Datasets:

hclivess
/

cz_01

audio audioduration (s) 3.03 13	transcription stringlengths 6 207
	Tato data se častěji uvádějí ve vztahu k současné éře na dace jako léta 79 až 1 en.
	Pocházel z rodiny náležející ke středním třídě, narozen na helikonu v sektoru Arctura.
	kde byl prý jeho otec podle nějak hodnověrných pověstí pěstitelem tabáku na hydroponických plantážích planety.
	Brzy se u něj projevily úžasné matematické schopnosti.
	O jeho schopnostech koluje spousta historek a některé z nich si navzájem protiřečí.
	Není pochyb o tom, že největší zásluhy má na poli psychohistorie.
	Seldon do této oblasti vstoupil v době, kdy sotva přesahovala souhrn nepřesných axiomů, učinil z ní důmyslnou statistickou nauku.
	Jmenoval se Galdornik.
	A byl to jenom chlapec zvenkova, který ještě nikdy neviděl Trantor.
	Nejednou ho samozřejmě sledoval na hypervídeu a občas také v úžasných trojrozměrných spravodajstvích zachycujících korunovací císaře nebo zahájení s němu galaktické rady.
	I když celý život prožil na planete Synax, objíhající kolem hvězdy při okraji modrého posuvu, neznamenalo to pro něj, jak je vidět, žádné odloučení od civilizace.
	A to v té době platilo pro všechny kouty galaxie.
	Galaxie tehdy měla skoro 25 milionů obydlených planet a nebylo jediné, která by nepodléhala říši, jejíž sídelní planetou byl Trantor.
	Bylo to také posledním půlstoletí, během kterého se to dalo tvrdit.
	Pro Gála ta cesta bez pochyby znamenala vyvrcholení jeho mladého života zasvěceného vědě.
	Ve vesmíru nebyl poprvé, takže ta cesta, pokud jde čistě o její průběh, neměla pro něj tak velký význam.
	Přesně řečeno, nikdy předtím necestoval dál než na jedinou oběžnici Synaxu, aby tam získal údaje o mechanice meteoritického driftu, které potřeboval pro svou dizertaci.
	Jenže u kosmického letu nezáleželo na tom, jestli člověk cestuje na vzdálenost půl milionu mil nebo právě tolik světelných let.
	Jen si předtím trochu dodával odvahu ke skoku hyperprostorem, k jevu, s jakým se člověk při prostých meziplanetárních letech nesetkává.
	Skok zůstával a pravděpodobně navždy zůstane jediným vhodným způsobem cestování mezi hvězdami.
	Cesta normálním vesmírem by nemohla probíhat rychlostí přesahující rychlost obyčejného světla.
	To byl kousek vědeckého poznání, patřící mezi jeho první střípky známé od dávno zapomenutého úsvitu lidských dějin.
	A to by znamenalo celá léta cestování i mezi těmi nejbližšími z obydlených soustav.
	A pak tu byla už jen loď, velikánská, třpitící se skvělý výtvor 12 000 let vývoje hříše.
	Po zklamání, jak je mu připravil skok, čekal Gál jenom na to, co se poprvé objeví.
	Proto byl také častým hostem v pozorovací místnosti.
	První pohled na Trantorovo slunce byl pohledem na ostře svítící bílou tečku, docela ztracenou mezi spoustou sobě podobných, která se dala rozeznat jen díky tomu, že na ní upozornil lodní průvodce.
	Tady v centru galaxie byly hvězdy nahuštěné.
	Ale s každým skokem bylo jedno ze sluncí zářivější a ostatnice v porovnání s ním jen vytrácela, bledla a slábla.
	Kolem prošel jeden z důstojníků a oznámil, do konce cesty bude pozorovací místnost zavřená, připravujte se na přistání.
	Gál se pustil za ním a uchopil ho za ruká v bílé uniformi opatřené řížským emblemem slunce a kosmické lodi.
	Vypravil za sebe, mohl bych tady zůstat, tak rád bych viděl Trantor.
	Důstojník odpověděl úsměvem a Gál se trochu začervenal.
	Napadlo ho, že možná mluví s venkovským přízvukem.
	Důstojník řekl, do rána na Trantoru přistaneme.
	Kdybychom byla kosmická jachta, tak to půjde, jenomže my se řítíme dolu k slunci.
	Nechcete přece naráz oslepnout, nechat se popálit a dostat dávku zahření.
	Chlapče, Trantor by stejně nebyl víc než šedá šmouha.
	Ale až se tam dostanete, klidně si můžete udělat kosmický výlet, není to tak drahý.
	hukot klimatizačních zařízení přemáhajících teplotření a pomalejší burácení motorů provádějících snižování rychlosti.
	Gahl pocítil mírný náraz, svědčící o tom, že lot již nemá vlastní nezávislý pohyb.
	Trvalo to celé hodiny, kdy gravitace lodi ustupovala gravitaci planety.
	A teď po zakřívených rampách pomalu scházeli k ohromným zajícím komorám.
	Vstoupil si k přepášce, kde je podrobili rychle a zkušené prohlídce.
	Vzduch mu tu připadal hustší, přitažlivost o něco větší než na jeho domovské planete Synaxu, ale na to si snad zvykne.
	Napadlo ho, jestli si také zvykne na tu nezmírnost.
	Gál si dovedl představit, že by se pod tou její nesmírnou velikostí mohly tvořit mrky.
	Nikde neviděl protější stěnu, jenom lidi, přepášky a ubíhající podlahu, která mizela v nedohlednu.
	A přitom musel znovu otevřít výzum a podívat se do něj, aby si připomenul jeho jméno.
	Gal se jen zeptal, ale kam, kam?
	Gál se pohnul, když spatřil zářící vzdušné spirály vznášející se viseko v prázdnotě a četl taxíky do všech cílových stanic.
	Muž za přepáškou zvedl hlavu a krátce kývil.
	Ten člověk kývnutí opětoval, A potom vykročil za mladým přistěhovalcem.
	Nevelká tabulka hlásala dozorce.
	Člověk, na něhož se to vztahovalo, ani nezvedl hlavu, jenom se zeptal, kam to bude.
	Ale už jen pár vteřin váhání by znamenalo, že se za ním začne tvořit fronta.
	Gál neměl peněz na zbyt, ale vlastně šlo jen o tu dnešní noc, pak už snad bude mít práci.
	Na podlaze se sformovala tenká světelná linie, která se proplétala mezi jinými a ty se rozjasňovaly a pohasínaly v různých brvách a odstínech.
	To slyšel člověk, který Gála sledoval.
	Zaslechl také, jak Gál říká, to je dobře.
	A sledoval ho, jak nastupuje do vozidla s tupým předkem.
	Gál upřeně vyhlížel ven průhledným zakřiveným oknem a žasl při pocitu, že letí vzduchem v uzavřené konstrukci a přitom instinktivně svíral zadní okraj řidičova sedadla.
	Začínala vysoko ve vzduchu a vypínala se vzhůru, aby končila v nedohlednu.
	Celá byla prvrtána otvory, které představovaly ústí tunelů.
	Gál v taxí k jednomu z nich zamířil a pak se do něj vnořil.
	Na okamžik Gála letmo napadlo, jak jeho řidič může z té spousty vybrat právě jeden.
	Teď bylo kolem ní v černo, temnotu zmírňovaly jen míhající se záblecky barevných signálních světel, vzduch byl plný zvuků dopravního ruchu.
	Gál se předklonil, aby vyrovnal působící zpomalení, tak si jich se vyhoupl z tunelu a znovu se stoupil na úroveň země.
	Hotel Luxor pronesl vcelku zbytečně řidič.
	Při tom všem vlastně už od chvíle vylodění nebylo ani naokamžit vidět oblohu.
	Trantor Na počátku 13.
	století ji dosáhl tento trend svého vrcholu.
	Neustále pokračující urbanizace Trantoru nakonec dospěla do svého konečného stádia.
	Počet jeho obyvatel značně přesahoval 40 miliard.
	Toto ohromné množství lidí se takřka výhradně věnovalo nezbytným úkonům spojeným se s právou říše a přitom zjišťovali, že vzhledem k náročnosti toho úkolu jich ještě pořád není dost.
	Je třeba připomenout, že právě skutečnost, že za bezduché vlády císařů pozdější doby nebylo možné galaktickou říši řádně zpravovat, byla významným faktorem, který přispěl k pádu.
	Denně přinášely konvoje lodí v počtu desítek tisíc na jídelní stoly Trantoru produkci 20 zemědělských planet.
	Závislost Trantoru na vnějších světech, co se týče potravy na prakticky všech základních životních potřeb, vedla k tomu, že byl vystaven rostoucímu nebezpečí dobití pomocí blokády.
	Encyklopédia Galactica Gál přesně nevěděl, jestli svítí slunce, a tedy vlastně jestli je den anebo noc.
	Četnost rotací různých planet se lišila a on nevěděl, jaká je v případě Trattoru.
	Nejdřív se nedočkavě vydal podle celulek ukazujících k sluneční místnosti, jenomže zjistil, že je to jen sál, kde se dá vyřívat v umělé sluneční záři.
	Chviličku váhal a pak se vrátil do hlavní haly Luxoru.
	Zeptal se recepčního, kde se dá koupit lístek na planetární výlet.
	Teď si můžete koupit lístek a my vám budeme rezervovat místo.
	Zítra už je pozdě, zítra má být na univerzitě.
	Ale ovšem, jestli chcete, mohu vám prodat lístek, raději si ještě ověřím, jestli tam neprší.
	Zmáčkl knoflík, který měl vedle lokte a četl plynulý tok písmen, míhajících se matnou obrazovkou.
	Recepční řekl, počasí je dobré.
	Když o tom přemýšlím, tak mám vážně pocit, že je teď období sucha.
	Já osobně se nestarám, co se děje venku pod širým nebem, jsem byl naposledy před třemi lety.
	Byl to výtah nového typu, poháněný gravitační repulzí.
	Naokamžik měl Gál pocit, že je zavěšen v prostoru.
	A potom, jak výtah nabíral rychrost směrem zhůru, získal opět malý podíl své váhy.
	Následovalo zpomalení a on neudržel nohy na podlaze, proti své vůli věkl.
	Řidič na něho zavolal, zasuňte nohy pod zábranu, umíte přece číst.
	Boty měl přitisknuté vzhůru k choromu zábrany, která se táhla napříč podlahou v rovnoběžkách vzdálených od sebe dvě stopy.
	Vykročil ven na otevřenou terasu zalitou bílým jasem, který ho bodal do očí.
	Muž jehož pomocnou ruku právě přijal, stal hned za ním.
	Kál zavřel ústa, která měl před tím samým mudivem do kořana a řekl.
	Když vám to nebude vadit, tak bych se na chvíli zastavil u zábradly.