguje to. Musí se chtít. Minimálně tak, jako když hrozilo, že se v Brdech rozvalí jeden z dílů cizí „jaderné triády“ – a nás změní v cíl prvního protiúderu. Jak vážně v současné době vypadá hrozba ještě většího zbídačení třetího světa, zejména Afriky, v důsledku klimatických změn? Čili, bouře, záplavy a zejména sucho. Geolog Václav Cílek často opakuje, že v důsledku těchto procesů se můžeme „těšit“ na další migrační vlny do Evropy. Má pravdu? Existuje nějaké řešení? Václav Cílek není z těch, co malují čerty na zeď. „Třetí svět“ je drancován už třetí století – a leckde i déle. Proměna v „banánové republiky“ – či bonanzu zahraničních těžařů – mu vnutila ekonomickou strukturu, demolující jeho přirozené zázemí. Plení miliardy životů i přírodu. Plodí humanitární kalamity. Miliony migrantů vyhání už desítky let. Třeba v arabských „naftokraciích“ tvoří větší díl pracovní síly, než v západní Evropě i Americe dohromady. Dosud to ovšem byla nabídka, jdoucí panské poptávce naproti. Z vlny, valící se Evropou teď, však už trčí i hrot vzpoury. Pěsti na vrata metropolí, co „globalizaci“ všeobecné hojnosti jen naslibovaly. A nadělily ji jen hrstce kompradorů – kdežto ostatní masu drží pod prahem důstojnosti. Především to je to nové, čím stěhování národů míchá kartami, v nichž jde i o nás. Panstvo, mající to na svědomí, to chce „rozepsat“ i zemím a vrstvám, jež nikoho jaktěživ nedrancovaly. Tu demagogii odrazí jen zpráva, mířící až k jádru věci. Řešením je jen masivní reparace – na účet těch, komu z „třetího světa“ napadaly zlaté cihly. V podobě rozvojových investic, které mu vrátí práci a elementární důstojnost – a zkrotí i ekologická rizika. Nic polovičatějšího to stěhování už nezastaví. Právě to se však nerodí ani v zárodku. Čím později na to dojde, tím víc bude mezitím na koni fanatismus všeho druhu. Ve „třetím světě“ – i v samotné „pevnosti Evropa“. „Elity“ se k tomu nemají. Pouštět žilou umí jen nám. Právě o tom se zdá být i barnumsky avizovaný „plán B“, který začaly kuchtit v Bruselu minulé pondělí. „Muslimští bratři“ z Ankary se sice „zavázali“, že začnou migranty, které nám expedovali, brát zpátky. Jen ale pod podmínkou, že Evropa místo nich přijme jiné – „kus za kus“. Turecký pašalík tak dostane další miliardy přesto, že spustil totalitní teror i doma. V situaci, kdy si vraždou ruského pilota zadělal na sankce, které ho vyjdou na desítky miliard. A pokleslá reputace Turecka sráží dolů i příliv turistů z jiných zemí. „Plán B“ tak zatím vypadá spíš jako „záchranný balíček“ Erdoganovi. Zvlášť vytrucuje-li si i bezvízový režim s „Schengenem“. Lepší dárek si export chaosu a teroru do Evropy přát snad ani nemůže. Geneticky modifikované potraviny, téma diskusí o chudobě a kvalitě výživy. Jste pro jejich další rozvíjení? Souhlasíte s tvrzeními, že nejen geneticky modifikované, ale i jiné potraviny pochybné kvality začínají být problémem výživy chudší části obyvatelstva zejména v USA? Páteří amerického marketingu je „three-tiers concept“. Tedy prodej v zásadě stejného produktu, nabízeného ve třech kvalitách – „good“, „better“ a „the best“. „Globalizace“ to změnila v univerzální praxi. Velice markantně i v případě potravin. A to jak pro „třetí svět“, tak třeba i Českou republiku – oproti „staré Evropě“. Hordy bruselských byrokratů sepisují směrnice, jak nesmí vypadat kyselá okurka. Které jablko je „podměrečné“, a vhodné tak už jen na mošt. Kam všude nelze napsat „máslo“ nebo „rum“. Seznam té idiotské buzerace je samozřejmě ještě mnohem delší. Zato zákaz prodávat to samé – ve stejném balení, ale úplně jiné kvalitě – si nikdo sesmolit netroufne. U nás ta nižší přitom stojí mnohdy víc, než ta vyšší hned za Rozvadovem. Nejde jen o chuť. Internetem kolují i vážnější expertízy. Špičkoví odborníci tu varují před fatálními zdravotními riziky. Naše kuchyně je dnes, papírově vzato, zdravější než ještě docela nedávno. Počet klientů onkologických klinik se však téměř zdvojnásobil. Za pouhých deset let a v době, kdy se prý životní prostředí radikálně zlepšilo. Kde se ta expanze rakoviny bere? Čím to, že napadá stále mladší ročníky? A hlavně tlusté střevo i jiné orgány, kde hraje klíčovou roli právě to, co jíme a pijeme? Je to jen nahodilá synchronie? V Americe zarazí i jiná věc. Obezita – často tak obludná, jak ji Evropa skoro nezná – je tu typická pro příjmově nejnižší vrstvy. Ještě v 80. letech to byl okrajový jev. Už na prahu století však doslova zaplavil ulice. Přemírou kalorií tu bude jen u pár procent. Potraviny, upravené geneticky – či z chovů, přikrmovaných anaboliky - však konzumují hlavně tyto vrstvy. Dá se kauzální vazba vyloučit i tu? Atlas všech rizik, spojených s GMO a „urychlovači růstu tkání“, se teprve rodí. Co chvíli přibude nový signál. Z posledního v pořadí mrazí. Tvrdí totiž, že jsou to právě geneticky upravené potraviny, co lidské organismy zbavuje i reprodukční schopnosti. Ten zdroj to spojuje i s tím, co z jistých sejfů uniklo už před pár lety. Optimální počet světové populace – stálo v té „studii“ – je v řádu 1–1,5 miliardy. A vše nad tuto hranici je pro byznys už jen přítěží. Je to jen „konspirační“ folklór? Nebo něco víc? Ve světle všeho, o čem jsme hovořili... Jaké ekonomické recepty nyní potřebuje vyspělý svět? Novátorsky levicové typu nepodmíněný základní příjem, zdanění neproduktivního kapitálu, zdanění vyšších příjmů, ,,fair trade“ uspořádání vztahů mezi chudými a bohatými zeměmi... Nebo konzervativně pravicové, tedy vyšší odpovědnost jedince, odbourávání sociálního státu, snižování daní, liberalizace trhu práce? Nebo „národní kapitalismus“ typu Ruska a Číny, kde stát je v určitých oblastech velmi silný, kontroluje strategická a síťová odvětví, na druhé straně jsou tam nízké daně, snaha odbourávat byrokratickou zátěž... Pravice, schovaná za liberální frázi, je u cíle. Překročit vlastní stín už nemá kam. Ztuhla ve sfingu asociálního inženýrství. Těm „za vodou“ to lahodí. Opačný pól už jen dráždí. Toho se zastane víc i Orbán a Marine Le Penová. Dělat z nich fašisty je nesmysl. Z těch, kdo jim funí do zátylku, však už mnohdy ne. „Reformní“ levice vzdala i reformy, které by kapitalismus polidštily aspoň zčásti. Teď už se pere jen o koryta, která ho odlidšťují. Svět změní k lepšímu jen síly nalevo od ní. Jen jim tak zůstal i terén, kde se dřív utkávala soc.dem. s liberálním reformismem. Levici, která není na prodej, to nabízí nevídanou šanci. Rubem je zákeřná past. Tkví v tom, nakolik „reformovatelný“ je vůbec ještě svět, sevřený krunýřem dnešní ekonomické a politické moci. Restituce všeho, oč „sociální stát“ už přišel – a naopak jeho další expanze – je imperativem lidských práv, visících na dnešním oltáři hned nahoře. Je to však i jeden z klíčových směrů, jak děsivé disproporce dnešní ekonomiky aspoň zmírnit. Jenže už její dnešní provoz – a tím i financování sociálních položek – se zvládá jen za cenu dalšího zadlužování. Gordický uzel rozetne jen zásadní redistribuce příjmů. Ta je však tím posledním, nač „elity“ přistoupí po dobrém. Skutečnou změnu přinese až demokratizace vlastnické struktury. Základy se jí přitom dají klást už dnes. Například expanzí veřejného sektoru všude tam, kde ten privátní očividně selhává – anebo si z veřejného dělá dojnou krávu. Pokud jde o jiné reformní inciativy už dnes, osobně považuji za klíčové ty, jejichž cílem je redukovat parazitní rentu – i prostor, v němž si finanční „kasina“ smí hrát s „penězi jiných lidí“. Nejenom cestou „sektorového“ zdanění, ale i přímých mantinelů. Jen to vytvoří zdroje i na „základní nepodmíněný příjem“, zkracování pracovní doby i další humanizující kroky na opačném pólu. Razit ty požadavky, aniž se udeří na jejich skrytý rezervoár, znamená koledovat si o stigma, že je to levice, kdo chce veřejnou kasu zadlužit ještě víc. A přihrávat falešné alibi „elitám“, které nás do dluhové pasti ženou i nad ohlodaným torzem „sociálního státu“. Nepančovaná levice musí být oázou naděje. Na ale za cenu, že sama živí iluze. A dělá tak, jakkoli bona fide, užitečného idiota. To není pozvánka do čekárny, jak to dopadne. Ale kostra manuálu, jak na to. To, s čím levice přichází, nesmí znít jako dobromyslná suplika, jíž chybí vlastně jen pár poslaneckých hlasů – takže to možná napraví už příští volby. V poloze parlamentních tisků osloví jen hrstku. Chce to panorama reálných zájmů – a jejich demarkačních čar. Legitimních nároků – a žáby na prameni. Teprve pak se legitimní požadavky stanou silou, opřenou o vůli angažované většiny. Až jí dají i politický tvar. Jen tak má znovu šanci i to, co se už zdávalo banalitou. Dnešní produkční potenciál by uměl jak „nepodmíněný základní příjem“, tak kratší pracovní dobu i řadu jiných civilizačních skoků. Škrtí ho bludný kruh, v němž střečkuje akumulace kapitálu. I mnohem skromnější cíle jsou tak reálné až za jeho horizontem. Až to rozcestí nastane, začínat od nuly by bylo pozdě. Návrhy, atakující už dnešní poměry, musí mít i strategický rozměr. Právě tím jsou levice a „levice“ k rozeznání. Už na první pohled.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,910	Jozef Banáš: USA smrtelně potřebují bohatství Ruska. Vymývání mozků. Je jasné, o co se hraje, ale mlčí se o tom Nad vztahem výsledku amerických prezidentských voleb a situace v Pobaltí se na serveru Aktuálne.sk zamýšlí slovenský spisovatel a publicista Jozef Banáš. Podle jeho názoru ze všeho, co se děje v USA v souvislosti s prezidentskými volbami, je jasné jedno: Wall Street a zbrojařská lobby vítězství Trumpa nedovolí. Nemohou. „Mít v čele státu muže, který hlásá dialog s Ruskem, rozpuštění NATO a uvolnění napětí, je nepřípustné. Bez napětí a lokálních válek kšeft se zbraněmi nefunguje,“ píše Banáš. V kontextu očekávaných výsledků amerických voleb pozoruje také vývoj situace v Pobaltí. „Posilování NATO v oblasti je nejen strategickou odpovědí na jejich zbabranou akci na Ukrajině, ale je třeba si uvědomit, že Pobaltí je v jistém smyslu výchozím bodem do Arktidy. Když vezmeme v úvahu skutečnost, že USA se svými necelými pěti procenty obyvatel světa spotřebovávají téměř 50 % světových zdrojů, je jasné, že při této nenasytnosti se zdroje dostupné v USA vyčerpávají a je třeba je hledat tam, kde ještě jsou. Například v Rusku a Arktidě,“ domnívá se Banáš. Je jasné, o co se hraje v Pobaltí Poukazuje na to, že v ruském arktickém regionu je asi 80 % dosud objevených severních ropných ložisek. „V případě jejich čerpání bude světové ceny určovat lídr na trhu ropy a plynu, kterým bude Rusko. Navíc, v této oblasti jsou zásoby uranu, zlata, mědi, niklu, železa, wolframu, diamantů. Pokud by USA poškodily ruský arktický region, položí Rusko na kolena. Takže je jasné, o co se hraje v Pobaltí. Proto Rusové, poučení nejen Stalinovým selháním před začátkem druhé světové války, ale i věrolomností Západu v Sýrii, Libyi, Iráku, Afghánistánu či na Ukrajině, nečekají. Kaliningradská enkláva má jediný ruský nezamrzající přístav v Baltském moři – Baltijsk, který je domovským přístavem baltské flotily. Do Kaliningradské oblasti, která je v obklíčení NATO, přesouvají raketový systém Iskander, schopný nést jaderné hlavice,“ píše dále Banáš. Upozorňuje, že to, jak vyvolat napětí, si Američané vyzkoušeli na Ukrajině. „Stačí vyprovokovat národnostní vášně a ‚už to jede‘. Z celkového počtu obyvatel Lotyšska je 27 % Rusů, jen v samotném hlavním městě Rize tvoří 50 % obyvatel. V Estonsku je 25 % Rusů, v hlavním městě Tallin je jich 37 %. Litva má asi šestiprocentní ruskou menšinu, přičemž v hlavním městě Vilnius je asi 14 % Rusů,“ vypočítává Banáš. Aby to v Pobaltí „začalo“, stačí malá jiskřička Mediální vyvolávání obrazu Ruska ohrožujícího Litvu, Lotyšsko, Estonsko a Polsko je podle Banáše tradiční americko-bruselsko-berlínskou mediální předehrou ke zvyšování napětí. „Frankfurter Allgemeine Zeitung přinesl nedávno na titulní straně komentář k situaci v Pobaltí s jasným názvem: Strach před ruskou bleskovou válkou. Ale ani slovenské vymývače mozků nezaostávají a oslavují rozhodnutí NATO rozmístit v tomto regionu čtyři tisícovky vojáků,“ píše dále Banáš. Přiznává, že obavy pobaltských států a Polska z Ruska jsou v důsledku jejich trpkých zkušeností se sovětskými bolševiky oprávněné. Otázkou však je, nakolik se dnešní Rusko pod vedením Vladimira Putina podobá stalinskému Sovětskému svazu. Vsadím se, o co chcete Britský ministr obrany Fallon to řekl jasně: „Vyšleme tímto signál spojencům, že jsme připraveni je bránit před trvalou agresí Ruska.“ „Fallonovi připomínám, že jeho ‚předchůdce‘ Chamberlain též slíbil ochránit Čechy a Slováky ‚před trvalou agresí Německa‘, a jak Britové svůj závazek ‚dodrželi‘, už Fallon asi zapomněl,“ podotýká Banáš. Svěřuje se s tím, že je ochoten se vsadit, o co chcete, že když se prezidentkou USA stane Hillary Clintonová, situace v Pobaltí se prudce zhorší přesně podle vzoru Ukrajiny. „Ovšem v případě konfliktu kteréhokoliv pobaltského státu s Ruskem to už bude jiná káva než na Ukrajině,“ poznamenává Banáš. Celý text ve slovenštině je ZDE.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
5,914	Jsem naprosto šokována... Do redakce přišel dopis. Toto prý prováděli vysokoškoláci během státního svátku Paní Vladimíra Antošová si ve svém dopisu zaslaném naší redakci postěžovala na chování studentů školy UMPRUM v Praze. Vadilo jí, jakým způsobem reagovali na demonstraci 17. listopadu, která se uskutečnila na náměstí Jana Palacha v Praze. „Jsem naprosto šokována chováním studentů, kteří neváhali zneuctít jeden ze státních symbolů, a to hymnu České republiky! To, že vyvěsili z oken transparenty s textem Miluji islám a snažili se rušit průběh povolené demonstrace reprodukovanou hudbou, je odsouzeníhodné,“ zmínila Antošová s tím, že studenti pouštěli hinduistickou hudbu. Naprosto neodpustitelné však podle ní je to, že i přes výzvu k vypnutí hudby a zdůraznění, že se bude hrát státní hymna, došlo ještě k navýšení hlasitosti. „Vzhledem k tomu, že byl státní svátek a tudíž byly školy uzavřeny, je jasné, že je do objektu musel někdo pustit a tudíž se vše dělo s vědomím vedení školy,“ domnívá se autorka dopisu. „Pokud takto vychováváte naše mladé lidi k naprosté neúctě nejen ke státním symbolům, osobě prezidenta republiky, ať už jím je kdokoli, ale též k ignoraci pojmů jako je úcta, pokora, vlastenectví a ještě je podporujete v protiprávním jednání, předpokládám, že jste natolik zodpovědní a vyvodíte směrem k sobě důsledky,“ dodala a vyzvala vedení školy k vyjádření a studenty k omluvě. Celý text Vladimíry Antošové: Dobrý den, ráda bych se vyjádřila k chování studentů Vaší školy při včerejší demonstraci na Náměstí Jana Palacha v Praze.Jsem naprosto šokována chováním studentů, kteří neváhali zneuctít, jeden ze státních symbolů a to hymnu České republiky ! To že vyvěsili z oken transparenty s textem miluji islám a snažili se rušit průběh povolené demonstrace reprodukovanou hudbou ( o jejich hlouposti hovoří jasně to, že nešlo o hudbu islámskou ale hinduistickou) je odsouzeni hodné ale to, že přes výzvu k vypnutí hudby. a zdůraznění, že bude hrát státní hymna došlo ještě k navýšení hlasitosti je naprosto neodpustitelné !!! Vzhledem k tomu, že byl státní svátek a tudíž byly školy uzavřeny, je jasné, že je do objektu musel někdo pustit a tudíž se vše dělo s vědomím vedení školy ! Pokud takto vychováváte naše mladé lidi k naprosté neuctě nejen ke státním symbolům, osobě prezidenta republiky ať už jim je kdokoli, ale též k ignoraci pojmů jako je úcta, pokora, vlastenectví a ještě je podporujete v protiprávním jednání, předpokládám, že jste natolik zodpovědní a vyvodíte směrem k sobě důsledky. Ocenila bych, kdyby se k incidentu vedení školy veřejně vyjádřilo a dotyční studenti se omluvili ! : S pozdravem Vladimíra Antošová : Fotogalerie: - Uliční 17. listopad : Fotogalerie: - Bobošíková v akci : Fotogalerie: - Studenti a Pithart	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
3,244	Ruská Bílá kniha o Sýrii byla prezentována v RB OSN Rusko představilo v RB OSN Bílou knihu o aktivitách USA v Sýrii, jež měly za následek velký počet obětí mezi civilisty a velké škody, prohlásila na brífinku mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová. Vysvětlila, že jde o fotografické materiály vojenských aktivit USA a jejich spojenců v Sýrii. „Tyto fotografické materiály tvoří základ Bílé knihy o Sýrii, kterou Rusko prezentovalo v RB OSN," sdělila Zacharovová. „Její materiály jsou analyzovány a komentovány, uvádějí se jako nepopíratelná fakta. Stejně tak používá americké ministerstvo zahraničí materiály Bílých přileb a dalších pochybných nevládních organizací, avšak odmítá komentovat dokumentární svědectví, jež byla úředně připravena a předána jako oficiální dokument Radě bezpečnosti OSN. Proč je tomu tak, není vůbec jasné," řekla diplomatka.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
7,166	Protesty proti Trumpovi: Láska zvítězí nad nenávistí, volají tisíce lidí v New Yorku, v Los Angeles a Chicagu Ve Spojených státech už několikátý den pokračují protesty proti zvolení Donalda Trumpa 45. prezidentem USA. Tisíce lidí pochodují ulicemi New Yorku, Los Angeles, Portlandu a dalších měst a dávají najevo, že se jim ani trochu nelíbí, že by v Bílém domě měl zasednout Trump. Lidé mají obavy, že tento muž ohrozí jejich občanská a lidská práva. Skandování hesel „tohle není můj prezident„ a „láska vítězí nad nenávistí“ se podle informací zpravodajské agentury Reuters nesou z hrdel tisíců lidí ve městech po celých Spojených státech. Nejmohutnější protesty o víkendu zmítají New Yorkem, Los Angeles a Chicagem. Policie v Portlandu ve státě Oregon oznámila, že ke zklidnění protestů použila i střelné zbraně. Nikdo nebyl zabit, ale asi dvacet osob bylo zatčeno. Napětí eskalovalo poté, kdy policie vyzvala demonstranty v Portlandu, aby se rozešli. Ti však rozkaz neuposlechli a začali na policisty házet zápalné láhve. Dvaašedesátiletá Mary Florin-McBrideová pochoduje New Yorkem a podle vlastních slov je zděšená. „Jsme zděšeni tím, jak neuvěřitelně nekvalifikovaný, mysoginní, rasistický člověk byl zvolen. Na platformě plné nenávisti,“ kroutí hlavou dáma pracující v bance, která si nesla transparent „Ne fašismu v Americe“. Lidé na demonstracích si nesou i mexické vlajky či vlajky gayů a leseb. Občané oznamují své obavy z toho, co teď bude se řadou menšin žijících ve Spojených státech. Tyto obavy potvrzuje i šestačtyřicetiletá Evelyne Werzolová. Přišla do Spojených států z Jihoafrické republiky, odkud prchla kvůli praktikám policejního státu. „Viděla jsem utlačování lidí a jsem smutná z toho, co se děje s americkým snem. Přišla jsem, aby žil dál,“ prozradila. Protesty probíhají s ohledem na jejich rozsah celkem pokojně. Stojí za pozornost, že Donald Trump původně protesty odsoudil jako neférové, ale později na sociální síti Twitter napsal, že vítá občanskou angažovanost svých spoluobčanů. Prý věří, že se národ nakonec sjednotí a všichni společně budou na Ameriku opět hrdí.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,923	Jsme na pokraji kolapsu. A do vesmíru se neodstěhujeme, na to nespoléhejme, nadnáší český vědec zásadní úvahu. A má řešení „Za co platí Evropa?“ V historických i geografických souvislostech popisuje vědec Boris Valníček důvody, proč „se masy obyvatel začaly dobývat do Evropy“. Své aktuální zamyšlení poskytnul Parlamentním listům. Doktor Valníček za války působil v domácím odboji, pracoval v Astronomickém ústavu ČSAV a vedl také astronomickou část kosmického výzkumu programu Interkosmos. Doktor věd Valníček velmi úspěšně také publikuje, vydal 150 odborných prací. Za co platí Evropa? Asi se mnoho současníků dívá s podivením na to, co se odehrává na jihovýchodě a jihu od evropských zemí, a kladou si otázku, jak je to možné, že se masy obyvatel těchto zemí začaly dobývat do Evropy. Bohužel, podivení není na místě. Došlo prostě k situaci, k níž dojít muselo, především v důsledku předchozího vývoje. Když se podíváme do historie zemí Afriky, Blízkého i Dálného východu, pak musíme konstatovat, že současný stav je jen následek stavu minulého. Počínaje 17. stoletím docházelo k zotročování obyvatel v řadě těchto zemí – už od r. 1619 na území Spojených států byli přiváženi z Afriky první černošští otroci (otroctví v USA skončilo až o dvě století později, v polovině 19. století). V 19. století nastal rozvoj objevných cest v Africe a v Asii, následkem byla kolonizace řady zemí. V Africe došlo k dělení kontinentu mezi osm evropských států, takže počátkem 20. století, r. 1900, je rozdělena mezi Anglii, Francii, Německo, Portugalsko, Španělsko, Belgii, Itálii a Turecko. Po prvé světové válce Afriku opustilo Německo, a ostatní státy si jeho podíl rozdělily. Po druhé světové válce došlo sice k osamostatnění některých zemí (Libye, Somálsko, Tunisko, Maroko, Ghana, Egypt), ale r. 1957 stále 6 evropských států ovládalo řadu území: Stát Plocha x 1000 km2 Obyvatel x 1000 Francie 10537 42718 Anglie 5001 63390 Belgie 2398 16580 Portugalsko 2060 11327 Itálie 514 1269 Španělsko 308 1102 (Prof. Vlastislav Haufler, Afrika, 1957, Pedagog.naklad.) Celková rozloha kolonií byla 69 % kontinentu. I když v pozdějších letech se řada dalších oblastí osamostatnila, vliv koloniálních mocností tam zůstal dodnes. A má rozhodující vliv i na současný vývoj. I když řada států, které tam vznikly, má vlastní vládu, neplatí to o ekonomice.Ta je převážně v rukách koncernů, ovládaných bývalými koloniálními státy, navíc s podílem Spojených států. Jedná se především o těžbu všech možných surovin, ať už jsou to kovy, ropa, drahé kovy, diamanty apod. Výnosy ovšem plynou do ciziny, takže v místě zůstává jen levná pracovní síla, vlastní průmysl se nerozvíjí stejně jako např. školství, zdravotnictví a infrastruktura všeho druhu. Životní úroveň je nízká, a tak – asi i pod vlivem televize, filmů, příp. internetu – narůstá touha po lepším a pohodlném životě rozvitých zemí. Nemalý podíl na tom má také řada místních válek v důsledku kmenových sporů, často živených odjinud, zejména v Súdánu, Nigérii, Lybii, Angole, Somálsku, aj. V poslední době je to pak činnost Islámského státu, který usiluje zřejmě o sjednocení rozptýlených hnutí a jejich ozbrojených složek. Nedá se vyloučit ani možná snaha o obnovu Osmanské říše, která svého času obsahovala balkánské státy, Řecko, značnou část severní Afriky a Sýrii s Irákem, včetně Turecka. Prvá prohlášení IS to naznačovala. Stejně je tomu v zemích Blízkého východu a Asie. Tyto oblasti jsou dlouhodobě vystaveny územním sporům a místním válkám, přitom v době celkem nedávné i v současnosti. Takže Afrika a Blízký východ jsou oblasti politicko-ekonomické nestability. V současnosti se na tom nejvýznamněji podílí Syrie, která od r.1516 do r.1918 byla součástí Osmanské říše a byla relativně stabilní zemí. Prvou světovou válkou Osmanská říše zanikla, a tak r. 1918 se stala Sýrie mandátním územím pod správou Francie. Po r. 1946 s koncem 2. světové války po rezoluci OSN mandát Francie skončil a v Sýrii vznikly zmatky. I když Sýrie existuje od té doby jako samostatný stát, je značně nestabilní, zmítaná pučistickými skupinami a v současnosti zejména IS. Podobně je tomu v Iráku, bývalé součásti Osmanské říše. Po r. 1920 to byl britský mandát Mezopotámie, pak Irácké království, od r. 1958 Irácká republika, od r. 1978 diktatura – Saddám Husejn. R. 2003 napaden USA, boje do r.2011, nyní parlamentní republika. Od r. 2014 IS ovládá severní oblast Iráku… Obdobná situace je nyní v Afghánistánu a v Saúdské Arábii. Afghánistán byl od 10. – 11. století pod vládou Peršanů, Mongolů, Arabů i Turků. Od r. 1747 se stal samostatným feudálním státem, poč. 19. století se tam střetly zájmy Ruska a Anglie, důsledkem byly 3 anglo-afghánské války (1838, 1878 a 1919). Od r. 1919 do r. 1978 vláda chánů, skončila smrtí Muhameda Dávida chána a r. 1979 vypukla válka Afghánistánu s Ruskem, trvala do r. 1989. Po 11. září 2011 byl Afghánistán napaden USA a spojenci, vznikla „demokratická“ vláda, avšak boje pokračují dosud. Rozdílná je situace Iránu (dávná Persie), kde sice vládne šíitské duchovenstvo, ale od r. 1979 je to přitom islámská republika. Země má vyspělý průmysl, školství na vysoké úrovni, stabilní ekonomiku, zejména díky ropným zásobám (11% světových zásob). 60 – 70% svých potřeb země vyrábí doma, má dnes už např. vlastní kosmický program. Je to v současnosti nejvíce konsolidovaný stát Blízkého východu. Pro úplné vykreslení situace je třeba ještě vzít v úvahu několik menších zemí, např. Jemen, Libanon a další v oblasti Perského zálivu, jako Kuvajt a Emiráty, to ale celkový obraz nemění. Z uvedeného přehledu vyplývá celkový obraz situace: arabský svět (převážně islámský) představuje oblast téměř 400 milionů lidí v oblasti Blízkého východu a severní Afriky. Afrika – to je celý světadíl s asi 755 miliony lidí. Dohromady s Blízkým východem to je tedy 1,155 miliardy lidí. Evropa naproti tomu má asi 465 milionů obyvatel, výsledná bilance je pak zajímavá při porovnání hustoty obyvatelstva na 1 km2: v Evropě prakticky ve všech státech je to více než 100 osob na 1km2, zatímco v Africe je to 10–60 osob na 1 km2, přitom obrovské plochy stepí a pouští jsou neobydlené. Pro srovnání je ještě třeba uvést Spojené státy americké s průměrnou hustotou asi 31 osob na 1 km2. Přitom jsou značné plochy USA neobydlené. Je zřejmé, že Afrika a Blízký východ sloužily po dvě století jako levné a dostupné zdroje surovin, které se odtud čerpaly pro potřebu „civilizovaných“ zemí Evropy a Ameriky, při čemž za to dostávaly velice málo, někde téměř nic. Namísto výstavby škol, nemocnic, průmyslu, se jejich bohatství jen rabovalo. Nelze se pak divit, když tito lidé ve své prostotě srovnávají své životní podmínky s těmi v Evropě a USA, jak jsou jim prezentovány sdělovacími prostředky. Z toho plyne jejich touha a snaha docílit téhož, aniž by byli schopni si uvědomit, že cesta k tomu vede přes pilnou práci a vzdělání. Zabránit tlaku přistěhovalců z těchto zemí násilím je velice problematické. Jediná rozumná cesta k tomu je vytvoření organizace, která v popsaných oblastech bude provádět dlouhodobou osvětu, která těmto lidem ukáže smysl života a cestu k blahobytu Evropy a ostatních. Samozřejmě to vyžaduje síly a prostředky civilizovaných zemí a je to cesta na dlouhou dobu. Je přitom třeba respektovat místní zvyklosti a podmínky. Není možné v těchto zemích stále jen intervenovat a nutit jim „demokracii“. Oni sami musí poznat, co je pro ně dobré, a co ne. „Civilizovaný“ svět těmto lidem a jejich zemím mnoho dluží. Náprava ale nemůže být snadná ani rychlá. Je přitom nezbytné se zamyslet nad vzniklou situací, ta je vlastně na pokraji kolapsu celé naší civilizace, která se zatím příliš nezabývala zásadní otázkou v pozadí: kolem r. 1800 na celé této planetě byla 1 miliarda lidí. V současnosti, tedy po dvou staletích, jich je miliard 7. A jak nás ujišťují demografové, koncem tohoto století jich bude 10 miliard. Dnes už víme, že ubývá voda, v důsledku oteplování se mění podmínky pro zemědělství, jsou problémy s energetikou atd. Je tedy třeba klást otázku, jak a kdo tuto situaci bude řešit. Perspektiva celkem neradostná. Do daleké budoucnosti se určitá naděje rýsuje, vzhledem k faktu, že v průběhu posledních 500 000 let se střídaly ledové doby s oteplením. Je tedy pravděpodobné, že současné pro život mimořádně příznivé období s oteplením bude končit a přijde další doba ledová, která poměry na planetě vrátí do rozumných mezí. Ovšem bude to za 500 let, za 1000 let? Nebo to nebude vůbec? A jak této situaci čelit? Odpověď těžko hledat. Spoléhat na pokrok techniky v takovém měřítku, že lidstvo se bude stěhovat jinam do vesmíru? To je nesmysl, chiméra, dobrá jen na balamucení lidí. Boris Valníček	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
2,596	Muslimský vrah-řidič, který včera pokosil nejméně 19 lidí, přijel v rámci akce na obohacení USA. Vážně. Tady je to napsáno Osm mrtvých z cyklostezky na Manhattanu v New Yorku je výsledkem dalšího řádění teroristů. Devětadvacetiletý islamista, pocházející z postsovětského Uzbekistánu, se přitom do USA dostal za prezidenta Obamy v rámci programu na „podporu diverzity obyvatelstva“, ve kterém se desetitisícům vylosovaných imigrantů jen s minimální kontrolou bianco rozdávala povolení k trvalému pobytu. V New Yorku velmi pravděpodobně došlo k dalšímu teroristickému činu. Muž najel dodávkou do skupiny cyklistů na cyklostezce a výsledkem je prozatím osm mrtvých a minimálně dvanáct zraněných. Zasáhnout měl kromě cyklistů také školní autobus, kde jeho řádění odskákali dva školáci. Když skončil řádění se svým pick-upem, vylezl z něj a pokračoval přímo na ulici se dvěma střelnými zbraněmi. Pak jej policisté zadrželi. Na místě činu byl zadržen devětadvacetiletý Sayfullo Habibullajevič Saipov, imigrant pocházející z Uzbekistánu. Jeho vina je vysoce pravděpodobná vzhledem k tomu, že byl zadržen poté, co opustil dodávku, kterou byl útok spáchán, a běžel ulicemi se dvěma zbraněmi v rukou. Podle svědků měl ještě při opouštění vozu vykřikovat „Alláhu Akbar“. Televize CBS následně do vysílání sehnala bezpečnostního experta Frana Townsenda, který jí sdělil, že pachatel mohl podle dostupných důkazů patřit ke skupině Islámské hnutí Uzbekistánu, které se dlouhé roky samo definovalo jako odnož organizace Al-Káida, než se v roce 2015 přihlásilo ke spolupráci s Islámským státem. Obě organizace přitom nabádají své souvěrce, aby k útokům využívali právě neobyčejně efektivní metodu najíždění těžkými vozy do davů ve městech. Sám Saipov se měl podle médií hlásit k Islámskému státu. Demokratický guvernér státu New York Andrew Cuomo však trval na tom, že se jednalo o „osamoceného vlka“. Guvernér pak pronesl ještě tato slova: „New York je mezinárodním symbolem svobody a demokracie a my se nenecháme zastrašit.“ Televize CBS také přišla s informací, že podezřelý Sayfullo Saipov přišel do USA v rámci oficiálního vládního programu na podporu národnostní diverzity obyvatelstva. V jeho rámci se každý rok losuje 50 tisíc imigrantů z „nedostatečně zastoupených“ zemí, kteří dostanou povolení k trvalému pobytu, tzv. „zelenou kartu“. Bez ní není možné v USA trvale žít. „Výherci získávají trvalé oprávnění k pobytu, opravňující je i jejich rodiny žít, studovat a pracovat v USA jako jejich trvalí obyvatelé,“ píše se na oficiálním webu loterie. Jedná se o oficiální vládní program. Jenže jak poznamenávají některé weby, řada „nedostatečně zastoupených“ zemí, na které je program zacílen, je současně velmi bezpečnostně rizikových, což činí program terčem kritiky mnoha lidí, včetně vlivných zákonodárců. Omezit program, respektive zohlednit při výběru podporovaných zemí také bezpečnostní rizika, chtěl od počátku svého úřadování i prezident Trump. Devětadvacetiletý Saipov pochází z Uzbekistánu, který byl zařazen do loterie, a zelenou kartu na základě loterie získal v roce 2010, za prezidenta Obamy. Již v následujícím roce varovala vysoce postavená imigrační úřednice Janice Kephartová při oficiálním slyšení před kongresmany, že „Program vízové rozmanitosti je nešťastným slepým bodem v našem imigračním systému, který pozbyl jakýkoli účel“. Podle expertky se od vítězů loterie nevyžadovalo prakticky nic, jejich identita vůbec nemohla být řádně prozkoumána. „Nikdo neví, kdo jsou tito lidé a proč přišli do USA. Celý tento program je velkým bezpečnostním rizikem a teroristé či zločinecké organizace jej využívají nejen ke vstupu do Spojených států, ale i k tomu, aby přivedli své komplice,“ řekla tehdy Kephartová. CELÉ SLYŠENÍ BEZPEČNOSTNÍ EXPERTKY V KONGRESU „Jediným požadavkem pro účast ve slosování byl vysokoškolský diplom nebo praxe spojená se získáním nějakého certifikátu trvající alespoň dva roky z posledních pěti. Ve většině ze zemí, zařazených do programu, přitom nelze ověřit ani dosažené vzdělání, natož identitu člověka,“ varovala expertka. Mezi země, jejichž obyvatelé jsou řazeni do slosování spadá například i Afghánistán, Irák, Sýrie, nebo dokonce Somálsko a Libye, označované někdy jako „padlé státy“, kde momentálně není oficiální vláda schopna vykonávat svou moc na celém území. O těchto lidech nemají USA přehled ani na svém území. U tohoto pachatele se například zjistilo, že měl řidičák vystavený na Floridě, žil ve státě New Jersey a pracoval jako řidič pro společnost Uber v New Yorku (jeho licence ale již byla zrušena, jak společnost Uber po činu rychle oznámila). Když prezident Trump přišel s návrhem na přísnější regulaci vstupu do země, byl za to hlavním mediálním proudem unisono strhán. Liberální The Washington Post psal o „tvrdé linii“ a o imigrantech, kteří by kvůli Trumpovi ztratili tento nárok, se dojemně rozepisoval jako o „lidech se snem“ (v originále „the dreamers“). Vlivní politici z opoziční Demokratické strany mezitím vydávali šokovaná prohlášení, že „tohle prezident nemůže myslet vážně“. Samotný prezident Trump uvedl, že je „jako rodák z New Yorku“ velmi šokován; a v oficiálním prohlášení Bílého domu uvedl, že poskytne veškerou součinnost. Na svém twitteru pak připsal: „Nesmíme Islámskému státu dovolit, aby vstoupil k nám, až jej porazíme na Blízkém východě a jinde. Už dost.“	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
6,718	Ochranka, která si režiséra Rychlíka spletla s bezdomovcem, prý postupovala správně. Bylo to brutální, oni mi tykali, trvá na svém umělec Mé jediné „nevhodné“ chování bylo, že jsem si zdřímnul a chtěl jsem čaj, říká o incidentu na pražském hlavním nádraží režisér Břetislav Rychlík v rozhovoru, který zveřejnil server Lidovky.cz. Rychlík trvá na tom, že zásah ochranky na hlavním nádraží v Praze, která ho minulý týden v pátek vyvedla z budovy po slovní potyčce s obsluhou kavárny A Café, nebyl v pořádku. „Určitě mi nedrtili ruce, ale proč mi sprostě nadávali? Nesouhlasím s tím. Mně se ten zásah zdál teda brutální,“ míní. Celý text je ZDE Jenže, jak server připomíná, podle šetření Správy železniční dopravní cesty byl zásah oprávněný. Kamerový záznam z hlavního nádraží v Praze totiž ukázal, že proti režisérovi Břetislavu Rychlíkovi ochranka nepoužila nepřiměřené násilí. Tvrdí to alespoň Správa železniční dopravní cesty, která objekt spravuje. Rychlík s prvním výsledkem šetření nesouhlasí a míní, že se obsluha i ochranka chovaly hrubě. Incident se však podle serveru i nadále prošetřuje, neboť stále není jasné, zdali ochranka docentovi JAMU nadávala, jak tvrdí režisér. Zástupci Správy železniční dopravní cesty tvrdí, že proti Rychlíkovi na hlavním nádraží v Praze ochranka zasáhla oprávněně. Reagovala prý na žádost obsluhy A Café kvůli jeho nevhodnému chování. „Mám natočené, jak žádám tu slečnu, aby zopakovala, že mě poslala do pr**. Stále jsem ji dokola žádal, ať to zopakuje. Na základě toho přiběhli nějací borci, vytáhli mě ven a nadávali mi. Co to je za šetření? Nechoval jsem se tam nevhodně. Nenadával jsem jí, dokonce jsem ji oslovoval madam,“ uvedl Rychlík. Kamery potvrdily, že proti Rychlíkovi nebylo použito nepřiměřené násilí. „Ale ty kamery dokazují co? Že mě vyvedli? Oni takhle vyvádějí lidi? Podle mě je to zvůle a lidem by neměli takhle tykat a nemají jim nadávat. Kdyby ti policisté byli k něčemu, tak dosvědčí, že jsem se jich několikrát ptal, jak je možné, že je vyveden člověk za to, že si chtěl dát čaj. Co je nestandardní chování k obsluze? Že si objedná čaj a oni ho pošlou do prd*. Mé jediné ‚nevhodné‘ chování bylo, že jsem si zdříml a chtěl jsem čaj,“ prohlásil Rychlík.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
7,478	Sloužili jste nacistům, budete sloužit i islámu! Orgán znovu popotahuje Kláru Samkovou, ale ta vycenila zuby Advokátka Klára Samková stále čelí problémům kvůli projevu o islámu, který pronesla v květnu na semináři v Poslanecké sněmovně. Advokátní komora, které je členkou, chce prošetřovat, zda se nezpronevěřila etickému kodexu advokáta. Pozoruhodné je, že vyšetřování začíná již podruhé. Zahájení řízení. Skončení řízení. A zase zahájení řízení. Česká advokátní komora má kolem advokátky, která se proslavila svým tvrdým útokem na islám, očividně napilno. Advokátka zveřejnila na svém facebooku rozhodnutí, kterým se s ní opět zahajuje kárné řízení. Samková se v květnu zúčastnila debaty v Poslanecké sněmovně o islámu. Přednesla projev, který vzbudil značný rozruch, a to i v anglickému překladu ve světě. Konference nesla název „Máme se bát islámu?“ a Samková jednoznačně odpověděla, že se ho bát nemáme, máme s ním bojovat a zničit ho. „Je stejný, jako byl nacismus, fašismus, komunismus. Je takovým přes to, že se skrývá za náboženství, ačkoliv ve skutečnosti je především státní zločinnou a zločineckou ideologií a nereformovatelným systémem vládnutí,“ pronesla o islámu. Po vyslechnutí tohoto hodnocení muslimské víry se v publiku zvedl velvyslanec Turecka a opustil sál. PŘEČTĚTE SI CELÝ PROJEV KLÁRY SAMKOVÉ Následovalo sugestivní líčení, jak tato válka proti islámu bude vypadat, a celý projev Samková vygradovala apokalyptickým popisem, jak dopadnou vyznavači islámu poté, co budou poraženi na hlavu: „Důsledkem násilných činů vyvolaných muslimy a války, která z toho vzejde, bude naprostá záhuba islámské ideologie. V islám bude věřit pár zdegenerovaných jedinců zalezlých v poušti, ze které bude do nekonečných bažin marně vytékat nepotřebná a nežádaná ropa, pár jedinců, kteří budou skřehotavými hlasy vzpomínat na dávná světla v ulicích Damašku a na krásy Mekky, po které nezbude nic než díra do pekla. Těchto pár bezejmenných jedinců bude zbytkem lidstva zavrženo jako odpad, který sešel z cesty k Bohu a nikdy ji nemůže nalézt, protože pohrdli tím, v čem našel Bůh zalíbení, totiž lidmi. Rozuměj: všemi lidmi a celou touto planetou.“ Akce se odehrála 18. 5. letošního roku a 25. 5. obdržela advokátka dopis na hlavičkovém papíře České advokátní komory. Ta advokátku informovala, že na ni obdržela stížnost a že zahajuje její šetření. Iniciátorem celého vyšetřování byl tajemník komory JUDr. Ladislav Krym, který oficiálním orgánům zaslal stížnost, na jejímž základě začaly konat. Následným vyšetřováním byla stížnost označena za nedůvodnou. S tím se však tajemník komory Krym nespokojil a v září zaslal orgánům komory další podnět k zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že při prvním řízení si kontrolní orgány Advokátní komory nebyly schopné sehnat text projevu, poradil jim protentokrát, ať jej hledají na internetu. Následně tedy Kontrolní rada České advokátní komory znovu zahájila řízení s advokátkou Samkovou. Když si její členové projev Samkové (který je již od května k dispozici i na webu PL) v listopadu konečně prostudovali, shledali podezřelou pasáž, ve které Samková mluví o tom, že islám je ve skutečnosti totalitní ideologie, která se skrývá za náboženství a zneužívá právní ochrany náboženství v euroamerickém právním systému. Následně komora vyzvala Samkovou, aby se k obviněním vyjádřila. Ta tak učinila právě dnes. Ve svém vyjádření doktorka Samková uvedla, že vyřčená slova jsou filozoficko-právní úvahou, a pokud chce Česká advokátní komora „prověřovat“ názory advokátů, prokazuje tím, že není politicky nezávislou organizací. „Svým jednáním by navázala na doby své poslušnosti a poslužnosti dvěma totalitním režimům – nacistickému a komunistickému – a zřejmě bude usilovat vetřít se do přízně i režimu islámskému,“ odepsala advokátka. Disciplinární řízení v rámci České advokátní komory může skončit až odebráním licence k provozování advokátní praxe, což znamená faktický zákaz činnosti. Postižený advokát se může bránit správní žalobou, jejíž projednání ovšem v Praze trvá minimálně dva roky. A celou tu dobu nemůže pracovat.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
5,970	Kandidát na šéfa KSČM Skála: Tam, kam dnešní vláda, nehnala české jednotky ani „Třetí říše“. Stěhování národů zvrátí až úplně jiná Evropa... ROZHOVOR Historik, publicista a jeden ze dvou uchazečů o post předsedy KSČM Josef Skála se pro ParlamentníListy.cz zamýšlí nad aktuálním vývojem v nejzávažnějších otázkách světového dění, jako jsou Sýrie, migrační krize, pokles čínské ekonomiky i hrozba nové světové ekonomické krize. Západní Evropa nás podle doktora Skály vnímá jako kolonii a není důvod nemít normální vztahy s Ruskem, na jehož trhu se můžeme plně realizovat. A Merkelová? Z jejích grimas a řeči těla je prý vidět odevzdanost hraničící s kapitulací. Pane doktore, zaměřme se nejprve na Sýrii. Ruská média ještě před příměřím halasně tvrdila, že Asad už v bojích rozhodl ve svůj prospěch, a současně obviňovala tureckého prezidenta Erdogana, že pomáhá IS tak, že jeho rodina od radikálů kupuje ropu, a tím pádem Erdoganův vztek na vývoj v Sýrii souvisí s tímto faktem. Jak situaci střízlivě a nepropagandisticky posoudit? Jít skutečně o „občanskou válku“, zbraně mlčí už roky. „Assad must go!“ je však cílem vnější agrese. Fanatické verbeže, posbírané napříč světem. Pasou ji temné monarchie, turecký despota – a „liberální demokracie“. Být Asad „zkurvysyn, ale náš“, projde mu cokoli. Není však jedno ani druhé. Sýrii zdobí tolerance nevídaná široko daleko. Civilizace více lidských práv než v ostatní Arábii dohromady. Obojí umějí jen suverénní země. To proto „Assad must go!“. I za cenu statisíců životů a děsivé devastace. Damašek měl padnout v říjnu. Putin však není Gorbačov. Spojence nehází přes palubu. „Válku s terorem“ nesimuluje. S krvelačnou chátrou nekoketuje. Válčí s ní bez uvozovek. Klid zbraní umožnila až konstelace jako ta v Donbasu. Zvrat, kdy bere na ramena „zkurvysyn, ale náš“. „Změna režimu“ se nekoná. Ten debakl je i varováním pro příště. „Unipolární“ moci zvoní hrana. Moskva obnovila v regionu suverénní part. Do Kremlu se hrnou potentáti, kteří tam nepáchli už roky. Asad vypisuje volby, jaké v okolí riskuje málokdo. Horor o „nenáviděném tyranovi“ dostává ránu z milosti. Obama zkouší neztratit tvář. Bu bu bu na „Asada, nebude-li plnit“, je jen krmivem pro „presstituci“. Všelijakými „Plány B“ sice vyhrožuje i nejedna regionální satrapie. Ten, komu říkají pane, však své „zkurvysyny“ zřejmě drží na uzdě. Erdogan IS nepomáhal jen coby pašerák kradené ropy. Turecko je i hlavní průchoďák jeho fanatiků a zbraní. Sem vede i stopa k provokaci „pod falešnou vlajkou“, jež měla z Asada udělat „chemického vraha“ – a zinscenovat casus belli. Erdogan sní o vzkříšení otomanské zombie. Do Sýrie chtěl vyslat i vlastní divize. A válku s Damaškem i Moskvou tak vnutit i celé NATO, nás nevyjímaje. Z Ameriky za to dostal za uši. Hroutí se mu svět. Teror, jímž dusí i domácí opozici, mu dlouho nevydrží. „Změna režimu“ zraje v Ankaře. Už to přetřásají i jinak bohabojné zdroje. V Evropě začala smršť zostřování ochrany hranic. Rakousko na hranice vysílá další vojáky, omezuje počet běženců, kterým udělí azyl, a Německo se zlobí, že tímto krokem Rakušané uprchlíky v podstatě přeposílají do Německa. Na makedonské hranici nepouštějí Afghánce a plán Angely Merkelové na dohodu s Tureckem zjevně zatím v EU podporu nemá. Co k jednotlivým položkám v migrační krizi říci a v co lze doufat? Uprchlická krize je z těch, na něž je dnešní Evropa krátká. Nosí jich na hrbu celý ranec. To, že „jí všechno příliš trvá“, je až příčina druhého řádu. Stěhování národů je pomstou za to, jak s nimi nakládá panstvo „zlaté miliardy“. Za šaškárny „multikulti“, jimiž se z toho vylhává. Jsou dvojčetem těch kolem „romské kultury“, jimiž si myje pracky „samet“. Za to, že srazil Romy do ghett. Tahanice kolem „hotspotů“ honí kočku za ocas. Stěhování národů zvrátí jen světlo na konci tunelu. Právě to ovšem panstvo v plánu nemá. „Vracet nakradené“ se nechystá. „Třetí svět“ si pachtuje jako Klondike i do budoucna. Těm, komu dluží, nenabízí ani „New Deal“, natož „Marshallův plán“. Dokud těm Harpagonům říká pane i náš kontinent, migrační krize má jen dva konce. Buď ji zastaví střílny „pevnosti Evropa“. To ovšem hrozí „střetem civilizací“, mrzačícím i tu naši. Nebo to „elity“ vzdají v sobecké naději, že je uhlídá ochranka – a slízne to jen plebejské podhradí. Migrační tsunami zvrátí až jiná Evropa. Ta, jež si vynutí, o čem jsou demokracie a lidská práva doopravdy. Migrační krize jí dává argumenty, jaké dosud neměla. Orloj ukazuje za pět minut dvanáct. Už i západní média si všímají obtížného psychického rozpoložení Angely Merkelové, mluví o únavě, vyčerpanosti a podobně. Jakým způsobem lze nyní, po zhruba tři čtvrtě roce migrační krize, zhodnotit výkon Merkelové v této věci a jak to zasadit do kontextu její celé politické kariéry? Chovají se k ní média férově, nebo jí ubližují? Angela Merkelová není lídr, který se nadchne pro velký cíl – a vyrazí s ním klidně i proti proudu. Je z ranku politických ouřadů, jež si počkají, kam se vrtne většina. Tentokrát trucuje – a značně riskuje. Z grimas i „řeči těla“, s nimiž to dělá, září nulové štěstí. Spíš odevzdanost hraničící s kapitulací. Bezmoc před silou, s níž nehne, i kdyby se rozkrájela. Tohle vypadá na šmíráka, jenž sbírá a pak staví do latě. Pod uměleckým jménem NSA. Spojencům leze do soukromí všem. Média ovšem, když ji Snowden načapal, přetřásají vlastně jen „Bundesmutti“. Další indicie se vynořila před pár dny. Na portálu devátého kanálu izraelské televize. A tedy média země, s níž to „Velký bratr“ peče obzvlášť důvěrně. Řeč je o dvoudílném dokumentu stopujícím kancléřčinu politickou pubertu. Že v Akademii věd šéfovala svazácké propagandě a „fondu solidarity“ – a pečená, vařená byla i v SSSR – na ni práskli už němečtí paparazzi. Izraelský portál jde ještě dál. A ve výtahu, jímž to brala zamlada, identifikuje i šarže „Honeckerovy tajné policie“. Dokonce nejen v NDR, ale i po anšlusu. Brutální je už titulek – „Angela Merkelová jako hadí vejce Stasi“. Izrael tu hru na nervy nabízí i rusky (zde a zde). Kolik je na ní pravdy – a kolik fabulace – je téma pro znalce. To, nač se ptáte, klade jinou otázku: jsou mediální šťouchance – a kraul vyhaslé kancléřky proti proudu – jen mimoběžky v tu samou chvíli? Anebo jsou to spojené nádoby? Platí-li za druhé, je tu corpus delicti. Na téma, kde leží režie uprchlické vlny – i co vše investuje do nátlaku, aby si Evropa škodila v ukázněném haptáku. Evropští lídři se na summitu dohodli s britským premiérem Cameronem, který doporučil Britům hlasovat v referendu pro setrvání v EU. Reakce uvnitř konzervativní strany na dohodu jsou velmi nepříznivé, například vlivný londýnský primátor Boris Johnson bude pro vystoupení z EU a stejně tak i někteří Cameronovi ministři. Udělal David Cameron dobře, když se rozhodl kopat za EU? Ta maškarní rozněžní jen IQ tykve. Je to striptýz dvojího metru. Jít „Evropě“ skutečně o „koherenci“ a „solidaritu“, žene Camerona ke všem čertům. A pustí se do řešení toho, co ji rve na kusy a plní náměstí řízkům, z nichž běhá mráz. Řecko, vydrancované vykuky, balancuje na hraně civilizační propasti. Učitelé tam objíždějí sedláky, aby jim pro žáky usínající hlady dali pár pytlů mouky. Turecký bašibozuk tam expeduje hladové krky až z Pákistánu a černé Afriky. Řeckem otřásají generální stávky. „Banksteři“ mu neodpustí ani vindru. Z bruselské smetánky lezou jen farizejské plky. Kdejaký moula jim sekunduje tlachy, zda Athény rovnou „nevyloučit“. Řecko je návěstím trendu, a ne kapky v moři. Cameron je pitbulem „elit“ odkojených sociálním darwinismem. Za „břemeno bílého muže“ mají už to, že jim z těch kolem padají zlaté cihly. Je to svět vrchnostenských nároků. Arogance, co si je umí vydupat. Nadutých výhrůžek, že nebude-li po jejich, prásknou dveřmi. O tom je cirkus kolem Cameronových spanilých jízd. To, co evropskou civilizaci skutečně rozkládá, se odkládá ad acta. Tzv. Brexit by podle mnohých znamenal katastrofu pro EU. Souhlasíte s výrokem Bohuslava Sobotky, že pokud Británie odejde z Unie, v Evropě zažijeme vzrůst nacionalismu a de facto rozpad EU? Jiní komentátoři tvrdí, že Brexit v souvislosti s dalšími krizemi, které EU sužují, může ohrozit nejen další budoucnost EU, ale i její bezpečnost a transatlantické spojenecké vazby. Co k tomu říci? Vzpomínáte si na imbecilní reklamu vábící nás do EU? I babkám, jež musejí do lesa na klestí, slibovala, že až nás tam vezmou, koupí si z penze – i „domeček v Portugalsku“. Lež jako věž to byla už tehdy. Teď EU degeneruje před očima. To, že je „košile bližší než kabát“, už nikdo ani neskrývá. Cameron vydírá jménem země zbohatlé z koloniální loupeže. Zisk z okolního světa do ní teče dodnes. Škudlí i na dětských přídavcích pro „gastarbeitery“. V britském HDP tvoří pár promile. My žádné kolonie neměli. Ztrátou, a žádným ternem, je i „návrat do Evropy“. Z EU k nám přiteklo 400 miliard. Za deset let. Od nás jich tolik plyne ven. Rok co rok. Celá desetina HDP. Cameron razí vlastní zájem. Proti těm, na kom se Británie balíkuje. Sobotka papouškuje katechismus, který to právo silnějšího lakuje narůžovo. Místo aby se k jasné zprávě, nač EU degraduje, postavil očima našich zájmů. A všude tam, kde nám bruselská buzerace už vysloveně škodí, nalinkoval „červenou čáru“. Za všechny ostatní aspoň jeden příklad. Právě ten, který staví na uši Sobotka, když říká, že rozklad EU nás „zažene do náruče Ruska“. Zná někdo jediný důvod – skutečně objektivní, a ne jen vyhřezlý z mánie, jež svá práčata honoruje – proč stát o horší vztahy s Ruskem než třeba s Německem nebo Francií? Proč po nich máme prahnout právě my, koho má „stará Evropa“ za kolonii – a Rusko je pro nás naopak trhem, kde se dá přidaná hodnota inkasovat celá? Až na ty „červené čáry“ přijde odpověď, o tom, jak dál, smí rozhodnout jen referendem. To samé platí i vůči NATO. Tady jsou „červená čára“ v národním zájmu – a hlasování suveréna podle ústavy – ještě urgentnější. My přece nejsme z predátorů plundrujících cizí země. Brutální loupež nemáme v genech. Podíl na kořisti nás mine, i kdybychom na něj měli žaludek. U nás má tradice armáda bránící vlastní zemi, a ne žádné cizinecké legie. České jednotky nehnala na ruskou hranici ani „Třetí říše“. Teď je tam hodlá vyslat vláda, jíž předsedá sociální demokrat. Tady už nejde o švestičky z komedie. Tady se Hujer podbízí hazardem, který mu musíme zatrhnout, dokud je čas. Ve Spojených státech vrcholí volební kampaň a nutno říci, že se daří zejména protisystémovým kandidátům, především Donaldu Trumpovi, který přiostřuje rétoriku. Existuje poučka, že kandidát, jenž vyhraje primárky v Jižní Karolíně, zpravidla bývá republikánským nominantem. Bude tomu tak podle vás i v tomto případě? Co by měl český čtenář vědět o průběhu primárek v USA? Komu dáváte šance? Komu bije srdce nalevo, drží palce Sandersovi. Velké prachy to však – soudě podle „super úterý“ – asi zvládnou převálcovat i letos. Trump je kolosální histrión. Z těch nabubřelých frází však lezou i docela holubičí gesta – ač třeba vůči muslimskému světu či „chicanos“ zrovna ne. Na mne však přesto dělá dojem hafana, který víc štěká, než kouše. Tím důležitější je jiné kritérium – jak moc má kdo na nezávislost, jakkoli děravou jako řešeto, na „establishmentu“, jenž se zakopal už za Bushe a Cheneyho. Tady je na tom, je-li řeč o možných finalistech, nejhůř madam Hillary. Za tu lobbují jak „banksters“, tak zbrojaři a válečnická vrchnost. To snad raději i Michael Bloomberg, který před časem avizoval, že do toho možná půjde na divokou kartu. A do kampaně investuje i miliardu vlastních dolarů. Kruhům, jež to dosud měly pevně v rukou, se očividně nabízel jako záložní eso v rukávu. A to třeba i do tandemu v případě, že vyhraje „nesystémový“ kandidát. A vůli voličů, majících těch „systémových“ plné zuby, vezme smrtelně vážně i pak. Z té sorty jsou Sanders i Trump. Vedou si nad očekávání. Pro „elity“ je to šokující varování. Mnozí ekonomové stále výrazněji připouštějí, že svět stojí na prahu další ekonomické krize a finanční trhy připomínají situaci z roku 2008. Důvodů je několik. Ekonomický pokles v Číně, kde ekonomika rostla nejpomaleji za 25 let, rekordně nízké ceny ropy nebo nafukující se bubliny na realitním trhu. Je to reálná obava, nebo nesmysl? Jaké důsledky by pro Západ v současné velmi problematické době měla po uprchlické a ukrajinské krizi další rána v podobě ekonomické krize? V EU je pod hranicí bídy – nebo těsně kolem ní – přes 120 milionů lidí. Tedy ještě více než v letech 2008–2010. Že „krize skončila“, jim zní jako nejapný žert. „Třetí svět“ se jimi hemží. Jinak, než se to retušuje, je na tom i celý systém. Koupil si totiž jen „time-out“. Ztráty z prasklých „bublin“ jednoduše „znárodnil“. A ten „suverénní dluh“ – jak divukrásně to zní – pak hodil na hřbet nám všem. I s úroky, jež inkasují právě ti, komu ty „bubliny“ praskly. Tak bankrotářský švindl vydrží jen do času. Příčiny krize jen dál přihnojuje. Dnes je tak nádor ještě větší než před osmi lety. Mnohem více je i metastáz. Většina peněz chrlených „kvantitativním uvolňováním“ míjí výrobu i spotřebu. Za úrok, který nestojí ani za řeč, s nimi čachruje „kasino“ finančních trhů. „Zločin bílých límečků“ tu má ráj už na Zemi. „Prvním hybatelem“ zkázy však není. Tím jsou nůžky zející mezi masou peněz, lačných zase jen „dělat peníze“ – a kupní silou podhradí, která svými penězi hradí hmatatelné statky. Marx definoval velký třesk, k němuž to tíhne, pojmem „krize z nadvýroby“. Mínil tím nadvýrobu kapitálu, který si zmenšuje vlastní trh tunelováním cizí práce. A dohání to dostihy burziánské spekulace. Vládne jí „asymetrie“ jako řemen. Straní nikým nevolené hrstce trůnící na dvojím monopolu: moci nad „penězi jiných lidí“ („other people‘s money“) – a přístupu k „informacím určeným jen povolaným“ („insider information“). Ta kasta inscenuje miliardové „pyramidy“ a „letadla“, aniž se sama praští přes kapsu. Své prebendy z nich stahuje dřív, než se ty domky z karet zhroutí. To vše se sice opakuje už skoro dvě stě let. Dříve ale ve světě, kde měla kam expandovat i produkce reálných statků. Ten rezervoár se však vyčerpal. Právě „globalizací“, o niž se mamon tak vehementně dral. Dnešní kupní sílu dusí i včerejší spotřeba na dluh. Procento, jímž se na ekonomickém výnosu podílejí mzdy a platy, klesá už od konce 70. let. Peněz nakřečkovaných z cizí práce je o to více. Oč dál zachází jejich koncentrace, tím více se mění právě v kapitál lačný po dalším zhodnocení. Krize z nadvýroby bývaly epizodou. Bolely sice, také však odezněly. Teď je to chronická záducha. Kolaps se odkládá už jen na další dluh. Splatit se nedá ani ten dnešní. O to více zprzní i život příštích generací. „Bubliny“ rostou znovu. Jsou větší než v září 2008. Že mohou prasknout každým dnem, alarmují i zdroje, které si mamon vydržuje. Mnohé i s příznačným dodatkem: po „polštářích“, jež tehdejší náraz pomohly ztlumit, se mezitím slehla zem. Teď letí světem móda „záporného úroku“ – a „bails-in“, sanací bank z peněz, jež tam ještě zbyly. Zatím se nesmí dotknout vkladů do 100 000 eur. Už brzy to však – prosakuje z kuloárů – může být klidně i deset tisíc. Blábol o „slibném růstu“ sype písek do očí. Krize nás nemine. A nutně i ještě ničivější než ta posledně. Závěrem se podívejme na Rusko a Ukrajinu. V Kyjevě se rozkládá vláda, premiér Jaceňuk přišel o většinovou podporu v parlamentu, nestojí za ním ani prezident Porošenko. Současně se nijak nezlepšuje ekonomická situace Ruska a na Donbase jsou sporadické přestřelky. Co očekávat od příštího vývoje? Je možné ještě vlastně zajistit územní celistvost Ukrajiny v jejích hranicích z konce roku 2013? „Postkomunismus“ je šampionem spousty lumpáren. Ukrajina v nich vede o koňské délky. O „mafiánském kapitalismu“ hudral už imám „pravdolásky“. „Prorůstání organizovaného zločinu do politiky“ melduje i BIS. Na Ukrajině jsou politika a banditismus siamská dvojčata. Když Porošenko vyzval parlament, ať Jaceňuka odvolá, desítky poslanců opustily sál. Za milion dolarů. Pro každého. Popularita Jaceňukovy partaje se propadla pod tři procenta. „Yatse“ však dosadila Amerika. A tak zatím vládne dál. Victoria Nulandová – madam „Fuck the EU“ – si totiž povolala Valentina Nalivajčenka, šéfa ukrajinských „tajných“. Vázací akt CIA prý podepsal už počátkem 90. let. Coby někdejší frekventant akademie KGB. „Krasnogo znameni“ – a „imeni J. V. Andropova“. Šušká se, že má střídat Porošenka. K řídícím oficírům ho provázela „plynová Julie“. Té prý slíbili předsedkyni parlamentu. Premiéra, cvrlikají jiní vrabci, má dělat Turčynov, šéf rady státní bezpečnosti. Ti dva veleli jak teroru, jímž státní převrat startoval, tak tomu proti Donbasu, jenž ho nepustil přes práh. Chystají-li se klíčové posty právě pro ně, dvě zprávy v jedné to i vysílá. Kyjev už bude jen utahovat šrouby. A „demokratické“ divadýlko už odpískala i zahraniční režie. Galerka u koryt rozkrádá i peníze, jimiž se státní bankrot odkládá zvenčí. Těm, kdo jich Kyjevu naslibovali mnohem více, to nabízí alibi, jak mu už nedat nic. MMF to deklaroval natvrdo. Pro „dolních čtyřicet milionů“ je to pohroma. Ukrajina se propadá do „třetího světa“. Evropu čeká i migrační vlna z „vnitřních zdrojů“. Chaosu nabídne masu vymytých mozků. Těm, kteří nezblbli a zůstanou doma, však chybějí kultivovaní mluvčí. Řada jich skončila za mřížemi. Ostatní většinou v zahraničním exilu. Skutečná opozice viditelná i v politice je mimo hru. Pravé zadání „Majdanu“ je u cíle. Z Ukrajiny zjančené amokem je předpolí „hybridní války“. Vabanku za „změnu režimu“ v Rusku. Donbas mu ukázal červenou kartu. Kyjev už na něj nedosáhne. Je na dně. Držet se dohod z Minsku žádají i Paříž a Berlín. Stonásob vážnější je jiná věc. Na ruských hranicích se kupí vojenská síla, jaká tu nebyla od června 1941 – řečeno s profesorem Stephenem Cohenem, jedničkou americké „kremlologie“. Ten nápad je zralý na svěrací kazajku. A k tomu i naprosto kontraproduktivní. Posiluje totiž právě pól, jehož krédem je suverénní Rusko. Dilema, které je osou ruského novověku, je zpátky na scéně. Kapitalismus urvaný ze všech řetězů tu zkrachoval už dvakrát. Na první pokus za Romanovců, na druhý za Jelcina. Za zdejších klimatických podmínek – vzdáleností i jiných zvláštností – sráží většinu do nouze. Pod knutu vnějších financí však nahání i byznys. Rusko, chce-li zůstat suverénní, musí ostré lokty držet v mezích. Tím spíš, že se tu – více než kdekoli na Západě – sápou hlavně po přirozených monopolech. Parazitní rentě z bohatství, jež zemi nadělila příroda, vyhlásily válku už revoluce srážející feudální trůny. Právě tím začal i Putinův tým. Pokračuje v tom tichým krokem myslivce, o to však vytrvaleji. Ekonomická válka, jíž Rusko čelí, mu tenčí zdroje. Sociálnímu napětí předejde jen regulace vstupující do jejich distribuce. Jen vlastními zdroji disponuje i reindustrializace. Rusko to vyvazuje z dluhové pasti, do níž je vlečou „banksteři“. Řešením, které si nelže do kapsy, jsou jen svébytná emise i úvěr. Rubl krytý vlastními aktivy – a ne „rezervními“ dolary. O těch se, že jsou jen z „řídkého vzduchu“ („out of a thin air“), ví i v Americe. Ruská suverenita – a parazitní renta – se snášejí stále hůř. Jejich střet skicuje rozcestí, na něž to bere celý svět. Jak na ten gordický uzel vyzraje Moskva, bude mít širokospektrální dopad i tentokrát.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
702	Analytik: V Bruselu už nyní vzniká cosi, co není naprosto pod kontrolou lidu, natož voličů. Seznamte se s nejmocnějším mužem z blízkosti Junckera Říká se mu Monstrum. Nebo také Rasputin, Princ noci, Šedá eminence či Velký lhář. Posledních čtrnáct dní, od jeho nominace na funkci generálního sekretáře Evropské komise dne 21. února, se v Bruselu nemluví o nikom jiném. Seznamte se: Martin Selmayr, profesí právník, národnost německá, věk 47 let. Proč náhle tolik povyku v bruselské bublině? O tom všem ve svém textu pro ParlamentníListy.cz píše publicista a analytik Josef Brož. Jde totiž o všechno. Již na podzim tohoto roku se bude rozhodovat, kdo stane na čele Evropské komise na dalších pět let. Začala válka o bruselské trůny. V kuloárech, ale dnes již i na veřejnosti má jméno: Selmayrgate! Jmenování nového generálního sekretáře je předzvěstí postupu, který by měl do roka a do dne stvrdit výsledek evropských voleb, v nichž se již dnes očekává vítězství křesťanských demokratů! Čerstvý generální sekretář Selmayr, jenž bude mít na starosti 33 000 bruselských úředníků, patří totiž k nejmocnějším, nejvlivnějším a zároveň nejbližším lidem, kteří se pohybují kolem Jeana-Clauda Junckera, šéfa Evropské komise. „Rozhodl jsem se vybrat si někoho, kdo zná dům a má široký záběr všude v Evropě,“ řekl po jmenování na tiskové konferenci familiárně Juncker. A vzápětí si ještě zažertoval: „My dva máme jednu společnou věc: oba dva máme nepřátele.“ Mají i společné názory, spojuje oba i místo určení. Jeden bez druhého nemůže být. Byl to právě Selmayr, jemuž se přikládá autorství současné „bruselské architektury“, v níž jsou jednotliví komisaři „pod dohledem“ místopředsedů. Posiluje to roli mocenského centra, jež je tím pádem mnohem méně ohrožováno zástupci členských států, kteří komisaře navrhují. Napětí mezi členskými státy a byrokracií je značné. Selmayr se zasloužil zejména o to, že byl před čtyřmi roky na návrh Evropské lidové strany (PPE) Juncker jmenován předsedou Evropské komise. A dnes nejde o nic jiného než o zachování kontinuity příští Evropské komise. Selmayr, jenž pracuje v Evropské komisi od roku 2004, vykonával v letech 2009–2014 funkci ředitele Junckerova kabinetu, předtím působil jako šéf kabinetu lucemburské komisařky Viviane Redingové. Je to zatím nejrychlejší kariéra ve srovnání s předchozími sekretáři, kteří pracovali v Bruselu po desítky let. V mnohém také obdivuhodná. Nejmocnější muž Evropské komise mluví několika jazyky (španělsky, rusky, anglicky a polsky) a jeho specializací je euro. Martin Selmayr nahradil na nejvyšší funkci v evropském aparátu Holanďana Alexandera Italianetra, jenž byl jmenován na tuto pozici v září 2015. V Evropské komisi předtím působil třicet jedna let. Irská evropská sekretářka Catherine Dayová, která působila na pozici po deset let, v letech 2005–2015, začala pracovat v Evropské komisi již roku 1979. Selmayra má nahradit Španělka Clara Martinezová, první žena v této funkci. „Jejích devatenáct předchůdců na tomto postu byli muži,“ podtrhl Jean-Claude Juncker. Sám Juncker končí svůj mandát na podzim příštího roku. „Bůh ví, že není Martin Selmayr!“ Již nyní se vytvářejí základy mocenské skladby příštího vládnoucího establishmentu v Bruselu. Mezi Paříží a Berlínem se staví mocenské schéma, na jehož čele by měl stanout s nejvyšší pravděpodobností evropský vyjednavač, francouzský republikán Michel Barnier, jenž má nyní na starosti odchod Velké Británie z „klubu vyvolených“. Kritika, která se v těchto dnech snáší na hlavu předsedy Junckera, jenž nehodlá znovu kandidovat, se týká zejména neprůhlednosti celé operace. Mezi evropskými poslanci se již nyní ozývají hlasy, že nenechají z těchto důvodů novou komisi projít. Komise původně dokonce uváděla, že procedura jmenování se uskutečnila mezi více kandidáty. Nic takového se ale patrně nedělo, neměla trvat déle než „tři minuty“. „Jaký je rozdíl mezi Martinem Selmayrem a Bohem?“ zní otázka, kterou cituje ve svém textu vlivný francouzský novinář a bruselský zpravodaj Jean Quatremer z levicového listu Libération. Odpověď je jasná: „Bůh ví, že není Martin Selmayr!“ Vtip, jenž měl vyslovit v kuloárech bývalý německý ministr financí Wolfgang Schäuble, vypovídá o úloze, kterou v bruselských kuloárech Selmayr hraje. Mnohými jsou jeho metody popisovány jako tvrdé, brutální, dokonce i tyranské. „Hodně se toho přehání o mé brutalitě,“ říká v rozhovoru pro Libération dotyčný. „Brutalita ale je integrální součástí tohoto domu! Komise není žádná škola Montessori!“ říká Selmayr s úsměvem, který mrazí. Jasné, že již dnes vzniká cosi, co není naprosto pod kontrolou ani lidu, natož voličů. Říká se tomu vítězství demokracie? Sotva. Autor textu je publicista a analytik Josef Brož.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
4,712	Zakladatel protiislámského hnutí PEGIDA dostal v domovském městě pětiletý zákaz protestů Zakladatel hnutí protiislámských procházek PEGIDA Lutz Bachmann dostal v Drážďanech pětiletý zákaz protestů, avšak tento výnos nedostane nijak pod kontrolu ty pochody, při nichž se shromažďují desetitisíce jejich příznivců. Zákaz panu Bachmannovi – zakladateli protestního hnutí, které se rozšířilo do četných německých měst i do jiných evropských zemí – a jeho spoluorganizátorovi Sigfriedovi Däbritzovi přichází poté, co Patriotičtí Evropané proti islamizaci Západu (PEGIDA) vypískali německou kancléřku Angelu Merkel při oslavě dne sjednocení. Na tuto událost byly do Drážďan nasazeny armádní tanky a tisíce policistů, když se jich nezvykle zúčastnili kancléřka Merkeloová a prezident Joachim Gauck. Přívrženci PEGIDY ale tento pár zesměšňovali, dožadovali se, ať „vypadnou“, a když Gauck zkusil promluvit, tak ho ukřičeli. Městská rada tedy prohlásila, že tento protest neobdržel předchozí povolení od nich, a proto nařídili, aby vůdci tohoto spiknutí – Bachmann a Däbritz – měli napříště v této oblasti až do října 2021 zakázáno organizovat protesty. Tento zákaz přichází ve formě oznámení, že nikdo z nich teď není považován za řádnou osobu, aby mohl vést protest, jelikož byli shledáni jako porušovatelé městských předpisů. Ovšem tento zákaz nejspíš nic nezmůže – pan Bachmann dnes na Facebooku odhalil, že ač už technicky vzatu nebude moci organizovat pochody, tak pořád bude moci s PEGIDOU pochodovat, bude moci promlouvat z pódia jako host a pomáhat s bezpečností – na což se teď bude v podstatě jeho zapojení omezovat. Německé noviny Zeit hlásí, že Bachmann nebyl signatářem žádosti o nějaký protest v tomto městě už od konce roku 2015. Zakladatel PEGIDY na Facebook napsal, že toto rozhodnutí nijak nezmění skutečnost, že on na těch protestech – tzv. procházkách – každou pondělní noc jako obvykle bude. Zdroj: breitbart.com	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,993	Kauza s Bradym měla spustit ukrajinský scénář z Majdanu. Jenže vám to nevyšlo, křupani. Levicový aktivista brutálně naložil všem ze Staromáku Levicový aktivista Robert Vinogradov se vrací ke kauze Brady a veškerému dění proti prezidentu Zemanovi, které celá záležitost vyvolala. Nastiňuje některé dosud nezodpovězené otázky, jež prý nad počínáním ministra Daniela Hermana, Bradyho synovce, visí ve vzduchu. Vinogradov míní, že šlo o jasný pokus „Majdanu“ se snahou odstranit demokraticky zvolenou hlavu státu. Jenže se to aktérům v žádném případě nepovedlo. Hovoří o primitivních křupanech, snaze o svržení prezidenta. „Od dětství jsme rodinou, školou, sportem, kulturou, prostředím, zaměstnavatelem – vychováváni k pravdivosti, odpovědnosti, spolehlivosti, pracovitosti, úctě a lásce, respektování autorit, pracovní i společenské disciplíně a dodržování limitů – hranic našeho chování,“ píše v úvodu svého obsáhlého shrnutí událostí Robert Vinogradov. Lidé, nejen v naší zemi, se proto podle něho logicky musejí podřídit zvyklostem, předpisům, nařízením, vyhláškám, zákazům a zákonům. „Tak to prostě v civilizovaném světě chodí, žijeme podle pravidel. Pokud tak nečiníme, jsme káráni a trestáni. Zkuste říct policii ‚nevěděl jsem, že na červenou musím stát‘. Jak je tedy možné, že v seriózní a staletími kultivované zemi, kterou bezesporu Česká republika je, vypukne před 28. říjnem hysterické šílenství, které končí šokujícím prohlášením k národu, odvysílaným českou televizí, autorů pánů Bartošky a Dyka, o ohrožení demokracie v České republice a výzvou k občanské neposlušnosti,“ táže se levicový aktivista. Už od samého počátku prezidentského mandátu Miloše Zemana podle jeho slov probíhá v Česku zjevná snaha o manipulaci veřejného mínění s cílem diskreditovat hlavu státu a zneuctít symboly naší státnosti. „Není pochyb o tom, že hlavním aktérem posledních říjnových událostí byl pan ministr Herman s opakovaným nepodloženým tvrzením, že pan prezident lže a že byl hlavou státu vydírán. Přestože obvinění vyřčená panem ministrem kultury Hermanem nikdo z jím uváděných svědků nepotvrdil (například pan ministr Mládek nebo velvyslanec SR v České republice pan Weiss), nikoho to nezajímalo. Uměle vykonstruovaná aféra začala v červnu letošního roku snahou pana ministra Hermana získat české státní vyznamenání pro svého strýce pana Bradyho,“ píše Vinogradov a následně se zamýšlí, proč nedostal Jiří Brady státní vyznamenání už v minulosti. Jen v naší zemi podle něho žije více než stovka lidí, kteří si prošli peklem nacistických koncentračních táborů a také vyznamenání nedostali. Všichni prý bezpochyb trpěli, z druhé strany ovšem nelze hovořit o tom, že by utrpení mohlo být hodnoceno jako zásluha nebo boj o českou státnost. „Po druhé světové válce jich bylo mnoho set a nikdo je nevyznamenával. My jsme oproti Kanadě nepotřebovali přednášky – my jsme tu okupaci žili,“ zdrůzňuje aktivista. Je prý nevkusné, jak ministr Herman tvrdošíjně žádal české státní ocenění pro „trpící dítě“ hrůzami německého fašismu a ve stejné době, 15. května 2016, se zúčastnil jako první člen české vlády od druhé světové války sudetoněmeckého sjezdu v Norimberku, „kde dokonce přednesl ovacemi odměněný projev“. Falešným výlevům křivdy pana ministra nemůže podle Vinogradovova mínění proto uvěřit ani největší naiva. Vše pak dává do souvislostí s příjezdem dalajlámy do Prahy a tím, že ho ministr Herman přijal oficiálně za přítomnosti kamer ve svém úřadě. „Velmi dobře věděl, že v současné době, kdy se začínají rozvíjet ekonomické vztahy mezi Českou republikou a Čínou, je třeba se oficiálního setkání s dalajlámou vyvarovat, zvláště po opakovaném upozornění ministrem zahraničí,“ podotýká Robert Vinogradov. „Panu ministru Hermanovi horlivě sekundoval předseda STAN pan Gazdík, který se zřejmě nesmířil s prohrou svého nadřízeného politického ideologa, pseudodemokrata ‚knížete‘ Schwarzenberga v posledních prezidentských volbách. Nelze se proto divit, že se s plnou vervou vrhl do svolávání a organizování protestní oslavy 28. října 2016 na Staroměstské náměstí, která měla být takzvaně pro lid. V žádném případě to nebyla oslava 28. října, byl to Majdan proti demokraticky zvolenému prezidentovi ČR,“ je přesvědčen s tím, že přes věškeré snahy z nás organizátoři této akce banánovou republiku neudělali. Nepodařilo se jim podle něho ani zmařit důstojné oslavy nejdůležitějšího českého svátku na Pražském hradě. „Bojkotáři šlápli vedle, to se ve slušné společnosti nedělá,“ říká jednoznačně. Dále kritizuje ty představitele, kteří odmítli účast na oficiální státní oslavě 28. října na Pražském hradě. „Poslanci, senátoři, vysocí státní úředníci, vysokoškolští pedagogové, ba dokonce rektoři, u kterých se předpokládá inteligence, společenské vychování, slušnost, minimální žebříček hodnot a vzdělanost, se přece nechovají jako primitivní křupani. V žádném případě nemohou upřednostnit své osobní pocity, antipatie nebo sympatie před povinnostmi úřadů, které zastávají. Jak mohli odmítnout poctu vzdát hold uznání svým předkům i současníkům, kandidátům na státní vyznamenání na posvátném místě Pražského hradu, díky kterým máme my všichni co slavit,“ má za to. Pokus o pražský Majdan včetně jeho bojkotu Pražského hradu za vydatné pomoci České televize se podle Vinogradova nepodařil. „Příčina neúspěchu byla prostá: egoismus, lidská malost, faleš, lži a arogance často zakrývající hrubé neznalosti předpisů a zákonů nemohly uspět u většiny pražské veřejnosti. Český národ znovu prokázal, že je chytrý, vzdělaný a vychovaný v pravdě, nenechal se zmanipulovat falešnými proroky,“ uvádí dále a konstatuje, že tento vývoj podzimních událostí rozhodně nebyl náhodný. „Pan ministr kultury Herman, veřejný funkcionář, poškodil českou vládu, snížil její autoritu tvrzením, že si může dělat, co chce, a ještě se chvástal, že se nebude před nikým hrbit. Zneužil svého postavení ministra české vlády, pod falešnou humanitou a lidskostí manipuloval s českou veřejností. Jak to, že ministr české vlády neví, že demokracie je svoboda, kde se menšinový názor dobrovolně podrobuje většinovému? Součástí demokracie musí být právo – mluvíme o právním státě – pokud není, vzniká chaos a chaos vede k zániku demokracie. Pan ministr kultury Herman za přispění svých přátel a některých českých médií, především České televize, nerespektováním právních norem České republiky porušil principy demokracie, participoval na rozdělování české společnosti a zúčastnil se ohrožení stability České republiky vyvoláním chaosu. Byla to jeho neschopnost, nebo úmysl? Chování pana ministra Hermana bylo v rozporu se zájmy České republiky, proto je nepřijatelné, aby dále zastával svou funkci a byl členem vlády. Čekáme na jeho rezignaci. Nedovolme, aby kdokoliv jezdil na červenou. Nedovolme, aby kdokoliv porušoval právo v České republice,“ uzavírá Robert Vinogradov.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
4,716	Italská liberální média se hroutí po zjištění, že zvítězil Donald Trump Mezi italskými liberálními médii vypukla ve středu ráno po oznámení vítězství Donalda Trumpa otevřená hysterie, když jej nazývají triumfem „americké vyšinutosti“. Časopisy italské levice jako L’Espresso postrádající jakoukoliv ochotu nebo schopnost vidět v široce se vitálně šířícím populismu jakožto jádru Trumpova úspěchu cokoliv pozitivního upadly do hořkosti a jedovatosti, kdy říkají, že to byli Američané, co jako první „vynalezli globalizaci a teď se jí uvnitř svých vlastních hranic zříkají vyděšeni z toho, co to vlastně vytvořili.“ L’Espresso chrlící tu obvyklou litanii urážek nazývalo zvoleného prezidenta Trumpa „miliardářem s pochybnou veřejnou morálkou, daňovým únikářem, lhářem, xenofobem, rasistou atd.“ Tento žurnál v apokalyptickém tónu rovněž varoval, že „Donald Trump drží v ruce kufřík s jadernými kódy spolu s osudem Spojených států a velké části planety.“ Tato italská verze Huffington Post na druhou stranu ale lomí rukama nedůvěrou v možnost, že by snad tento prezident znamenal nějakou změnu systému ovšem s varováním Evropanům, aby pomohli zabráni zhroucení americké zahraniční politiky a zradě jejích severoatlantických spojenců. „Vždyť ten miliardářský sprosťák pomrkává na Putina a dokonce na Severní Koreu a ve své magnátské přezíravosti,“ neposkytuje absolutně žádné záruky pokračování dobrých vztahů se Západními přáteli Ameriky, prohlásil tento žurnál. Ale ta hrůza italské a evropské levice nevyvěrá pouze jen z toho, co považují za „převrat“ politické outsidera ve Spojených státech, nýbrž z toho, že je to jen další klíčové vítězství mezinárodního populistického hnutí, které začalo Brexitem a mohlo by docela dobře skončit svržením celého starého politického řádu. Globalismus utrpěl série těžkých porážek, zvláště ve formě neustálého vzrůstu populistických stran ve Francii, Německu, Rakousku, Itálii, Velké Británii, Maďarsku a jinde. Stejně jako v případě referenda o Brexitu establishment - včetně jeho rezonanční komory mainstreamových médií – nejdříve vzdorovitě popíral fakta a pak si rval vlasy, když se jeho predikce ukázaly být iluzí. Trumpovo zvolení pro Západní Evropu neznamená jen změnu kurzu jejich nejmocnějšího spojence, nýbrž i další posílení věrohodnosti a podpory pro ta hnutí, která hrozí podvrátit samotný „způsob, jak se věci zatím dělaly.“ Ač nad tím někteří jásají, že už bylo dávno na čase, tak pro levicový establishment je to nevýslovná noční můra. Zdroj: breitbart.com	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
4,725	Demokraté nechtějí přijmout výsledek voleb! Spiknutí za impeachment prezidenta Trumpa už začalo... Je to jen jeden den po zvolení Donalda Trumpa prezidentem, ale tisíce rozzuřených liberálů už kují pikle za jeho odstranění z úřadu. Během hodin po neočekávaném vítězství tohoto Republikána nad Hillary Clinton už někteří lidé volají po jeho impeachmentu kvůli tvrzením o sexuálním zneužíván, podvodech a podloudných kšeftech. Online výsledky vyhledávání ‚Jak odvolat prezidenta‘ se během hodin po výsledcích zmnohanásobily s tím, že na Googlu tato otázka narostla o 4 850 procent. Jedna ze sedmi petic za zpochybnění jeho prezidentství shromáždila za pár hodin přes 13 322 podpisů s tím, jak se rozzuřené protesty po celých USA zintenzivňují. Tisíce lidí volají po impeachmentu Donalda Trumpa kvůli tvrzením o sexuálním zneužívání, podvodech a podloudných kšeftech, zde zobrazeny protesty v Chicagu... Jedna ze sedmi peticí ke zpochybnění jeho prezidentství už za pár hodin nashromáždila přes 13 322 podpisů, jelikož protesty po celých USA se zintenzivňují... I četní profesoři vrhli svou váhu do tohoto hnutí, když říkají, že existují ‚silné podklady‘ pro Trumpův impeachment, aby se mu zabránilo v převzetí funkce. Anglický historik Simon Schama při středeční promluvě v pořadu Newsnight řekl: ‚Teď není čas mlčet, je čas zpochybňovat to, co vypadá jako strašně nebezpečný okamžik americké historie.‘ ‚George Washington varoval před despotismem a právě tomu teď čelíme.‘ Profesor práva z University of Utah Chritopher Peterson řekl, že našel důkazy k obvinění Trumpa z podvodu a z podloudných obchodů – což jsou trestné činy podle státního i federálního práva. Vidíte lidi nesoucí transparenty s nápisy: ‚Není to můj prezident‘ při protestu v Seatlu... Online vyhledávání ‚Jak odvolat prezidenta‘ během hodin po ohlášení výsledků vzrostla s tím, že tato otázka na Googlu vzrostla o 4 850 procent... Je jen jeden den od zvolení Donalda Trumpa presidentem – ale tisíce rozzuřených liberálů už kují pikle za jeho odstranění z úřadu... Kontextová reklama Sklik Tucty se vrhly také po volebních výsledcích na sociální média, aby podpořily volání po impeachmentu Trumpa Ten tvrdí, že Trumpova Universita ztratila akreditaci a učila studenty, jak se obohacovat rychlou šmelinou. Trump má jít za tři týdny před soud kvůli své teď už zrušené Trumpově univerzitě s tím, že má jí týdny před inaugurací asi svědčit. V roce 2010 podaná žaloba tvrdí, že Trump University poskytovala semináře po celé zemi poskytující něco na způsob komerčních informací, kde od lidí chtěli 35 000 $ za odborné mentorství. Profesor Peterson v 23 stránkovém článku rozvádí, proč by měl Kongres Trumpa kvůli těmto tvrzením odvolat. ‚Ve Spojených státech je ilegální, aby podniky poskytovali falešná prohlášení kvůli přesvědčení spotřebitelů, aby kupovali jejich služby,‘ uvedl pan Peterson. ‚Podklady naznačují, že Trump University systematicky využívala systému podvodných reprezentací k trikům, jimiž nalákala tisíce rodin, aby investovaly do programu, o němž lze tvrdit, že je podfuk. I protestující na Filipínách nesou transparenty, kde se píše ‚Dump Trump‘ ‚Podvody a šmelina jsou vážné zločiny, které právně spadají na úroveň činů, za něž je impeachment.‘ K impeachmentu dochází, když se proti úřadujícímu prezidentovi či jiným vysokým činitelům USA lobbováním vznesou formální obvinění z vážných pochybení. Ústava USA stanovuje, že Sněmovna reprezentantů může odhlasovat impeachment a vyhodit funkcionáře z úřadu, teď ale s tímto ve skutečnosti zkouší přijít Senát. ‚Prezident, viceprezident a všichni veřejní činitelé Spojených států‘, kteří mohou být podrobeni impeachmentu, mohou být odvoláni jen za ‚zradu, uplácení nebo jiné těžké zločiny a pochybení,‘ uvádí se v zákonu. Tisíce lidí ve středu v noci pochodovaly středem Bostonu, mávaly transparenty a skandovaly proti-Trumpovské slogany v protestu proti volbě. Hillary Clinton uznala porážku Donaldem Trumpem v boji o Bílý dům proslovem v hotelu v New Yorku Dav nesl transparenty s nápisy ‚Láskou Trumpa je nenávist‘, ‚Trump je rasista‘ a ‚Odvolejte Trumpa‘. Clintonová se své řeči uznávající porážku ve středu svým příznivcům řekla, aby tento šokující výsledek přijali – i když získala hlasy veřejnosti. Po boku se svým manželem Billem a dcerou Chelsea řekla: ‚Donald Trump bude naším prezidentem. Jsme povinni otevřít mu svou mysl a dát mu šanci vést.‘ Trump v jednom okamžiku kampaně řekl, že kdyby byl Clitonovou poražen, tak výsledky voleb odmítne. Pan Trump při poslední televizní debatě, v níž předtím řekl, že volby byly proti němu zmanipulované, vytáhl možnost, že by mohl zahájit zpochybnění výsledků. Když se ho přímo zeptali, zda by přijal výsledky, tak pan Trump řekl: „Podívám se na to, až to nastane, ale to, co jsem zatím viděl, bylo hrozné.‘ Zdroj: dailymail.co.uk	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
4,734	Pokud se to stane, zřejmě se svět změní. Trump chce znovu otevřít vyšetřování 11. září „Původní vyšetřování 11. září je v první řadě totální bordel a musí se tedy zahájit znovu,“ řekl Trump. Trump věří, že 11. září nebylo řádně vyšetřeno a plánuje, že tomu přijde na kloub. „To původní vyšetřování 11. září bylo v první řadě totální bordel a musí se zahájit znovu,“ řekl Trump. Toto zvolení Donalda Trumpa otřáslo establishmentem a během jeho prvního funkčního období se to s nimi bude otřásat ještě více. Existují důvody, proč George W. Bush Trumpa nevolil, když nechal prezidentský řádek prázdný a volit jen nižší republikánské volby do Kongresu. Trump slíbil vyšetřit 11. září způsobem, jakým to předtím ještě vyšetřováno nebylo. Poprvé bude 11. září vyšetřovat někdo, kdo není součástí establishmentu, komu by přitom také nešlo o kůži a neměl by v tom hodně co ztratit. „Původní vyšetřování 11. září byl v první řadě totální bordel a musí se zahájit znovu,“ oznámil Trump příznivcům. „Jak by mohla dvě letadla strhnout tři budovy v jediném dni? Tuhle skutečnost mi hlava nikdy nebrala, a to ani nemluvě o zničení Budovy 7 v tomto 585 stránkovém dokumentu,“ vysvětloval, když mluvil o Světovém obchodním centru 7, které se rovněž při útocích z 11. září – nevysvětlitelně – zhroutilo. Donald Trump se rovněž pustil do bývalého prezidenta George W. Bushe. Tohle už bývalý prezident nebude před Trumpovými zraky zakrývat. „Světové obchodní centrum spadlo za vlády George Bushe,“ řekl v únorové debatě. „Ten že nás udržel v bezpečí? To není žádné bezpečí. Žádné bezpečí to není.“ „Proč v té době administrativa nezahájila právní úkony proti Saúdské Arábii? Copak nebylo 19 z těch únosců ze Saúdské Arábie? Američané si zaslouží odpovědi a já budu určitě vyžadovat nové vyšetřování tak, aby se takováto hrůzná tragédie nikdy už nestala.“ Donald Trump a hnutí za pravdu o 11. září Ač Trump s otevřením vyšetřování 11. září jde proti establishmentu, tak se mu dostane v této záležitosti podpory od četných veřejných osobností, které už žádaly, aby se tento případ revidoval – a to nikoliv za zavřenými dveřmi. Bývalý senátor Bob Graham už dlouhá léta žádá o nové transparentní vyšetřování: „Už roky marně vedu kampaň za zveřejnění zprávy Společné kongresové a zpravodajské vyšetřovací komise z roku 2002,“ vysvětluje tento bývalý guvernér Floridy. „Ty chybějící stránky poukazují na přímé zapojení vlády Saúdské Arábie. Proč se drží v tajnosti? Kdo by z této tajnůstkářské hry mohl mít asi prospěch?“ ptá se. „Já sám sem tyto dokumenty četl, a kdyby americká veřejnost věděla, co v těch dokumentech je, tak by zítra byla v ulicích Ameriky revoluce,“ ujišťoval během interview v rádiu. „Američané si zaslouží znát pravdu,“ uzavřel to viditelně z celé té záležitosti rozzlobený. Od roku 2002 bylo zveřejňování dokumentů Zprávy komise o 11. září bráněno, protože ač jde evidenci Kongresu, tak přesto mají výjimku ze Zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA). Těch 28 dlouho zadržovaných stránek bylo částečně zveřejněno letos – po značném proškrtání – a saúdská vláda tvrdila, že tato zveřejnění dokázala, že oni nejsou za podporu nebo financování těchto útoků odpovědní. Není to ale tak jednoduché. V těch 28 stránkách jsou přímé vazby na saúdskou hierarchii. Je tam spousta otázek, které je třeba zodpovědět a těmi by se nikdo za prezidentování Clintonové nikdy nezabýval, uvážíme-li jaké má ona na Saúdskou Arábii vazby. Ale s výkonnou mocí prezidenta Trumpa se všechno změní. S establishmentem je to nahnuté. Více než polovina země nevěří oficiální verzi toho, co se ten den stalo. Teď byla obnovena víra v to, že ty největší lži a zakrývání o tomto budou rozkryty. Establishment udělal vše, co mohl, aby tomu outsiderovi Trumpovi jeho volební šance zmařil. A teď je to s nimi nahnuté. Zdroj: dailystar.co.uk, wire.com	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
6,020	Ke komu ses to přidal. Prosím, vrať se! Martin C. Putna apeluje na Václava Cílka Literární historik a vysokoškolský pedagog se s geologem Václavem Cílkem zná zhruba čtvrt století. Proto prý nemůže mlčet k tomu, do jaké společnosti se přidal a komu svým dobrým jménem dodává důvěryhodnosti. „Prosím, vrať se!“ vyzývá ho prostřednictvím Lidových novin. Putna na jednu stranu uznává, že žijeme v době zpochybňování dosavadních jistot. Odsuzuje však ty, kteří tvrdí, že mají jednoduchá a rychlá řešení. Takové lidi považuje historik za blázny a podvodníky. „A ty ses přidal k partě, která právě toto tvrdí – ba, která si dala do názvu, že jen dvacet procent nápadů je k něčemu: těch jejich nápadů. To ale není věta moudrých lidí. To je jen a jen marketing,“ kritizuje Putna nově založenou polickou stranu Realisté, v jejíž čele stojí politolog Petr Robejšek. Historik štiplavě komentuje i to, že lidé kolem Robejška ještě nedávno tvrdili, že jim o politiku nejde. Nezdá se mu ani program strany. „Parta, nyní strana, hlásá, že chce hájit národní zájmy – což chce provést vytržením této země z evropských souvislostí a její izolací, což neznamená nic jiného než návrat do ruské mocenské sféry. Parta, nyní strana, hlásá, že chce hájit prosté lidi proti elitám, a staví do kamer jednak bankéře, jednak akademické podnikatele, usvědčené plagiátory, miláčky proruských médií, ometálované Zemanem,“ nelíbí se Putnovi. Dle jeho názoru nepřináší Realisté realistická řešení, nýbrž mají jen populistické „kecy“. Moudrému muži má jít prý ale o pravdu. I proto apeluje na Cílka, aby tyto kruhy urychleně opustil. „Milý Václave, není to jen moje lítost a moje starost. Je to lítost a starost mnoha společných přátel – nad tím, kam a s kým ses to postavil. Prosím, vrať se!“ vyzývá Cílka.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	2
240	Mistr přistání: Pilot záchranného vrtulníku přistál na malém mostě (VIDEO) Záchranný vrtulník byl natočen při přistání na malém můstku v Prinsengracht v Amsterdamu. Pilot předvedl své špičkové dovednosti. Záchranný tým dorazil do centra města poté, co dostal zprávu o tom, že pod bruslařem praskl led. Služby nenašly nikoho, což naznačovalo, že někdo se do ledu možná propadl, ale poté vylezl ven a odešel. Uživatelé internetu z celého světa byli ohromeni neuvěřitelnými dovednostmi pilota vrtulníku. Přesto někteří z nich říkali, že přistání vrtulníku není nic těžkého, neboť to už dlouhou dobu trénují ve hře GTA.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	2
3,359	MO RF označilo za informační podvrh zprávu HWR o útoku na školu v Idlíbu Obvinění lidskoprávní organizace Human Rights Watch, že Rusko se údajně podílelo 26. října na bombardování školy v syrské provincii Idlíb, jsou dalším informačním podvrhem. Veškeré důkazy vyvracející podobná prohlášení byly okamžitě předloženy, prohlásil oficiální mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov. „To, že po víc než týdnu Human Rights Watch zveřejnila další obvinění z „válečného zločinu", ve kterém jako nové „důkazy" figurují jakási telefonní interview se sedmi zraněnými, neobstojí v žádné kritice a jedná se o další informační provokaci", řekl Konašenkov. Kromě toho připomněl, že ministerstvo obrany už 27. října zveřejnilo vyčerpávající fotografické matriály pořízené bezpilotním letadlem, které dokazují, že chybí jakékoli stopy po bombardování areálu školních budov i jakékoli dokonce i nepřímé důkazy přítomnosti dětí. „Chtěli bychom rovněž připomenout takzvaným obráncům práv z Human Rights Watch, že provincie Idlíb, mimo jiné i Al-Has, jsou už, přičemž nejeden rok, pod naprostou kontrolou teroristů z An-Nusry (v Rusku zakázaná). A mluvit o tom, že na území kontrolovaném syrskou odnoží Al-Káidy a v podmínkách bojových akcí jsou tu dál otevřeny světské školy, postavené vládou Bašára Asada, mohou pouze vyložení lháři nebo blázni," dodal Konašenkov.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
4,752	Podle předpovědi by Donald Trump měl jmenovat šéfem CIA zosnovatele Bushova programu mučení Jose Rodriguez je jedním ze zosnovatelů neblaze proslulého programu mučení a zadržování za časů George W. Bushe a bude asi novou administrativou vybrán, aby vedl CIA, uvádí vlivná právní firma, v níž jako vedoucí poradce sedí jeden z hlavních Trumpových spojenců. Předpověď, že kariérní zpravodajec a bývalý šéf Národních utajených služeb (NCS) v CIA Jose Rodriguez by mohl vést CIA, pochází z povolebního memoranda vydaného nadnárodní právní a lobistickou firmou Dentos. Tato společnost je zapojena do právního poradenství Trumpovy kampaně, uvádí Intercept. Dentosovo memorandum poskytuje podrobnou analýzu voleb 2016 stejně jako výhled na politické priority zvoleného rezidenta Trumpa a na potenciálně vybraně osoby do kabinetu včetně těch ze zpravodajské komunity. Ač je u některých pozic seznam vícero kandidátů, tak pozice ředitele CIA má pouze jediného odhadovaného nominovaného – tj. Jose Rodrigueze. Rodriguez do CIA nastoupil v roce 1976 a rychle postupoval v kariérním žebříčku, když sloužil jako polní operativec i šéf stanic v četných latinskoamerických zemích. V roce 2002 byl povýšen na šéfa Protiteroristické centrály, což je divize CIA zřízená k boji proti Al-Kaidě a jejím pobočkám. Asi 136 lidí bylo zadržováno bez soudu a podrobeno mučení v černých skrýších CIA po celém světě. Podle senátního vyšetřování z roku 2014 patřilo k výslechovým taktikám odpírání spánku během vleklých výslechů, nacpávání konečníku, prochladnutí k smrti, mučení pomocí hmyzu a naposledy uváděný nikoliv však významem poslední waterboarding. Rodriguez, který byl v roce 2004 jmenován šéfem NCS, dohlížel na veškerý sběr lidského zpravodajství americkými agenturami a tyto praktiky CIA obhajoval, když v roce 2012 v interview s New Yorker řekl, že „to zdaleka nenaplňuje skutkovou podstatu mučení.“ Tvrdil, že tyto metody předtím nasazené nacistickou a japonskou tajnou službou za WWII „měly tehdy právní podloženost, avšak ani my nemáme žádné morální zábrany, abychom to nedělali také.“ Mučení a drsné zacházení pomohly zabránit „dalšímu 11.9“ a shromáždit „cenné zpravodajství“, tvrdil v interview tento vrcholný činitel CIA. V roce 2005 sehrál Rodriguez po jednom médii odhaleném „zdokonaleném výslechu“, což je eufemismus pro mučení, klíčovou roli při zničení důkazů o něm, když zničil 92 záznamů ukazujících waterboarding podezřelého Kkalid Sheikh Mohammeda, který byl podle zpráv waterboardingu podroben 183 krát. Kontextová reklama Sklik Podle odtajněného emailu CIA citovaného Americkou unií občanských svobod (ACLU) řekl Rodriguez: „To horko ze spálení těch pásek není nic proti tomu, co by vypuklo, kdyby se dostaly do veřejné domény… vypadali bychom pak strašně.“ Rodriguezův kariérní profil zjevně dobře sedí s některými Trumpovými prohlášeními o zacházení s podezřelými z terorismu. „Co si myslíte o waterboardingu?“ zeptal se Trump davu během červnového shromáždění v Ohiu. Jeho příznivci pak skandovali, když on na tu otázku odpovídal: „Mně se moc líbí. Nemyslím si ale, že by byl dost tvrdý.“ Loni v listopadu si Trump pochvaloval prospěch z drsných výslechových praktik, když při odděleném kampaňovém shromáždění řekl, že waterboarding „funguje“ s dodatkem: „A i kdyby nefungoval, stejně si to zaslouží za to, co udělali nám.“ Dentons, co to předpovídá, je sama nadnárodní právní a lobbovací firmou s více než 120 kancelářemi po celém světě, která jako vedoucího poradce zaměstnává spojence Donalda Trumpa Newta Gingriche, bývalého mluvčího Sněmovny reprezentantů, který byl v tomto povolebním memorandu zmiňován jako potenciální ministr zahraničí. Není však jasné, zda by tento 73 letý politik, který předtím z postu mluvčího rezignoval kvůli porušení etiky a celé sérii různých kontroverzí, tuto nominaci přijal.“ K dalším kandidátům na vstup do Trumpova kabinetu patří i některé jestřábí figury, které sloužily v Bushově administrativě, jako třeba velvyslanec John Bolton, který nikdy neodvolal své válečné štvaní při podpoře invaze do Iráku v roce 2003. Kritici tvrdí, že jeho nehorázná drzost zruinovala řadu významných vyjednávání o zničení biologických zbraní a o jaderném odzbrojení. Glenn Greenwald, spoluzakladatel Intercept, v promluvě k Democracy Now Boltona nazval „nejsociopatičtějším válečným štváčem na planetě, který nic neřídí,“ přičemž další členy Trumpova přechodného kabinetu popsal jako představující „vpravdě děsivý výhled.“ Zdroj: globalresearch.ca	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
6,038	Klaus podpořil německé antiislamisty. Už ztratil veškerou soudnost, ulevil si kníže Schwarzenberg Skutečnost, že Václav Klaus dnes večer podpořil na jejím předvolebním mítinku protiuprchlickou stranu AfD, znamená, že ztratil veškerou soudnost. Takový je názor bývalého českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, jak vyplývá z rozhovoru, který poskytl serveru Aktuálně.cz. Server uvedl, že Václav Klaus v pátek večer vystoupil na mítinku strany Alternativa pro Německo (AfD). Partaj podpořil v západoněmeckém městě Neuwied v samotném závěru kampaně před důležitými zemskými volbami, které se ve třech spolkových zemích konají v neděli. „Podívejte se, já vám něco řeknu: Vrána k vráně sedá. Zaprvé on s jejich názory souzní, zadruhé to naznačuje ztrátu soudnosti u našeho bývalého prezidenta,“ reagoval Schwarzenberg na zprávu o Klausově účasti na zmíněném mítinku. Na otázku, zda nemůže Klausova podpora AfD uškodit vztahům mezi oběma zeměmi, pak exministr prohlásil: „Já mám dojem, že paní kancléřka už o nás dávno ztratila všechny iluze. Způsobila to vždy poněkud nešťastná setkání s prezidentem Klausem, panem Zemanem a některé naše politické tahy.“ Na otázku, jak je Václav Klaus vnímán u německých čelných politiků, pak Schwarzenberg reagoval: „Ušetřete mne této otázky. Když jsem byl ještě ministr zahraničí a on prezident, to, co jsem musel v Německu slýchat, opravdu veselé nebylo.“	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
6,043	Hlava KLDR oznámil, že je připraven použít jaderných zbraní Severokorejský předák Kim Čong-un nařídil, aby byly jaderné zbraně této země připraveny k použití každou chvíli, oznámila agentura Yonhap s odvoláním na místní média. Podle informace Korejské centrální zpravodajské agentury, Kim Čong-un rovněž prohlásil, že KLDR přešetří svou vojenskou doktrínu, aby byla připravena zasazovat preventivní údery v souvislosti se současnou situací, která je pro zem velmi nebezpečná. Patřičná prohlášení byla učiněna v průběhu raketových střeleb, které pozoroval Kim Čong-un. Ve čtvrtek rozšířila severokorejská média informaci o tom, že KLDR vypustila několik raket malého doletu z východního pobřeží poloostrova směrem Japonského moře. Nebylo oznámeno, kdy právě se tyto střelby konaly. RB OSN schválila 2. března rezoluci č. 2270, která zakazuje dodávky leteckého a raketového paliva do KLDR. Všechny náklady vyvážené a dovážené do této země se budou kontrolovat. Dokument zakazuje prodej do KLDR všech druhů konvenčních zbraní, a značně omezuje vývoz ze Severní Koreje uhlí, železa, zlata, titanu a vzácných přírodních minerálů	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
7,940	Trump zpochybnil to nejposvátnější, co máme. Je jako Putin, Západ jeho zvolením zemřel. Britské listy sdílejí smutný text Západ v podobě, v jaké jsme jej v minulých šedesáti letech znali, tento týden zemřel, napsal redaktor Economistu Edward Lucas. Překlad jeho článku přinášejí Britské listy. Ze všeho nejhorší prý je, že Trump nechce vést. „V jeho bezútěšném světonázoru (je třeba poznamenat, že velice podobném světonázoru Vladimira Putina) je svět hrou s nulovým součtem, neexistuje prostor pro abstraktní hodnoty, natož pro vzájemné loajality založené na minulých obětech a příštích nadějích,“ píše Lucas. Trump prý nahlíží na svět z obchodnického hlediska. „Máte konkurenty, dodavatele a zákazníky. Vaše práce je zničit ty první vynucením té nejlepší možné dohody na dvou druhých. Čím více peněz vyděláte, tím si vedete lépe. To je ve skutečnosti pochybný způsob podnikání. A je to strašný způsob řízení supervelmoci,“ píše dále Lucas. Celý text je ZDE Veřejně zpochybnil nejposvátnější princip kolektivní obrany Trumpův přístup ke spojencům je prý strašný. „Veřejně zpochybnil nejposvátnější princip kolektivní obrany; že útok na amerického spojence je útokem na Ameriku samotnou. Tento princip udržoval mír v Evropě od berlínského leteckého mostu v roce 1948 až do pádu zdi. Tento princip také většinou (promiň, Ukrajino, promiň, Gruzie) držel na uzdě vzkříšené Rusko Vladimira Putina. Za Trumpova prezidentství si tím už nemůžeme být jisti. Nejprve spočítá finanční příspěvky spojenců. Pak rozhodne, jestli je bude bránit.“ Příští čtyři roky prý na Ameriku nemůžeme spoléhat, a možná už nikdy. „Pokud chceme, aby naše bezpečné, pohodlné a prosperující životy pokračovaly, potřebujeme si zvyknout na utrácení reálných sum, vyrovnávání se s reálnými hrozbami, podstupování reálných obětí a rizik,“ píše dále Lucas. Podle něj musíme ukázat Rusku, že Evropa stojí za obklíčenou, krvácející Ukrajinou. „To neznamená prosazovat oligarchickou a nekompetentní administrativu prezidenta Petra Porošenka. Znamená to hluboce se angažovat v největším a nejdůležitějším pohraničním státě na všech úrovních: Nabídnout víza, prosazovat obchod, investice a studijní výměny; a především poskytnout Ukrajincům zbraně, které potřebují k sebeobraně.“ Buďme tvrdší v udělování víz pro Rusy Podpořit bychom to měli reálnými sankcemi. „Rusko využívá naše finanční centra – na Kypru, ve Frankfurtu, Londýně, Lucemburku, Rize, Vídni a kdekoliv – k praní špinavých peněz. Můžeme to učinit nákladnějším. Můžeme být tvrdší v oblasti udělování víz.“ Podle Lucase bychom měli ve věci amerického stažení očekávat to nejhorší. Ale měli bychom se je také snažit zmírňovat. „Můžeme se pokusit novou administrativu vzdělat v tom, proč na spojencích záleží. Izolacionistická rétorika dobře fungovala v kampani. Nevyřeší problémy, které vyžadují spolupráci jiných zemí. Můžeme Trumpovi připomenout, že pět evropských spojenců (Estonsko, Británie, Řecko, Polsko a Turecko) už plní kritéria NATO a vynakládají 2 % HDP, že další tohoto cíle brzy dosáhnou a že takřka všichni evropští spojenci, zejména v pohraničních státech, pohotově přispěchali na pomoc Americe v Afghánistánu a Iráku.“ Po celé Evropě se elita – ti kdo rozhodují a komentátoři – musejí ptát: „Proč nám lidé nedůvěřují?“ Odpověď nejen odvrátí nebezpečí vítězství dalších Trumpů v Evropě. Také nám umožní lépe ustát hrozbu z Ruska.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
6,061	Kolaboranti a škůdci! Jaroslav Bašta se rozepsal o současných českých politicích Někdejší český diplomat v Rusku a na Ukrajině s nadějí hledí na rok 2016. Považuje ho za přelomový, protože v něm podle Baštova názoru končí éra globalizace a eroze národního státu. Západ snad konečně pochopil, že touha po zisku nemnohých mu nedává právo zničit náš svět. Pro 20. století byl zásadní rok 1914. Znamenal rozpad starých říší a otevřel cestu k utvoření říší nových, byť přes dvě světové války. Ve 21. století bude podle bašty vnímán jako přelomový rok 2016, kdy si Velká Británie odhlasovala odchod z EU a občané Spojených států vystavili stopku globalizaci zvolením Donalda Trumpa 45. prezidentem USA. „Začínám si myslet, že západní civilizace neztratila pud sebezáchovy a pochopila, že touha po zisku nemnohých jim nedává právo zničit náš svět. Jeho destrukce začala nenápadně plíživým bořením států, jako vždy v lidských dějinách, když šlo o dosažení ekonomické a politické nadvlády. Skutečnost, že tam, kde nejsou státy, nelze prosazovat žádná práva, je jen zdánlivým paradoxem. Státy a jejich struktury představují plody dlouhodobého a poklidného historického vývoje. Ale v posledním čtvrtstoletí jsme podnikli až příliš mnoho kroků, abychom státní aparát rozbořili, a až doposud se ho nepovedlo nahradit funkčními nadnárodními strukturami ani ve formě nestátních neziskových organizací. Nestřežená hranice schengenského prostoru způsobila migrační krizi a jejím důsledkům integrovaná Evropa kvůli faktické absenci funkčních národních států nedokáže čelit,“ píše Bašta v komentáři pro První zprávy.cz. Celý komentář najdete zde. Česká republika se v moderní době stala kolonií Západu. Bašta se v této souvislosti znovu dovolává slov ekonomky Ilony Švihlíkové, která náš stát označila za kolonii Západu v roce 2015. Rozdíl je prý snad jen v tom, že nás neovládá nějaká státní koloniální velmoc, ale nadnárodní korporace. Tito kolonizátoři ponechávají u moci politiky, které Bašta označuje za kolaboranty. Pokud nejsou kolaboranti zvoleni v demokratických volbách, přijde zásah zvenčí. „Dokonce mají ambice nahradit i demokratické volby různými typy Majdanů a svobodu slova cenzurou. Nikoli tou, kterou provozují už dnes formou politické korektnosti, ale pěkně natvrdo ve spolupráci s vnitrem,“ pokračuje autor ve výkladu svého náhledu na svět. Současně nabízí cestu ven. Lidé by si měli zjistit, který politik je financován ze zahraničí, a následně ho nevolit. Současně je třeba obnovit sílu našeho zbrojního průmyslu a především bychom se měli naučit nazývat věci pravými jmény. „Proto se ještě před volbami naučme lháře nazývat lháři, udavače udavači a špatné politiky veřejnými škůdci. A po volbách obnovme demokratický stát, v němž bychom mohli hájit všechna svá práva,“ apeluje nakonec na čtenáře Bašta.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
8,048	Uprchlíci kradou v obchodech. A ještě jedno video, které ČT nevysílala Dvě videa, ukazující problémy integrace běženců do evropské společnosti, kolují čile internetem. Na jednom varuje před kulturními a právními rozdíly zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček a druhé jako by mu dávalo za pravdu – popisuje běžence, údajně ze Sýrie, který byl přistižen při krádeži v samoobsluze a policistům se směje do obličeje. Nastává podvečer a hlídka německé policie dostává zprávu o krádeži v obchodě. Policisty už to ani nepřekvapuje, stalo se to pro ně rutinou. Zadržený muž je z místního běženeckého tábora. Tentokrát ukradl krabičku cigaret, ale policisté se s ním v této situaci nesetkávají poprvé. Mladíka odvezou na služebnu a tam se objeví stejný problém, který znají již z minula. Mladík se nechal registrovat na dvou registračních místech a pod dvěma jmény. A policisté nevědí, co s tím. Záběry ukazují na příslušníka snažícího se od zadrženého mladíka zjistit, která jeho identita je pravá. On však zarputile tvrdí, že oběma osobami je on. Když si policisté projedou obě jeho identity, zjistí, že mladík dorazil do Německa teprve před měsícem a při registraci tvrdil, že pochází ze Sýrie. Během této krátké doby byl již kromě krádeží zadržen také kvůli potyčkám v azylovém centru, ale k následnému řízení doposud nedošlo. Chvíli poté přivezou na policejní stanici Tunisana. Ten kradl v supermarketu ryby a vysvětluje to tím, že měl hlad, protože veškerou podporu na daný měsíc již utratil. Druhým videem souvisejícím s právem a s uprchlíky, které se stalo hitem internetu, je vystoupení zástupce ombudsmanky Stanislava Křečka ve studiu televize Nova. Ten varoval, že možná vůbec nevíme, co se zde děje, protože situace je zcela zmatečná a nepřehledná. „Nevíme, kdo to vyvolal a s jakým cílem,“ připomíná s tím, že se dokonce objevují zprávy, že cílem migrační vlny je úplně rozbít evropský systém. Evropská unie podle něj nemá promyšlenou ochranu a ve své bezpečnostní politice zcela selhala. Řešení situace podle něj nemá nikdo, řešíme pouze každodenní operativní problémy. Křeček zdůraznil, že nejde o uprchlickou vlnu, ale o nové stěhování národů. „Tady se lidé z jiných částí světa dali na pochod. Z důvodů, které jsou různé,“ zdůraznil. Také odmítl, že by mezi veřejností v České republice vznikala hysterie. „To je zcela vědomý pocit lidí, kteří tuší nebezpečí,“ říká. Lidé podle něj vidí, že v situaci, kdy nedokážeme zařadit do pracovního procesu naše menšiny a nyní se po Evropě pohybují statisíce lidí, které rovněž nepůjde zařadit do pracovního procesu, je důvod se obávat. „Těžko píšeme zákon o sociálním bydlení a teď máme najednou ubytovat sto tisíc lidí, kteří přijdou,“ poukazuje. Tito lidé podle něj nechtějí do ČR, stejně jako nechtějí do Makedonie či Rakouska. Těmi pouze procházejí do Německa a Velké Británie, kam chtějí kvůli sociálním dávkám. Už proto podle Křečka lze pochybovat, zda jsou to váleční uprchlíci. Křeček uznává, že jejich snaha po lepším životě je zcela legitimní, ale musejí prý pochopit, že Evropa jim to v těchto počtech není schopna poskytnout. Křeček rovněž připomíná, že nastane velký problém s integrací příchozích, protože historické zkušenosti ukazují, že tito lidé často nerespektují kulturu své nové země. Upozornil také na naivní iluzi „tavícího kotle“, kde se míchají staré a nové kultury do atraktivní směsi. Mnozí na to lákají, Křeček však varuje. „To se povedlo jenom v USA. Nikde jinde už se to nepovede,“ varuje.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
6,065	Komentátoři novin se zamýšlejí nad sbližováním ČR s Čínou Na netransparentní strukturu čínské investiční skupiny CEFC, Číňany bez masky obvyklé zdvořilosti, ale i na smysluplné rozvíjení vztahů s Číňany upozorňují dnešní komentáře v českých denících. Někteří autoři se sbližování s Čínou obávají, podle autora komentáře v deníku Mladá fronta Dnes (MfD) je ale daleko smysluplnější s Číňany obchodní vztahy rozvíjet a radovat se z růstu této země. Je nerealistické chtít po Číně, aby opustila Tibet Komentátor MfD nechce obhajovat čínský komunistický režim, ale upozornit na to, že na Čínu se nelze dívat jako na zemi, která se má začít řídit "našimi" pravidly. Čína jde svou vlastní cestou a na to, jak je Čína velká země, jsou s ní vlastně docela malé problémy, míní autor. Mávat čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi v Praze před obličejem tibetskou vlajkou je podle MfD na první pohled odvážné, ale jde jen o prázdné gesto. Žádný čínský vůdce si nemůže dovolit, aby se mu země začala rozpadat pod rukama. Proto je zcela nerealistické chtít po Číně, aby Tibet opustila, píše list. Nevíme, o co Číně jde Lidové noviny (LN) se naopak nad rozpínavostí Číny pozastavují. Autor sloupku pokládá otázku: O co jde velké říši? Pokud si čínská investiční firma s nedohledatelnými vlastníky kupuje v Česku malý pivovar a sponzoruje fotbal, jde jen o kouřovou clonu, která skrývá podstatu, míní komentátor. "Možná dnes, možná za pár let zjistíme, zda s komunistickou Čínou děláme oboustranně výhodný obchod. Každý jistě přeje Kellnerově PPF i Škodě Auto úspěch. Jen zatím stále nevíme, o co Číně jde," napsal deník. Opravdu chceme být čínským předmostím v Evropě? Na netransparetní strukturu čínské firmy CEFC, která za deset měsíců svého působení v Česku investovala 20 miliard korun, upozorňuje i deník E15. Velkou důvěru podle něj nebudí třeba ani výbor China Energy Fund Comittee, jejž má CEFC v Číně financovat. Komentátor připomíná, že strategickým analytikem zmíněného výboru je plukovník Taj Sü, který se řadí mezi čínské armádní "jestřáby" a o ptačí chřipce otevřeně hovoří jako o biologické zbrani USA, což je prý v plukovníkově vidění mocnost, se kterou se Čína nevyhnutelně vojensky střetne už během deseti až dvaceti let. Také podle jiného komentáře LN je z dlouhodobého hlediska největším nebezpečím pro Západ právě Čína. "Je to jediná země, která může ještě v tomto století ohrozit vojenskou hegemonii Spojených států - našeho demokratického spojence," píše list. Podle autora komentáře demonstrace v Praze ukázaly, že Číňani, kteří žijí v Česku, jsou agresivní a netolerantní jedinci. Pokud by se Čína stala dominantní světovou velmocí, budou místo usměvavých číšníků v čínských restauracích častěji k vidění čínské tváře podobné těm z dnešních pražských ulic: arogantní, panovačné a bez skrupulí, varuje komentátor. A na závěr se ptá: "Opravdu se chceme stát čínským předmostím v Evropě?"	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
2,221	Každoročně zmizí na celém světě 8 milionu dětí! Za tím musí být něco víc Počet dětí, které každoročně mizí po celém světě, je ohromující: 8 milionů! Za posledních 40 let to činí 320 milionů dětí. Je zřejmé, že je za tím něco víc. Podle mnoha informátorů se z dětmi obchoduje a prodávají se na práce na podzemních základnách, které jsou stavěny na všech kontinentech (z nichž některé jsou 30 metrů hluboko). Takové projekty a mnohé další vyžadují otrockou práci, což jsou prý konečné stanice těchto dětí. Samozřejmě, mnoho z těchto dětí je zneužíváno pro jiné účely. Pro sex, rituální oběti, obchod s orgány, atd. Vzpomeňme na Norsko a jejich sociální službu Barnevernet…	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
3,053	Volby přece nejsou jen o tom, aby se z nich vygenerovali poslanci. Nechtěný poslanec Hlavatý líčí, jak se mu lidé v šoku omlouvají za kroužky Na volné křeslo senátora chce v lednu kandidovat poslanec a továrník Jiří Hlavatý. Volby se budou konat z důvodu, že Hlavatý se dostal za ANO do Poslanecké sněmovny a tím mu zanikl senátorský post. Andrej Babiš mu ale radí, aby rozhodně nekandidoval. Jiří Hlavatý se řadí mezi nejbohatší podnikatele v Česku a pozornost na sebe strhl hlavně působením v politice. Odhaduje se, že disponuje dokonce téměř šesti miliardami korun, píše server Aktuálně.cz. Právě díky kroužkování se dostal poslanec do Poslanecké sněmovny z posledního místa královéhradecké kandidátky ANO. Tím ale zároveň přišel o post senátora, s čímž prý vůbec nepočítal. Hlavatý se proto rozhodl, že v doplňovacích senátních volbách, které se konají právě kvůli jeho odchodu mezi poslance, bude opět kandidovat. Vysloužil sí kvůli tomu nejen kritiku médií a politické opozice, ale i tu Babišovu. „To se mu skutečně nepovedlo. Je to špatně a nesouhlasím s tím. Může se stát, že nevěděl, ani já to nevěděl, každý děláme chyby. Ale způsob, jakým to komentoval, že jde znovu do senátních voleb a mají to zaplatit voliči, to je absurdní. Chci mu jeho další kandidaturu do Senátu nedoporučit,“ řekl Babiš. Hlavatého Babišovo vyjádření prý velmi zaskočilo, ale jeho rozhodnutí určitě nezabrání. „Já jsem se rozhodl, že budu kandidovat na senátora a to je definitivní,“ prohlásil. Hlavatý na závěr také dodal, že jeho tolik kritizovaný komentář, že nové volby by vlastně měli uhradit voliči, kteří jej kroužkovali, byla špatně pochopená nadsázka: „Víte, ten telefonát mě chytnul ve chvíli, kdy jsme měli poradu, byl jsem plný stresu. Poslední věc, kterou jsem v tom rozhovoru řekl, bylo to s těmi voliči. Bylo to to poslední, co ze mě vyhrklo. Byla to nadsázka. Byl u toho otazník, já to nemyslel vážně,“ uzavřel. Jak dodává, v rozhodnutí znovu kandidovat do Senátu ho podporují i voliči. Lidé ve Dvoře Králové prý za ním chodí v šoku. „Na vrátnici se mi omlouvají, že mě kroužkovali,“ líčí atmosféru továrník. „Chápání lidí je jiné. Říkají mi, že přece volby nejsou jen o tom, aby se z nich vygenerovali poslanci, ale že to je i určitá forma podpory, dávají hlas těm, kterých si váží. Na tom něco je,“ dodává.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
8,126	Válka? Profesor Krejčí odhaluje rojení kolem Donalda Trumpa i to, co chystají jistí lidé proti Rusku. Na nás ale prý vůbec nezáleží ROZHOVOR Spojí se Trump s Putinem proti Číně? „Jestli bude dobře počítat, brzy zjistí, že obnovit dynamiku Spojených států bez spolupráce s Čínou nelze,“ říká politolog Oskar Krejčí, který také analyzuje situaci Donalda Trumpa a výběr jeho spolupracovníků: Vidíme, že Donald Trump. je tak trochu „sám voják v poli“ a kolem něj při dobré vůli republikáni starého střihu. „Je nezakořeněný v byrokracii, má proti sobě stranickou opozici a svých vlastních lidí má málo,“ říká Krejčí. A smlouvy o volném obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií? Jen „mrtvoly“. V jednom z předcházejících rozhovorů jste připomínal, že důležité bude, jakými lidmi se nový americký prezident obklopí. A už padají různá jména. Generál Flynn, o kterém se ví, že je vstřícný k Rusku, jako poradce pro národní bezpečnost. Generál James Mattis jako ministr obrany a bývalý republikánský kandidát na prezidenta Mitt Romney v čele ministerstva zahraničí? A připomeňme také Mikea Pompea, který bývá označován za jestřába. Co z toho vyplývá a čeho bychom si měli všímat? Především je třeba vidět, že vítězství Donalda Trumpa je součástí vlny, která jde přes celý svět. Vidíme ji v Rakousku i na Filipínách. Projev globalizace, kterou prosazovaly Spojené státy, narazil a je tu zpětná vlna. Trump představuje součást zpětné vlny, není velkou výjimkou. Je třeba vědět, že jeho vítězství nebylo tak dramatické. Volební účast byla poměrně malá, jen o necelý jeden procentní bod vyšší než před čtyřmi lety, kdy nešlo o tzv. historické volby. Vidíme, že Donald Trump je tak trochu sám voják v poli, když přichází do Washingtonu, do města, kde získal 4,1 procenta hlasů, jinými slovy, kde je prostředí federální byrokracie, která je naladěná proti němu. Většinu získala republikánská strana v Senátu, ve Sněmovně reprezentantů má většinu guvernérů, ale to jsou z velké většiny republikáni starého střihu. On je teď v situaci, že chce-li něčeho vůbec dosáhnout, musí zakořenit. Musí přijmout k sobě lidi z Republikánské strany, kteří mu umožní tolik zkritizovaný establishment zklidnit. Má ještě před sebou volbu ve výborech, tam by ho mohla celá řada jeho spolustraníků hodit přes palubu. Aby se to nestalo, musí teď vypadat jako standardní republikán, relativně standardní republikán. Ale je třeba k tomu dodat, že nemá své lidi. Je nezakořeněný v byrokracii, má proti sobě stranickou opozici a svých vlastních lidí má málo. To jsou samé nevýhody. Výběr prvních lidí k sobě, ať už jde o budoucího šéfa CIA Mikea Pompea nebo o generála Flynna, to jsou lidé spíš v establishmentu zakotvení, než že by byli jeho kritiky. Totéž platí o Mittu Romneym. To je mormonský politik, představitel sektářského vidění světa, které my v podstatě neznáme. A jestli má takový politik zodpovídat za mezinárodní politiku, pak se stávají Spojené státy dvojnásobně nepředvídatelnými. Do toho si představte lidi, jako jsou Graham nebo McCain. Tito dva silní republikánští senátoři chtějí ještě před 20. lednem navštívit Ukrajinu, Gruzii a Estonsko, aby země ujistili, že jejich protiruská politika se nemění. Kdybychom vyšli z toho, že Trump chce svůj základní heslář změny zrealizovat, musí začít ústupkem, a nikoli útokem. Samozřejmě to neznamená, že se jako prezident s velkými pravomocemi neprosadí, že nebude třeba směřovat ke srovnání vztahů s Ruskem, to se klidně může stát. Ale lidé, kteří ho začali obklopovat, k tomu naklonění nejsou. Snad nejblíže je tomu Flynn, který má strategické myšlení a uvažuje o tom, že se spojí s Ruskem proti Islámskému státu a nebudou bojovat na třiceti frontách najednou. Pořád ještě ale nevíme, jaký bude vztah Trumpa k Číně. Chce zlepšit vztahy s Ruskem, aby šli společně proti Číně? Jak byla Trumpova kampaň vstřícná k Rusku, tak byla plná spousty protičínských hesel. Musíme počkat na slovutných prvních sto dní, abychom věděli, kdo se prosadí. Zda pravicový populista Trump, jenž jde proti establishmentu, který chce chránit americké kapitalisty středního a nižšího ranku, nebo se prosadí establishment proti Trumpovi, tak jako se v zásadě prosadil proti Obamovi. Když jste zmiňoval Čínu a položil otázku v souvislosti s případným spojením USA a Ruska, do jaké míry tvrdým způsobem bude podle vás postupovat Trump vůči Číně? Začne obchodní válku? A co z toho všeho může vzejít? Ještě nevíme, jak dobře umí počítat. Víme, že se ve svém vlastním podnikání několikrát zmýlil, ale dokázal to napravit. Jestli bude dobře počítat, brzy zjistí, že obnovit dynamiku Spojených států bez spolupráce s Čínou nelze. Když se podíváte na poslední APEC v Peru, všimnete si, že Spojené státy tam vystupovaly jako ochranářská země a Čína jako ten, kdo volá po volném obchodu. Všechny smlouvy, které připravovala Obamova administrativa, ať jde o tichooceánskou nebo atlantickou… To vše byly ochranářské smlouvy bez Ruska, bez Číny: vytváříme si své vlastní bloky. Naopak Čína: všechno má být svobodné. Čína je v nástupu a Spojené státy v ústupu. To nezměníte politikou, ale ekonomikou. Politika může napomoci dynamizaci americké ekonomiky, ale nemůže zastavit Čínu. To už nejde. To by musela být válka. Lidé z nejrůznějších think-tanků nejsou akademici v původním slova smyslu, ale ideologičtí propagandisté. A co „naše“ obchodní dohody? Mluví se o tom, že Trump je velký izolacionista a nepodporuje obchodní dohody TTIP ani TPP. Znamená to tedy, že se nám ztíží přístup na americký trh? Smlouvy měly ochránit americký špičkový globální kapitál a útočily nejen proti zaměstnanosti v Evropě, ale také proti zaměstnanosti ve středních podnicích v USA, protože otevíraly cestu na vývoz výroby do zahraničí. Během kampaně je i Clintonová, která byla u kolébky těchto smluv, odpískala. To by měly být dnes mrtvoly. Bojí se jich američtí voliči zleva, zprava, střední i nižší vrstva. Jediný, kdo se jich zastává, je Obama a Angela Merkelová. Když zmiňujete německou kancléřku, co říkáte na to, že bude znovu kandidovat? V západoevropské elitě, která jednoznačně počítala s vítězstvím Hillary Clintonové, zavládla panika. Oni se dnes tváří, že jsou jediní strážci skutečných liberálních hodnot, a v rámci strachu se semkla i německá elita. Křesťanští demokraté v podstatě nikoho jiného nemají, schovávají se dál za Angelu Merkelovou a evidentně pojedou až do hořkého konce. Je to velice nepříjemné. Nejenže se nepřizpůsobují realitě Evropy, ale nejsou schopní se přizpůsobit ani realitě ve Spojených státech. Mám-li být upřímný, dnes je Angela Merkelová nejrušivějším elementem v evropské politice, zvláště pak v bezpečnostní politice. Je mrzuté, že je to znovu Německo, které začíná s nejnegativnějšími politickými tahy na evropské šachovnici. Podstatnější ale teď bude ohlas Trumpa v rakouských prezidentských volbách než to, že bude vybrána Angela Merkelová za kandidáta na budoucí německou kancléřku.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	2
6,078	Konečná udeřila: Evropští politici straší rozpadem EU, když nepřijmeme jejich řešení. Na kvóty jsem už alergická. Jejich návrhy jsou často neskutečně blbé CIVILIZACE A MY Názory lidí ignorují a návrhy hází pod stůl. „Brusel by se měl v prvé řadě obávat toho, že nemá kontakt s lidmi a není schopen jim naslouchat,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM) v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Zavírání hranic podle ní nezpůsobí, že by se k nám začali hrnout uprchlíci. Zároveň ale připouští: „V případě nějakého vyostření situace v Německu by se mohlo stát, že by se například odmítnutí migranti snažili dostat na naše území. Vláda na to musí být připravena a případně chránit naše hranice.“ Hradní zahraničněpolitický expert Hynek Kmoníček tvrdí, že v migrační krizi jde Evropě o existenci. A není sám. I Donald Tusk hovořil o možnosti rozpadu EU coby pravděpodobnějším, než kdy jindy. Tak tedy: Schengenský prostor, euro a EU jako taková. Čemu z toho hrozí rozpad, rozklad, významné okleštění? Já bych ráda oddělila dvě věci. Jednak zcela správné varování Hynka Kmoníčka, že dnešní krize EU není jen tak nějakým běžným dohadováním se, ale jde o zachování dlouhodobé existence Evropy. Ovšem evropští politici se podle toho nechovají, neuvědomují si závažnost situace a jsou laxní. Na druhé straně evropští politici každou chvíli straší, že pokud nepřijmeme jimi prosazované řešení, tak hrozí rozpad EU (například pokud nepřijmeme uprchlické kvóty) – na to už jsem alergická, protože jejich návrhy jsou často neskutečně blbé. A teď ke konkrétním ohrožením. Ano, schengenskému prostoru hrozí výrazné omezení, pokud se urychleně nezastaví proud migrantů. Euro nevidím v bezprostředním ohrožení, ačkoli se domnívám, že pro některé zejména jižní státy není vhodné, jak ukázala krize z minulých let. Pro některé by rozpad EU byl katastrofou, pro některé požehnáním. Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví? Ačkoli jsem kritická k fungování EU, je nezodpovědnost si myslet, že rozpad EU by byl požehnáním. Země Evropské unie jsou natolik provázané, že rozpad Evropské unie by se projevil výrazným poklesem hospodářské aktivity a tím i zaměstnanosti. Co si ovšem dokážu představit, je lepší fungování Evropské unie. Evropu demokratičtější, Evropu transparentnější, Evropu budovanou zdola zájmy lidí a nikoliv zájmy velkých firem či bank. Nebojím se, že bychom se stali „kořistí Ruska“ – to je nesmyslné strašení některých evropských politiků, o kterém jsem mluvila v předchozí otázce. Objeví se vždy, když jim dojdou argumenty. Je smutné, že se k podobnému strašení uchyluje i český premiér. Francie, Británie, Dánsko, Nizozemí, Maďarsko, Polsko... Ve všech těchto zemích existují výrazné politické síly, které se odklánějí od hlavního proudu evropského myšlení. Chtějí výstup svých zemí z EU, případně navázání větší spolupráce s Ruskem. Měl by se Brusel některých z nich obávat? Kterých nejvíc? Brusel by se měl v prvé řadě obávat toho, že nemá kontakt s lidmi a není schopen jim naslouchat. Např. díky Lisabonské smlouvě zavedl evropské občanské iniciativy, které měly dát možnost občanům podílet se na vytváření legislativy EU, ale všechny návrhy těchto občanů buď ignoruje (Stop TTIP – podpořilo skoro 3 miliony lidí), nebo je hází pod stůl (Právo na vodu – skoro 2 miliony podpisů). Lidé rozdávají ve volbách karty a politici podle nich musí hrát. Nemůžeme přeci „bránit“ demokracii tím, že stejně jako německý ministr financí naznačíme, že volby nemohou měnit politiku země. Osobně se mi sice nezamlouvají strany, na které narážíte, ale s nimi je zapotřebí se utkat ve volebních kláních v jednotlivých členských státech. Liberálně orientovaní pozorovatelé vybízejí k začlenění co největšího počtu migrantů do Evropy, „jestřábi“ naopak varují před nepokoji či občanskou válkou, kterou „neevropané“ v Evropě vyvolají a před kriminálními a sociálními problémy. Zaměstnavatelské svazy považují imigraci za produktivní, někteří ekonomové však varují, že pracovních míst, hlavně nekvalifikovaných, bude v budoucnu ubývat a imigranti budou zátěží. Tak co je tedy v tomto směru pro Evropu dobré? Nesdílím vítací kulturu, která se naivně raduje z příchodu uprchlíků do zemí EU. Ani není pravdivé tvrzení, že potřebujeme v EU novou pracovní silu. Nás naopak čeká velmi složité přizpůsobení novému trendu tzv. průmyslu 4.0, které bude znamenat znatelný úbytek pracovních míst na méně kvalifikovaných pozicích z důvodu nového nástupu robotizace. Nicméně nesmíme v sobě potlačit lidskost. Je třeba pomoci lidem, které vyhnala válka z domovů, ale je třeba pomáhat, co nejblíže místu konfliktu, aby se mohli vrátit do svých domovů po skončení války. Je třeba zajistit důstojné podmínky v uprchlických táborech. : Situace v Evropě ve věci imigrantů se začíná vyhrocovat – zatím jen v Řecku, na řecko-makedonské hranici a částečně v Rakousku a Bavorsku, které hovoří o přivírání hranic. Slýcháme o humanitární katastrofě, ale i o bezpečnostních hrozbách ze strany migrantů, mezi kterými mohou být vycvičení vojáci či teroristé. Co v celé věci spatřujete vy? Já vidím hlavně chyby v zahraniční politice, důsledky bezhlavého vojenského jednání některých států NATO, nedostatečně efektivní rozvojovou pomoc a trestuhodně špatnou poválečnou rekonstrukci některých států. Osobně vidím největší problémy EU a i jednotlivých členských států v pozdní reakci, v neschopnosti se dohodnout, v nátlakové politice, ve svalování viny na druhé. Uprchlická krize už trvá skoro rok. K nám zatím uprchlíci nechtějí, někteří analytici ovšem straší, že série uzavírání hranic by to mohla změnit. Slýcháme o nelidském přístupu Čechů, kteří uprchlíky masivně nechtějí. Jak to celé pro náš národ dopadne? Jak obstojíme? Samotné zavírání hranic nezpůsobí, že by se k nám začali hrnout uprchlíci, ale v případě nějakého vyostření situace v Německu by se mohlo stát, že by se například odmítnutí migranti snažili dostat na naše území. Vláda na to musí být připravena a v případě potřeby zajistit ochránu našich hranic. Já si nemyslím, že Češi se chovají nelidsky – lidskoprávní organizace a ombudsmanka zveličují problémy, které nevyhnutelně přicházejí, když se nečekaně objeví větší množství uprchlíků v uprchlickém zařízení či na hranicích. V České republice se integrovaly stovky tisíc Vietnamců a Ukrajinců a žádné napětí to nevyvolávalo. Češi mají oprávněný strach z nové neznámé muslimské migrace, ale ani tento strach nám nesmí bránit v racionální debatě ve velmi citlivém tématu. Takže doufám, že se v debatách vyhneme emocionálním výkřikům, které k racionalitě mají daleko. V Sýrii bylo dojednáno příměří, kterému nikdo příliš nevěří. Západ obviňuje Rusko z brutálního postupu majícího za cíl udržet za každou cenu u moci Bašára Asada. Rusko zase obviňuje Turecko z podpory Islámského státu a naznačuje, že by Západ, Turecko a Saúdská Arábie v rámci „plánu B“ mohli obsadit části Sýrie. Kde je pravda? A hlavně, kde je budoucnost válkou ničené Sýrie? Budoucnost Sýrie vidím v nezávislém unitárním sekulárním státu, do kterého se navrátí jeho občané a budou společně pracovat na mírovém rozvoji země. Sýrie je nešťastný propletenec zájmů několika velmocí a to dělá řešení situace neskutečně těžké. Ustoupit budou muset všichni. A takto cynické chování velmocí jsme tu již dlouho neměli. „Náš muž v NATO“, generál Petr Pavel, označil Rusko za větší bezpečnostní hrozbu než Islámský stát. NATO přisouvá vojska k ruskému území, z Pobaltí, z Polska i odjinud slýcháme, že Rusko je i nadále hrozbou pro Evropu. Je tomu tak? Berete vážně odhady tvrdící, že při obsazení Pobaltí by NATO nestihlo reagovat? Či spíše hrozbu „hybridní“ války proti EU spočívající v podpoře stran a politických názorů obecně usilujících o rozpad EU a příklon jejích členských zemí k Rusku? Odmítám tuto hysterii některých kruhů o hrozbě Ruska, to je stará optika studené války. Rusko se chová jako sebevědomá velmoc, ale není hrozbou pro Evropskou unii. Situace Ruska jako takového může vypadat zneklidňujícím způsobem kvůli problémům s cenou ropy, která podráží ruské hospodářství. Lidé sice Putinovi věří, nicméně... Ani Rus nemusí vydržet všechno. Máme se bát rozpadu Ruska? Vnitřních konfliktů? Příchodu někoho ještě více vyhraněného vůči Západu? Obnovení konfliktu na Ukrajině nebo začátku jiné války za účelem vybuzení vlastenectví a zakrytí vnitřníc problémů? Jaké faktory v „ruské“ problematice jsou běžně opomíjeny? Jistěže současné ceny ropy způsobují Rusku nemalé ekonomické problémy, ale nedomnívám se, že by to mělo způsobit takové problémy, které by vedly k důsledkům, které zmiňujete. Já naopak do budoucna vidím velký potenciál pro české firmy exportovat do Ruska a investovat v Rusku. A zároveň vidím v Rusku důležitého partnera Evropské unie.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
8,156	V detenčním táboře v Bělé prý došlo k velkému podvodu O tisíce eur obral migranty v detenčním táboře v Bělé-Jezové i v Drahonicích údajný tlumočník Walid Mreihil. Uvedl to server Echo24.cz s odvoláním na Hospodářské noviny. Muž libanonského původu měl slíbit minimálně dvěma Iráčanům pomoc s cestou na svobodu. Chtěl za to po nich tisícieurové částky. Ty inkasoval, ale následně mužům nepomohl, ti v detenčních táborech strávili dlouhé měsíce. Jeden z uprchlíků nyní médiím uvedl, že Mreihil jim slíbil, že vzhledem k tomu, že zná lidi na policii, dokáže jim pomoci. Sliboval i kontakty na českého právníka. Oba muži z Bagdádu, kteří byli obráni o své finanční prostředky a zůstali bez pomoci, nyní podali na podvodníka trestní oznámení. „Spolupracoval jsem s americkou firmou, oni se mi pak pokusili unést syna. Chytili je, ale po čtyřech letech zase pustili a vyhrožování začalo znovu,“ uvedl pro HN důvody svého odchodu z Iráku podvedený muž. Zpět do země byl deportován letos na konci února. V případu by měli podle serveru figurovat i dva Češi, advokáti Vratislav Polka a Jiří Puchmeltr, kteří měli Mreihilovi pomáhat právě jako právníci.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
4,811	ISIS v tajném dokumentu nařizuje neútočit na USA V Iráku byly odhaleny další důkazy o spolupráci mezi USA a ISIS, když místní milice u Mosulu odhalila dokumenty Islámského státu nařizující džihádistům, aby na ně neútočili. Během sezóny amerických voleb WikiLeaks potvrdila, co mnozí už tušili, že americká vláda, nebo přinejmenším někteří její členové, Islámskému státu nepřímo pomáhají – když Hillary Clinton dokonce přijímá peníze od těch samých vlád, které tuto džihádistickou skupinu financují. Přesto se už hlavní bašta ISIS v Iráku Mosul stala cílem hodně publikované spojené americko-irácké vojenské kampaně za osvobození tohoto města z jejího područí. Ovšem před zahájením této kampaně USA spolu s ISIS financující Saúdskou Arábií umožnily více než 9 000 militantům bezpečný odchod z Mosulu do Sýrie. Tento krok naznačuje, že USA na Islámský stát pohlíží jako na prostředek konečného použití, když přesunují tisíce bojovníků z Iráku – kde budou USA moci vyhlásit nad ISIS „vítězství“ v této oblasti, do Sýrie na podporu přetrvávajícího amerického cíle změny režimu v této zemi. Dokument odhalený místní milicí nařizuje bojovníkům ISIS, aby v této oblasti neútočili na koaliční letectvo. True Activist hlásí: Nedávný vývoj naznačuje, že spolupráce mezi ISIS a americkou vládou funguje obousměrně. Jen před pár dny Jednotka ochrany plání Nineveh, tj. místní milice asyrských křesťanů, učinila v nedávno osvobozeném iráckém městě Bakhdida 19 mil od Mosulu zajímavý objev. Tato milice získala dokumenty od tzv. „mobilizačního centra“ Islámského státu, která ISIS zřizuje ve městech pod svou kontrolou, aby zmobilizoval místní obyvatelstvo a vycvičil nové rekruty. Jeden z nalezených dokumentů výslovně bojovníkům ISIS říká, aby na letouny koalice USA neútočili. Sám tento dokument uvádí: „Je přísně zakázáno střílet za použití jakýchkoliv zbraní na letouny ve vzduchu bez ohledu na výšku, ve které letí, i kdyby ten letoun přistával na střechách domů.“ Tento výnos byl podepsán vůdcem IS Abu Muawiou. Ač tento výnos mluví o všech letounech v oblasti, tak jedinými aktivními vojenskými letouny kolem Mosulu jsou letouny americké koalice. Má-li ISIS v úmyslu udržet se v iráckém Mosulu, proč by jeho území nezkoušela bránit všemi nezbytnými prostředky? Proč jsou letouny americké koalice vyloučeny? Odpověď by mohla spočívat v tom, jak jsou koaliční letouny úkolovány k úderům na cíle Islámského státu, když jsou často obviňovány z úderů proti místním milicím a iráckým ozbrojeným silám místo ISIS, což činí jejich neustálou nekompetenci (nebo spolupachatelství, podle úhlu vašeho pohledu) pro tuto džihádistickou skupinu užitečnou. Např. minulý měsíc byla u Mosulu koaličními letouny bombardována provládní irácká milice poté, co úspěšně odrazila útok ISIS, čímž 21 jejích bojovníků zabili a ISIS umožnili, aby si vzala zpátky ztracené území. To samé se děje v Sýrii, kde americká bombardovací kampaň „proti ISIS“ umožnila ztrojnásobit rozsah zabraných území, což platilo, dokud se do konfliktu nezapojilo Rusko, které skutečně v zastoupení syrské vlády začalo na tábory ISIS útočit. Potud, pokud zůstávají USA zapojeny do vojenských operací zaměřených proti ISIS, tak jejich skutečné záměry zůstávají přinejlepším pochybné, zvláště jestli se objeví další důkazy naznačující koordinaci mezi nimi. Zdroj: wire.com	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5
4,829	Putin konečně začal čistit Medveděvovu vládu a takhle to dopadlo. Putinův vzkaz ostatním? Zatímco svět se zájmem sledoval, jak dopadnou prezidentské volby v USA, Vladimír Putin udělal něco zcela fascinujícího - nechal zatknout Alexeje Uljukajeva, ministra hospodářství Medveděvovy vlády, na základě obvinění z vydírání a korupce. Uljukajev, jehož telefon byl napíchnutý a odposloucháván ruskými bezpečnostními složkami již od léta tohoto roku, byl zatčen uprostřed noci spolu se svými 2 miliony amerických dolarů. Putin ho oficiálně vyhodil druhý den ráno. Oficiální místa v Rusku uvádí, že Uljukajev si vynutil úplatek 2 miliony dolarů za ohodnocení, které umožnilo státnímu těžařskému gigantu Rosněfť odkoupit 50% podílu dalšího ropného gigantu Bašněfť. Uljukajev se evidentně pokusil zastrašit Igora Sechina, prezidenta společnosti Rosněfť a osobu blízkou prezidentovi Putinovi a ruských bezpečnostních a zpravodajských služeb. Ano, čtete správně: dle oficiální verze dala státní firma úplatek členu ruské vlády. Dává vám to nějaký smysl? Vysoký vládní představitel má napíchnutý telefon a je pečlivě sledován Ruskou Federální bezpečnostní službou více jak rok - dává vám to smysl? Nedává to smysl ani v nejmenším a ruská oficiální místa si to plně uvědomují. Ale to je jen oficiální verze. Takže co se to tu vlastně děje? Vypadá to všechno jako nějaký Putinův vzkaz? Samozřejmě, že ano! Vzpomenete si na zkorumpovaného ministra obrany Anatolije Serďukova? Ten byl nejdříve vyhozen a teprve poté zatčen. Ale tentokrát došlo k zatčení člena vlády uprostřed noci. Po několik hodin se s ním jeho podřízení nemohli vůbec spojit a nevěděli, co se mu stalo. Došlo zde k omylu? Těžko. Způsob, jakým byl Uljukajev zajištěn, byl pečlivě zinscenován tak, aby byl co největší výstrahou pro ostatní jemu podobným renegátům, kteří jsou stále u moci, jelikož Uljukajev byl jakýmsi symbolem tzv. “atlantických integrálů” (čili těch lidí. v Kremlu, kteří chtějí integrovat Rusko do světového, USA kontrolovaného, bezpečnostního systému): Uljukajev byl známým liberálem, stejně jako Nikita Bělych, guvernér Kirovské oblasti, který byl zadržen, za ohromného zájmu médií a veřejnosti, v červnu, za přijmutí úplatku 400,000 euro. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že Uljukajev by mohl být považován za čelného představitele atlantických integrálů a za oddaného člena ruské „liberální“ (pro-washingtonské) sekty, který v minulosti spolupracoval s Jegorem Gaidarem a Alexejem Kudrinem a byl nyní svržen ruskými “siloviki”, vrcholnými představiteli tzv. silových rezortů (obrany, vnitro, zpravodajská služba). Tento poslední fakt vzbudil okamžitý zájem médií a titulek, který se objevil na populárním webu Gazeta.ru, nemohl být výstižnější: “Siloviki svrhli Uljukajeva” a doplnili to obrázky klíčových aktérů tohoto dramatu, včetně drsňáka Sergeje Koroleva, předsedy Výboru pro finanční stabilitu Ruské federální bezpečnostní služby (FSB) (na obrázku), který zřejmě stál za Uljukajevovým pádem. V dubnu jsem prorokoval, že je za dveřmi čistka ve vládě. Musím přiznat, že jsem to čekal dříve. Je zřejmé, že Putin se rozhodl k akci v době, kdy měl Strýček Sam co dělat se svými vlastními problémy. Pokud to tak skutečně bylo, vypovídá to o tom, kolik vlivu stále USA v Rusku mají. Někteří pozorovatelé si povšimli, že k Uljukajevovu zatčení došlo po telefonním hovoru mezi Trumpem a Putinem, což vede k domněnce, že Trump mohl souhlasit s Putinovým postupem. To je, samozřejmě, totální nesmysl, ale jakákoliv špína na Putina je vítaným materiálem pro příslušníky páté kolony. Seznam potenciálních „kandidátů na odstřel“ je ale dlouhý a obsahuje jména jako vicepremiér Arkadij Dvorkovič, první místopředseda ruské vlády Igor Šuvalov, guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová, ministr financí Anton Siluanov a, samozřejmě, předseda vlády Dmitrij Medveděv. Uljukajev byl jen jeden z mnoha dalších. Ale pořád byl jedním z hlavních kandidátů na odstřel a způsob, jakým k tomu došlo, musel být studenou sprchou pro všechny ty zrádce a renegáty uvnitř Kremlu. Samotný fakt, že Uljukajevův telefon byl tak dlouho odposlouchávaný, je těžko představitelný a je zřetelným důkazem toho, že nikdo není v bezpečí, před Putinovými čistkami. A to samo o sobě je skutečně vítaná změna: každý člen Medveděvovy vlády dostal varování, že je pod drobnohledem Ruské Federální bezpečností služby. Jak to bude s Uljukajevem dál, není příliš podstatné. Byl formálně obžalován, jeho případ bude nadále prošetřován a skončí u soudu (v současné době je Uljukajev držen v domácím vězení a zůstane to tak další dva měsíce). Hrozí mu až 15 let za mřížemi a pokuta ve výši sedmdesátinásobku částky, kterou přijal jako úplatek. Pokud můžeme soudit ze Serdjukovova případu, který se vyhnul pobytu za mřížemi díky prezidentské amnestii k 20. výročí ruské ústavy, zdá se, že se Putin zdráhá k jakékoliv formě odplaty vůči svým nepřátelům. Ale i v případě, že se Uljukajevovi nakonec nedostane příležitosti nadýchat se čerstvého vzduchu sibiřské tajgy, jako mocenská figura je vyřízený, a to je tím, oč jde Putinovi především. Podstatnou skutečností zde je to, že je možné, aby se během jediné noci ocitl vrcholný ruský ministr z tepla své kanceláře v cele předběžného zadržení a absolutně nikdo s tím nepočítal. Opět se setkáváme se 100% Putinovým stylem: žádná varování, žádné náznaky, jen náhlá, rázná akce s okamžitými dopady. Jeho „rukopis“ je prostě nezaměnitelný. Reakce ruských médií byla očekávaná, obzvláště poté, co z tajných služeb prosákly na povrch informace o tom, že Arkadij Dvorkovič a Andrej Bělousov byli také vyšetřováni. Anatolij Čubajs například prohlásil, že byl „naprosto šokován“. Ještě lepší byla reakce předsedy vlády Medveděva, který pronesl, že tato situace byla „na hranici jeho chápání“. Bude zajímavé pozorovat, jak zareagují antlantičtí integrálové: pokud se budou skutečně cítit poraženi, uchýlí se ke komentářům ve stylu potřeby „boje s korupcí na všech frontách“ a budou se jinak držet při zemi. V případě, že mají ještě zbytky vůle bojovat, odsoudí to jako „stalinské“ řešení, návrat k čistkám 30. let a „novou kampaň teroru“ proti demokracii. Západní korporátní média, jejichž jedinou „hodnotou“ jsou peníze, budou psát, jak jde ruská „tajná policie“ po „úspěšných byznysmenech“, a jak to poškodí ruskou ekonomiku. V podstatě obdoba bědování, které jsme všichni již jednou slyšeli, když Putin likvidoval nechvalně proslulou skupinku Sedmi bankéřů. Vyjádřeno slovy Eltona Johna „to už vše známe….“ Pokud jde o fanatické, vůči Putinovi nepřátelské, nacionalisty, ti asi řeknou, že se jedná o slabé a nedostatečné řešení. Roky si pořád stěžovali na korupci, jak nejsou vyšetřováni vysocí představitelé, a teď, když se jim jejich přání plní, se najednou jedná o „nepostačující“ kroky. Příliš to ale nevadí, neboť u veřejnosti se těší stejně malé důvěryhodnosti, jako prozápadní politické strany Jabloko a Parnas. Všechna hlavní média a političtí komentátoři momentálně Putinovi tleskají ve stoje. Je to pochopitelné, jelikož to byla média, která celé měsíce hlasitě a bez přestání upozorňovala na „ekonomický blok ve vládě“, čímž měla právě na mysli tyto proamerické odpadlíky. Doslova skoro všichni významní političtí komentátoři si přáli a volali po čistce v tomto „ekonomickém bloku“ a radikálních změnách v ekonomické politice Ruska. No, je o jednoho lumpa méně, což je dobrý začátek, ale zatím není žádných známek toho, že by měly začít padat další hlavy, nebo že by mělo dojít ke změně ekonomického diskursu Ruska, z proamerického, na tolik potřebnou politiku vnitřního růstu. A jelikož známe Putina, neměli bychom očekávat náznaky něčeho, nýbrž rovnou činy. V Rusku, stejně jako v USA, je daleko jednodušší měnit lidi, než měnit systém, zatímco jedinou možnou cestou, jak něco skutečně změnit, je měnit systém samotný, nikoliv lidi. Dosud se Putinovi povedlo zbavit se několika z řady nejhorších lidí, a zároveň musím uznat, že dostal několik dobrých lidí dovnitř. Teď, co podstatně kleslo riziko války s USA a Amerika se nyní nějakou dobu bude zmítat ve svých vlastních problémech, doufám, že Putin provede velmi energické kroky k pročištění Ruska od washingtonských přisluhovačů a nahradí je skutečnými patrioty, kteří konečně učiní z Ruska opravdovou, a i po ekonomické stránce, svrchovanou zemi. Zdroj: thesaker.is, zvedavec.org	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
6,141	Kurdský politik: To, co dělá Turecko, je skutečná genocida Vláda a obyvatelé iráckého Kurdistánu chápou speciální operaci vlády na jihovýchodě Turecka jako genocidu, informoval RIA Novosti oficiální představitel vlády iráckého Kurdistánu v Moskvě Aso Talabani. „Není pochyb, že trpí hlavně civilní obyvatelé. Proto je likvidace Kurdů opravdová genocida," říká Talabani. „Boje se odehrávají ve městech, přičemž v některých z nich není ani jeden partyzán PKK. Místní lidé berou do rukou zbraně a bojují proti Turkům. V nějakém domě se nachází jeden partyzán, ale zároveň v něm žijí stovky lidí. Turci bombardují tento dům z tanků a vrtulníků. Aby zabili jednoho ozbrojence, musí zabít sto pokojných obyvatel," ukazuje na příkladu.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
800	Inaugurační projev Zemana? Exhibice duševně nemocné osobnosti! Za vše mohou jeho voliči, teď musím poslouchat to nemocné svinstvo, rozjel se zhrzený Chaun Prezidentův inaugurační projev, který byl podle některých kritiků především plný útoků, spustil řadu negativních reakcí nejen z řad politiků. Na jeho zhodnocení se ve svém komentáři zaměřil i režisér Igor Chaun, podle kterého se jednalo o evidentní exhibici porouchané osobnosti a těžce duševně poznamenaného člověka. „Poznamenaného zlobou, nenávistí, stihomamem a pokleslostí,“ uvedl na serveru Reflex.cz. „Dnes jsem masochisticky vydržel celý inaugurační projev staronového Miloše Zemana, a čeho jsem byl svědkem, mne skutečně hluboce zasáhlo.“ Režisér upřesněnil, že nemluví o ochablosti fyzické, ale o zřejmém úpadku osobnosti muže, který stojí v čele tohoto státu. K prezidentovu inauguračnímu proslovu Chaun napsal: „Jednalo se o evidentní exhibici porouchané osobnosti a těžce duševně poznamenaného člověka – zlobou, nenávistí, stihomamem a pokleslostí,“ zdůraznil ve svém komentáři na serveru Reflex.cz a dodal, že co Zeman dokázal do svého proslovu zaplést, je neuvěřitelné. Nic z toho ale prý nevyčítá Miloši Zemanovi, ten prý zkrátka už před lety podlehl negativním složkám své osobnosti, a průběžně byl utvrzován ve své pseudopravdě podlými ziskuchtivými spolupracovníky. „Kladu to za vinu vám, svým spoluobčanům, že se v tak slavnostním okamžiku musím na tohle dívat, tohle poslouchat, tohle nemocné svinstvo,“ vzkázal Zemanovým příznivcům s tím, že se mu z toho hrnou akorát slzy do očí. Jako jediný důvod, proč lidé volili právě Zemana, Chaun vidí strach a nedostatek sebevědomí voličů v naší komunismem tak těžce poznamenané společnosti. „Polovina voličů uvěřila lži, že tento nemocný starý jedinec je naším ochráncem před nástrahami moderní doby v čele s migranty,“ uvedl režisér, který Zemanovi vytýká, že při prezidentské volbě ani při inaugurační řeči nezazněla skutečná témata naší doby, tedy to, co tíží skutečný život lidí. „Zvolili jste si nemocného, zákeřného a morálně ochablého člověka, který je ve skutečnosti jen do sebe zahleděnou zapšklou loutkou. Z toho člověka nesálá do společností nic velkého, ušlechtilého, inspirativního, ale pouze malost, nízkost, lež a amorálnost,“ uzavřel Chaun.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
8,612	Zločinci, teroristé, blázni... Milan Chovanec mezi lidmi bez okolků o imigrantech. Naštvaní občané se možná divili REPORTÁŽ Desítky většinou starších lidí se v Berouně zúčastnily besedy o migraci, na kterou dorazili ministr vnitra Milan Chovanec a poslanec za ČSSD a místopředseda bezpečnostního výboru Sněmovny Richard Dolejš. Padala nesmlouvavá, tvrdá čísla a informace, které nebyly vůbec optimistické. „Snažit se řídit ministerstvo pouze z budovy ministerstva bez zpětné vazby od lidí je cesta do pekel. Je potřeba slyšet názory lidí. Debata s lidmi je osvěžující, daleko příjemnější než debata v Poslanecké sněmovně,“ uvedl na samý začátek Chovanec a pak už se plně věnoval migrační krizi. „Migrační krize, tak jak ji dnes zažíváme, je otázkou, která neodezní za týden, za měsíc, za rok, ale pravděpodobně ani za pět let. Je součástí lidských dějin a teď je takový výkyv, zahuštění prostorů, příchod lidí z oblastí, odkud jsme v minulosti nebyli zvyklí, že přicházejí. Evropa se od začátku vydala cestou, která z pohledu České republiky a z partnerských zemí V4, nebyla šťastná. My jsme nemohli řešit povinné kvóty, nemohli jsme řešit otevřenost, politiku vítání bez toho, aniž bychom byli schopni zabezpečit vlastní hranice, aniž bychom nebyli schopni vědět, kdo vlastně přichází. Čas nám dal za pravdu My jsme celý rok říkali partnerům v Německu, ve Francii, ve Švédsku, že tato cesta vede do pekel. To není cesta, která může fungovat. Čas nám dal za pravdu a my jsme se dali na osmiměsíční cestu někam, odhlasovali jsme si povinné kvóty, 160 000 lidí, které máme přerozdělit v rámci Evropy proti jejich vůli a proti tomu, co umožňuje evropské právo, abychom k dnešnímu dni přerozdělili 600 lidí. Systém kvót, jak byl nastaven, je nefunkční. Evropa si to dnes uvědomuje, ví, že systém selhal, hledají se konečně jiná řešení. Tím je jasná definice, co je to vnější hranice, že ji musíme chránit. Že nemůžeme jít cestou tzv. zelených hranic, kde k ostatním nečlenským zemím Schengenu máme louku, bez jakékoliv překážky se dá hranice přejít; prostě hranice je pořád hranice. A my jsme tu naši českou hranici vstupem do Evropy posunuli z Rozvadova a z jiných částí republiky, z jižní Moravy, z jižních Čech, z Libereckého kraje a dalších, jsme ji prostě posunuli dál – k Řecku, Itálii, Polsku, Slovensku.“ Pochvala Slovákům „Když se podíváte na ochranu hranice, jak ji chrání například Slováci, podíváte se na hranici mezi Slovenskem a Ukrajinou, tak to je ukázka, jak by hranice měla vypadat. Slováci tam vynaložili obrovské finanční prostředky, obrovský lidský potenciál a ta hranice je skoro vzorová,“ pochválil naše východní sousedy ministr vnitra Chovanec. „Já jsem se tam byl podívat a tam vidíte, jak ta hranice má vypadat. Slováci, jsem přesvědčen, ví o každém člověku, který tu hranici přechází. A je jedno, jestli ji přechází na hraničním přechodu, nebo na tzv. zelené hranici. Kombinace lidského potenciálu, lidské síly a technického zabezpečení jednoznačně ukazuje, že to má mysl. Turci přišli na jednání EU s tím, že chtějí další tři miliardy euro nad rámec těch tří a že by chtěli urychlit vstupní proceduru směrem k plnohodnotnému získání členství v EU, což samozřejmě znamená i bezvízový styk. Cesta dlouhodobé smlouvy s Tureckem bez toho, abychom si řešili ochranu vlastní hranice nemůže fungovat. Krátkodobě zafungovat může, ale máme-li něco platit, chceme vědět za co platíme a že to má nějaký efekt. Před několika málo dny jsem byl v Makedonii a ten proud migrantů neslábne. Počet lidí z Turecka, který přichází do Řecka, nebyl o moc nižší; a naopak ve srovnání s minulou zimou je podstatně vyšší. Tam se jasně ukázalo, že ten migrační proud neslábne. Výsledek dohody s Tureckem musí být jasná, počítatelná čísla. To znamená, že se ten proud zastaví úplně, nebo se výrazně zkoriguje.“ Řecká černá díra „Vedle toho je pozice Řeků a Italů. My jsme je dlouhodobě žádali, aby plnili své povinnosti, především Řeky. Do Řecka odešlo několik miliard českých korun jako pomoc migrační krizi v minulých letech. Chtěli jsme znát, co s těmi penězi Řekové provedli. Zatím stále od nich posloucháme, že máme být solidární. No, my solidární jsme. Za loňský rok z českého rozpočtu na pomoc řecké policii odešlo deset milionů korun. Poprvé po šesti měsících, kdy jsme se Řeků ptali, co po nás chtějí, tak poprvé v prosinci loňského roku nám poslali žádost o konkrétní pomoc. V polovině prosince přišla žádost, první týden v lednu tam šla pomoc za 4,5 milionu korun. A následně měsíc potom jsme se dozvěděli, že řecký ministr říká, že země V4 pouze kritizují a neposlaly ani deku ani policistu. Tak říkám, že v tom kamionu bylo dek dva tisíce. A byly tam stany a další a další věci. My se nemůžeme dohadovat s Řeky a Italy, my potřebujeme jednotnou a jasnou akci.“ Malá Makedonie proti velké Evropě „Když jste v té malé Makedonii, to je země, která má dva miliony lidí. V současné době jsou připraveni za Evropu řešit ten migrační problém. Vytvořili na hranici bariéru, propouštějí Syřany, Iráčany, nyní už jen Syřany z oblastí, kde je válka. Tato malá země s 12 000 lidmi v policejním sboru nemůže toto všechno vyřešit bez jasné pomoci Evropy. A ti Makedonci nám říkali – my nevíme, co ta Evropa chce. My slyšíme názory Němců, Rakušanů, V4, každý je jiný, a hlavně, když se podíváte na to, co říkali Němci a Rakušané před třemi, čtyřmi měsíci, je to jinak než teď. Tak nám, proboha, řekněte, co chcete. My chceme jasné slovo,“ uvedl dále Chovanec. Historie nás podle ministra vnitra učí, že jakékoliv soustátí, jež vzdalo ochranu své hranice, tak takováto země nebo říše či unie nemá šanci na přežití. „Jsme přesvědčeni, že je nezbytně nutné budovat společné policejní evropské síly. O síle 600 či 1000 mužů, to je velmi zanedbatelný počet, ten nebude nic moc řešit. Češi byli první v Maďarsku, ve Slovinsku, byli jsme jedni z prvních v Makedonii. Všude tam slouží naši policisté a policistky. V Některých zemích sloužila česká armáda. Na rozdíl od 27 Čechů, kteří jsou na hranici makedonsko-řecké, tak je tam sedm Rakušanů. Když se podíváte na to, že si Rakousko dohodlo přibrzdění migračního toku právě s těmito zeměmi, tak já bych tam na té hranici očekával minimálně také počet v desítkách rakouských policistů a v té době jich tam bylo sedm. Musíme přestat dělat tolik summitů, tolik o těch věcech debatovat, ale přicházet s konkrétními opatřeními.“ Připravené jen tak něco nepřekvapí „V úterý zahajujeme cvičení na česko-rakouském pomezí. Bylo to vyvoláno tím, že před několika týdny byli avizováno, že pokud se nepovede dohoda s Tureckem, že se přibrzdí migrační tok mezi Rakouskem a Německem; a my nechceme čekat, až se ten tok přesune z Rakouska přes Českou republiku. Chceme deklarovat veřejnosti, že jsme připraveni, chceme dokázat veřejnosti, že ty věci cvičíme a další cvičení, které bude po tomto následovat, bude tuším dvanáctého, kdy to bude ve středních Čechách na zvládání většího počtu migrujících. To znamená, pokud by se něco takového stalo, budou tito lidé zadrženi na hranici, budou identifikováni, registrováni; a pokud by ten počet přesahoval únosnou kapacitu jižních Čech a jižní Moravy, tak by krátkodobě byli převáženi do vnitrozemí a následně vraceni do Rakouska. Je to operace v řádu 10, maximálně 14 dnů, střední Čechy na to cvičí, ostatní kraje na to budou cvičit v budoucnu. Vedle toho jsme se dohodli s panem hejtmanem, že na podzim bychom tu dělali velké cvičení integrovaného záchranného systému, které bude reagovat na vládou schválený materiál a to jsou jednotlivé vidy ohrožení ČR v rámci teroristických výzev. Vy jste sice kraj vnitrozemský, na druhou stranu jsou tu významné zdroje pitné vody, jste kraj tranzitní, kde by ta migrace procházela směrem dál na západ. Takže ve spolupráci s dalšími dvěma kraji, které jsou hraniční, chceme realizovat na podzim tuto akci.“ Na nohou snad celý svět Co nás čeká do budoucna? K tomu Milan Chovanec řekl: „Když se povede ucpat tu balkánskou cestu a vyztužit Makedonii a když se povede poskytnot Makedoncům pomoc, aby tam zafungovala ta mezinárodní pomoc, oni ji opravdu potřebují, technickou, finanční, lidskou, tak se nám nakrásně může stát, že se nám vrátí migrace přes Itálii. Pořád je tady Maghreb, pořád jsou tady státy Afriky, odkud ta migrace přichází. Můj přítel, maďarský ministr vnitra, mi říkal, že za loňský rok zaregistrovali přes 400 000 migrantů přes Maďarsko ze 103 zemí. To není migrace ze Sýrie a Iráku. To je prostě migrace, která se zvedá, která má ambici houstnout. Když čtete v médiích ty dva Iráčany, tak říkají – my jsme vůbec nemuseli odcházet, ale šli jsme proto, že šli i ti ostatní. My musíme jasně vyslat signál, že v Evropě pro všechny místo není. Jsme připraveni pomáhat opravdovým válečným obětem. Otázka je, kdo je válečný uprchlík, přes kolik bezpečných zemí ten člověk musí projít, aby ten status neztratil. I to je otázka, na kterou si Evropa musí odpovědět. Já jsem přesvědčen, že ti lidé musí zůstat v nejbližší bezpečné zemi. Je to Turecko, pokud ne, tak Řecko, pak Srbsko, Chorvatsko, Rakousko. Ale vize těch lidí je dojít do Německa, do Švédska. To je 99 procent, kteří tam chtějí dojít.“ Co všechno ještě (ne)víme „Víte, co mne nejvíce děsí? Za loňský rok došlo do Švédska téměř 200 000 migrantů. Některá čísla říkají 160 000, některá 180 000. Sami Švédové říkají, že pouze 20 procent podle těch odhadů – jiní říkají 40 procent, ale to je jedno, jestliže je jen polovina lidí registrována. Nám se Evropou prožene 100 000 lidí a my vůbec nevíme, kdo jsou, odkud přichází, jaké mají úmysly; a to je to, co kritizujeme od počátku. Neustále chceme akcentovat bezpečnostní rizika migrace. Když jste s těmi policisty ve Slovinsku, Makedonii, tak oni tam reprezentují Českou republiku a že to vyslání těchto pár lidí dělá tak dobré jméno České republice, že se to málokdy jakémukoliv politikovi povede. Jak si Makedonci dodneška pamatují, že jsme byli jedni z prvních, kteří jim pomohli po zemětřesení, tak si za deset patnáct let budou pamatovat, že Češi byli jedni z prvních, kteří poslali pomoc. Tito policisté a policistky přicházejí a říkají – kdybyste viděli ty fotky z mobilů, tak my potřebujeme vidět, kdo sem přichází. V Maďarsku byly plné příkopy u silnic mobilů, které ty lidé vyhazovali. Když se do nich podíváte, tam jsou fotky pochodování pod černým praporem, torza lidských těl, válečné výjevy – my přece potřebujeme vědět, kdo přichází. Jenom naivní člověk si může myslet, že v milionu lidí, kteří přicházejí nejsou zločinci, nejsou potížisté, nejsou lidi psychicky nemocní a nejsou teroristé. Jsou tam. Jestli je jich jedno procento, tři procenta, to my nevíme, protože nejsme schopni ty lidi zaregistrovat. Nevíme, kdo jsou. A to je to, co celou dobu vyčítáme Řecku. My chceme po Řecích, aby hot-spot byl funkční, aby bezpečnostní pohovor nebyl ve smyslu: Jste terorista? Nejste. Dobře, na shledanou. To přece nemůže fungovat. Tam musí přijít člověk, který má doklady, ty se musí ztotožnit, s tím člověkem se musí vést pohovor. Musí ho dělat někdo, kdo zná jeho rodný jazyk, kdo umí odlišit, jestli je to člověk z té části Sýrie, nebo není, nebo zda to vůbec není Syřan; a teprve potom, když zjistíme, jestli je to opravdu uprchlík, tak se o něj jako o uprchlíka postarat. Do té doby ten člověk musí být omezen na svobodě. Evropa si musí kousnout do dvou kyselých jablek. Bývali jsme více za černou ovci, nyní se ta doba nachyluje k tomu, že nám dávají za pravdu, ale spíš tu pravdu přinášejí sami, než by řekli, že jsme ji měli my, ale to je ve své podstatě jedno. Důležité je, aby ta pravda vyšla najevo.“ Je libo identitu? „Jestli ten člověk přijde, je nutné jej zavřít. Omezit jej na svobodě do doby, než se vyřeší, kdo je a jestli opravdu je to on. Když na to vrhneme veškeré síly, tak ten proces může být v řádu dní. To nejsou měsíce ani týdny. Jen nám musí Řekové a Italové říci, kolik od nás chtějí lidí. Zatím v Řecku působí 11 našich policistů. Když zjistíme, že je to ekonomický migrant, tak toho člověka musíme vrátit bez toho, abychom mu umožnili se volně pohybovat po Evropě. Pokud tyto věci věci nejsme schopni zajistit – a k tomu měly sloužit hot-spoty, které nemohou být průtokové zařízení, kam přijdete, dáte tam nějaké doklady, které ani mnohdy nemáte, a získáte řecký dokument – Řekové dnes vydávají čtyři druhy dokumentů. Jste vyfocen, zaplatíte si cestu na pevninu a jdete dál do Evropy s tím, že jste případně získali i novou identitu. My jsme zachytili lidi, kteří měli v kapse irácký pas a v ruce měli řecký dokument, že jsou Syřani. Na úplně jiné jméno. Když se naši policisté ptali: „Jak se vám to povedlo?“ tak oni na to říkali, že oni pasy vůbec nechtěli. Víte, kde je problém? Když jednou v Řecku dostanete doklad, že jste Syřan s nějakým jménem, tak už jste Syřan na věčné časy. Už nejste nikdy v životě schopni toho člověka identifikovat a najít. Nebo jen velmi, velmi složitě. Robert Kaliňák vyprávěl o člověku, který měl čtyři identity. Procházel Evropou, zachytili jej v nějaké romské osadě u Košic, kde byl ubytován u nějakých lidí. To přece není možné, aby měl čtyři identity. Tomu člověku musí být sňaty otisky, ty musí být v centrální databázi a Evropou pak musí procházet s touto identifikací. Jinak nejsme schopni řešit naši bezpečnost,“ pokračoval Chovanec. „Pomáháme lidsky, finančně, materiálně, radou, ale nemůžeme hlasovat pro nesmysly, nemůžeme se utápět v takzvané bezbřehé solidaritě. Musíme být schopni nést následky svých činů. Když se podíváte na situaci v Německu i v ostatních evropských zemích, tak jediný výsledek této politiky bezbřehého vítání je nárůst takzvaných hnědých hnutí, ať je to Le Penová ve Francii, nově Kotleba na Slovensku, nebo když se podíváte do Holandska na Wilderse. V každé zemi se rodí takovéto nové hnutí. Francouzi byli nadšeni, jak Le Penovou zastavili dvoukolovými volbami. Ale budou volby do Evropského parlamentu a ty dvoukolové nejsou, a tak se může stát, že nám zhnědne i ten Evropský parlament. Takže buď přesvědčíme občany evropských zemí, že to myslíme dobře a dokážeme to řešit, anebo se nám stane to, že lidé nás vymění za jednoduchá řešení – a bude to naše vina.“ Tanečky kolem dvacítky Eritrejců „Stalo se, že byla akce, kde se scházeli ministři vnitra. V odpoledních hodinách mělo být setkání zástupců zemí na balkánské trase včetně Turecka. Ti lidé přijeli, byli tam Turci, bylo to na začátku debat, co s tím a jak nám mohou pomoci. Po hodině se zástupce EU omluvil, že už nemá čas, že musí do Itálie, kde má prvních 19 realokovaných. Takže odjel do Itálie, kde letadlo italské armády odváželo 19 Eritrejců do Švédska, Bylo tam více politiků než těch realokovaných. Všichni jim zamávali, popřáli nový život; a tři týdny potom, kdy jsme měli těch prvních 19 lidí ze 160 000 plánovaných a 600 opravdu realokovaných, tak Švédsko řeklo, že je plné. Že chce, aby se realokovalo jinam. V Evropě se řeší politika formou takzvané politické korektnosti. To znamená, že ty nepříjemné věci se neříkají. To musí skončit. Evropa musí začít táhnout za jeden provaz. A chci pevně věřit, že tento summit se k tomu nějak přiblíží, ale začátek jednání, kdy Turci chtějí další 3 miliardy eur, mi nahání trochu strach, jak to vlastně bude.“ Mrazivá realita „Jaká je realita? 160 000 lidí přišlo od začátku roku do Evropy. Oproti loňským či předloňským zimám je to číslo několikanásobné. Jednoznačně se ukazuje, že proud pokračuje. Další problém, který nám vzniká, je Afghánistán, kde 1,5 milionu Afghánců je mimo domov a znovu zde akcelerují boje. V Afghánistánu se vytvořila velice funkční síť převaděčů směrem do Evropy. Musíme tedy řešit i tu afghánskou cestu, nejen Sýrii či Irák. Vedle toho je tu Afrika, Magreb, Maroko, další země, kde se lidé budou chtít tlačit do Evropy také. Ona je to pak davová psychóza. Já jsem byl nedávno v Keni. Tam když vidíte sebe modernější budovu nebo sebe ubožejší domeček, skoro chatrč, tak mají jedno společné – mají anténu. Myslet, že ti lidé nemají informace, je holý nesmysl. I tam funguje internet, Twitter a Facebook a nedej bože, aby si ti lidé jednou řekli nebo dostali informaci, že Evropa zavírá. Tak ten tlak bude enormní. Já bych strašně přál svým nástupcům, ministrům vnitra, kteří přijdou po mně, aby si říkali – ono všechno špatné se vyřešilo, migrace se vyřešila... Spíše se však obávám, že doba bude složitá, protože i v té Keni lidé debatují nad tématem El Ňiňo, nedostatek vody, odchod jinam za lepším životem. Když se podíváte jenom v té Keni, kolik jde kolem druhé, třetí hodiny malých dětí ze škol, to jsou stovky a stovky malých kluků a holek, stovky a tisíce mladých Keňanů, kteří za pár let budou mít děti a vzhledem k tomu, že dnes je tam moderní léčba, dětská úmrtnost je nižší, než byla, tak tam vidíte obrovský boom porodnosti. A ti lidé, pokud se tam zhorší klimatické podmínky, tak budou mít tendenci do Evropy nebo kamkoliv do světa, kde ta voda bude, odcházet. To znamená, že se může stát, že, co dnes zažíváme jako migrační vrchol, bude pro mé nástupce slabý odvar. A buď se teď naučíme řešit ochranu své hranice a budeme připraveni na věci budoucí, anebo se můžeme dočkat ještě větších problémů, než v jakých jsme teď,“ ukončil svou úvodní řeč Chovanec. NATO versus NATO A nastaly dotazy. Starší pán: „Chtěl bych pana ministra upozornit, že migrační krize má zajímavé podhoubí; a jak byla zlikvidována první Tsiprasova vláda. Další rošáda s ruským letadlem nad Tureckem. Je to směšné a zákeřné. Řecku je nutné odpustit část dluhů a umožnit, aby nebylo na kolenou. Jestliže mezi Řeckem a Tureckem je šest kilometrů moře a Řecko si na přání Německa a Francie nakoupilo například lodě a ponorky, které se do těch úžin nedostanou, o tom by se mělo mluvit...“ Chovanec na to reagoval slovy: „Řecko se samo rozhodlo vydat obrovské peníze na zbrojení. A zbrojili proti jiné zemi v NATO, proti Turecku. Když se podíváte na evropské spory, tak Makedonie nemůže vstoupit do EU kvůli svému názvu a sporům s Řeckem. Řekové by měli ukázat alespoň nějakou míru pokory tím, že zaplatí své dluhy, a když je neplatí, tak alespoň vytvoří funkční záchytné zařízení. My je o to prosíme přesně rok. V minulosti jsme jim dali 450 milionů eur, což je skoro 10 miliard korun na řešení migrační krize. Teď přišel premiér Řecka si říci o dalších 400 milionů eur. Nechť je má, ale aby byly výsledky. Když naše vláda uloží Ministerstvu vnitra nebo obrany vytvořit hot-spoty, tak je do třech měsíců vytvoříme a troufám si říci, že za třetinové náklady. Kde je vůle, cesta se najde. Ale v Řecku ta vůle prostě není. Jestli ministr vnitra poté, co si od nás vezmou 10 milionů korun, a poté, co jim tam pošleme za 4,5 milionu materiál, řekne na adresu ČR, že jenom kibicujeme a nepomáháme, tak já tam nevidím ani špetku pokory. Mohl bych vám ukázat čtyři pět mailů, co jsme Řekům posílali: Co chcete? Lidi, peníze, materiál? Rok... Odezva? Nula. Stejné dopisy šly do Itálie. My jsme Řekům určitě připraveni pomoci, ale oni musí projevit elementární vůli, že Evropě chtějí pomáhat. Nemůže to být o tom, že pošlou migranty směr Evropa a víc je to nezajímá. Uvědomme si, že dnes na řeckém území je 30 000 migrantů. To je dvoudenní kvóta, kterou do Evropy posílali. A Řecko už se hroutí z 30 000? Kde je závazek Řecka, že na svém území vybuduje záchytné zřízení pro 60 000 lidí? Já jim nechci škodit, já chci za naše peníze nějaké výsledky. Že nás nepochválí, že jim pomůžeme, to čert vem, ale alespoň určitou míru pokory a snahy – to tam nevidím.“ Volba: 170 euro za měsíc nebo za den Další dotaz byl od muže středního věku, evidentně naštvaného: „Jaké procento znásilněných a unesených žen je pro vás únosné, A také bych chtěl nějakou pokoru od vás, protože nás se to dotkne nejvíce!“ „Pro mne únosná míra znásilnění a obtěžování českých žen je na úrovni nula procent. Žádná,“ uvedl rozvážně ministr Chovanec. „V České republice je nyní 70 migrantů. V Bělé-Jezové je nyní 9 lidí. Jsme jednou z nejméně migrační krizí postižených zemí a to je i tvrdým přístupem k vymáhání práva. My si na své území nikoho neprověřeného nepouštíme. Ani jednoho člověka. Zavázali jsme se k přijetí 1600 migrantů, u čehož jsme byli zčásti přehlasováni, tak jsme se dobrovolně zavázali, že přijmeme 1100 lidí. Do dnešního dne jsme nebyli schopni nikoho přijmout, protože Řekové a Italové si neplní podmínky toho projektu a nejsou schopni nám předat migranty, kteří by byli prověřeni a které bychom mohli převzít. Zatím jsme tedy nepřijali nikoho. Přijelo z domluvených 154 křesťanů na bázi dohody křesťanské obce se státem, to není projekt státu, tak přijelo zhruba 50 lidí. Já nevím, jestli tady zůstanou, nebo nezůstanou. Podobné projekty byly v Polsku, kam přijelo 150 křesťanů. K dnešnímu dni tam není žádný. Všichni jsou v Německu a ve Švédsku. Podobný projekt je na Slovensku, kde by nyní měli odcházet do rodin, a uvidíme, zda na tom Slovensku zůstanou, či nezůstanou. Obávám se, že tyto projekty posunou ty migrující blíže k cílové zemi, kam odejdou.“ „Bojovali jsme intenzivně proti kvótám. Byli jsme přehlasováni. Kdyby se dnes znovu hlasovalo, tak si myslím, že už většina pro se nenajde. Do té doby, než budeme schopni zjistit, že ten pan Ali, kterého nám nabízejí, nemá kriminální minulost, že nemá vazby na Islámský stát nebo na jinou teroristickou organizaci, tak buďte ubezpečen, že se na území České republiky nedostane. Myslím si, že podle evropského práva není možné tu migrující osobu držet na území státu, kde nechce být, a celkový pokus o kvóty skončí tím, že ti lidé přijdou do ČR, jedinou motivaci budou mít, že čerpají sociální dávku na úrovni 170 euro a oni po několika málo dnech odejdou do cílových zemí, kde si za jeden den práce na černo vydělají tolik, co u nás na sociálních dávkách dostanou za měsíc. Z tohoto pohledu projekt jakýchkoliv kvót nebude fungovat. Problém je ten, že všichni migranti na území Evropy a Schengenu budou vybaveni dokumenty, které jim umožňují volný pohyb po Schengenu. Tam vidím větší obavu, než v těch několika desítkách nebo stech, kteří, věřte, budou pod kontrolou bezpečnostních orgánů. Spíš se bojím toho, co se stane, až v Německu, ve Švédsku, Dánsku, Belgii se nebude těmto lidem líbit, budou se vracet zpátky, nebo tu budou plnit nějaké úkoly.“ Zkreslují média islám? Žena ve středních letech apelovala, aby se udělala nějaká práce v médiích, nelíbí se jí zkreslování islamismu. „Když jsem studovala na univerzitě v Bratislavě, tak tam studovali zahraniční studenti, kteří s námi neměli žádné problémy. A teď se z nich v médiích dělá kriminální živel.“ „Na začátku byla v médiích široká fronta na podporu migrantů, postupem času se to nějak otáčí. Média primárně potřebují nějaký střet. Nemyslím si, že tu vedeme souboj s islámem. My jen chceme vědět, kdo je na našem území,“ opáčil Chovanec. „To je ta frustrace zemí na balkánské cestě. Tam přijíždí normální turisté a čekají ve frontě s autem, mají pas a vízum a čekají hodinu dvě tři hodiny, až na ně vyjde řada; a vedle nich prochází stovky lidí bez jakékoliv kontroly. My popíráme soudržnost těchto států. Nevedeme válku s islámem. V naší zemi je půl milionu cizinců. Já chci vědět, kdo se nám tady pohybuje, já chci vědět, že tady nemáme vznikající buňku al-Káidy, která za půl roku, za rok, za dva, nebo za pět let udělá teroristický útok, protože dostane pokyn z Facebooku odněkud z pouště. My nevedeme válku se slušnými lidmi. Ale je potřeba ty lidi držet co nejvíce blízko jejich domova, aby se vrátili. Kdo to tam obnoví, když se celá elita Sýrie a Libye vystěhuje? Pak tam ta deziluze a chudoba bude desítky a desítky let. Turkovi vadí víc než Islámský stát Kurd. Turecko se dnes cítí ohroženo nově vznikajícím Kurdistánem. Kurdové jsou zatím autonomní součástí Iráku. Otázkou je, jak dlouho to bude trvat, než budou mít ambici se rozkročit a získat území v Turecku a ve dalších dvou nebo třech stávajících zemích. To je první problém. Druhý problém je Írán. Je to země, která chtěla vždycky v této oblasti dominovat. Podívejte se, jak zbrojila Saúdská Arábie, kolik nakoupila letadel v přepočtu na jednoho obyvatele a zjistíte, že se přezbrojila. Proč? Oni tu enormní vojenskou sílu neumí moc používat, protože dnes v Jemenu intervenují a výsledek není nic moc, ale tato oblast nebude pokojná ani za půl roku, ani za rok a možná ani za dvacet. Do toho vstupují velmoci, z jedné strany USA, z druhé strany Rusko. Je to jak Papinův hrnec a doufám, že se neucpe ten ventil. Islámský stát má dnes franšízy, třeba Boko Haram v Nigérii, hlásí se k nim v Libyi. Kdo si přečte Korán tak zjistí, že je to náboženství klidu, míru a pokory. Jen část lidí jej zneužívá pro své cíle a staví jej tak, že ten, kdo je nevěřící, nemá právo na existenci.“ Chmura Německa „Když se podíváte na to, co Německo vydá na milion migrantů, tak podle přepočtu to bude stát takové peníze, které by vyšly na 20 milionů migrantů mimo Německo v oblastech zemí, kde ten konflikt je. Uměli bychom zabezpečit téměř celou migrační vlnu za stejné peníze, které to dnes stojí Německo. Spolková republika má jednu velkou chmuru. Podle Světové banky, pokud se chtějí udržet jako ekonomika číslo jedna, musí absorbovat v následujících pěti až sedmi letech pět milionů pracovní síly. Otázkou je, zda ti lidé, co přicházejí, jsou tou pracovní silou. Podle toho, co mi říkal bavorský ministr vnitra, současný stav je – 57 procent Syřanů nezaměstnaných, 80 procent Eritrejců nezaměstnaných. Je otázkou, zda toto je ta pracovní síla, kterou potřebují. Jestli SRN potřebuje pracovní sílu, není nic jednoduššího, než si vytvořit pobočky pracovních úřadů v uprchlických táborech a přímo tam si vybrat zaměstnance včetně rodin a vytvořit nějaký letecký most do Německa. A vyrveme ty lidi i ze spárů převaděčů. V této migrační vlně působí pro představu zhruba 30 000 převaděčů podle Europolu. Pouze 6 zemí včetně ČR do Europolu přispívá svými informacemi. Zbytek nepřispívá. Válka v Sýrii je 4 až 5 let. Všechny sociologické studie tvrdí, že ti lidé v uprchlických táborech jsou schopni vydržet tři až čtyři roky, a pak je přepadne frustrace. Měli jsme očekávat, že se to stane. Evropa ale na to nemá vůbec žádný typový plán. ČR má typový plán na velký migrační tok z Ukrajiny. Jsme připraveni na to, že pokud by se tam vyhrotil konflikt, tak z Ukrajiny přijde velké množství lidí; a pro ně jsme zemí ne tranzitní, ale koncovou. Může se stát, že sem zamíří 10 až 50 000 lidí. To jsou typové plány, se kterými operujeme. Palec nad oběma konflikty má dnes Rusko, se kterým se musí mluvit. Osobně se bojím ekonomicky destabilizovaného Ruska. Ruská federace každý barel ropy, který vytěží a prodává, tak prodává se ztrátou. Destabilizované Německo a destabilizované Rusko je trauma pro Evropu. Otázka je, co bude pak, jestli se nepokusí vyvézt své problémy mimo hranice. To je to, čeho bych se obával víc než války s islámem. Islámský stát jednou porazíme. Neporazíme myšlenku a frustraci, že po roce 1918 nevznikla Velká Arábie a neporazíme ten sen Kurdů mít vlastní stát. A ani ambice Turecka, Saúdské Arábie a Íránu.“ Ach to „evropské“ Kosovo Připomínku měl pak muž ve středních letech: „Před arabským jarem jsem tuto oblast procestoval. U Mekky v Saúdské Arábii je připraveno ubytování až pro 3 miliony poutníků, které se využívá jednou za rok. Kdyby o to stáli, tak by mohli ubytovat své bratry, muslimy.“ A poté zazněl ještě poslední dotaz starší ženy: „Říká se, že jsou ti migranti zubožení, ale když jsem přijedou, tak jsou oblečení, vezou si s sebou batoh. Kdo je živí, kdo je vybavuje?“ Na to Chovanec odpověděl: „Podle některých odhadů je na cestě 20 až 60 milionů lidí. Jen ve vlastní Sýrii je to 6 až 7 milionů. V Turecku je 2,5 milionu lidí ze Sýrie. Malá část je v táborech, větší část je rozprostřena po Turecku, většinou v nějakých privátech. Za 2,5 až 4 tisíce eur vás zločinecké skupiny dovezou až někam do Řecka, případně k německé hranici.“ Dále pak hovořil o případu, kdy rodina prodala hluboko pod cenou dům a odešla do Evropy, ale tam si uvědomila, že budou občany druhé kategorie. Z toho prý vzniká frustrace. „Toho se bojím. Jako v případě Alžířanů ve Francii, ta druhá, třetí generace se radikalizuje, protože s tou zemí, kde nyní žijí, se nikdy neztotožnila, necítí se být Francouzi, takže v pařížských vzdálenějších částech každý večer hoří auta, je tam kriminalita. Tady vidíme, že snaha o hlubší integraci se ve Francii nepovedla a nepovedla se ani v Itálii. Velmi složitě se daří ve Španělsku. Myslet si, že jsme schopni integrovat několik milionů lidí... všichni, kteří přišli, mají nárok na slučování rodin. Podle koeficientu je to myslím krát šest až sedm. Z toho plyne, že když je tam půl milionu až 600 000 lidí bez rodin. Krát šest je tři miliony, kteří by měli přijít už legálně do Německa. Bude velká tendence se soudit, bude velká tendence neziskového sektoru pomáhat v těch žalobách a zatím v minulosti to bylo úspěšné. V minulosti přicházelo do Německa ročně 50 000 lidí z Kosova. Z toho Kosova, kde už léta platíme policisty, soudce, státní zástupce. To jsou jasní ekonomičtí migranti. Teď se to změnilo. Jako stratég Islámského státu si přece rozprostřu do té vlny nějakého svého člověka, abych tu měl svého člověka. Ostatní si ale platí vše sami. Až se jednou ti lidé budou vracet, musí se Evropa rozhodnout, zda jim dá peníze na cestu zpátky nebo jak jim pomůže. Nebudou schopni našetřit tolik, aby se vrátili zpět a začali tam nový život. Wahhábismus Saúdské Arábie je nebezpečný a pustit si do Evropy 200 mešit... myslím si, že ty peníze raději oželíme,“ uvedl na samotný závěr půldruhahodinového setkání ministr vnitra Milan Chovanec.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	4
2,311	Bývalý chartista začal držet hladovku proti Zemanovi: Miluji tuto zemi, nechci, aby znovu kandidoval Někdejší český ministr vnitra a mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek se rozhodl držet hladovku. Ve svých dvaasedmdesáti letech tak hodlá učinit na protest proti prezidentovi Miloši Zemanovi. Hradílkovi se nelíbí, co hlava státu provádí s naší vlastí. Informuje o tom server Reflex.cz. „Jsem odhodlán dotáhnout svou hladovku až do konce. A ta hladovka bude stoprocentní, opravdu nebudu přijímat žádnou potravu,“ řekl Reflexu někdejší disident a polistopadový politik Tomáš Hradílek. Proč se k tomu chystá? Protože se mu nelíbí, co prezident Miloš Zeman provádí s naší vlastí. Hradílek podle svých vlastních slov Českou republiku miluje, a proto si nepřeje, aby Zeman už kandidoval na prezidenta. Chce ho k tomu přimět právě hladovkou, kterou zahájil 1. listopadu. Celý článek naleznete zde. Na to, že se chystá držet hladovku, upozornil Hrad v otevřeném dopise. Hradílkovi vadí, že Zeman oslabuje vazby Česka na Západ. Kromě toho má obavy, že prezident oslabí spolu s vítězem voleb Andrejem Babišem (ANO) a jeho dalšími nesystémovými spojenci ústavní instituce České republiky. „Jsem velmi rád, že jsem Vám nikdy nedal svůj hlas, neboť jste mne při výkonu Vaší funkce hluboce zklamal. Snad s výjimkou Vašeho vztahu ke Státu Izrael a k Židům vůbec neshledávám ve Vašich počinech a stanoviscích téměř nic zásadně pozitivního a postrádám u Vás skutečnou státnickou moudrost. Zcela jste, a dost možná že vědomě, rezignoval na kultivování a humanizování naší společnosti, tedy na její zušlechťování. Právě nevtíravé a příkladné úsilí v této sféře já považuji za nezbytnou součást známého výkonu funkce prezidenta. Výsledky nedávných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky mne naplňují obavami, že se budete v součinnosti s čelnými činiteli vítězné síly, vzešlé z těchto voleb, aktivně podílet na destrukci uvedeného ústavního systému naší zastupitelské demokracie. Pane prezidente, v oblasti zahraničněpolitické jsem z Vašeho působení doslova zděšen,“ napsal doslova Hradílek. Autor dopisu má za to, že prezident pošlapává to, co se po roce 1989 podařilo v Česku vybudovat. Hladovku proto pisatel ukončí teprve tehdy, až Zeman stáhne svou prezidentskou kandidaturu.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
5,148	Bývalý policista si oddechl po víkendovém zásahu na Václaváku: Ještě, že k nim už nepatřím Poté, co bývalý náčelník speciálního oddělení SOG Lumír Němec viděl zásah na demonstraci, která se uskutečnila 26. března v Praze, a následně také při příjezdu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga do Česka, oddechl si. „Jsem rád, že už nejsem příslušníkem policie,“ uvedl pro server SecurityMagazín.cz. „Hlavním důvodem, proč jsem nešel k policii (tehdejšímu SNB – Sboru národní bezpečnosti) před listopadem 1989, bylo to, že jsem nechtěl sloužit komunistickému režimu. Nechtěl jsem být součástí složky, kterou komunisti používali proti obyčejným lidem, jejichž jediným prohřeškem byla touha svobodně vyjádřit svůj názor. Dodnes mám v živé paměti leden a listopad 1989, kdy jsme se snažili uniknout před pendreky a slzným plynem pohotovostního útvaru VB. Myslel jsem, že to již je minulost, a používat represivní složky proti lidem svobodně vyjadřujícím svůj názor uvidím pouze v televizi,“ uvedl Němec. Následně se zmínil o tom, že když viděl zásah policie proti povolené demonstraci na Václavském náměstí 26. března, byl v šoku. Podle něj se opět zasahovalo proti obyčejným lidem a zněla stejná hesla jako před rokem 1989. „Když jsem slyšel, jak lidé křičí: ‚Gestapo!‘ na zasahující policisty, zježily se mi chlupy na rukou. Vždy jsem si myslel, že pořádkové síly mají být používány proti lidem hrubě narušujícím veřejný pořádek, a ne proti těm, kteří chtějí vyjádřit názor, jenž není souhlasný se současnou linií vlády a evropské politiky,“ poznamenal následně Němec. Neodsoudil však zasahující policisty, kteří jsou podle něj pouhým nástrojem v rukou mocných. Původní text ZDE. „Vina je na straně těch, kteří tento zákrok povolili. Stejně jako kdysi komunisti začínají vládnoucí elity cítit, že půda pod jejich nohama může být horká. Evidentně se bojí políčku z Bruselu, a tak raději jdou proti vlastním lidem. Nevím, co přesně pan Bartoš řekl, než byl zadržen, a vcelku mě to ani nezajímá, jde mi o princip. Ten princip, kterým je právo svobodně vyjádřit svůj názor. To, co jsme již považovali za samozřejmé, ale před rokem 1989 na to byl paragraf a hrozil za to kriminál, začíná být opět výsadou pouze některých. Je mi smutno z toho, když vidím, co se dnes děje, jakým způsobem se používá policie proti svobodným občanům,“ podotkl k zatčení pravicového novináře Adama B. Bartoše. V závěru se zmínil také o zásahu policie proti lidem, kteří v den příjezdu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga vyjádřili svůj nesouhlas s politikou prezidenta Miloše Zemana a odmítli slavit příjezd čínské hlavy státu. „Policie začíná být opět zneužívána k prosazování cílů mocných. Když jsem kdysi četl knihu od Ladislava Mňačka ‚Ako chutí moc‘, netušil jsem, jak pravdivá bude i v dnešní době,“ uzavřel s tím, že je rád, že již není příslušníkem policie, a nebude tedy muset v budoucnosti řešit, jestli se stane železnou pěstí Bruselu a jeho přisluhovačů, nebo bude nucen změnit povolání.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	0
1,313	Jižní Korea odmítla raketové spojenectví s Washingtonem po jednání s Čínou. Názor Žádné nové protiraketové stanice USA se v Jižní Korei neplánují – zaprvé. Jižní Korea se nebude účastni amerického systému protiraketové obrany – zadruhé. Spolupráce Soulu, Washingtonu a Tokia nepřeroste do vojenského svazu – zatřetí. Prohlášení na tato témata jsou oficiální, patří ministryni zahraničí Jižní Korei Kang Kyung-whaovi. Přivézt systémy je snadné, odvézt těžké Jedná se plánovaný systém THAAD, který může kontrolovat nemalá území ruského Dálného východu a Číny. Ke všemu se jedná přesně o ten „štít", který je horší než jakýkoli meč. Vzpomeňme si, jak USA vystoupily z dohody o protiraketové obraně s Ruskem a začaly rozmísťovat své „štíty" po Evropě a v Asii. Taková ochrana vytváří iluzi beztrestnosti a otevírá možnosti snít o vlastním jaderném prvním úderu. Severní Korea, která se ve svých vyjádřeních příliš neomezovala, se pro USA ukázala být velmi vhodnou záminkou, aby bylo možné umístit systém THAAD na Dálném východě. Nic jiného. Jak vidíme, nevpouštět do země nové raketové systémy je snazší, než odvézt ty staré. A to je dobrá voda na mlýn v přemýšlení mnohých evropských lídrů: navezou vám tam ty krámy rychle, ale odvézt je — to už je jiná věc. A urazit jednu ze dvou světových mocností — USA — to není legrace. Je jasné, že před vámi stojí čistě technická otázka. THAAD je systém, jehož umísťování mělo trvat mnoho měsíců. A odpovídat na otázku, co se nyní stane s americkými plány, jak v nich budou figurovat a zdali v nich vůbec budou figurovat jednotky již umístěné v Jižní Koreji, musejí udělat specialisté. My nyní pozorujeme něco jiného — velkolepý diplomatický příběh. Jeho se účastní klíčoví hráči světové diplomacie: USA a Čína, Rusko, Japonsko a obě Korei. U koho fungují sankce Jihokorejská ministryně paní Kyung-wha učinila zmíněná prohlášení ve svém parlamentu po několika kolech jednání s Čínou. Ve výsledku v obou hlavních městech prohlašují, že jednotky THAAD jsou „dočasné" a nedotýkají se zájmů třetích zemí (to zde očividně znamená Ruska a Číny). Zajímavé je, jaké konkrétní časové období mají na mysli? No, jelikož se Peking a Soul dodatečně dohodly rozvíjet strategické vztahy, tak budeme doufat, že se tyto podivnosti vysvětlí stejně jako mnohé různosti v interpretacích a nejasnosti. Výsledek: korejské ztráty dosahují 12 miliard dolarů a jejich HDP se v krátké době snížilo o 0,4 %. Připomeneme, že to nejsou Spojené státy, ale Čína je hlavním ekonomickým partnerem Koreje. Nyní bylo prohlášeno, že do této země budou opět létat čínské dopravní letouny. Dodatečně bude obnovena dohoda o valutovém swapu o rozměru 56 miliard dolarů. A to je velmi dobrá věc (Rusko ji s Čínou také má), chrání kurz valuty před mnohými nepříjemnostmi. Málokdo ví, že asijské valuty jsou v úplném pořádku od doby asijské finanční krize 1997-1999 právě díky tomu, že má Čína takové dohody se svými sousedy. Všechny ostatní otázky se mohou vysvětlit po právě vyhlášené schůzce Si Ťin-pchinga s prezidentem Jižní Korei Mun Če-inem během příštího týdne na summitu APEC v Danangu (Vietnam). A nyní to nejzajímavější. Čelní představitelé Číny a Jižní Korey nebudou jedinými účastníky summitu. V nejbližších dnech se odehraje velké diplomatické setkání: APEC, poté summit ASEAN v Manile, a Donald Trump ke všemu bude na cestě Tokio — Soul — Peking. To znamená, že všichni budou jednat se všemi, a to i několikrát. Odpověď na tuhle otázku existuje. V mnoha dokumentech se opakuje slovo „jednání" a také slova „žádná vojenská řešení". To znamená, že asijští partneři a i spojenci budou nutit Trumpa k jednání s Pchjongjangem, což Američané zatím demonstrativně s pohoršením odmítali. Upozorníme, že asijská politika není o tom, aby se malé strany bezohledně houpaly mezi USA a Čínou. Všichni hledají rovnováhu, snaží se zachovat dobré vztahy s oběma supervelmocemi. A to vidíme i v tomto případě. Doslov. Rusko-čínské partnerství ve světě opět ukazuje své zvláštnosti. Na části Blízkého východu a v Sýrii pracují spolu, první housle ale hraje Rusko. Peking ví, které protisyrské rezoluce v Radě bezpečnosti OSN bude Rusko vetovat a často se zdržuje (někdy ale přidává své veto k ruskému — v závislosti na situaci). Celkově jsou ale Číňané spokojeni se svojí rolí druhých houslí. V korejské otázce je to obráceně: druhé housle hraje Rusko. Ale i tak hrají společně. Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	2
5,166	Čekám použití střelných zbraní. Plukovník hrozivě o vývoji uprchlické krize ROZHOVOR Muslimové chtěli dostat mešitu do středu Landshutu už v roce 1990. O situaci v Bavorsku, případném přivření hranice a zkušenostech z místa hovoří plukovník Pavel Skácel, účastník misí OSN v bývalé Jugoslávii a Kurdistánu. „Jestli k tomuto kroku sáhne pouze Bavorsko, nepůjde v žádném případě o řešení systémové. Namátkové kontroly? Koza poběží, kam jí libo, a vlk utře hladový čenich.“ A mimořádný summit EU – Turecko 7. března? „Jeden nemusí být zrovna původem z Delf, aby odhadl a předpověděl výsledek šarád nazývaných honosně summit,“ říká Skácel. Bavorská zemská policie se alespoň podle agentury DPA připravuje na zavedení rozsáhlých kontrol na hranici s Rakouskem. Otevřená je zatím otázka, zda by šlo o některá místa nebo o celou hranici, případně jestli by kontrola byla jen namátková. Co si o tom myslíte? Každé polovičaté řešení povede jen k prodlužování nynějšího stavu, jenž nahrává těm, kteří z toho tyjí. Jestli k tomuto kroku sáhne pouze Bavorsko, nepůjde v žádném případě o řešení systémové. Namátkové kontroly? Koza poběží, kam jí libo, a vlk utře hladový čenich. Znovu připomínám, že vše považuji za řízenou akci a ti, kteří ji ovlivňují přes nějaké páky nebo lobbisty, ty, jež zpomaleně a protispolečensky rozhodují, případně ovlivňují média či neziskovky, mají situaci dobře zmapovanou. Na řízenou operaci vedoucí EU do pekel neexistuje odpovídající a kvalifikovaná reakce. Nikdo neví co s hordami mladých chlapů, kde je ubytovat, jak je zabavit (aby nejednali pudově jako doma), jak je evidovat. Po Německu se nyní potloukají desetitisíce běženců neznámo kde. Nikdo nestanovil postupné cíle začleňování azylantů (až azyl dostanou) do života společnosti. Jak si myslíte, že budou Němci při případném uzavírání hranic postupovat? Vy máte i osobní zkušenosti z Bavorska… Vzpomínám si na příhodu, když jsem byl v roce 1990 v Bavorsku. Navštívil jsem poměrně velké město Landshut. Už tenkrát se tam řešilo, že místní muslimové, tedy i neopomenutelní voliči, chtějí ve městě mít svou mešitu. Problém byl v tom, že se jim nelíbilo místo. Město nabízelo možnost stavět na jeho okraji, jenže oni chtěli mít mešitu v centru. Tenkrát mě to dost zarazilo a dnes přivedlo k závěru, že problémy s imigrací mají v Bavorsku zažité, a proto reagují jinak než další části Německa. Bavoráci budou jednat. Mají oprávněné obavy pramenící z dlouholetých zkušeností. Braniboři a Sasíci jen zírají. Bavorsko přijímalo lidi z bývalého socialistického tábora. Žili zde i moji kamarádi. Dokázali se rychle naučit jazyk, prosadit se a někam se dostat. Teď místním hrozí jiná věc. Do Bavor (Německa) přijdou mraky lidí, kterým někdo nakukal, že tu najdou zeď, z níž padají peníze. Přicházejí k nim primitivnější lidé, méně vzdělaní, méně ochotní pracovat a přizpůsobit se, ale o to více vybavení větší hrdostí (až pýchou) a s jinou kulturou. Bohužel i jiným náboženstvím, které je spíše ideologií bytí. Mám na mysli islám. Nebudou chtít jinam, ale u prostřeného bavorského stolu zůstat. Pokud selže jednání s Tureckem na mimořádném summitu 7. března, Berlín zřejmě sáhne k zavedení limitu na počet běženců. K čemu to povede? Jestli bych někde nechtěl být, tak na jednání s baziliškem Erdoganem a v kůži paní Merkelové. Jeden nemusí být zrovna původem z Delf, aby odhadl a předpověděl výsledek šarád nazývaných honosně summit. Pokud se omezí přístup do Bavorska, bude to automaticky znamenat, že jich půjde více do České republiky? Množí se takové názory… Pokud by Bavorsko zavřelo hranice, nemůže je uzavřít neprodyšně, navíc bez dohody s ostatními. Musí začít komunikovat s okolními státy. Hledat společné a systémové řešení. Včetně států V4. V podstatě země, které dnes tvoří V4, představují nějakých 55 milionů lidí. Nesmíme do toho počítat ty, jež pracují v zahraničí. To už je protiváha a impulz k zamyšlení pro ostatní. Ostatně si také myslím, že pokud se udrží příměří v Sýrii, zlikviduje paskvil Islámský stát, pak se migrace může částečně zmírnit. Jenže zase se vraťme k těm lidem, kteří na krizi vydělávají, protože se nebudou chtít bohatých zisků vzdát, najdou zase jinou stezku. Situace se opravdu zhoršuje. Na hranicích Řecka a Makedonie vypukl protest, jehož cílem bylo dostat se přes zavřené hranice. Policie použila na skupinu zhruba tří set iráckých a syrských migrantů slzný plyn. Nakonec jich několik set však policisté pustili na druhou stranu. Jak tohle zastavit? Anebo je pustit? Na to se těžko odpovídá. Už jsem o tom v minulosti mluvil, že dojde k eskalaci násilí a použití střelných zbraní z obou stran. Když se člověk dívá na záznamy proudů lidí, z nich čiší organizovanost, odhodlání, není tam podle mého spontánnost. Mám stále před očima skupiny Srbů a Bosňanů, kteří prchali ze Sarajeva, to byl zcela jiný pohled na jiný pochod.	[ "rozhořčení", "soucit", "jiná", "missing", "strach", "nenávist" ]	5

Subsets and Splits

No community queries yet

The top public SQL queries from the community will appear here once available.